„Vážení přátelé, přeji vám dobrý den,“ nesl se z rána v posledních letech zámeckým areálem v Liblicích pozdrav, kterým ředitel turnaje Pavel Valenz vítal účastníky českého Centrope. Charizmatický hlas organizátora největšího turnaje v Česku, ale také bývalého prezidenta Čapku a českého reprezentanta však tentokrát už nezazněl. S hlubokým zármutkem sdělujeme, že několikanásobný mistr České republiky ve středu 24. května podlehl ve svých šedesáti letech vážné nemoci. Budiž mu země lehká.

Pavel Valenz vlétl do českého pétanque střemhlav a ihned započal po boku především rodinných spoluhráčů dobývat ty nejvyšší mety. V tmavě zeleném tričku klubu Varan Karlovy Vary, jehož byl dlouholetým prezidentem, přeskočil obvyklou fázi postupných úspěchů a turnaje – i ty mistrovské –  začal vyhrávat jako na běžícím páse. Svými urputnými výkony a nezlomnou psychikou si vybojoval pověst jednoho z nejlepších českých hráčů a především v Čechách se zdál být takřka nedotknutelným.

Název klubu Varan byl v jeho podání více než symbolický. Stejně jako největší ještěr planety i Pavel Valenz proslul svojí nezměrnou odvahou a odhodlaností bojovat i s většími a silnějšími. Roku 2001 odehrál první sezónu s licencí Čapek. Už o dva roky později se radoval ze zisku první významné trofeje, kterou byl triumf Varanu na MČR klubů. Karlovarský klub pak v průběhu let dokázal své vítězství zopakovat ještě třikrát.

Postupně začal Pavel Valenz sbírat jednu trofej za druhou. V roce 2004 získal po boku svého syna Lukáše první titul mistrů dvojic. O dva roky později se zapsal i na putovní pohár mistrů trojic spolu s Lukášem Valenzem, Miroslavem Mužíkem a Václavem Johanovským. Nejúspěšnější sezónu zažil v roce 2007, kdy posbíral celkem čtyři mistrovské tituly, což je vskutku impozantní výkon. Na Letenském zámečku obhájil titul v trojicích, k němu přidal své první individuální vítězství na MČR jednotlivců, s manželkou Ivou triumfoval ve smíšených dvojicích a čtvrté zlato bral v klubové soutěži.

O rok později zkompletoval zlatý hattrick na mistrovství trojic. Svoji sbírku navíc obohatil o titul nejlepšího střelce. Další sezónu se mu podařilo zvítězit na mezinárodním MČR a také v kategorii 50+, čímž ovládl všechna česká mistrovství, která mohl. To se zatím jinému českému hráči nepovedlo! Chuť a ambice tím ale neztratil, v následujících sezónách posbíral ještě dalších pět titulů. Na svém kontě jich tedy celkem měl úctyhodných devatenáct.

S trikolórou na hrudi

Pavel Valenz si za svoji kariéru oblékl šestkrát reprezentační dres. Dvakrát se svým týmem bojoval na mistrovství světa ve Francii a Thajsku, ve kterém se po boku syna Lukáše, Miroslava Mužíka a Jakuba Rendly umístil na 17. místě, což je dosud nejlepší český výsledek v této kategorii.

 Stejný počet mistrovství odehrál v rámci Evropy, kde pro Českou republiku získal dvě medaile. V roce 2009 spolu se synem Lukášem, Miroslavem Mužíkem a Jířím Korešem mladším vybojovali ve francouzském Nice bronz v Poháru národů a stejný výsledek se mu podařilo zopakovat o čtyři roky později v Římě, kde jen místo Jiřího Koreše a Miroslava Mužíka nastoupili Jan Valenz a Jindřich Kauca.

Manželé Valenzovi a Korešovi se dále zúčastnili dvou mistrovství Evropy nad 55 let. V roce 2012 v Dánsku dosáhli na skvělý výsledek, když skončili pátí a od postupu do semifinále je dělilo jen pět bodů. O dva roky později se své umístění snažili zopakoval až za polárním kruhem ve Švédsku, ale cestu jim zkřížil těžký los. Nakonec se ale vraceli s medailí, v Poháru národů dosáhli na bronz.

Pavel Valenz také čtyřikrát reprezentoval na klubové úrovni. Tehdy se ještě mezinárodní soutěž nehrála na čtyři základní skupiny, ale od začátku systémem KO.

Při své první účasti v Poháru mistrů evropských zemí (dnešní EuroCup, pozn. red.) se v roce 2004 Varani utkali na domácí půdě proti evropskému mistrovi z Monaka, o rok později bojovali proti silným Němcům z Hannoveru a ročník na to změřili síly s Belgičany vedenými Michelem van Campenhoutem, který měl v pétanque světě podobně zvučné jméno jako tehdy Zinedine Zidane ve fotbale. Jejich posledním klubovým soupeřem byli Lucemburčané. Karlovarským hráčům se bohužel ani v jednom z případů nepodařilo favority zaskočit a jejich pouť Evropou vždy skončila v prvním kole.

Rok na trůně

Pavel Valenz nebyl pouze výjimečným hráčem, ale zajímal se i o celý chod české asociace. Proto v roce 2006 úspěšně kandidoval do čela ČAPEK, který nakonec řídil necelý rok. Jeho éra byla charakteristická snahou řídit asociaci podobně jako firmu pomocí přesných itinerářů a jmenovitě zadávaným úkolům. Během své prezidentské činnosti mimo jiné zavedl motivační odměny pro reprezentace za umístění na světových či evropských šampionátech. Každému národnímu týmu stanovil určitý výkonnostní cíl, ke kterému přiřadil dopředu známou finanční odměnu.

Pořadatel největších českých turnajů

Svoji organizátorskou činnost Pavel Valenz spojil s nezapomenutelnými turnaji Avokádo. Jeho první ročníky se odehrávaly v pražských Hořovicích, nejslavnější éru si ale turnaj zažil v trojských zámeckých zahradách. Do těch se pravidelně sjíždělo přes sto trojic, což bylo a je na české poměry nevídané. Domácí triplety doplňovala zvučná jména z ciziny, vždyť na putovním poháru visí i štítek se světovým fenoménem Dylanem Rocherem, který ještě jako junior turnaj vyhrál spolu s dalšími slavnými francouzskými hráči.

Z Avokáda se následně stalo české Centrope, které i nadále lákalo českou i středoevropskou špičku. Turnaje měly kromě malebné kulisy zámku a zahrad vysokou sportovní úroveň a Pavel Valenz se v roli ředitele ze všech sil snažil, aby byl následující ročník ještě o něco lepší.

Kvůli pražské potopě našel jeden z ročníků  azyl v Kolové a od roku 2014 pokračuje tradice oblíbeného turnaje na zámku v Liblicích.

Svůj poslední turnaj odehrál Pavel Valenz na loňském MČR dvojic, kde skončil na sedmé příčce. Poté se stáhl, neboť mu již nemoc neumožnila plnohodnotně pokračovat ve své bohaté sportovní kariéře, a věnoval se především svým vnoučatům. Českému pétanque odešla jedna z nejvýraznějších postav a vzor, který si svou hrou, činy i přístupem získal v očích ostatních hráčů vysoké uznání a respekt.

Čest jeho památce!

Foto: SK Varan Karlovy Vary, Jan Michálek