Ruoms, Francie – Mistrovství Evropy mužů (a espoirs) se blíží a my, mužská reprezentace ve složení Michal Habásko, Tomáš Stoklásek, Milan Hašek a Pavel Hnilica, jsme se proto rozhodli vyrazit na přípravu na jeden z větších francouzských internationálů. Chceme se zde rozehrát a trochu si navyknout na úplně rozdílný styl pétanque, prostě tak nějak vypadnout z našich kuliček.

Cesta probíhá bez problémů. Ve čtvrtek přijíždíme do Valence, kde máme známé z každoročních juniorských akcí. Potrénujeme na místním krásném boulodromu a unaveni po cestě jdeme odpočívat na víkendovou pétanque nálož.

V pátek se na místě koná exhibice. Hrají hvězdy, ale většinou jsou v týmech vždy s jedním ze sponzorů, novinářů a dalších. My nastupujeme ve složení Hnilda, Tom a Milan. V prvním kole poměrně po boji prohráváme s týmem Thiery Bezandryho, který pouze první nához dvakrát minul a jeho univerzál nechyboval vlastně vůbec (pouze jednou si spletl kouli na střele a daroval nám bod vystřelenou vlastní – ano i tady se to stane, byly metr od sebe).

Tímto prvním kolem se turnaj rozděluje na 8 v hlavním turnaji a 8 v tzv. „béčku“. V béčku pokračujeme ve slušné hře, Pavlovi to plasuje, Milanovi střílí a Tomáš hraje, co je potřeba, a procházíme do finále. Tam je nad naše síly tým s místním starostou, kterého vzal do výtahu bezchybný střelec, a ač jsme měli jednou trochu složitě  na dohrání, prohráváme 11:13. Poté se jedem ubytovat do campu, který je plný hráčů, a vracíme se na gala, které s francouzskou přesností začíná o hodinu a čtvrt později. Přátelsky se seznámíme, pojíme ovečku na grilu a po pár sklenkách odjíždíme ulehnout do campu.

Postupujeme ze skupiny

V sobotu se hraje hlavní turnaj, kde nastupujeme a hrajeme ve složení Tom, Michal a Milča. Pavel si domlouvá tým na místě, ale po zvláštních obstrukcích se ze sedmi volných hráčů nemohl přihlásit ani jeden triplet. Nicméně se domlouvá aspoň na doprovodný turnaj a jde nám fandit.

V prvním zápase se spíš rozkoukáváme a prohráváme s opět na naše poměry naprosto precizním střelcem 1:13. Hrají se skupiny na dvě prohry a jelikož se do naší skupiny neprezentovala jedna trojice, máme volný los a čekáme na soupeře. V baráži náš první soupeř poráží mladé kluky a my můžeme jít na to. Soupeř je trochu slabší, ale i tak jde o pěkný zápas, kdy je štěstí párkrát na naší straně. Vyhráváme 13:6 a postupujeme ze skupiny.

Po tříhodinové pauze na oběd hrajeme s dalším francouzským týmem, jakých jsou tady stovky. Nastupujeme zostra, daří se nám zůstávat a bodujeme až do stavu 6:3. Zde se hra zlomí, když po našem carreau a výhodě dvou koulí na jednu odchází košon do autu. Pak klasicky zahazujeme hru, soupeř nás vyndá ze hřiště, další nához po třech kárech znova a naše naděje se rychle rozplynou. Nicméně za předvedenou hru se nemusíme stydět, zaujali jsme tak, že se na nás místní zůstávali koukat, což zde něco znamená.

Když soupeř zařadí vyšší rychlost

Stíháme se přihlásit do „béčka“ které začíná ve čtyři odpoledne (po francouzsku rozuměj v pět hodin). Tady v prvním kole narážíme na starší, sympatické pány z Nice. Začínáme super, dvakrát bodujeme po pěkných střelách a zdá se, že to půjde. Pak ale soupeř zřejmě zařadí na vyšší rychlostní stupeň a to, co se děje chápeme až druhý den, kdy je vidíme v amfiteátru ve finále. No, člověk by to do nich neřekl. Pavel a jeho tým první kolo vyhrává, ale ve druhém byl i jejich soupeř nad jejich síly a postoupil dál.

V nedělním turnaji vyhráváme 13:2 a potom dostáváme opět soupeře nad naše síly a končíme. Psal bych to pořád dokola – ději na hřišti rozumíme, ale z našich hřišť to neznáme ani přibližně.

Jdeme mrknout na semifinále a finále hlavních a doprovodných turnajů v amfiteátru, což hodnotíme zatím jako největší zážitek víkendu. Excelentních náhozů je většina, minel minimum. Například ve finále po dvou náhozech stav 0:12 a konec za dalších pět náhozů 13:12! Nedá se to popsat, to se musí vidět a chtít pochopit. Vítězství nakonec ukořistili Fernand Molinas, Antoine Dubois a Alexandre Mallet.

Tři turnaje, tři jiné světy

Nakonec bych zde přidal jedno osobní srovnání z posledních tří víkendů, kdy jsem po delší době hrál větší turnaje. Na naše poměry bezchybný a pěkný Vars Cup, nepochopitelný každoroční propadák Centrope v Illmitz a pétanque festival v Ruoms.

Startovné: Centrope 15€ na hlavu, Ruoms 6€ na hlavu. Ano, sice bez jídla, ale vše jde do prize money.

Úroveň: Na Vars Cupu byla na Česko opravdu silná konkurence. Rakousko opět naprostý propadák. Na internationalu v Ruoms se hraje zcela jiný sport, než na jaký jsme zvyklí.

Časový limit: Na Vars Cupu tradiční, prostě to tak máme a ani to jinak nejde, když chceme hrát devět zápasů za den. Centrope naprosto nesmyslný průšvih s krátkým limitem při dvoudenním turnaji. V Ruoms nikdo nic neřeší – hraje se bez limitu, 2 hodiny pauza na oběd, nedělní dohrávka naprosto v poklidu.

Zájem lidí:  Na Vars Cupu na příhrádku někdo zůstal, to se mi líbilo.  Rakousko bez lidí, snad ani pořadatele to nezajímalo. V Ruoms sledovala lepší zápasy stovka lidí, na finálový den přišlo přes 1500 diváků.

Terény: Vars Cup i Centrope v Rakousku je na naše poměry spíše výjimka, ale ano, na tom by se mělo hrát. V Ruoms je terénem asfalt pocukrovaný štěrkem, celá vesnice se během festivalu promění na více než 300 hřišť.