Odjezd na unikátní turnaj, kdy se k 32 šampiónům nalosuje 32 amatérů a ve stejném složení si zahrají minimálně osm utkání, byl docela dobrodružný. Letadlo do Marseille na pražském letišti nastartovalo motor až po příjezdu speciálního generátoru a moje auto z půjčovny s najetými 3 500 kilometry nabourala kousek od Avignonu jedna paní, která chtěla vyjet z kruhového objezdu, zatímco já jsem na něm mínil pokračovat dál. A tak jsem poprvé v životě vyplňoval francouzský formulář o dopravní nehodě.

Seznam šampiónu, kteří se sjeli do Buis les Baronnies, krásné vesničky pod slavnou horou Mont Ventoux, byl dechberoucí: Quintais, Suchaud, Lacroix, Cortes, Lakhal, Malbec, Robineau, Le Boursicaud, Philipson, bratři Olmosovi, Manu Lucien, šest nejlepších Malgašů, mistři Francie, vítězové Masters… Stačí si jen vybrat! Z absolutní špičky letos chyběl snad jen Dylan Rocher (šetřil si zraněnou ruku), Diego Rizzi nebo Claudy Weibel. Při losování v zahradách radnice nejdříve zástupci sponzorů vytáhli z osudí postupně jedno jméno amatéra za druhým, kteří chodili na pódium a ze druhé mísy vybírali svého spoluhráče. Přišel jsem na řadu asi v polovině, vytáhl obal od kinder vajíčka, otevřel a bez podívání podal lísteček moderátorovi, který přečetl… PHILIPPE QUINTAIS! Mezi přítomnými to zahučelo. Je jasné, že zítra bude kolem našeho hřiště o diváky postaráno!

Tak se ukaž před Suchaudem!

16 hřišť s bílými kamínky bylo připraveno na parkovišti v centru vesnice, hned vedle všech barů a restaurací, permanentně obsazených hráči a diváky. Ještě v předvečer jsme si zahráli v týmu se sympatickým Mariusem, vicemistrem Norska. Vedle nás hrál Le Boursicaud, na tribuně sledoval hru Suchaud. Najednou se Le Boursicaud zastavil a sledoval naši poslední kouli. Tu jsem držel v ruce já. Měli jsme bod na zemi, soupeř kouli před košonem, kousek za naší koulí. Místo na dohození skoro metr. Chystal jsem se, že v klidu dohodím druhý bod, ale Bruno říká: „Tak se ukaž, sleduje tě Suchaud, káro je za 3 body.“ Hmmm, tomu říkám výzva. Neměl jsem na výběr, postavil se do kroužku a… paf, soupeřova koule odletěla a v první zkoušce jsem obstál.

Mám ve skupině Konšela, Šrubařovou a Michálky. Tak nějak se u nás na turnajích dá označit skupina smrti. V Buis les Baronnies na nás mezi sedmi soupeři v základní skupině čekal například Malbec, Le Boursicaud, Cortes, Olmos a mladá naděje Steeven Chapeland. Ten nás také hned v prvním zápase porazil a probojoval se následně až do finále. V dalším průběhu nás ale porazil už jenom Simon Cortes, který získal rozhodující bod v dodatečném náhozu. Splněným snem přibližovače je natřikrát vytáhnout všechny koule z Kevina Malbeca nebo Bruna Le Boursicauda. I když… Ještě nezapomenutelnější je mít poslední tři koule proti třem koulím Le Boursicauda, který musí třikrát přibližovat, protože se vám podaří jeho koule dostat úspěšně pryč. A když je to korunováno kárem za třináctý bod a potleskem možná dvou stovek diváků kolem hřiště, zahřeje to u srdce. Tím spíš, že díky moderátorovi každý věděl, že takhle se střílí v Čechách.

Krásné finále

Do finále A se nedostal ani Quintais, ani Suchaud, ani Lakhal, ale Henri Lacroix, který dva dny před tím získal titul mistra Francie v tete-a-tete a stal se tak jediným hráčem, který má titul mistra Francie v jednotlivcích, dvojicích i trojicích… a to v pétanque i v jeu provencal! V prvním náhozu si nechal od mladého Steevena Chapelanda dát šestku, celý zápas se trápil, Steeven střílel jednu kouli za druhou, v jeden okamžik odstřelená koule smolně vyrazila i jednu jeho, která by znamenala třináctý bod, a tak to bylo 12 – 4. Steeven fantasticky přiblížil poslední kouli hned vedle košonku a jeho tým tak měl dva body na zemi. Henri mohl dát káro a odvrátit prohru… nebo vymyslet něco mistrovského. Ohlásil předem, že posune košona asi 3 metry dozadu ke svým dvěma koulím, a tak také udělal. 12 – 7. No a v dalším náhozu potřeboval posunout košona, který byl na cca 12 – 13 metrech o 30 centimetrů, aby uhrál 6 bodů a zvítězil. Před hodem si pěkně zametl před očima rozhodčího plochu o velikosti metru čtverečního, přesně ji trefil a finále díky tomu skončilo 13 – 12!

Diváci, diváci a zase diváci

Každý ví, co znamená pétanque v Provence. Není proto divu, že kolem hřišť vyrostly po obou stranách tribuny a po oba dny sledovalo hru několik set lidí. Měl jsem štěstí, že Philippe Quintais byl velkým magnetem a naše zápasy sledovalo vždy minimálně několik desítek fanoušků. Na takový zážitek se nedá zapomenout a co by za to asi daly holky na prořídlých tribunách na nedávném ME v Bratislavě. Ale ve Střední Evropě (a nejenom tam) to máme prostě při propagaci pétanque mnohem těžší. I kdybychom na turnaj pozvali Suchauda s Quintaisem, o moc by se nezvedla ani návštěvnost, ani počet přihlášených týmů…

Koule na palubu nepatří

A nakonec jedna praktická rada. Pokud si myslíte, že není problém vézt koule v palubním zavazadle, máte pravdu. Ale ne úplně. V Praze, ve Vídni, v Barceloně nebo v Marakeši to jde v klidu. Ale pozor! Na všech letištích ve Francii jsou koule na palubě zakázané a musíte je dát do odbaveného zavazadla!