Malgašští junioři se stali světovými šampióny, Češi se trápili

Malgašští junioři se stali světovými šampióny, Češi se trápili

Kaihua, Čína – Na začátku listopadu se čínské město Kaihua, vzdálené zhruba pět set kilometrů jihozápadně od Šanghaje, stalo dějištěm již šestnáctého ročníku světového šampionátu juniorů v pétanque. Pro hostitelskou zemi šlo o novou zkušenost – Čína ještě nikdy šampionát v pétanque nepořádala. Svou pozici světové špičky potvrdil opět Madagaskar, malgašští reprezentatni si ve finále poradili s týmem Francie 1 v poměru 13:9. O třetí místo se podělily výběry Belgie a Francie 2. Jak celé MS probíhalo? Proč se českému týmu příliš nedařilo? Bilancovat nám pomohl trenér juniorské reprezentace Pavel Hnilica.

České barvy hájil tým pod vedením kapitána Martina Hájka (PEK Stolín) se zkušeným reprezentantem Vojtou Bílkem (1. KPK Vrchlabí) a úřadujícím mistrem ČR ve střelbě na přesnost Robinem Konšelem (PCBD). Trojici, která ČR reprezentovala již na evropském šampionátu v Monaku, doplnil reprezentační nováček Filip Vedral (1. KPK Vrchlabí).

Čeští borci cestovali do Šanghaje přes Londýn a strávili tak na cestě přes šestadvacet hodin. Cestování bylo náročné i proto, že noc před odletem nebylo příliš času na spánek. Trochu nudy zažili kluci při pětihodinovém čekání na londýnském letišti Heathrow a během dvanáctihodinového letu z Londýna do Šanghaje. Pro Robina Konšela šlo o úplně první cestu letadlem, zvládl to ale na jedničku.

Jak se Martin Hájek vyrovnal se zodpovědnou pozicí lídra týmu?

Pavel Hnilica: “Kapitánství není pouze čestná pozice, je to projev důvěry i vzájemného respektu mezi hráči a trenérem. Od kapitána se očekává, že půjde příkladem ostatním a bude tým tmelit, zvláště v těžkých situacích. Kapitán je zároveň mluvčím týmu a trenér se na něj nejčastěji obrací. Slovo kapitána má na hřišti svoji váhu při přijímání důležitých taktických rozhodnutí.

Popravdě, nikdo z kluků není ve svém věku natolik výrazná a vyzrálá osobnost, okolo které by se celý tým semknul. Martin Hájek byl jmenovaný do pozice kapitána týmu jako zkušený a zároveň nejkomunikativnější ze všech čtyř hráčů. Tuto pozici si Martin vyzkoušel naposledy na letošním MČR juniorů, kde bylo jeho velikou zásluhou, že se podařilo v kritických chvílích stabilizovat výkon týmu a turnaj dotáhnout do vítězného konce. Martin to měl na pozici kapitána na šampionátu těžké, ale přísně jej nehodnotím, ještě se musí hodně učit (zejména disciplíně)  a ostatní taky.”

Perla Orientu

Do Šanghaje dorazil český tým 2. listopadu po deváté hodině ráno a přivítalo jej jarní slunečné počasí s teplotou kolem dvaceti stupňů. Kluci měli dva volné dny do začátku šampionátu. Využili je k poznávání Šanghaje a aklimatizaci.

Co se klukům v Šanghaji nejvíc líbilo?

Pavel Hnilica: “Šanghaj je megapole, jedno z největších měst na světě. Svojí lidnatostí dvaapůlkrát převyšuje počet obyvatel celé naší země. Ty dva volné dny na aklimatizaci jsme strávili převážně v centru města.

Myslím, že na všechny udělala velký dojem večerní procházka po světoznámě promenádě Bund s vyhlídkou na druhý břeh řeky, kde se do noci hrdě tyčily a oslnivě zářily nejvyšší mrakodrapy ve městě. Klukům se taky velmi líbila osvětlená nákupní ulice Nanjing road se spoustou obchodů a různých atrakcí. Nezapomenutelný dojem udělala na všechny místní čínská kuchyně se všemi možnými zvláštnostmi a chutěmi. Nezřídka jsme ani nevěděli, co jíme. Zajímavostí byla například horká krabí polévka v kouli z rýžového těsta, co se pila brčkem nebo fritované kuřecí pařáty.

Samostatným zážitkem bylo také cestování šanghajským metrem, rychlodráhou na magnetickém polštáři či rychlovlakem z města do dějiště šampionátu, který s námi uháněl rychlostí 300km/h. Společným jmenovatelem téměř všech našich zážitků byl smog, hluk, prach, spousta lidí (inu Čína) a také všudypřítomná policie v počtu větším než malém. A kam se člověk podíval, všude se stavělo něco nového. Jeden ze členů monacké výpravy trefně prohlásil: „to není země, to je staveniště“.”

Vzhůru do Kaihuy

Čtvrtého listopadu ráno se již reprezentanti přesunovali vlakem do zhruba pět set kilometrů vzdálené Kaihuy, podle čínských měřítek tedy “co by kamenem dohodil”, ve skutečnosti šlo ale o celodenní výlet vlakem. Trenéři na facebookovém profilu ČFKS pochválili precizní práci pořadatelů a bleskurychlé ubytování týmu.

Šampionátu se zúčastnilo třicet dva týmů z třiceti zemí (Francie a Čína postavily týmy dva). Hrálo se klasicky švýcarským systémem na pět kol s postupem do KO šestnáctky.

Jak vypadala hřiště a jak se na nich hrálo?

Pavel Hnilica: “Hrálo se pod širým nebem v prostorách městského parku na dvou místech, kousek od sebe vzdálených. Hlavní hřiště mělo podobu jakéhosi náměstíčka s umělým osvětlením a malou kamennou tribunou. Podklad hřiště tvořila betonová dlažba, na kterou pořadatel navezl vrstvu hrubého písku. Podle toho taky vypadal první hrací den. Než se povrch jakžtakž usadil, byl každý hod loterií. Buďto se koule v hlubokém terénu jen líně převalovaly nebo se „píchly“ a zůstaly trčet na místě anebo naopak divoce odskakovaly od betonového podkladu, pokud hráč svým hodem „chytil jamku“. Druhé hřiště se podobalo tomu prvnímu jen s tím rozdílem, že podklad nebyl betonový, nýbrž jej tvořila umělá tráva, což bylo ještě méně vypočitatelné.”

Česko – Tchaj-wan 4:13

Turnaj byl zahájen pátého listopadu ráno, ale první kolo se losovalo již večer předem a čeští borci tudíž věděli, že jejich prvním soupeřem budou hráči Tchaj-wanu, kterým se loni povedlo zvítězit v Poháru Národů. Trenéři na sociální  síti avizovali, že takto silného soupeře není radno podceňovat. A měli pravdu. Skóre 9:0 po prvních dvou náhozech hovoří samo za sebe. Český tým podlehl výběru Tchaj-wanu 4:13.

Kdo hrál a na jaké pozici? Střídalo se? Taiwan na vás nastoupil dost zostra. První tři body jste udělali až ve třetím náhozu za stavu 9:0. Čím vás Tchajwanci tak dostali?

Pavel Hnilica: “První kouli jsme většinou nechali hrát Filipa. Na tuto pozici se Filip dlouhodobě připravoval a měl pro ten účel nastavené i domácí tréninky. Nahazovat první koule byl jeho úkol a střelba se od něj neočekávala. Naopak od Vojty, Martina a Robina jsme čekali, že zahrají obě pozice a v případě potřeby se na nich vymění. Hráči si večer před turnajem terén vyzkoušeli a ráno před utkáním taky (i když bylo potřeba složitě „vystrnadit“ mladé Alžířany, kteří nám terén poněkud drze obsadili). Co se týká soupeře z Tchaj-wanu, byl to středně dobrý tým, ale nikoli neporazitelný. Před dvěma lety na mistrovství světa juniorů vyhrál tým Tchajwanu Pohár národů, když  jej  předtím český výběr dokázal porazit 13:8.

Tentokrát jiný český výběr podlehl jinému týmu z Tchaj-wanu. A stalo se tak proto, že jsme jednoduše nezahráli dobře. Hned na úvod jsme dostali čtyřku a pětku, což byla  ledová  sprcha. Za tu jsme si však mohli sami, neboť ve dvou náhozech jsme dali jen dvě dobré koule a to je na mistrovství světa zoufale málo. Soupeř téhle nabídky beze zbytku využil a rázem se ujal vedení 9:0. My jsme reagovali okamžitým střídáním a do třetí hry nastoupil Martin Hájek místo Robina Konšela. Na chvíli to pomohlo a nám se podařilo snížit na 4:10, ale zvrat v nešťastně rozehraném utkání to nepřineslo a prohráli jsme 4:13. Nedá se říct, že by nás Tchajwanci něčím zvláštním „dostali“. Zkrátka a dobře soupeř podal kvalitní a po celou dobu utkání stabilní výkon, což se o naší hře bohužel říci nedalo.”

Česko – Austrálie 6:13

Ve druhém kole čekala na naše reprezentanty Austrálie. Zápas Češi začali dobře a až do třetího náhozu si udržovali vedení. Pak ale Australané zpřesnili hru a zvítězili 13:6. Trenéři české reprezentace v tomto zápase vyzdvihli zejména výkon teprve desetileté australské plasérky Khrishiky Ramjuttun, která byla nejmladší učastnicí šampionátu. Za zmínku stojí, že australský tým si finance na cestu na šampionát úspěšně sehnal založením fund-risingové kampaně na internetu.

Pavel Hnilica: “Proti Austrálii jsme postavili tým složený z Vojty, Martina a Robina, kdežto Filipa jsme nechali na střídačce, aby měl klid po úvodní prohře s Tchaj-wanem. Z počátku to vypadalo, že věci půjdou dobře, když jsme se ve dvou náhozech ujali vedení 5:0. Jenže soupeř nám úvod zápasu usnadnil tím, že nehrál dobře. Ve třetím náhozu se hra vyrovnala a nám nastaly potíže. Mladí Australané začali trefovat a výrazně zpřesnili i hru na „place“.

V tomto ohledu obzvláště vynikala jejich malá plasérka. Děvče vypadalo, že si ještě hraje s panenkami, ale házet koulema uměla překvapivě dobře, přičemž delší vzdálenosti jí nedělaly žádný problém. Zato my jsme opět střídali a opět to nepomohlo. Sednout si šel Robin a nastoupil Filip. Nadějně rozehrané utkání jsme po devíti náhozech a výkonu spíše průměrném znovu ztratili.“

Česko – Maďarsko 8:10

Ve třetím zápase základní části se Češi postavili reprezentaci Maďarska. Z počátku drželi se soupeřem krok, v sedmém a osmém náhozu ale zaváhali a soupeři jim rázem uskočili o pět bodů. Kluci se nevzdali a začali statečně dotahovat, bohužel jim v tu chvíli do konce časového limitu zbývalo už jen sedm minut a nakonec to nestihli. Maďarům podlehli 8:10.

Pavel Hnilica: “Po dvou nešťastných kolech jsme proti Maďarům nutně potřebovali vítězství, abychom si obnovili narušenou sebedůvěru a podrželi si šanci na postup ze základní části. Ale ani tentokrát to nevyšlo. Zápas to byl podstatně vyrovnanější a z naší strany byla cítit snaha poprat se o výsledek. Jenže za stavu 7:9 rozhodčí odpískal konec časového limitu – dle našeho přesvědčení o 5 minut dříve, než měl a zrovna ve chvíli, kdy se nám dařilo úspěšně dotahovat nepříznivé skóre. Byla to velká škoda a my se už nikdy nedozvíme, zda by se nám podařilo zápas zvrátit v náš prospěch.”

51 bodů ve střelbě!

Zatímco zbytek týmu měl v tuto chvíli první hrací den za sebou, Vojtu Bílka čekala soutěž ve střelbě na přesnost.

Vojta v základní části soutěže nastřílel úctihodných dvacet šest bodů, což mu zajistilo postup do opravek z patnáctého místa. Za sebou nechal mimo jiné Gardella z Itálie nebo Rakotondrainibeho z Madagaskaru. Na druhý pokus se Vojtovi povedlo získat pětadvacet bodů, z toho tři košonky, na postup to už ale bohužel nestačilo.

Jak bys vysvětlil Vojtův dobrý výsledek ve střelecké soutěži v porovnání se střeleckými neúspěchy v zápasech?

Pavel Hnilica: “Vojtovy výkony ve střelbě jednoznačně předčily jeho herní projev na hřišti a zároveň tak trochu zachraňovaly ne příliš radostný obraz našeho týmu v turnaji. Snad se nemýlím, když prohlásím, že žádný z letošních českých reprezentantů nedosáhl ve dvou kolech 51 bodů. Pro Vojtu to znamená zlepšení oproti svému výkonu z mistrovství Evropy v Monaku, kde skončil devátý, o celých 16 bodů. Na mistrovství světa však výsledek 51 bodů znamenal „pouhé“ 15.místo.

A proč se Vojtovi nedařilo v turnaji?  Inu někdy se daří a někdy ne. Pozoruji, že Vojtovi se lépe hraje v týmu se staršími spoluhráči, nejlépe s dospělými, kteří jsou mu oporou. On sám ještě není připravený být oporou ostatním. Ale to přijde, chce to jen čas.”

Česko – Čína 1  1:13

Druhý hrací den a čtvrté kolo základní části postavilo naše hráče proti domácímu týmu Čína 1, který naši reprezentaci přes počáteční odhodlání doslova převálcoval s výsledkem 13:1. Potvrdilo se, že hrát proti domácímu týmu není nikdy jednoduché.

pas s Čínou měl určitě svá specifika. Jaká panovala atmosféru a jak na kluky působila?

Pavel Hnilica: “Číňané hráli dobře, ale ne skvěle. Za jiných okolností bychom je jistě uměli porazit. Teď to ale nešlo. Naši kluci měli po třech porážkách sebevědomí na bodu mrazu, kdežto soupeř měl viditelnou motivaci uspět, umocněnou početným publikem, které svůj tým hnalo kupředu. Jejich hráči se důrazně povzbuzovali bojovným pokřikem (či spíše řevem) po každé odhozené kouli, lhostejno zda dobré či špatné. V našich podmínkách by takovýto herní projev byl na hraně fair play, ale v případě týmu z hostitelské země to prošlo. Atmosféra utkání nebyla nepřátelská, ale otravná určitě. Co k tomu dodat? Měli jsme být odolnější a nevšímat si toho, což se ale snadno řekne. Takže z toho byla jen další porážka a jistá účast v Poháru Národů.”

Česko – Indie 13:7

Kýženého vítězství se naši dočkali až v pátém kole v duelu s výběrem Indie. Zápas byl vyrovnaný, ale v koncovce dokázali lépe zabojovat Češi a mohli se radovat z přesvědčivého výsledku 13:7.

Pavel Hnilica: “Povinné vítězství nad Indií v pátém kole na našem angažmá v Poháru národů už nemohlo nic změnit. Indové hráli s chutí a dokonce v šesté hře chvíli vedli 6:4, ale jinak jsme celou dobu měli utkání pod kontrolou my. Zápas trval celou hodinu taky proto, že Indové se nechovali podle pravidel, ačkoli spíše z neznalosti. Stáli například tam, kde neměli, byli opakovaně napomínáni rozhodčím a vůbec působili celkově dost chaoticky.”

Český tým, kterému se loni velmi vydařilo evropské mistrovství, tak na světové scéně nenavázal na své výkony. Hráči jsou nicméně ještě hodně mladí a další úspěchy mají ještě před sebou a tento šampionát je potřeba brát jako velkou zkušenost. Za dva roky budou chtít na Evropě opět ukázat, že je s němi potřeba počítat.

Připisuješ celkový relativní neúspěch reprezentace spíš psychice, nebo taktice? Či kombinaci obojího?

Pavel Hnilica: “Jednoznačně selhala psychika. Toho „brouka v hlavě“ si hráči nesli od první porážky až do konce turnaje. Nějaká taktika s tím neměla nic společného. V Monaku se podařilo těsně vyhrát úvodní zápas proti Polákům a dál už to šlo dobře. Tentokrát jsme to pověstné sportovní štěstí neměli a první zápas jsme prohráli se všemi dalšími následky.

Náš juniorský výběr je stále velmi mladý (12-14let) a i přes pozitivní výsledky v nedávné minulosti (MEJ Monako, International ve Francii, turnaj v Loděnicích) není dosud mentálně dost stabilizovaný. Své největší úspěchy mají hráči teprve před sebou.”

Hráli Vojta, Martin a Robin jinak, než na ME v Monacu? V čem vidíš největší rozdíly?

Pavel Hnilica: “Samozřejmě, že hráli jinak. Mnohem hůř, bohužel. Od nováčka Filipa jsme nemohli očekávat, že to bude zachraňovat. Dlužno ale dodat, že to byl jenom jeden turnaj, byť ten nejdůležitější. Během sezóny jsou turnaje, kdy se daří, i ty, kdy to nejde. Tentokrát se hráči nepotkali s formou na mistrovství světa. Je to škoda, v přípravě se udělalo maximum možného, aby tým uspěl, a přesto to nevyšlo.

Navzdory tomu věřím, že byli vybráni aktuálně ti nejlepší. Hráči jsou mladí a jsem si jist, že před sebou mají dobrou budoucnost. Nikdo z nich však nemá svoji nominaci v národním výběru trvale jistou. V této věkové kategorii se začínají objevovat další nadějní hráči a v příští sezóně počítáme s tím, že se do základní sestavy mohou dostat někteří šikovní nováčci.”

Česko – Dánsko 6:13

Našim reprezentantům se bohužel nedařilo ani v Poháru národů, který se hrál od začátku systémem KO, takže úvodní prohra s Dány 13:6 znamenala zároveň stopku pro české barvy.

Pavel Hnilica: “Naši skončili s jedním vítězstvím a nevýhodným skóre 32:57 na předposledním 31. místě. Tím pádem bylo jasné, že do prvního kola Poháru národů dostaneme kvalitního soupeře. A Dánové, které v baráži vyřadili Španělé, nezklamali a odvedli velmi precizní sportovní výkon. I naši hráli konečně docela dobře, ale bylo to příliš pozdě proti příliš silnému soupeři. Ani tentokrát jsme se nevyhnuli střídání a Vojtu v samém závěru utkání nahradil Robin. V tom momentu jsme sice dali soupeři čtyřku, ale bylo to jen snížení do té doby smrtícího skóre 1:12. Na celkovém výsledku už to nic nezměnilo a český tým zakončil svoje působení na 16. mistrovství světa juniorů prohrou 6:12.”

Vítězem Poháru národů se nakonec stal výběr Japonska. Hráči ze Země vycházejícího slunce si ve finále poradili s Australany 13:6. O třetí místo se podělily týmy Lotyšska a Anglie.

Mistři světa z Madagaskaru

V hlavním turnaji si pro světové zlato došli hráči Madagaskaru, kteří ve finále velkých favoritů porazili Francouze po výsledku 13:9. Junioři z největšího afrického ostrova čekali na světový titul od roku 2003, kdy triumfovali v Brně. Na dosah ho měli poslední dva šampionáty, ale ve finále padli s Thajskem a poté s Francií. Do třetice se jim finálové prokletí konečně podařilo zlomit. Bronzové medaile si na krk pověsili Belgičané a druhý z francouzských týmů.

Ve střelbě se mistrem světa stal Francouz Théo Balliére, který ve finále přestřílel Maročana Hichama Boulassala poměrem 46:40. Překvapivě jde teprve o druhé francouzské zlato, to první vystřílel pro Francii v roce 2005 Kevin Malbec. Třetí místo obsadili Belgičan a Thajec.

Výsledky:

1.
Madagaskar 

2.
Francie 1

3.
Belgie
Francie 2

Výsledky – střelba:

1.
Francie – Théo Balliére

2.
Maroko – Hicham Boulassal

3.
Belgie – Tristan Alexandre
Thajsko – Kanasak Doninchai

Foto: Jan Hudík, facebookový profil České asociace pétanque klubů

8 komentářů

  1. Moc zajímavě napsané kombinací reportáže a rozhovoru s trenérem repre. Fakt dobré, Vendulo 🙂 pf

    Reply
    • Petře, děkuji, ale nebýt postřehů Pavla Hnilici a doplnění od Honzy Michálka, asi bys mě moc nepochválil. 🙂

  2. Petře, děkuji, ale nebýt postřehů Pavla Hnilici a doplnění od Honzy Michálka, asi bys mě moc nepochválil. 🙂

    Reply
  3. Petře, ano vím ,ale když bylo Monako tak junioři odpovídali ,tak chci vědět čím to je.
    Omlouvám se za pravopisné chyby.

    Reply
    • Honzo, autor článku si může sám vybrat formu, jakou uzná za vhodnou. Vendula (jste ze stejného klubu, tak se jí můžeš zeptat osobně) se rozhodla zkombinovat svůj text s rozhovorem s trenérem a z mého pohledu to je výborná varianta. Pokud se domníváš, že by bylo poutavější – nebo zajímavé jako doplněk – udělat článek s rozhovory juniorů, můžeš ho udělat a předpokládám, že ho Pétanquer rád zveřejní. Co myslíš?

Přidej komentář