Halmstad (Švédsko) – První listopadový víkend patřil na mezinárodní scéně mistrovství Evropy jednotlivců. Původně se mělo hrát ve francouzském Nimes, ale když bylo mistrovství necelé dva měsíce před konáním zrušeno, organizace se chopily dánská a švédská asociace a za pouhých pět týdnů zorganizovaly šampionát ve švédském Halmstadu. Českou Republiku reprezentovali Hana Šrubařová, která obsadila konečné dělené páté místo, a Lukáš Valenz, který si vybojoval bronzovou medaili v Poháru národů. 

Halmstad je univerzitní, přístavní a industriální město na jihu Švédska, asi hodinu a půl jízdy severně od Malmö. Město kdysi patřilo Dánsku a vedly se o něj bitvy, ale to není důvod, proč si tyto dvě federace vybraly právě toto místo. Důvodem je, že zde stojí Ståhl Hallen, největší krytá hala ve Skandinávií, jejíž 32 hřišť poskytlo dostatek prostoru pro obě mistrovství, mužské i ženské.

V pátek odpoledne se v hale sešlo všech 24 reprezentantek a 23 reprezentantů evropských zemí, aby se šampionát zahájil losováním. „Jelikož je tohle historicky první mistrovství Evropy jednotlivců, nemáme jak nasadit týmy do dvou košů. Proto budeme losovat,“ oznámil prezident Evropské konfederace pétanque Mike Pegg. Hrálo se systémem pětikolového švýcara s postupem mezi nejlepších 16, u mužů 15 týmů. Pak následovaly skupiny na dvě prohry s postupem do čtvrtfinále. Týmy, které nepostoupily se utkaly v Poháru národů, který se hrál systémem KO od začátku. Proto u mužů postoupilo jen 15 nejlepších – volný los pro 17. hráče po švýcaru by znamenal, že má postup do semifinále Poháru národů bez boje a tím pádem jistou medaili. Takto výhodu výhry bez boje získal nizozemský reprezentant Kees Koogje ve skupině na dvě prohry.

Šrubařová v nejlepší osmičce

Několikanásobná reprezentantka Hana Šrubařová se mistrovství jednotlivců účastnila už podruhé – loni ve francouzském Nice na mistrovství světa ale se svým výkonem a výsledkem spokojená nebyla, takže doufala, že letos si vylepší chuť i statistiku. Hned první zápas jí přihrál soupeřku ze sousedního Polska. Po trochu rozpačitém začátku se Šrubařová chytla a Katarzynu Błasiak porazila 13:6. Ve druhém kole narazila na úřadující mistryni světa v jednotlivcích, Španělku Yolandu Matarranz. Začátek zápasu byl velice vyrovnaný, ale pak měla naše reprezentantka dvakrát smůlu – jednou když krásně vystřelená koule vzala i košonka a po druhé hned v následujícím náhozu, kde Šrubařová sice soupeřku vystřelila, ale střelecká koule po zásahu přeskočila střílenou a zezadu ji zastavila. To už se blížil konec časového limitu a místo vyrovnaného skóre se Španělka dostala do vysokého vedení. Konečný výsledek 6:13 ale úplně neodpovídá výkonu podanému na hřišti.

V sobotu se pokračovalo dál švýcarem.  Ve třetím kole se potkala Česká Republika s Anglií. Sarah Huntley měla naší reprezentantce co vracet, jelikož právě s Českem Anglie vypadla na zářijovém mistrovství Evropy žen v Bratislavě. Tady byl průběh poměrně rychlý a jasný a konečné skóre 3:13 mluví za vše. „Nejsme na turnajích v Česku zvyklí hrát důležité zápasy hned ráno. Pokud je hráč nasazený do turnaje, dostane v prvním kole soupeře ze spodní části startovní listiny a ví, že nemusí podat stoprocentní výkon, aby zvítězil. Dopolední zápasy slouží víceméně k rozhraní se, na což na šampionátu není prostor. S tímto se v reprezentaci potýkáme dlouhodobě. Samozřejmě jsem moc dobře věděla, že se Sarah musím hrát naplno, trénink před zápasem jsem nepodcenila, ale bohužel mi nešel plas ani střela a přehrála mě velice snadno. Měla se mnou nevyřízené účty z Bratislavy a bohužel jsem jí v tomto zápase nedokázala být důstojným soupeřem,“ konstatovala Šrubařová po zápase.

Další kolo bylo potřeba vyhrát, jinak by se česká reprezentantka musela spoléhat na pomoc pana Bucholtze. Systém jí přihrál Bulharku, což vypadalo jako příznivý los. Taky tak vypadala hra a Šrubařová se dostala do vedení, ale bohužel jí utekl závěr, který si nepohlídala, a byl z toho konečný výsledek 8:9 pro Marinu Šojlevu-Tepavičarovu. V posledním kole švýcara byla výhra nutná, reprezentantka Walesu Tansy Mansfield ale naštěstí byla horší, a tak bylo skóre po delší odmlce pozitivní pro nás, psali jsme 11:7.

Dvě výhry nakonec stačily na celkové 13. místo po švýcaru a štěstí bylo na naši straně, protože i když byla Šrubařová ve skupině nasazená jako poslední, společnost jí dělaly Estonka, Ruska a Polka. Nejvýše nasazená Estonka Merike Aava měla na kontě už čtyři výhry, ale Šrubařová předvedla hezkou a přesnou hru, čím Estonce nedala šanci a skóre 13:4 ji posunulo do dalšího zápasu o postup do čtvrtfinále. Už podruhé se setkala s Polkou Błasiak, ale jak se říká, dvakrát do jedné řeky nevstoupíš, a tak po velice dramatickém boji postoupila ze skupiny reprezentantka Polska se skóre 13:12.

Mezitím Estonka prohrála i svůj druhý zápas a do baráže se probojovala Ruska Tatiana Durynčeva. Ta ani jednou za zápas s naší reprezentantkou nezkoušela střílet. Přesto měla na ruce konec, kdy jí za stavu 11:10 pro Českou republiku ležely na zemi už dva body a dohazovala do velkého prostoru třetí, nakonec ale přiťukla Haninu přední kouli a zůstal jí jen bod. Pak už se mohla Šrubařová těšit z postupu do KO, jelikož zápas dotáhla do vítězného konce. 

Čtvrtfinále se hrálo v neděli ráno a soupeřkou byla Belgičanka Natascha Kazmierczak. Bohužel scénář vypadal jako přes kopírák sobotního rána. Belgická reprezentantka nepředváděla nikterak úžasnou hru, ale Šrubařové se opět nedařil plas ani střela. Zápas skončil 13:4 ve prospěch Belgičanky, což pro Šrubařovou znamenalo konečné páté místo.

„Mrzí mě, že jsem nedosáhla alespoň na bronz, na medaili pro Česko čekáme z hlavního turnaje už roky od stříbra z mistrovství Evropy v Ankaře. Z nějakého důvodu nejsme pořád schopni překročit vlastní stín a 5.-8. místa doslova sbíráme. Na druhou stranu jsem od sebe po nevydařeném světovém šampionátu jednotlivců v Nice moc neočekávala, o to víc jsem si ale mistrovství užila a cítila jsem se i v lepší formě, než před rokem v lednu. Na Belgičanku jsem určitě měla, ale bohužel jsem ve čtvrtfinále předvedla téměř nejslabší výkon ze všech zápasů, které jsem v Halmstadu odehrála,“ konstatovala Šrubařová.

Bronz v Poháru národů pro Valenze

Lukáš Valenz neměl lehký začátek, losem se hned v prvním zápase potkal se Španělem Juanem Marinem. I když se držel a hrál dobře, na Španěla nestačil a podlehl mu 6:13.  Po první prohře Valenz doufal v přijatelnějšího soupeře, ale ve druhém kole ho čekal Belgičan Jérémy Pardoen, který jednoznačně dominoval a vyhrál 13:2. „On mě úplně vymazal ze hřiště. Po třech náhozech, kdy jsem pokazil dvě koule, jsem prohrával 0:7. To nešlo. Ve třetím kole už snad dostanu soupeře ze svojí kategorie,“ kroutil po zápase hlavou Valenz.

Třetí kolo mu ale místo hratelného soupeře přisoudilo rovnou kontumační výhru, což moc nepotěšilo, jelikož pak chybí bucholtz. Pořád se ale dalo postoupit s jistotou, stačilo vyhrát zbývající dva zápasy. Čtvrté kolo Valenzovi přiřadilo Estonce Urma Auväärta. Zápas byl vyrovnaný, ale na konci nastala sporná situace, kdy při písknutí limitu už měl Estonec odhozenou kouli. Rozhodčí ale řekl, že nához končí až po sčítaní bodů, tudíž následují jen dva další náhozy. Po těch byl stav 11:10 pro Estonce.

„Byl to vyrovnaný zápas, kde jsme oba hráli velmi nevyrovnaně. Od třech fantastických až po tři metrové koule. Zápas došel k poslednímu náhozu, kdy jsme každý zahráli jednu kouli a ta jeho byla lepší! Jednalo se o klíčový zápas vzhledem k postupu do nejlepší patnáctky. Hrál jsem se sobě rovným soupeřem, kterého jsem pro úspěch reprezentace měl porazit. Mohu se omlouvat smůlou prvních třech kol, ale nejde to. Jsem osobně zklamán a omlouvám se všem, kteří mi fandili,“ přiblížil svoje pocity Valenz.

Dmytro Bugai z Ukrajiny byl Valenzův poslední soupeř, který na českého hráče nestačil a podlehl mu 8:13. Dvě výhry s prohrami z prvních dvou zápasů a volným losem ve třetím kole ale potřebovaly hodně velkou dávku štěstí na postup, která se nekonala. Lukáš Valenz byl po švýcaru na 19. místě, co znamenalo, že v neděli bude bojovat v Poháru národů.

V jeho čtvrtfinále se Valenz potkal s Bulharem Vladimirem Gueorguievem, kterého po dlouhém zápasu, kde celou dobu tahal za kratší konec, porazil 13:12. Tím si zabezpečil medaili a v semifinále nastoupil na Dána Mortena Per Laursena. Zápas byl opět vyrovnaný, ale Valenzovi se nepovedl poslední nához a za stavu 11:11 dovolil Dánovi udělat dvojku. Tím jeho cesta Pohárem národů skončila, Dán vyhrál 13:11 a Lukáš Valenz vybojoval bronzovou medaili.

Španělka bez prohry, Francouz jednou zaváhal

Španělská reprezentantka Yolanda Matarranz, aktuální mistryně světa v jednotlivcích, nezaváhala a pro celkové vítězství si dokráčela bez jediné prohry. Zápasy vyhrávala suverénně, jen v tom úplně prvním ji potrápila Estonka a ve skupině vedla vyrovnaný boj s domácí Švédkou Jessicou Johansson, kde Matarranz zvítězila nejtěsnějším rozdílem 13:12. Johansson pak měla možnost jí to oplatit ve finále, ale tam ji Španělka doslova převálcovala 13:2.

V mužské kategorii to bylo trochu vyrovnanější. V průběhu turnaje předváděli excelentní hru Belgičan Jérémy Pardoen, Andořan Bruno Santmann, Holanďan Kees Koogje a samozřejmě pozdější vítěz Henri Lacroix. Větší vyváženost startovního pole dokazuje i fakt, že Lacroix nemá čisté konto a prohrál s Holanďanem Koogjem, který měl našlápnuto na vítězství. Bohužel poprvé zakopl v nesprávnou chvíli – čtvrtfinále prohrál se Švýcarem Patrickem Emilem. Ten se pak dostal až do finále, ale to bylo výrazně nad jeho síly a podlehl Francouzovi 4:13.

Náročný terén, skvělá organizace

Takto by se celé  mistrovství dalo shrnout. Zorganizovat šampionát jen za pár týdnů, když běžně trvají přípravy měsíce, je něco, za co si skandinávské federace zaslouží obdiv a pochvalu. Vše fungovalo tak, jak mělo. Jistě, kdo by chtěl hledat drobné nedostatky, najde je. K zamyšlení je, že si nikdo nestěžoval na terén. Nebyly žádné výmluvy ani omluvy ze stran hráčů. Objektivně byl terén náročný, tvrdý, posypaný tmavě hnědou sypkou směsí, kamínků tam moc nebylo. Právě tvrdost by určitě spoustu našich hráčů překvapila a vyvedla z míry. A aby toho nebylo dost, barva terénu byla jednolitá.

„Není se čeho očima zachytit, hřiště vypadá celé stejně a z kroužku jde jen těžko odhadnout vzdálenost košonku nebo koule. Vzhledem k tomuhle a tvrdosti terénu je střelba velice náročná, proto jsem pro Tachs (Natachsa Kazmierczak, pozn. red.) zvolil taktiku plasování, střílela jen v opravdu nevyhnutelných situacích. A to ona střílet umí!“ netajil se taktikou belgický trenér Danny Debouge.

Pohořelo tady několik výborných hráčů, někteří méně a jiní víc. „Ten terén je tak specifický, že stírá rozdíly mezi hráči“, nechal se slyšet francouzský trenér Jean-Philippe Soricotti. I to byl možná důvod překvapivého konce francouzské reprezentantky Audrey Bandiera už ve čtvrtfinále, kde podlehla domácí Johansson.

Výsledky:

Ženy
1. Yolanda Matarranz (Španělsko)
2. Jessica Johansson (Švédsko)
3. Natachsa Kazmierczak (Belgie) & Katarzyna Blasiak (Polsko)

Muži
1. Henri Lacroix (Francie)
2. Patrick Emile (Švýcarsko)
3. Raphael Gharany (Německo) & Rickard Nilsson (Švédsko)