Marakéš (Maroko) – K pétanque patří teplo. Jakmile začne být venku trochu zima, přestává mě hraní bavit. Jsem rozmazlený krytým a vyhřívaným hřištěm hned za barákem a jediné, co mě přiměje vycestovat z Únětic, je turnaj ve Slatiňanech. Anebo sluníčko v Marakéši!

Dvojnásobný počet Čechů

Pétanque par 4 je unikátní soutěž čtyřčlenných týmů, ve kterých musí být alespoň jedna žena. Hrají se zápasy podle předem daného klíče – čtveřice, trojice, dvojice a jednotlivci. Oproti prvnímu ročníku v roce 2015 se počet Čechů v soutěži zdvojnásobil – kromě mě totiž tentokrát letěl i Jindra Kauca a v týmu Prague jsme měli ještě jednu milou a upovídanou Francouzku Carole a jejího přítele Francise. Akce se na poslední chvíli musela přesunout na jiné místo, protože měsíc před začátkem majitel prodal luxusní hotel Eldorador, místo konání prvního ročníku, a nový vlastník jej zavřel kvůli chystané rekonstrukci. Turnaj se tak uskutečnil v ještě luxusnějším resortu Kenzi Agdal Medina. Potřebná hřiště organizátor narychlo zbudoval částečně z antukového hřiště, částečně ze střelnice pro luk a částečně ze zahrady s bylinkami, kde na posekané rostliny nasypal vrstvu hlíny a kamínků. Každý terén byl jiný a každý z nich byl velmi záludný. Obzvláště zahrada se chovala jako trampolína a trápila nejednoho hráče.

Vítám svého přibližovače

Let přes Vídeň s Austrian Airlines byl velmi pohodlný. Na letišti v Marakéši se projdete přímo po letištní ploše až do budovy, kde je nesnesitelná fronta na celnici. Po jejím absolvování již však můžete plně vychutnávat severoafrické slunce. Jaká to příjemná změna ve srovnání s Prahou! Organizace klapala po celý pobyt perfektně a začalo to již řidičem, který čekal na letišti a odvezl nás do hotelu. Tam jsem poznal několik tváří a čekalo mě jedno milé překvapení. Všiml si mě Philippe Quintais, přišel ke mně, podal mi ruku a řekl: „Vítám svého přibližovače z Trophée des As!“. Co si na začátek přát víc? Snad jenom, kdyby mi zároveň řekl, že se mnou počítá do týmu pro Masters na rok 2017!

Dva patroni soutěže

Philippe Quintais byl v obou ročnících hlavním patronem pobytu a po celou dobu byl ke všem velmi přátelský. Druhým špičkovým hráčem a partnerem byl tentokrát Sébastien da Cunha, sympatický mistr Francie jednotlivců 2013, pravidelný účastník Masters a finalista Marseillaisy 2016. Tito dva hráči se zúčastnili úvodního Supermelée, organizovali společně půldenní stáž pro zájemce, ale do hlavní soutěže se nezapojili. Vzhledem k nedostatku hráček ale v jednom týmu hrála manželka Philippa Quintaise.

Supermelée a hlavní soutěž

Druhý den se zájemci mohli zúčastnit Supermelée v kouzelné Ville Catherine. Je to opravdový klenot asi 45 minut cesty z Marakéše. Strastiplná cesta, pole plná kamení, hliněné chatrče…a uprostřed toho nádherná vila s bazénem, zahradou a hřišti na pétanque. V pěti kolech byla ideální příležitost, jak se seznámit s ostatními a umožnilo to otrkat se i Jindrovi, který sice francouzsky neumí, ale jeho střelecké schopnosti mu otevřely srdce spoluhráčů i respekt soupeřů. Do finále Supermelée se probojovali jenom ti s pěti vítězstvími, což se nás netýkalo. Ale všichni se dobře bavili při finálovém rozhozu na speciálním přibližovacím ateliéru, vychutnávali víno, pivo a pohodu a povídali si o výborném obědu pro všechny účastníky přímo v zahradě.

Zvláštní herní systém

Do hlavní soutěže bylo přihlášeno 19 týmů. Hrálo se na časový limit cca 35 – 45 minut (podle nálady a uvážení hlavního rozhodčího Patricka Grignona, jež rozhodoval i na MS na Madagaskaru) a po zaznění píšťalky se žádný další nához nekonal. Zápas mohl skončit i remízou. Body se samozřejmě sčítaly a Marc Alexander, nejznámější komentátor pétanque, průběžně ohlašoval výsledky. Nejlepší 4 týmy postoupily přímo do čtvrtfinále, družstva na 5. – 12. místě hrály jeden zápas KO o postup do čtvrtfinále. A pak už bylo KO až do konce.

Tým Prague ostudu neudělal a do dvanáctky se po základní části dostal, tam už však nestačil na budoucí semifinalisty ze Švýcarska. Celá nadstavbová část se hrála ve čtveřicích, což bylo až překvapivě zábavné, zajímavé a nepředvídatelné. Například nám známá reprezentace mentálně hendikepovaných postoupila přímo do čtvrtfinále, ale tam velmi rychle podlehla výsledkem 13 – 1 papírově slabším soupeřům. Ve finále byly nakonec dva francouzské týmy, loňští vítězové v zápase do 15 bodů vedli 12 – 0, jenže pak už neuhráli ani bod. Na vítěze čekala spousta cen včetně finančních, ale na závěrečném večeru si nějaký dárek odnesl každý účastník.

A v listopadu znovu!

Na druhém ročníku k mému velkému překvapení dva půldny pršelo. Možná bylo znát, že se konal o týden později než v předchozím roce kvůli velké mezinárodní konferenci COP 21. Ale na konci pobytu se dalo opět opalovat a plavat v jednom ze dvou velkých bazénů. Z luxusního resortu s obrovskou zahradou, moderními sochami a prostornými pokoji jezdil zdarma do centra města hotelový autobus a během necelé půlhodinky jste tak mohli být na vyhlášeném náměstí Jamaa el-Fnaa, nakupovat v nekonečných úzkých uličkách tržiště – les souks – nebo poznávat město při hledání kešek, jako to udělal Jindra. Přidáte se k nám letos?