Madagaskar – V pořadí už 47. mistrovství světa trojic odstartuje ve čtvrtek 1. prosince v Antananarivu, hlavním městě exotického Madagaskaru. O titul se utká 48 zemí ze všech koutů zeměkoule.  Českou republiku bude reprezentovat čtveřice hráčů ve složení Pavel Hodboď, Jakub Konšel a Jan s Tomášem Michálkovými. Poslední jmenovaný v sestavě nahradil svého otce Iva, který sice byl ve vítězném týmu, ale z pracovních a osobních důvodů se šampionátu nemůže zúčastnit. Online reportáže bude možné číst na facebookovém profilu Pétanquer.

Dlouho se nevědělo, kde se mistrovství světa bude konat. Jak jsi spokojený s destinací Madagaskar? Bude mít klima a jiné časové pásmo vliv na váš výkon?

Jakub: Především jsem rád, že se vůbec nějaké mistrovství světa podařilo zorganizovat a doufám, že i na místě vše proběhne hladce a bez problémů. Co se týče dějiště, tak to pro nás podle mě dopadlo nejlépe, jak mohlo. Tahiti zní lákavě, ale je to strašně daleko, nemluvě o časovém posunu a nákladech na cestu. Pak byl, tuším, ve hře i Čad. Tam bych se zase bál více o hygienické podmínky a upřímně řečeno trochu i o bezpečnost. Madagaskar je takový fajn kompromis. I když nás čeká dlouhá cesta, tak v Antananarivu je jen o dvě hodiny více než u nás a tak by časový posun problém být neměl. A jestli 30 stupňů a déšť ovlivní náš výkon? Věřím, že ne.

Jan: Dvakrát jsem měl jet na šampionát na Tahiti a dvakrát byl nakonec zrušen. Poprvé kvůli viru eboly, podruhé asi z finančních důvodů. Satisfakcí však je Madagaskar, místo neméně lákavé. Upřímně, bez pétanque bych se tam asi nikdy nepodíval, takže se velmi těším. Jiného časového pásma se nebojím, s tím jsem nikdy neměl problémy. Klima bude asi větší oříšek, ale mělo by se hrát v hale, tak to snad zvládneme. Nejtěžší překážkou pro mě bude asi nerozehranost, sezona pro mě přeci jen skončila už skoro před dvěma měsíci.

Tomáš: Abych řekl pravdu, je mi to celkem fuk. Letos jsme s holkami byli na evropském šampionátu v Bratislavě, což se nám moc líbilo, protože odpadlo nepříjemné cestování a aklimatizace. Člověku je ta země blízká a ví, jak to tam chodí. Na druhou stranu se aspoň podíváme někam, kde jsme ještě nikdo nebyli – ale přiznejme si, že stejně neuvidíme nic moc víc než letiště, hotel a halu. Když k tomu připočtu všechno cestování, očkování a finanční náročnost, radši bych byl za mistrovství v Evropě. Klima a časové pásmo nás, věřím, moc neovlivní.

Pavel: Určitě bych si představoval nějakou bližší destinaci, ideálně Evropu. Vůbec netuším, co mám od Madagaskaru očekávat. Nemyslím si, že mi bude klima dělat nějaké problémy. Spíš je škoda, že se šampionát koná až v prosinci, kdy máme v zimě hrací pauzu a ta může do jisté míry ovlivnit náš výkon.

48 zemí není málo, s kým by ses rád potkal a komu by ses rád vyhnul?

Jakub: Určitě bych si přál odehrát utkání proti budoucím mistrům světa, ať už to bude kdokoliv. Rád bych se naopak vyhnul týmům z okolních zemí, takže Slováky, Poláky, Němce nebo třeba i Rusy raději uvidím na vedlejších hřištích. Mít možnost změřit síly s reprezentací Francie, Itálie nebo Belgie nepřichází každý den.

Jan: Radši bych se utkal s co nejvíce exotickými zeměmi, protože je to jedna z mála příležitostí, kdy člověk může ochutnat zcela odlišné pojetí hry. Abych byl konkrétní, láká mě třeba Pobřeží slonoviny, Indonésie nebo Japonsko. Ale rád bych se vyhnul Beninu. S tím jsme hráli už na mistrovství světa v Marseille v boji o postup ze švýcara a nedal nám vůbec šanci. Navíc nám jejich hráči připadali jak zdrogovaní, byly tak zvláštně mimo. Jejich střely bohužel ne.

Tomáš: Rád bych se vyhnul Slovensku a Polsku – tyto týmy dobře známe. Lepší by bylo zahrát si proti týmům, které jen tak nepotkáme. Osobně bych si rád zahrál proti domácímu týmu, protože na jejich straně je rozhodně kvalita a navíc jistě budou mít početnou skupinu fanoušků.

Pavel: Na této úrovni není  slabých soupeřů. Neřeším, na koho bych chtěl narazit a komu se vyhnout, pokaždé chci zahrát dobře  a uhrát vítězství. Prohrát můžeš i s týmem, na který si člověk věří a chtěl proti němu hrát. Takže je to jedno. Ale abych byl aspoň trochu konkrétnější, raději bych si zahrál proti nějakému exotickému státu než proti našim nejbližším sousedům v Evropě.

Nakonec jedete jen 4, nebude vám Ivo chybět? Kdo bude kapitán? A kdo zastoupí roli kouče a delegáta?

Jakub: On by nám chyběl kdokoliv z té sestavy, ale je pravda, že Ivoš je asi nejsilnější článek týmu, takže určitě na hřišti a popřípadě i na lavičce to oslabení bude. Na druhou stranu, s Tomem jako náhradou Ivoše jsme stále velmi univerzální a každý z nás dokáže hrát na jakémkoliv postu. Naše hra tak nestojí a nepadá s jedním střelcem a jedním umísťovačem a to je naše velká výhoda. Navíc si rozumíme i lidsky a tak opravdu neočekávám v rámci fungování našeho týmu žádné komplikace. Funkci delegáta si asi bude plnit Tom. O pozici kapitána se dohodneme na místě a co se týče kouče, tak to slovo nemám moc rád. Bude to o vzájemné shodě, ne o tom, že někdo na židli s papírem v ruce bude rozhodovat, jak se bude daná situace řešit.

Jan: Taťka nám bude určitě chybět. Svými výkony už několikrát dokázal, že se sílou soupeře roste i jeho síla, což je jeho největší přednost. Takoví hráči jsou na světovém šampionátu hrozně platní. Na druhou stranu, zastoupí ho Tomáš, který je zkušený univerzál. Ten bude zároveň plnit roli delegáta, což měla být původně jeho hlavní funkce. Vyloženého kapitána ani trenéra podle mě mít nebudeme, jsme už dostatečně sehraní na to, abychom věděli, co kdo umí zahrát, a dostatečně sebekritičtí, aby se každý pasoval do role náhradníka dobrovolně.

Tomáš: Chybět bude určitě. Je příjemné, když se čtyři hráči plně soustředí na hru a jeden člověk zařídí všechno okolo. Kouč v této kategorii není až tak důležitý, junioři nebo espoirs ho potřebují, v chlapech se to ale bez něj zvládnout dá. Roli delegáta a vlastně i kouče jsem tedy měl původně plnit já, kvůli různým okolnostem ale budu taky připraven hrát. Věřím ale, že díky tomu, kolik mistrovství mám v obou rolích za sebou, si s tím nějak poradím.

Pavel: Tak jasně, že je to škoda! Je to ztráta, ale musíme se s tím poprat. Tomáš ho jistě slušně zastoupí. Co se týče hry, spoléhám v týmovou souhru. Všichni už máme společně hodně odehraného a taky víme, co můžeme od druhého očekávat. Nejdůležitější bude, jak zvládneme začátek turnaje a na jakou vlnu se dostaneme. V roli kouče a delegáta mám plnou důvěru v Tomáše.

Jaké jsou tvoje cíle, jaké umístění by tě uspokojilo?

Jakub: Cíle se nemění, takže jako na každém jiném turnaji i tady bude platit, že nechci zklamat spoluhráče ani sám sebe. Sami víme, jak dokážeme hrát a pokud to ukážeme, minimálně já budu odjíždět spokojený. Neznám přesně formát mistrovství, ale pokud bychom postoupili v hlavní soutěži do vyřazovacích bojů, bylo by to super.

Jan: Na jednom mistrovství světa už jsem byl a vím, že konkurence je tam obrovská a lehký soupeř prakticky neexistuje. Ve Francii jsme nepodali svůj nejlepší výkon, přesto jsme bojovali o postup ze základních kol. Pokud bychom se dostali do vyřazovacích kol, byl bych velmi spokojený, ale uvědomuji si, že to bude velmi náročné a musíme podat výkon na hranici svých možností.

Tomáš: Mým cílem je postup ze základních kol. To v této kategorii musí být náš prvotní cíl, cokoli navíc by byl krásný bonus.

Pavel: Nebylo by špatné se dostat ze švýcara. Ale bude to hodně těžké.

Je něco, na co se obzvlášť těšíš a naopak, něco z čeho máš strach?

Jakub: To se mě ptejte až po prvním jídle na místě (úsměv). Jsem zvědavý na organizaci a na to pozadí, které divák nevidí.

Jan: Zůstávám nohama na zemi. Všichni kolem mě mi závidí, že jedu na Madagaskar, ale já to nadšení mírním. Všichni si to představují jako ten animák, ale my budeme v rušném hlavním městě a většinu dní zavřeni v hale, takže toho tolik neuvidíme. Mí malgašští kamarádi z Erasmu mi hned sepsali čtvrti, do kterých jako bohatý běloch (což je spojení, které jsem u sebe slyšel poprvé) nemám vůbec chodit, takže musíme být ostražití. Přeci jen to není Evropa. S Kubou ale chceme na ostrově zůstat o pár dní déle, tak doufám, že jsem do sebe všechny ty žloutenky a břišní tyfy necpal zbytečně a že uvidíme aspoň jednoho lemura. Ten mě ale nesmí kousnout, protože vzteklinu jsem si neočkoval a do dvou dnů bych se musel podle doktorky hlásit v Motole (smích).

Tomáš: Těším se hlavně na výborné zápasy, obzvlášť teď na konci sezony, když nás čeká dlouhá zima a pořádné zápasy si nezahrajeme.

Pavel: Určitě se těším na sportovní atmosféru a to všechno kolem mistrovství. Hrůzu mám, abych si z ostrova něco nepřivezl domů. Nemyslím tím nějaký suvenýr, ale třeba malárii a tak.  Asi budu pořád ve střehu a sledovat bodavý hmyz (smích). Hlavně ať se všichni v  pořádku vrátíme domů.

Koho tipuješ na mistra světa?

Jakub: Myslím, že v hlavní soutěži se žádné překvapení konat nebude a že titul obhájí Francouzi. Jejich sestava opravdu nahání strach. U střelby by to mohlo být zajímavější, tam je těch adeptů určitě více.

Jan: Výhodu domácího publika bude mít Madagaskar, ale stejně si myslím, že titul urve Francie nebo Thajsko. Je to ale těžké soudit, zatím vůbec nevím, jací hráči na šampionát jedou.

Tomáš: Naposledy jsem na mistrovství světa mužů byl v roce 2012 v Marseille, ale předpokládám, že se toho moc nezměnilo – proto tipuji Francii.

Pavel: Já moc netipuji, ale Francouze by mohl už někdo vystřídat (smích).

Jakube, je to tvoje první mužská reprezentace. Jak se cítíš a co od sebe očekáváš?

Jakub: Se spoluhráči z POPu už jsme před pár lety reprezentovali na evropské klubové scéně, ale je pravda, že to už je dávno. Teď se cítím fajn, tak snad to tak zůstane i po příletu tam. Trochu mě děsí, že poslední pořádný turnaj jsem odehrál před dvěma měsíci. Bude to tedy takový křest ohněm. A co od sebe očekávám? Aby moje koule co nejčastěji letěly tak, jak jsem si představoval. Všechno je to v hlavě, takže se pokusíme řídit slovy Ivana Hlinky. Hlavně se z toho nepos… (úsměv).

A jaké cíle si dáváš na individuální střelbu?

Jakub: No, po pravdě řečeno jsme ještě neřešili, kdo bude střílet. Pojedeme tam tři, kterým se podařilo vyhrát český střelecký titul, takže zase tak jasnou pozici prvního střelce nemám. Pokusím se ale kluky nějak ukecat (úsměv). Určitě bude záležet na tom, jaký povrch a prostředí organizátoři připraví. Když to bude jednolitý a tvrdý terén s výhledem do pralesa, tak může být člověk rád za 10 bodů. Ale věřím, že ať už bude střílet kdokoliv z nás, tak že to zvládne a že se třeba i do oprav podívá.

Jan: Je sice pravda, že jsme v týmu hned tři čeští střelečtí mistři, ale ačkoli jsme se o tom vlastně nikdy nějak explicitně nebavili, všichni podle mě počítáme s tím, že do bojů vyšleme Kubu. Letošním mistrem je sice Tomáš, ale Kuba hraje pozici střelce častěji. Počítáme s ním a věříme mu!