Palavas-Les-Flots (Francie) – Ve francouzském přímořském letovisku Palavas-les-Flots se konal už pátý ročník mezinárodního turnaje výhradně pro nejněžnější pohlaví. I proto je Palavas v pétanque kruzích známé jako „hlavní město ženského pétanque“. Poslední červencový víkend tam zamířila i česká ženská reprezentace ve složení Jana Krpcová, Jana Radoušová, Veronika Slobodová a Lenka Svobodová.

Palavas se nachází na pobřeží středozemního moře ve francouzském regionu Okcitánie v departementu Hérault. Je to okrajová čtvrt města Montpellier, rýbařský přístav a v neposlední řadě rekreační oblast. Palavas má jen cca 6200 stálých obyvatel, ale nachází se zde ubytovací kapacity až pro 40 tisíc lidí. Jedním ze stálých obyvatel je i prezident palavaského klubu pétanque Gilles Bonutti – typický francouzský elegán zapálený pro pétanque, hlavně ten ženský. Starosta Palavas Christian Jeanjean (v úřadu od roku 1989!) si toho všiml taky, a proto to na oficiálním zahájení pro zahraniční delegace i s úsměvem komentoval: „Nejdřív jsem vůbec nechápal, že chceš pořádat turnaje pro ženský, jejich hra je málo dynamická. Ale když se teď rozhlídnu kolem sebe, už tomu rozumím.“

Čtyři dny pétanque, patnáct různých zemí, sto dvacet osm trojic v hlavním turnaji, modrá obloha, palmy a letní vánek s vůní moře – to jsou všechno věci,  pro které českým holkám stálo za to absolvovat v průměru 1500 kilometrů autem. Pro Jany a Lenku to byla první zkušenost s pétanque mimo země Centrope, která se rozhodně hodí před blížícím se šampionátem v Číně. Poprvé tak mohly potkat reprezentantky z Německa, Nizozemska, Belgie, Monaka, Itálie, Španělska, Maroka, Madagaskaru, Švýcarska, Dánska, Švédska, Ukrajiny a Japonska. Samozřejmě také nechyběla hráčská špička s galským kohoutem na hrudi: Angelique Colombet, Anna Maillard, Ludivine D’Isidoro či nastupující mladá generace v čele s Caroline Bourriaud.

Tête-à-tête aneb seznámení s divnými kartičkami

I když u nás pořád panuje přesvědčení, že ve Francii se všechny turnaje hrají systémem KO od začátku do konce, není tomu tak. Většina turnajů se hraje práve na dvě prohry, tak jak to známe i u nás. Tedy, ne uplně. Neexistuje žádné nasazování do skupin a ani si dopředu nespočítáte, kdo vás ve skupině čeká. Všechno zařídí počítač a náhodný los.

Ve čtvrtek odpoledne začínal turnaj jednotlivců. Areál palavaského klubu je veliký, přes osmdesát hřišť je rozdělených do dvou sekcí – „čestný čtverec“ s osmi hřišti před tribunami a zbytek v nedalekém parku. Všechna hřiště měla i osvětlení, no nádhera. Los rozdělil české hráčky do různých částí areálu, a tak třem francouzsky nemluvícím hráčkám nezbývalo, než se o sebe postarat. Veronika dala po registraci každé z nich startovní číslo a kartičku o velikosti pohledu. Ta slouží na zapisování postupu v turnaji, nachází se tam políčka pro zobrazení fáze turnaje, čísla soupeře a hřiště. Výsledek nikoho nezajímá, buď prohraješ, nebo vyhraješ. Děvčata byla také vybavena kartičkami „vyhrála jsem/prohrála jsem“ s tím, že body každý zvládne ukazovat i na rukou, případně na kapesném počítadle.

Před tribuny se v tomto turnaji dostala Lenka Svobodová. Před očima diváků se jí dařilo stejně jako všem ostatním hráčkám – podařilo se jí dostat do baráže, ale dál už ne. Na seznámení s terénem a prostředím to ale nebylo špatné. Znalost prostředí ostatně asi hrála roli, když se ze 170 hráček dostaly do finále právě dvě domácí, úspěšnější byla pro nás úplně neznámá Magali Camboulas.

Turnaj dvojic aneb jak udělat kroužek

Páteční odpoledne patřilo turnaji dvojic. Jana Radoušová s Lenkou Svobodovou odkráčely do parku na hřiště, která na první pohled vypadala nádherně uhrabaná. Záhy však člověk při dopadu koule zjistil, že jsou spíš bezůdržbová. „Chtěla jsem udělat kroužek, nohou ale nešel, kamenem taky ne. Asi jsem už vypadala bezradně, ale soupeřka mi s úsměvem položila k nohám větvičku a hrály jsme od ní. I rozhodčí od ní měřili a neměli s tím vůbec problém,“ vyprávěla svoje zážitky Radoušová. Ze skupiny se jim ale postoupit nepovedlo.

Zajímavé věci si všimla i Jana Krpcová, rozhodčí je zde vidět široko daleko, ale ne díky svítivě oranžové čepičce, která se ve směsi různých barev letního oblečení ztratí. Každý rozhodčí tady má pruhované černo-bílé triko, tak jak to známe třeba z hokeje.

Mezitím v druhé části areálu pod tribunami na mnohem přívětivějším terénu bojovaly Jana Krpcová s Veronikou Slobodovou. Těm se povedlo ze skupiny postoupit, ale los je pak odvedl do už zmíněného parku a to byla konečná. „Martine, jakmile se vrátíme, v Krumsíne odhrabeme štěrk z jednoho hřiště, nasypeme tam cement a lehce posypeme ostrými kamínky. A já na tom budu trénovat!“ hlásila Jana Krpcová reprezentačnímu kouči Martinu Pírkovi. Lenka konstatovala, že chápe, proč se ve Francii tolik střílí, na těch terénech je to kolikrát jednodušší.

Ve dvojicích startovalo 144 týmů a nejúspěšnější byla dvojice Charlotte Darodes a Jessica Tronche, která ve finále porazila švýcarské reprezentantky Karin Rudolfs a Corinne Althaus.

Sobotní semifinále

V sobotu se s velkou slávou zahájil pátý ročník turnaje trojic žen, který byl omezen na 128 trojic. Vlastně ne, žádná sláva se nekonala, ve Francii se turnaje nezahajují tak, jak jsme zvyklí u nás. Nejdřív proběhne rychlá registrace, jelikož startovné je zaplacené ve většině případů předem a hráčky se rozejdou na svá hřiště. V danou hodinu pak pískne píšťalka a turnaj začne, po hodině se ještě ozve hlášení, že kdo se nedostavil do tohoto momentu na hřiště, je diskvalifikován a turnaj si začne žít svůj život.

Do trojic nastoupily Jana Radoušová, Lenka a Veronika. Druhá Jana byla přidělena do týmu s francouzskou a malgašskou hráčkou. Těm se povedlo postoupit ze skupiny a následně prohrály. Čistě české trio tentokrát bojovalo na hlavních hřištích přímo před zrakem všech diváků. I to se nejspíš podepsalo na výkonu nezkušených hráček a nervozita jim trochu svázala ruce. Tři dvouhodinové zápasy, jedna výhra a dvě těsné prohry se soupeřkami, které by za normálních okolností neměly dělat českým hráčkám problémy. To znamenalo stopku v hlavním turnaji a možnost startovat v odpoledním turnaji trojic.

Ten se už odehrával v parku mimo zraky zvědavých diváků. Možná i to byl důvod, proč se začalo dařit a trojice postupovala po hezkých výkonech turnajem dál a dál. Naše hráčky narazily až v semifinále. Španělská reprezentace, známý český soupeř, té naší nedala moc šancí a přehrála ji v poměru 13:5. Jelikož ve Francii se o třetí místo nedohrává, neboť to nikoho nezajímá a všichni chtějí vidět finále, je dělené.

Velká sláva v neděli

To, co se ve Francii nedělá před turnajem, si dostatečně všichni užili v neděli. V pauzách mezi závěrečnými fázemi turnaje (od čtvrtfinále se dohrávalo v neděli) proběhlo představení všech zahraničních účastníků, projevy a proslovy, poděkování dobrovolníkům, sponzorům a vlastně všem včetně domácích mazlíčků. Po obrovském potlesku už následovalo finále, kde si síly změřily Élodie Estève, Océane Bell-Lloch a Camille Durand s německou reprezentací  ve složení Kevstin Lisner, Eileen Jelan, Luzia Beil. Němky po nezvládnutém závěru podlehly 10:13.

Foto: www.palavaspetanque.com