Nymburk – Nedělní křest nymburského hřiště, nové základny letos vzniklého klubu Mimo Done, se nesl ve znamení pěkného počasí, vysoké návštěvnosti z řad veřejnosti a hlavně skvělé atmosféry na hřišti a okolo něj. A díky soupisce, ve které nebyl nikdo přespolní, bylo předem jisté, že turnaj vyhraje někdo z Nymburka. Konečně!

V sobotu pohádka, v neděli pohádkové střely

Začátkem září se v Nymburce pravidelně koná tradiční posvícení s jarmarkem. Absence nedělního kulturního programu byla ideální pro uspořádání turnaje v parku na Kostelním náměstí, kde od léta můžete najít novou víceúčelovou plochu, upravenou především pro pétanque.

V sobotu bylo hřiště obsazeno divadelní scénou a na hřišti vyrostlo pódium z palet. Ty byly v den turnaje přestavěny do podoby improvizovaných tribun, které po celé odpoledne sloužily divákům všech věkových kategorií. Oblíbená byla i nová klubová lehátka, pouťová pétanque střelnice a především bar. Přes den se podávaly grilované klobásy, domácí škvarková pomazánka, nakládané okurky, láčenky nebo bramborový salát.

Místo hřiště oštěpařská výseč

Turnaj sloužil především jako ukázka hry veřejnosti, představení a obeznámení hráčů s pravidly a nalákání nových tváří do klubu. S vědomím, že ne každý zná systém hry a pravidla pétanque, byli noví hráči přiřazeni ke stávajícím členům klubu, kteří je turnajem provázeli.

Startovní pole bylo rozděleno na čtyři skupiny po čtyřech týmech, které proti sobě soutěžily systémem na dvě prohry s postupem do KO 8. Samotné hrací plocha o rozměrech 9×12 metrů je pro potřeby jakéhokoli turnaje značně limitní. Startovní listina, která byla otevřena pro 16 týmů, se nad očekávání se rychle zaplnila a pořadatelé museli mnoho týmů odmítnout. Nedostatek místa byl vyřešen rozdělením plochy na dvě půlky, které byly dál rozděleny úhlopříčně. Vznikly tak čtyři trojúhelníkové hřiště, na kterých se pro úsporu místa  hrálo pouze jedním směrem. Turnaj tímto způsobem probíhal bez problémů, hráči ale museli být kvůli malému prostoru obezřetní a stísněné podmínky byly brzy znát na rozbitém podkladu.

Touha po srdci a kuličkových pistolích

I přes to, že se turnaje účastnilo pět čistě amatérských týmů, základní kola přinesla vyrovnané a napínavé zápasy. Můžeme polemizovat, co bylo příčinou dobrých výkonů, ale s největší pravděpodobností snaha vyhrát jednu z posvícenských cen pro vítěze. Ty způsobovaly rozkoly v týmu, jelikož dámské osazenstvo chtělo vyhrát hlavní trofej – obří perníkové srdce, zatímco jejich spoluhráči se přikláněli k dvojici kuličkových pistolí pro bronzový tým.

Své by o tom mohla říct Pavla Zábrahová, toužící po první ceně, na kterou díky nejspíš záměrně špatnému plasu spoluhráče Honzy Müllera nedosáhla. Vyhrát vysněnou bambitku se Honzovi a Pavle nepodařilo, jelikož v malém finále podlehli dvojici amatérů Kateřině Malé a Honzovi Heršálkovi. Malé a velké finále se hrálo již za umělého osvětlení. To se nejspíše podepsalo na výkonu méně zkušenějších hráčů. Solidní plac, důležité káro a týdenní gruzínské soustředění dvojice Honza Kára a Matěj Vejvoda, nedovolily soupeřům dosáhnout na vysněné perníkové srdce. Filipovi Lochmanovi a Fandovi Riegerovi byla útěchou alespoň výhra dvou zdivočelých zombie pejsků na tužkové baterie.

Přes velký počet týmů turnaj skončil před plánovanou 21. hodinou. Jediným zádrhelem byla ztráta propisky pro zapsání výsledků. Ta se po hodině hledání objevila v kapse nejmenovaného hrajícího rozhodčího.

Noví hráči pro Mimo Done

Celá akce splnila svůj účel, a to představit v Nymburce pétanque jako přístupný sport a společenskou zábavu a užít si slunečný den s přáteli na místě, které bylo po dlouhou dobu zarostlé, zanedbávané a nevyužívané.

S odstupem několika dní může klubu hlásit příchod pěti nových hráčů, které snad ještě letos potkáte hrát v barvách Mimo Done, na některém z klasických turnajů okruhu.

Autor: Vojtěch Zikmunda