Tento článek vyjadřuje jen a pouze názory autora, veškerá podobnost s objektivní skutečností je čistě náhodná. Chybami se člověk učí, a proto bychom měli uplynulý ročník pétanque klání analyzovat zejména my, kterým se vůbec nevydařil.

Nejlepší hráč a nejlepší hráčka

O tom, kdo je nejlepší se můžeme do nekonečna přít a strávit tím nejeden večer v příjemné či vyhrocené diskuze nad libovolným alkoholickým nápojem. Je to však akademická diskuze, máme totiž díky velmi sofistikovanému systému počítání bodů poměrně jasnou odpověď.

Nejlepším hráčem je Jakub Konšel. Žebříček totiž může lhát o tom, zda je spravedlivé, aby někdo byl například na 32. místě namísto na 65. místě a naopak. Kdo je první však určuje spolehlivě. Je to vždy hráč, který je schopný vyhrávat turnaje, mohutně bodovat i na centrope a celý rok podávat stabilní výkony. Jakuba znám dvacet let a myslím, že loni hrál pétanque skutečně nejlépe. Určitě lépe než před těmi dvaceti lety. Zlepšil snad všechny dovednosti, včetně psychiky a to se muselo projevit.

To platí i o ženské kategorii, kde byla loni nejstabilnější, herně nejchytřejší a nejklidnější Jana Lukášová, i když v této kategorii je soupeření vyrovnanější.

Největší talent

Zde bych jmenoval hned několik hráčů, protože si to prostě zaslouží. Kromě Petra Vavroviče ml., Kateřiny Froňkové či Lukáše Michaličky, kteří za minulý rok vyrostli v prvotřídní hráče, je to určitě i Vojtěch Bílek či Jan Vorel. Zejména u Vorla je vidět, že píle přináší ovoce a jak je důležitý trénink. Pétanque je sice hra, ale je to hlavně sport. V důsledku a v dlouhodobém horizontu tedy nerozhoduje náhoda, ale dovednosti a vyhranost.

Nejlepší turnaj

Loni jsem neměl z mnoha důvodů příležitost navštívit celou řadu zásadních turnajů sezóny, proto si tuto kategorii trochu upravím. Často je za nejlepší turnaj označován O pohár města Brna – Vars Cup. Já myslím, že je to hlavně turnaj nejnáročnější pro pořadatele, nejmasochističtější, chcete-li. Vždy a znovu mne udivuje, jak je možné podobnou akci bez větších problémů a s nemalým úspěchem uspořádat prakticky v lese uprostřed ničeho (úvodní část) a pak plynule pokračovat v pěkném prostředí středověkého hradu. Možná by turnaj byl pro účastníky ještě lepší, kdyby bylo podobné úsilí investováno do jednoduší lokality, třeba klasického zámku.

Největší zážitek

Nejintenzivnější zážitek mi loni nabídla extraliga. Na jedné straně velmi hořká pilulka našeho sestupu po vpravdě špatných výkonech. Nicméně dnes to beru spíše jako příležitost ukázat, jak to dělal ten bájný fénix. Na straně druhé bylo sympatické sledovat Vrchlabí, jak konečně kráčí k triumfu v týmové soutěži. Zaslouží si to a tryskající emoce v průběhu krumsínského finále jsou ozdobou našeho sportu.

Věřím nicméně, že tento rok bude nejen poučný, ale úspěšný i pro nás.