Sezóna 2016 je u konce. Redaktoři Pétanquera vám postupně nabídnou svůj pohled na její průběh i vrcholy. Jako druhá v pořadí vám své dojmy představí Veronika Slobodová.

V kalendáři svítí rok 2017 a to znamená, že přišel čas zbilancovat uplynulou sezónu. Objektivně je shrnuta v článku Sezóna 2016 v číslech, tenhle článek je subjektivní pohled toho, jak to vidím já. Kdybych měla celou sezónu vyjádřit jednou větou, bylo by to: Rok plný zážitků, cestování a skvělých zápasů ve společnosti úžasných lidí nejen z České republiky, ale taky pár zklamání sportovních i společenských. No a to by vám nic neřeklo, protože je to taková diplomatická a nic neříkající odpověď. Takže se do toho pustím trochu jinak!

Nejuniverzálnější hráč: Petr Lukáš

Dlouho jsem si lámala hlavu, kdo je podle mě nejlepší hráč českého pétanque. Žebříček ukazuje jasně na jedničku Jakuba Konšela, který vyhrál i MČR jednotlivců a myslím si, že obojí právem. Jenže o něm se toho napsalo už tolik, že bych vám nic nové nepřinesla, a tak jsem kategorii trošku přejmenovala. Taky nebylo lehké vybrat toho „NEJ“, ale pak jsem si vzpomněla na Petra Lukáše a bylo jasno. Je úplně jedno, jestli bude hrát jako plasér, univerzál nebo střelec, na jakém povrchu to bude a jaké bude zrovna počasí.

Je pravda, že Lukáš letos nad hlavu nezvedal žádnou vítěznou trofej, ale na „bedně“ stál hned několikrát. A v průběhu celé sezóny předváděl stabilní výkony bez ohledu na povrch. Jeho vysoké rotované koule přistávají u košonku stejně dobře na tvrdém terénu v Kolové i v bažinách Vojnova Městce. Když střílí, není to nijak agresivní hod, naopak, koule přiletí shora ladným obloukem, a právě proto má Lukáš vysokou úspěšnost carreau.

U Lukáše, respektive u celé rodiny Lukášových, je vidět systematické zlepšování v průběhu let. I když styl hodu není podle žádné známé školy pétanque, Lukáš naprosto dokonale svoji kouli ovládá a přesně ví, co udělá. Stejně má zvládnutou i taktiku, kterou získal hraním stovek zápasů. U Lukáše je vidět, jak se dá za pět let vypracovat ze začátečníka na hráče české špičky a to ani není potřeba začínat s pétanque v dětských letech.

Nejlepší hráčka: Lucie Venclová

Tohle bylo trochu jednodušší, žen je mnohem méně. Je spousta výborných hráček, ale málokdy umí střílet, což podle mě nejlepší hráčka umět musí, takže se mi rozhodování scvrklo téměř jen na loňskou ženskou reprezentaci. Tady se ale žádné překvapení nekoná, z mého pohledu je to pomyslný boj mezi Hanou Šrubařovou a Lucií Venclovou. Obě odehrály letos stejný počet turnajů a z toho většinu spolu, na žebříčku je dělí pár míst. Tak je to i z mého pohledu – obě jsou velice kvalitní hráčky. Čím u mne Venclová převážila je lepší „hlava“, alespoň z toho, co jsem v uplynulé sezóně měla možnost vidět.

Venclová jako ženská jednička vrchlabského klubového mistra není ten typ, co vymetá každý turnaj, ale hraje už dlouho a má nespočetně zkušeností z domácí půdy i z různých šampionátů. Není proto divu, že si drží vysoký herní standard a když se na turnaji objeví, je většinou vidět. Taky byla výraznou posilou v klubové soutěži pro svůj oddíl, stejně jako vzestup Vrchlabských a jejich neuvěřitelný týmový duch určitě pozitivně zapůsobil na ni samotnou.

Nejlepší junior: Vojtěch Bílek

Tohle je kategorie, kde také není extrémně rozsáhlý výběr a nemusela jsem uvažovat dlouho. Petr Vavrovič mladší jednoznačně v této kategorii vedl, ale byl to jeho poslední rok v juniorské kategorii a na mě zas tak juniorsky nepůsobí. Je to již spíše vynikající a vyspělý hráč patřící do české špičky.

A tak byla volba jednoznačná. Vrchlabí má zásobu kvalitních hráčů a nechybí mezi nimi ani junioři. Mladičký Vojtěch Bílek, který v roce 2016  oslavil teprve třinácté narozeniny, mě nepřestával udivovat! Několik turnajů jsem měla možnost ho sledovat, a i když je pořád z neúspěchu smutný trochu víc, než je ve sportu nutno, jeho výsledky jsou famózní.

Na MČR jednotlivců se probojoval až na konečné 6. místo a nebyla to žádná náhoda. Bílek předváděl perfektní soustředěnou hru a neomylně porážel jednoho soupeře za druhým. Narazil až v duelu s klubovým kolegou a spoluhráčem z Vrchlabského poháru Lukášem Michaličkou. Své kvality Bílek předvedl i v Monaku na ME Juniorů, kde se se svými spoluhráči probojovali až mezi nejlepších osm týmů. Sezónu pak završil vítězstvím v Superpoháru.

Talent roku: Robin Konšel

Tahle kategorie je taky taková ne úplně jasná a člověk neví, co tam šoupnout a co už ne, kdo už hraje moc dlouho na to, aby talent roku mohl být… Talentů vídám na turnajích spoustu. Některé to baví, jiné ne. Robina Konšela jsem si všimla už dříve, ale byl to takový mladý frajírek, co občas hezky trefil, ale většinou se pořádně vztekal a prskal kolem sebe. Říkala jsem si, že jestli u toho vydrží, může být jednou kvalitní hráč.

A on (zatím) vydržel! Krásná rovná ruka a jistota, s jakou se pohybuje po hřišti je neuvěřitelná. Konšel už není ten malý uvztekaný kluk, jak jsem ho poznala, stává se z něj hráč. Ještě je hodně na čem pracovat, ale za mě je to rozhodně talent roku, který si zaslouží být zmíněn mezi mými „TOP“.

Nejlepší turnaj: Centrope Polsko

Opět nelehké rozhodování. Těch turnajů je tolik a každý má něco do sebe! Úplně upřimně byl pro mě nejlepší turnaj ve Francii – Europétanque Firminy, ale omezila jsem se na turnaje, které se bodují do českého žebříčku (jinak by byl ve hře ještě i Silvestr v Úněticích).

Nemám moc v oblibě dvoudenní turnaje, ale je to nejspíš proto, že na to nejsme zvyklí a hlavně jezdím téměř každý víkend, takže bych nebyla doma už vůbec. A myslím si, že hodně velký vliv na vnímání turnaje jako dobrého nebo špatného má i výsledek, který tam kdo (ne)uhraje. Takže já hlasuji pro polské Centrope.

Kromě dobrého výsledku se mi líbilo i všechno ostatní – nádherné prostory v parku u fontány, která se každou hodinu rozezpívala a roztančila, kvalitní organizace, spousta dobrých soupeřů. Ani to dvoudenní pojetí mi tolik nevadilo, jelikož po celém dnu v úmorném horku a neuvěřitelném lijáku v podvečer bych opravdu nechtěla utahaná hrát ty nejdůležitější zápasy. Zahráli jsme si je v klidu v neděli a ostatní, kteří zůstali, mohli zatím v klidu hrát turnaj dvojic. Polský pétanque jde herně i organizačně nahoru, možná by se dalo něco odkoukat…

Nejlepší zážitek: ME žen v Bratislavě

Přemýšlela jsem, jestli to byl už dřív zmiňovaný turnaj ve Francii, Pohár konfederací na Lipně, ME jednotlivců ve Švédsku nebo právě ME žen v Bratislavě. Nakonec zvítězilo poslední jmenované ne proto, že to bylo vlastně doma (a bylo fakt zvláštní bydlet v rodném městě v hotelu), ale proto, že to byl zážitek dlouhodobý.

Tím, že jsem byla součástí organizace, měla jsem možnost sledovat zákulisí téhle události už od jara, podílet se na přípravách, být ten první kontakt s delegacemi, když na šampionát přiletěli (s Dianou Soboličovou jsme strávily dva dny na vídeňském letišti se seznamem delegací), dostat se tam, kde diváci ani hráči nevidí, ale zároveň jsem si mohla vychutnávat atmosféru šampionátu jako divák a fanoušek české reprezentace.

Opět jsem potkala spoustu známých, poznala nové lidi a viděla perfektní pétanque. Škoda, že něco podobné se teď dlouho nenaskytne. Ale ze zkušenosti doporučuji všem, kteří si to můžou dovolit, jet se podívat na MS jednotlivců, dvojic a smíšených dvojic do belgického Gentu. Jsem si jistá, že to bude stát za to!