Saint Pierre Lès Elbeuf, Francie – Slavné normandské vylodění se nekonalo. Mužská reprezentace na mistrovství Evropy bojovala o českou účast na světovém šampionátu v Kanadě, ale padla. Po jejím boku zůstaly ležet i chlapecké naděje, které zradila střelba. Příliš se nedařilo ani českým dívkám, které ze hry zvítězily jen dvakrát, přesto dosáhly na bronzovou medaili v Poháru národů.
Muži
Když český tým ještě v klidu čekal na vylodění u francouzských břehů, v hlavách už jasně znal cíl své válečné mise – dobýt kvótu, která poskytne přístup na světový šampionát v Kanadě. Doposud se Čechům na mistrovství světa vždy podařilo kvalifikovat, letos tomu nemělo být jinak.
Česká rota ve složení Hašek-Stoklásek-Habásko-Hnilica na úvod zaskočila Bulhary a zvítězila 13:8. Klidný spánek v zákopech jim ale dlouho nedarovali Lucemburčané, kteří po výhře 13:7 vyhnali Čechy zpět na pláž plnou nejistoty. Ke zdárnému splnění úkolu bylo potřeba překonat celkem tři obranné linie soupeřů a Češi měli štěstí, protože ve třetí zteči se vydali vstříc Ukrajincům, jejichž formaci měli prolomit bez větších ztrát. Jenže východní soupeři byli nečekaně houževnatí a zvítězili 13:9. „Byli to uspávači hadů, co nához, to padesát vteřin. Hráli špatně, ale my ještě hůř,“ přiblížil průběh boje Milan Hašek, podle kterého jeho tým do té doby předváděl dobrou hru.
Koncovky, český syndrom
Aby se dostali do postupového šestnáctkového území, potřebovali tak zvítězit v obou zbývajících soubojích. Naději jim do žil vlila výhra 13:5 proti Andořanům. „Kdybychom podávali celý pátek takový výkon jako proti Andoře, tak by nám to na postup do šestnáctky stačilo,“ zhodnotil Michal Habásko. Jenže všechny postupové plány zhatila rakouská armáda, která ve vyrovnaném souboji chytře vystřídala neproduktivního vojáka a nakonec zvítězila. „Když Sven Thill ještě víc zpřesnil svou už tak neomylnou střelbu, tak už jsme neměli moc šancí,“ přiznal Hašek. Na Čechy tak zbylo až 25. místo a dobývání méně prestižních cílů v Poháru národů.
„Pro postup na mistrovství světa byl klíčový zápas s Ukrajinou. Na postup do šestnáctky bychom stejně museli ještě jednou vyhrát a třeba soupeři Ukrajiny v dalších kolech, tedy Belgie a Německo, by byli velké sousto,“ pronesl pokorně Michal Habásko, který žádnou výraznou slabinu v boji neviděl.
„Hráli jsme dobře až na jeden tragický zápas s Ukrajinci. Možná se také ukázal klasický český syndrom, kdy máme problém dotáhnout dobře rozehrané zápasy do konce. Soupeř zahrál pár dobrých koulí a my jsme nebyli schopní to otočit zpátky na naši stranu. To bylo jak v zápase s Lucemburskem, tak i Rakouskem, kdy soupeři shodně vystřídali a zápas otočili,“ dodal Habásko, který v týmu nahradil Pavla Hejla mladšího.
Vymazání ze světové mapy
I přes Pohár národů ještě existovala možnost, jak si proklestit cestičku k postupu do Kanady. K tomu ale bylo potřeba vyprostit se ze sevření tří nepřátel, kteří Čechy obklíčili. České komando se nejprve vrhlo na Finy, kteří ale udrželi své pozice výhrou 13:11. Poté se Češi postavili opět Andořanům a i podruhé se jim podařilo rozbít jejich týl. V cestě za postupem jim stálo opět už jen to proklaté Rakousko, které chtělo český národ utlačit jako za Bachova absolutismu. To se jim po rozhodující výhře 13:11 dokonale povedlo. Češi definitivně padli a pro příští rok byli vymazáni ze světové mapy.
„Největší zážitek z mistrovství se odehrál paradoxně víkend předtím na internacionálu v Ruoms, kde by 450 týmů z 520 bylo schopno na mistrovství Evropy vystoupat na bednu,“ zhodnotil své celkové dojmy Habásko a poukázal na to, jak propastné rozdíly stále vězí mezi Francií a zbytkem Evropy, především té centrální a východní.
Evropou zní Marseillaisa, opět!
Každá válka může mít jen jednoho vítěze a na evropském poli dosud suverénně vítězili Francouzi jak za časů Napoleona Bonaparteho v dobách jeho největší slávy. Francouzský lid mohl jásat i tentokrát, na domácí půdě zkropené krví všech soků se k vítězství probilo vojsko s galským kohoutem na prsou. Vládci Evropy se stali neporazitelní Dylan Rocher, Philippe Suchaud, Henri Lacroix a Philippe Quintais. Stříbrné vavříny obdrželi Italové, bronzové trofeje si rozdělili Nizozemci s Monačany. „Byl to opět ten největší zážitek vidět, jak to hrají Francouzi a ti nejlepší z jiných států,“ uznal sílu vítězů Hašek.
Kromě samotného dobývání Normandie se samozřejmě hledělo i na nejlepšího ostřelovače. Mezi Čechy tuto roli zastával právě zkušený Hašek, který na šampionátech střílel na přesnost už počtvrté. Nikdy se mu příliš nezadařilo, tentokrát nastřílel osmnáct bodů, k postupu do oprav však bylo potřeba minimálně o dva body více. „Střelba mi nevyšla, jak jsem si představoval. Spokojený bych byl, kdyby se výsledek blížil třicítce,“ řekl a přiznal, že byl nervózní. „Kdo by taky nebyl? Vždy to je stejné, člověk tam jde s tím, že nastřílí co nejvíc, ale po každé minele se to jen zhoršuje,“ popsal své vnitřní pocity během střelby.
V úvodním kole střelby nastřádal nejvíce tref zkušený Belgičan Claudy Weibel, který dosáhl na 48 bodů. Evropským ostřelovačem se však nakonec stal Francouz Dylan Rocher, který v semifinálovém duelu porazil Itala Diega Rizziho poměrem 50:38 a ve finále přestřílel nečekaného dělostřelce Turka Selima Dedemoglua při skóre 38:20. Rocher tak zkompletoval svůj osobní hattrick, který pouze minulý rok přerušil právě bronzový Rizzi.
Výsledky muži:
1.
Francie (Dylan Rocher, Philippe Suchaud, Philippe Quintais, Henri Lacroix)
2.
Itálie (Diego Rizzi, Fabio Dutto, Alessio Cocciolo, Donato Geoffredo)
3.
Nizozemí (Kees Koogje, Noel Kempeneers, Essa Agzoul, Mark Wildeboer)
Monako (Franck Millo, Jean-Dominique Fieschi, Eric Motte, Denis Olmos)
Výsledky – střelba:
1.
Dylan Rocher (Francie)
2.
Selim Dedemoglu (Turecko)
3.
Diego Rizzi (Itálie)
Manuel Romero Martínez (Španělsko)
Espoirs – hoši
Normandské břehy nedobývali pouze urostlí muži, ale i mladí vojáci do 23 let. V českém družstvě doplnili minulým ročníkem ošlehané hochy Lubomíra Srnského a Jana Charváta dva zelenáči – Petr Vavrovič, který do té doby nabral zkušenosti jen v reprezentaci juniorské, a Radek Skopal, pro kterého to byl vůbec první velký boj.
Loni český tým podal výborný výkon a proháněl i největší favority, letos ale Češi zůstali za očekáváním. Hned v úvodní bitvě je zaskočil Izrael, jehož střelec pálil, jako by absolvoval výcvik u Mosadu. Češi utrpěli velkou ztrátu, prohráli vysoce 2:13. „Hra Izraele mě opravdu překvapila, v prvé řadě jejich střelec, který po celý šampionát předváděl výborný střelecký výkon, ve střelecké soutěži obzvlášt,“ sdělil Jan Charvát.
Vystřílení ze hřiště
Když vypukla druhá série bitev, čeští kadeti seděli bokem a sbírali síly. Žádný soupeř na ně totiž nezbyl, a tak si došli pro komfortní vítězství. Pak ovšem dorazili Nizozemci a Čechům zasadili další ránu vítězstvím 13:7. Tým pod vedením Srnského ale nechtěl definitivně padnout a v následném měření sil porazili po svém nejlepším výkonu Dány poměrem 13:6. Euforie ale netrvala dlouho, utnula ji prohra 2:13 s Belgií. „Stříleli úplně všechno, co jsme položili,“ přiblížil průběh zápasu Radek Skopal, který prý i přes premiéru v národním týmu nervózní moc nebyl. „Ale když jsem hrál, tak se mi střela moc nedařila,“ dodal.
Díky shovívavému systému, kde ze sedmnácti týmů postupovalo celých šestnáct, si však Češi nemuseli balit své saky paky, protože skončili na 15. místě. Následná cesta k úspěchu však byla těžká, na jejich skalp si brousili zuby opět Belgičané, Poláci i Švýcarská garda.
Právě ta v prvním zápase skupin na dvě prohry zvítězila 13:5. „Zápas proti Švýcarsku ve mně vyvolal největší bezmoc. Po prvních dvou náhozech nám v součtu zbyly dvě koule mimo outovou oblast,“ popsal průběh zápasu kapitán Lubomír Srnský. Čeští kadeti pak museli definitivně sbalit své vlajky po následné prohře 6:13 s Poláky a v Poháru národů se taky příliš dlouho neohřáli, když hned na úvod podlehli Švédům.
Není střela, není úspěch
„Rozdíl byl jediný, celý turnaj jsme se potýkali s podprůměrnou střelbou a na tom to celé stálo. Jedině proti Dánsku jsme zastříleli lépe a hned to bylo znát, taky to bylo naše jediné vítězství,“ zhodnotil Srnský. „Celý šampionát jsme se na střelbě nemohli najít. Loni nám střelba vycházela a tím pádem byl i lepší výsledek,“ souhlasil s důvodem neúspěchu Jan Charvát. „Ano, střela nám vůbec nešla. S výsledkem spokojený nejsem, protože jsme vyhráli pouze jeden zápas,“ přidal se Petr Vavrovič, podle kterého týmu chyběl Lukáš Michalička, který bohužel nemohl jet kvůli povinnostem ve škole.
Podle Srnského byla i přes neúspěch nálada v týmu dobrá po celý šampionát. „Série proher měla sice trošku hořkou příchuť, ale i tak jsme do každého zápasu vstupovali se vztyčenou hlavou a snažili se uhrát maximum. Holt každý den není posvícení, jak se říká…“ pravil český kapitán.
Marseillaisa podruhé
Mladí Francouzi v evropské bitvě kráčeli ve šlépějích svých zkušenějších kolegů a batalion v čele s hvězdou Tysonem Molinasem stanul na samém vrcholu. Pro Les Bleus to byl již šestý evropský titul, mezi který se jen v roce 2015 dokázala vklínit Itálie. Stříbro tentokrát brali Němci, bronz zůstal na Italy a Belgičany.
„Mladí hráči Německa, muži i ženy, mě hodně překvapili. Před šampionátem bych do nich neřekl, že se dostanou tak daleko,“ připoměl Skopal druhé místo mužských nadějí a zlato dívek. To Vavrovič upíral své zraky především na největší legendy. „Hráli tam i chlapi, takže největším zážitkem bylo vidět naživo hrát Lacroixe, Rochera, Suchauda a Quintaise,“ řekl hráč Lipníku.
Nečekané střelecké finále
Stejně jako muži, tak i hoši soutěžili o nejlepšího ostřelovače. Rozdíl byl v tom, že naděje stříleli v základním kole dvakrát a jejich výkony se sčítali. Za Česko střílel Charvát, kterému se vstup ale vůbec nevydařil a zaznamenal jen 14 bodů, což byl druhý nejhorší výsledek. V druhém kole už předvedl jinou tvář, nastřílel 28 bodů, ale k postupu už to nestačilo. „Střelba se mi moc nedařila, což mělo vliv i na střeleckou soutěž. Trochu mě mrzí, že se výsledky sčítaly, protože dobrý výsledek z druhého kola mi tak nestačil,“ popsal své pocity Charvát.
Největším kandidátem na vítěze byl Francouz Tyson Molinas, který hned v prvním kole zaznamenal nepřekonaných 47 bodů. Svůj výkon zopakoval i ve čtvrtfinále, ale pak si nečekaně vylámal zuby s Italem Amorminem, který ho přestřílel poměrem 39:37. Finále mezi Italem a překvapivě Izraelcem Shiranem přineslo napínavý duel, který skončil nerozhodně 32:32 a o titulu Itala tak musel rozhodnout dodatečný rozstřel. Saverio Amormino na evropském trůnu vystřídal Španěla Manuela Romera.
Výsledky:
1.
Francie (Tyson Molinas, David Doerr, Kenzo Dubois, Boris Valentin)
2.
Německo (Vincent Probst, Pascal Müller, Marco Kowalski, Moritz Leibelt)
3.
Itálie (Saverio Amormino, Marco Busso, Nicolas Rei, Patrick Canavese)
Belgie (Dieter Verplancke, Matthieu Berode, Bryan Boutte, Quetin Triqueneaux)
Výsledky – střelba:
1.
Itálie (Saverio Amormino)
2.
Izrael (Dan Shiran)
3.
Francie (Tyson Molinas)
Monako (Jean-Philippe Dionisi)
Espoirs – dívky
V Normandii neválčili jenom muži, kulatých zbraní se chopily i mladé dívky. Celkově se proti sobě utkalo ale jen jedenáct vojsk. Český oddíl vedla šampionáty ostřílená Dorota Hájková, druhou účast v této kategorii si připsala Klára Nacu a pro Kateřinu Froňkovou a Kristýnu Krajánkovou to byla premiéra.
Sotva se dívky vylodily a dostaly se z vln na pláž, čekal na ně soupeř z nejtěžších – Francouzky, obhájkyně zlatého hattricku z posledních tří let. Velice specifický zápas to byl pro Kláru Nacu s francouzskými kořeny. „Zahrát si proti Francii je snem téměř každého hráče, takže to byl nepopsatelný pocit. Náš tým vstupoval do každého zápasu naplno, ale určitě nebudu lhát, pokud řeknu, že jsme věděly, že výhra je prakticky nereálná,“ neskrývala se za otřepané fráze Nacu.
A vskutku, české kadetky sice v úvodu vybojovaly bod, ale pak už jen přihlížely francouzské krasojízdě zakončené výsledkem 13:1 pro obhájkyně. „Hra to byla krásná, jsme s ní spokojené a užily jsme si ji. Zahrát proti nim každý bod není lehké,“ dodala hráčka Sezemic.
V druhém kole si mohly Češky oddechnout, boje probíhaly bez jejich účasti a ony si připsaly kontumační výhru. Ve třetí sérii bitev se pak utkaly s divokými Turkyněmi, kterým podlehly 5:13. Ve čtvrtém dějství naše dívky nechaly zapomenout na pokojný rozchod se Slovenskem a ve federálním derby pozvedly úspěšně zbraně s výsledkem 12:7. To Češkám stačilo k osmému místu a postupu do čtvrtfinále, v kterém na ně čekaly Němky, Belgičanky a opět Turkyně.
Jediná medaile pro Česko
Ve skupině na dvě prohry příliš dlouho nedokázaly klást odpor výborně hrajícím Němkám a padly 3:13. Své štěstí tak musely pokusit s Turkyněmi a tentokrát soupeřky s půlměsícem na dresech porazily 13:9. Od semifinále je dělila pouze belgická barikáda, kterou se Českým kadetkám po výsledku 5:13 prorazit nepodařilo, a tak dívky padly do Poháru národů. Chybou špatného válečného informování však o této skutečnosti nevěděly, tudíž nemohly zabojovat o zlato, ale bez boje na ně zůstal bronz.
Češi tak díky dívkám získali alespoň jednu medaili, otázkou však zůstává, zda je bronz za dvě vypracované a jednu kontumační výhru skutečným úspěchem. „Jsem hrdá na naše umístění,“ měla jasno Kristýna Krajánková. „Myslím, že když to na šampionátu cinkne, ať už v hlavním turnaji či Poháru národů, je to vždy velký úspěch. Historie se neptá na to, zda-li stačilo vyhrát jeden, dva či všechny zápasy. Prostě to cinklo. A štěstí, jako je třeba volný los, k tomu jednoduše patří, prostě se počítá jako výhra, i když třeba kontumačně,“ souhlasila Dorota Hájková.
Nespornou pravdou je, že v hlavním turnaji skončily ve slušném středu na děleném 5.-6. místě. „I to je pěkné. Vždyť před námi skončily už jen Francouzky, Němky, Belgičanky a Italky, což rozhodně nejsou zrovna slabé týmy,“ vysvětlovala hráčka Stolínu.
Hájková také poukázala na to, že los k nim zrovna shovívavý nebyl. „Ono vyhrát ještě nějaký zápas nebylo zrovna lehké, vždyť jsme neměly lehké soupeře. Hned v prvním kole jsme úspěšně narazily na Francouzky. Tam si myslím, že je úspěch proti nim uhrát vůbec nějaký bod. Dále jsme hrály s Němkami, které to celé vyhrály, a s Belgičankami, které byly druhé. Nemyslím si, že bychom měly zrovna lehký los, ovšem s tím se musí na šampionátu počítat. Obzvláště, když bylo jedenáct ženských týmů, tam nebylo zrovna moc na výběr,“ řekla a zároveň litovala zápasu s Turkyněmi, který se jim jako jediný opravdu nepovedl.
„Tam nám nešlo jednoduše nic. Naštěstí jsme jim to ale podruhé vrátily. Obecně si myslím, že jsme měly problém se popasovat s terénem a střelbou. Přeci jen u nás jsme zvyklí hrát na mnohem jednodušších terénech a je to prostě znát,“ vysvětlila Hájková a Krajánková doplnila, že rozhodující byla i menší zkušenost českého týmu z velkých mezinárodních turnajů.
Das Lied der Deutschen
I když se některé zápasy nevydařily úplně podle představ, dívky byly se šampionátem spokojené. „Mistrovství jsem si užila. Byl to nezapomenutelný zážitek a super holčičí parta. Jsem vděčná za to, že jsem dostala důvěru reprezentovat Česko. Získala jsem nové zkušenosti, poznala nové lidi, viděla jsem jiný pétanque. Myslím, že jsme do toho všichni dali maximum,“ řekla Kristýna Krajánková. „Bylo to pěkné vidět, jak hrají pétanque ostatní země Evropy a také si proti některým zahrát. Mé výkony podle mě nebyly určitě stoprocentní, nervozita tam byla, ale i tak jsem si to užila,“ pokračovala Kateřina Froňková a Klára Nacu už jen dodala: „Třešničkou na dortu bylo stát na bedně a užívat si tu chvíli.“
Francouzské dívky v čele s Caroline Bourriaud nezopakovaly tažení svých mužských kolegů a pro Francii vybojovaly jen bronzové medaile. Ze zlata se radovaly Němky, které po letech 2009 a 2011 přidaly třetí titul evropských mistryň. „Letos byly Němky neskutečně našlápnuté. Že jsou opravdu dobré, to všichni víme, ale letos jsem opravdu koukala,“ vyjádřila se k novým královnám Evropy Hájková.
Na scénu se vrací Thatcherová
I dívky soutěžily o nejlepší ostřelovačky. České barvy hájila Hájková, ale v prvním kole nastřílela pouze devět bodů, což byl spolu s Belgičankou druhý nejhorší výsledek. „Faktem je, že první den, co se střílelo, to bylo docela těžké. Střelba začínala pro nás relativně chvilku po příjezdu, takže jsme byli všichni unavení, rozlámaní a každý měl za sebou jen pár chvil spánku. Celý ten den byl dost náročný a než jsem se vzpamatovala, bylo odstříleno. Ten den bylo pro mě opravdu těžké zvednout i ruku,“ vysvětlovala Hájková.
Ve druhém kole se zlepšila a přidala patnáct bodů, což ale na postup do osmičky nestačilo. „S celkovým počtem bodů jsem ale spokojená. Obzvláště na takto obrovském mistrovství. Koneckonců každý, kdo jednou nastoupil na střelbu na takovém šampionátu, ví, že se střelbou v zápase to nemá nic společného a každý nastřílený bodík je skvělý,“ dodala stolínská střelkyně.
Čekalo se, že střeleckou vítězkou bude Francouzka Bourriaud, jenže ta padla už ve čtvrtfinále s Nizozemkou. Do finále se nakonec Němka Eileen Jenal a nečekaně také Angličanka Samantha Thatcher, která chytila příležitost za pačesy a po výsledku 30:32 se po Francouzce Cindy Peyrot stala druhou mistryní Evropy.
Belgie (Alysson Smal, Jessica Meskens, Kiany Deschouwer, Santana Strooband)
Francie (Caroline Bourriaud, Aurelie Borie, Lea Escoda, Alison Rodríguez)
Itálie (Laura Cardo, Sara Dedominico, Martina Simonotto, Emilia Dossetto)
Anglie (Samantha Thatcher)
Německo (Eileen Jenal)
Žádné komentáře