Praha – Svůj první amatérský turnaj odehrála v deseti letech v Loděnicích. Ještě před dvěma roky, kdy si udělala licenci, ji moc hráčů neznalo. Jméno Kateřina Froňková se však od té doby začalo stále častěji objevovat ve výsledkových listinách, a to i na těch nejvyšších příčkách. Sedmnáctiletá dívka vlétla do českého pétanque jako vítr a spolu s Petrem Vavrovičem mladším vytvořili úderný tandem. Jejich zaujetí pro hru vyvrcholilo společným vítězstvím na prestiži ve Vojnově Městci, ve které nepatřili mezi bezprostřední favority. Po neshodách s reprezentačními trenéry ohledně přípravy jim sice uniklo mistrovství Evropy juniorů, ale Froňková věří, že se dobrými výkony dokáže do reprezentace probojovat v jiné kategorii. Jejím hlavním cílem je ale dostat se mezi deset nejlepších hráčů v celostátním žebříčku Čapek. 

Co stojí za tvým výrazným zlepšením? Plno lidí tě ještě nedávno vůbec neznalo a najednou jsi 21. na žebříčku a povedlo se ti vyhrát už několik turnajů.
Určitě mi pomohlo to, že jsme začali jezdit opravdu pravidelně. Za celý rok jsme nevynechali jediný turnaj, navíc si čas od času chodíme zatrénovat v Praze nebo zajedeme do Lipníku. V Loděnicích se nám tréninky příliš nelíbily, tak jsme přestoupily právě do Lipníku a od té doby jsem se hodně zlepšila.

Dá se tedy říct, že ten, kdo má na tvém herním pokroku největší zásluhu je celý Lipník?
Asi jo, protože po přestupu se mi opravdu hodně věnovali. Nejde tam sice o tréninky v pravém slova smyslu, že bychom něco nacvičovali, ale scházíme se a hrajeme. Pétanque mě tam opravdu chytl a začalo mě to hodně bavit.

Ty ale bydlíš v Praze, takže do Lipníku pravidelně dojíždíš?
Během léta jsme tam jezdili v pátek před turnajem a občas i v neděli po turnaji, když jsme teda ještě měli náladu. Někdy tam zajedeme i v týdnu. Teď už je ale hnusné počasí, tak už nejezdíme.

Tvým nejčastějším spoluhráčem je Petr Vavrovič mladší, s kterým jste se vyloženě našli a vzájemně jste se vytáhli do úplně jiných pater pétanque. V čem si spolu tak rozumíte?
Jsme stejně staří, a tak si spolu rozumíme. Na rovinu můžu říct, že se mi s ním hraje nejlíp. Když jsme v jednom týmu, tak mu plně důvěřuji a vím, že trefí, co je třeba.

Jak se ti naopak hraje v rodinném týmu?
Když hraji s mámou nebo tátou, tak to nikdy neskončíme moc extra dobře. Loni, když jsem hrála s tátou ve Stolíně na Křečáku, tak nám to šlo opravdu špatně a v posledním kole jsme si už řekli i špatný věci. To jsme zrovna hráli proti Dorce Hájkové s Lukášem Jablonským a těm to spolu zrovna taky nešlo a začali se spolu hádat, takže to bylo vážně vtipný.

Na tobě je zajímavé to, že házíš hodně vysoké kopce, do čehož se v Česku moc žen i mužů tak vytrvale nepouští. Navíc to je překvapivé i vzhledem k tvé tělesné konstituci, kdy se často zdá, že s koulí odletíš i ty, ale jde ti to velmi dobře. Přesto, nebojíš se trochu tohoto těžkého hodu? A hrála jsi takto hned od první chvíle, co jsi vzala koule do ruky?
Ne, určitě se toho nebojím, ale je pravda, že ze začátku jsem takto v těch Loděnicích vůbec nehrála. Zvedat jsem to začala až na Lipníku, kde jsem to odkoukala, protože tam tak hází skoro všichni. Fáfa (Petr Fafekt, pozn. red.) nebo i Péťa (Petr Vavrovič mladší, pozn. red.), když plasuje.

Házíš takto všechny koule, nebo typ hodu podřizuješ terénu či vzdálenosti?
Když je nějaký povrch, který se hodně kutálí, tak ty kopce přestanu házet, protože mi to s nimi nejde a koule mi odskakují. V takovém případě jdu trochu níž.

A nezůstanou ti někdy koule na ruce?
To se mi bohužel stává taky. (smích)

I tak máš plas velmi dobrý. Ale neláká tě někdy i střela?
Ne, vůbec. Popravdě, mně střela ani moc nebaví. Samozřejmě mám radost, když trefím, ale cpát se do ní určitě nechci, plas mě baví mnohem víc.

Navíc když hraješ často s Petrem Vavrovičem, tak ani nemá moc smysl tlačit se na pozici střelce.
To ne no.

Ty jsi loni jela společně s holkami z reprezentace do 23 let na evropský šampionát do Španělska, kde jsi kvůli svému nízkému věku hrát nemohla, ale za to jsi mohla načerpat zkušenosti. Ovlivnila tě tato pasivní účast nějakým způsobem?
Bylo to hezký v tom, že jsem viděla kvalitní týmy, ale nejsem si jistá, jestli mi to něco vyloženě dalo. Asi by to bylo jiné, kdybych hrála.

Nemrzí tě tedy, že sis letos nakonec nemohla zahrát na mistrovství Evropy juniorů? Kvalitou a výsledky patříš v Česku mezi nejlepší juniory, ale po neshodách s reprezentačními trenéry ohledně přípravy jsi nakonec byla z národního týmu vyřazena.
Vážně nevím, co na to říct. Moc mě to asi nemrzí, protože bych nebyla na stejné vlně jako zbytek týmu. Mně jejich přístup nepřijde normální. My jsme třeba letos s Péťou vyhráli prestiž Velikonoční vejce ve Vojnově Městci a oni se nás zeptali, jestli jsme tam už někdy byli. Ono samozřejmě zamrzí, že nejedeš do zahraničí reprezentovat Českou republiku, je to škoda, ale tak se to vyvinulo.

Za rok ti už bude osmnáct, tak budeš mít příležitost probojovat se do reprezentačního týmu espoirs (do 23 let, pozn. red.) nebo dokonce do ženského týmu. Jak vidíš své reálné šance?
U žen člověk musí vyhrát mistrovství a zatím jsem ještě ani neřešila, s kým budu hrát, takže to je těžké říct. Teď byla reprezentace postavená na Sylvě (Mrázkové, pozn. red.), Hance (Šrubařové, pozn. red.) a dalších, tak ani nevím, s kým bych hrála. Určitě bych se tam ale někdy ráda dostala. Větší šance je nyní každopádně v espoirs, tam si myslím, že by to mohlo vyjít.

Koho bereš jako nejlepšího hráče či hráčku v Česku?
To nedokážu jednoznačně říct, je tu plno velmi dobrých hráčů. Moc se mi ale líbí hra Hanky Šrubařové.

Kdybych se tedy zeptal, s kým by sis ráda zahrála, padla by volba právě na Hanku?
Je to tak. A pak bych si ještě někdy ráda zahrála s Kubou Konšelem.

Proti komu naopak nerada nastupuješ?
Nemyslím to nijak špatně, ale nerada hraji proti Jiřině Demčíkové, protože se mi snad ještě nepovedlo ji porazit. Nebo si to aspoň nepamatuji.

S Lipníkem jste letos postoupili z 1. ligy klubů do Extraligy. Jaké v ní máte ambice?
Nechci mluvit za všechny, nejsem ani kapitánka, ale určitě se chceme udržet a myslím si, že na to máme.

Jak často trénuješ?
V létě jsem trénovala tak dvakrát týdně v Lipníku, kam to mám autem jen dvacet minut z domu. Jezdili jsme tam většinou ve středu a v pátek. Když zbyla energie po turnaji, tak ještě i v neděli. Teď před zimu budeme hrát v Úněticích UBU ligu, takže můžu trénovat na příští sezonu.

Je pétanque tvá záliba číslo jedna, nebo kromě něj děláš ještě nějaký jiný koníček, který má přednost?
Kromě školy je to moje hlavní činnost a záliba. Předtím jsem ještě dělala dva roky atletiku, ale nebavilo mě dojíždění, kvůli kterému jsem neměla na nic jiného čas.

Čeho bys ve své kariéře ráda dosáhla?
Chtěla bych se dostat v žebříčku do TOP 10 a také se dobře umístit na mistrovství České republiky jednotlivců.

To je zajímavé, mnoho žen totiž jednotlivce úplně v oblibě nemá. Proč je pro tebe tak důležité zrovna toto mistrovství?
Prostě se mi líbí, že hraje každý za sebe a ukážou se opravdu skvělí hráči. Proto mě moc mrzí, že jsem je letos kvůli povinnému táborovému seznamování praktikantů hrát nemohla.

Tvůj cíl dostat se mezi deset nejlepších českých hráčů se nezdá nikterak nereálný. Máš za sebou teprve dvě plnohodnotné sezony a už ti na žebříčku patří 21. místo. Mezi ženami je před tebou dokonce jen Jana Lukášová a Jana Krpcová. Za sebou jsi nechala všechny reprezentantky z letošního roku včetně svého vzoru Hany Šrubařové. Myslíš, že se do TOP 10 dostaneš už příští rok?
Určitě by se mi to moc líbilo a doufám, že se mi to povede. Bylo by hezké být nejlepší žena.