Mistrovství Evropy žen pro naše reprezentantky Hodboďovou, Mrázkovou, Šrubařovou a Venclovou dopadlo úspěšně, když z Bratislavy přivezly dělené páté místo. Nechybělo přitom mnoho, aby senzačně vyřadily silný tým Španělek, který se jim stal osudným ve čtvrtfinálovém duelu. Dění na šampionátu přibližuje Ivo Michálek, trenér české reprezentace.

Když vešlo ve známost, že hostitelem ME žen v roce 2016 bude Slovensko, tak jsme tuto informaci přivítali hned z několika důvodů. Jedním z nich byla blízká vzdálenost, takže nám odpadlo dlouhé cestování, a byla zde i skvělá příležitost pro fanoušky a diváky vidět vrcholný podnik a nejlepší hráčky na vlastní oči. Do dějiště šampionátu jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne a po ubytování jsme se vydali do blízké HANT arény, kde už bylo vše připraveno ke kvalifikacím střelby na přesnost.

Naši republiku reprezentovala v této dovednostní disciplíně Lucie Venclová. Los nás přiřadil až do předposledního sledu, takže jsme v klidu mohli sledovat téměř všechny soutěžící. Lucce se bohužel podařilo nastřílet pouze sedm bodů, což nestačilo ani na postup do „opravek“. O lepší umístění ji připravil v podstatě jeden milimetrový dotek košonku při carreau, to jen potvrdilo skutečnost, že hranice mezi úspěchem a neúspěchem je skutečně velmi tenká.

Přímý postup do dalšího kola si vybojovaly reprezentantky Francie, Dánska, Nizozemí a Španělska. Nejlepší bodový výsledek dne byl 37 bodů. Hráčky i členové výprav postupně odcházeli na večeři, která se podávala stejně jako oběd přímo v hale, takže nedocházelo k časovým prodlevám. Poté jsme si počkali na los prvního kola, abychom věděli, kdo nás čeká. Následoval zasloužený odpočinek a koncentrace na důležité boje v základní části. Usínali jsme tedy s vědomím, že první překážkou za postupem budou soupeřky ze Švýcarska.

Česko – Švýcarsko (13:12)

Do bojů jsme v pátek nastoupili v bílých dresech a odhodláním zachytit zejména začátek zápasu. Nastoupili jsme v sestavě Romana Hodboďová na postu plasérky, Hana Šrubařová na pozici univerzálky a Lucie Venclová jako střelkyně. Čtvrtou hráčkou připravenou pomoci týmu, kdyby to bylo potřeba, byla Sylva Mrázková. Po počáteční opatrné hře z obou stran se přeci jen podařilo soupeřkám bodově poodskočit a získat tak pro sebe psychologickou výhodu náskoku. Času ale bylo dost. Hrálo se na časový limit 75 minut a poté dva náhozy. V jednom okamžiku se soupeřkám nepovedl nához, tým znejistěl a do té doby dobře fungující výkon začal mít své trhlinky. My jsme toho zkušeně využili a náskok dotáhli. Soupeř se poté pokusil změnit rytmus hry i za pomoci střídání, nicméně naše holky už si to nenechaly vzít a po velkém obratu jsme Švýcarsko porazili.

Česko – Rakousko (10:11)

To nás potěšilo i zklidnilo zároveň. Díky skutečnosti, že se na šampionát přihlásil rekordní počet 32 týmu, bylo jasné, že k postupu do další fáze hlavního turnaje musíme získat minimálně tři výhry. Dalším soupeřem byl tým Rakouska. Nám dobře známá mladá děvčata našich jižních sousedů doplnila zkušená Švýcarka, kterou jsme znali z turnaje v Palavas. Začali jsme skvěle a body postupně přiskakovaly na naše počítadlo. Po třech náhozech mohlo být, jak se říká, vymalováno, jenže jsme nabídnutou šanci nevyužili, soupeřky pookřály, zpřesnily hru a zdánlivě snadný zápas jsme si zkomplikovali sami. Konečná prohra o jediný bod na limit zabolela.

Česko – Slovinsko (10:6)

Do cesty se nám tak ve třetím kole postavilo Slovinsko v čele s velezkušenou Darinkou Kujavec. Zápas začal trochu nervózně, nicméně se nám podařilo brzy výrazně bodovat a do našich rukou se pomalu vnášelo víc a víc jistoty. Trochu jsme přeházeli pozice, Hanka se přesunula na post střelkyně, Romča na univerzálku a Lucka hrála první kouli. A tohle nám pomohlo, výrazně jsme se zpřesnili, zápas jsme dovedli do vítězného konce a mohli jsme tak přeci jen jít do čtvrtého zápasu s vítěznou výhodou.

Česko – Španělsko (3:13)

Zvláště, když nám los přiřkl do čtvrtého kola obhájkyně a mistryně Evropy – Španělky. V tomto zápase jsme hráli dobře, především na plasu, přesto jsme odcházeli s prohrou. Zejména díky neuvěřitelně přesnému výkonu španělské veteránky Inez na střelbě, kde doslova čarovala. Bylo tedy jasné, že pokud chceme postoupit, musíme v pátém zápase vyhrát.

Česko – Turecko (11:9)

Soupeřem nám byl mladý tým z Turecka. Po celém dni na nohou v těžkém vzduchu, který v hale panoval, už se počítaly poslední zbytky sil. Těch fyzických i mentálních jsme naštěstí v tomto zápase měli přeci jen více a byl to náš tým, který se radoval z postupu.

Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš

Po večeři se část výpravy ponořila do relaxačních bazénů ve wellnes, zatímco druhá část debatovala v teplém letním večeru před hotelem s mnoha účastníky šampionátu, což nevadilo, protože jsme nemuseli ráno brzy vstávat. Program mistrovství pro nás začal v sobotu až slavnostním zahájením, které pořadatelé zařadili na jedenáctou hodinu dopolední. Samotné zahájení proběhlo ve svižném a trochu netradičním pojetí, které se nám moc líbilo a pořadatelům se opravdu povedlo. Ještě před tím jsme ale sledovali barážovou střelbu.

Česko – Anglie (5:13)

Po obědě už nás čekal první soupeř ve čtyřčlenné skupině na dvě prohry, tým Anglie. Zápas se pro nás z počátku vyvíjel příznivě, nicméně postupně přibývalo nepřesností a nejistoty, k výraznému zlepšení nepomohlo ani střídání a zápas jsme prohráli. Po očku jsme zároveň sledovali souběžně probíhající souboj mezi Francií a Ukrajinou, abychom se připravili na soupeře v baráži. A dle očekávání se jím stal sympatický tým mladých Ukrajinek.

Česko – Ukrajina (13:4)

V přestávce jsme načerpali síly, něco si řekli, vyčistili hlavy a skutečně náš herní projev se výrazně vylepšil. Po pomalejším rozjezdu jsme přidali na přesnosti, holky zabojovaly a dovedly bezpečně zápas do vítězného konce. Jelikož v souběžně hraném zápase hned na vedlejším hřišti dominoval tým Francie, bylo jasné, že se o postup utkáme znovu s týmem Anglie.

Česko – Anglie (13:2)

S nezměněnou sestavou (Romča první, Hanka účko a Lucka střela) a bojovným odhodláním jsme nastoupili s touhou vrátit soupeřkám porážku a vybojovat si tak postup do čtvrtfinále. A to se povedlo, po velmi dobrém a koncentrovaném výkonu a za podpory diváků v hledišti si holky dokráčely pro zasloužené vítězství. „Černý Petr“ zbyl na naše anglické soupeřky, které se tak dostaly do stejné situace jako my na šampionátu v Turecku. Tehdy jsme po skvělém výkonu přehráli Holandsko a v zápětí jsme podali skvělý a kvalitní výkon proti Francii, který nás stal hodně sil, zejména těch mentálních, a ty nám poté chyběly v důležité odvetě znovu s Holandskem. Tentokrát se úsměv přenesl na naše tváře a smutek se stěhoval na ostrovy.

Španělský útěk z hrobníkovy lopaty

Ještě před večeří jsme sledovali další zápasy baráží. K jistému překvapení došlo na úkor Dánek, které prohrály se Švýcarskem, Švédky porazily své sousedky z Norska a ve více jak dvouhodinovém klání zvítězilo Slovinsko nad Polskem. Zajímavostí je, že se do čtvrtfinále s jedinou výjimkou (Turecko) dostaly týmy, se kterými jsme hráli v základní části, tedy Švýcarsko, Slovinsko, Rakousko i Španělsko. A právě silný tým Španělska byl naším čtvrtfinálovým soupeřem.

Česko – Španělsko (11:13)

V zápase jsme neměli co ztratit, což nám pomohlo hrát více v klidu. Úvod zápasu soupeřkám vůbec nevyšel, nečekaně chybovaly a my jsme toho dokázali využít. V jednom náhozu jsme dali pět bodů a dostali se tak do velkého vedení 10:0. Ale soupeři vyšlo střídání, vylepšil první kouli a pomalu začal náš náskok umazávat. Přesto byly šance na uzavření, chyběl kousek. I zde rozhodovaly, stejně jako u Lucčiny střelby, milimetry, jenže to je to staré otřepené „ale“ a „kdyby“. Soupeř se vzepjal a nakonec svou zkušenost a um dokázal prodat. Přeci jen šlo o obhájkyně titulu s velkými individualitami, které hrály pro tým.

Prohra mrzela a bolela o to víc, že vítězství bylo tak blízko… Nicméně celkové páté místo je dobrým výsledkem a nás může hřát, že dokážeme hrát a držet krok v podstatě i s těmi vůbec nejlepšími. To bylo velmi příjemným zjištěním. Mohu být, a také jsem, na tento tým hrdý. Víme, že na to máme. Myslím, že nám ohromně pomohla možnost zahrát si generálku na Lipně, takových skvělých a kvalitních zápasů, či turnajů bychom potřebovali hrát více.

Zlato do Španělska i Francie, do Česka kávovar

Po obědě jsme shlédli semifinále a finále střelby. Byly to vyrovnané boje, kde si vše pohlídala Španělka Yollanda Matarranz a ukázala tak své přednosti v podobě přesnosti a sebedůvěry. Víc jak vyrovnanou soupeřkou jí byla tentokrát reprezentantka Švédska Jessica Johansson, vždyť o titulu rozhodoval až poslední košonek. Do té doby velmi dobře střílející mladinkou hráčku Francie zradila tíha okamžiku, přesto jsem přesvědčen, že jméno Cindy Peyrot si budou muset příznivci tohoto sportu zapamatovat.

No a potom už na nás čekalo jen velké a malé finále. V hlavním turnaji se utkala o titul Francie se Španělskem, v Poháru národů bojovalo o vítězství Nizozemí s Izraelem. Francie si dokráčela pro titul až v samotném konci zápasu, hráčky Španělska už vypadaly unaveně. Kdoví, třeba jim scházely ty síly, o něž jsme je připravili my. Tak jak tak mohla halou posléze vybuchnout francouzská radost a zpívaná hymna. O třetí místo se podělily Italky s Rakušankami.

Vítězství v Poháru národů vybojovalo Nizozemí, které si tak vynahradilo zklamání z nepostoupení ze základní části turnaje. Ještě, než se stačily všechny výpravy přesunout do blízkého hotelu Hilton na galavečer, proběhlo slosování a tombola o věcné ceny. A zde jsme byli také úspěšní, respektive Lucka, která si tak ze šampionátu odveze krom nabytých zkušeností a vzpomínek také kávovar.

Organizace i zázemí na nejvyšší úrovni

Samotný galavečer byl skvěle připraven. Tak jako ostatně celý šampionát. Sjezdili jsme řadu akcí a mistrovství, ale tohle Bratislavské musím opravdu vyzdvihnout. Asi nejlepší a nejvydařenější, co jsme měli možnost porovnat. Vše klapalo, jak mělo, alespoň to tak zkrátka působilo. Je mi jasné, že spousta věcí musela skřípat v zákulisí přímo v průběhu celé akce a zejména při její přípravě, přesto to navenek nebylo znát, palec nahoru! Všichni, co kdy budovali turnaj na holé louce, ví jak těžké to je. Co teprve takovou akci. Od shánění sponzorů až třeba po celonoční navážku a úklid materiálu. O výpravy bylo skvěle postaráno.

Hotel byl velmi dobře situován kousek od haly, čímž odpadla komplikace s dopravou. Jídlo přímo v hale, občerstvení a stánek s pétanque sortimentem, tombola pro příchozí, po celou dobu šampionátu voda k dispozici, stejně tak i oplatky pro přísun energie. Velmi dobře a prakticky vyrobené stolky pod počítadla, precizně připravená hřiště, kvalitní, rychlé a hlavně přehledné zpracování výsledků a v neposlední řadě nádherné slavnostní zahájení. Prostě super organizačně připraveno a zvládnuto.

Velké poděkování patří Veronice Slobodové, která nás měla na starosti a skutečně jsme všechny důležité informace měli tak jak jsme potřebovali. Závěrem děkuji našim děvčatům za dobrou reprezentaci, za to jak dokázaly zabojovat i když se nedařilo a jsem moc rád, že jsme zanechali ve výsledku dobrý dojem. Snad jen těch diváků bylo méně, o to víc patří velké díky všem těm, kteří neváhali přijet a povzbudit nás. Dík moc!