Sezóna 2017 očima Pétanqueru I.

Sezóna 2017 očima Pétanqueru I.

Zdá se to jako chvíle, kdy jsme uložili koule k zimnímu spánku, přesto už od té doby utekla další sezóna. Rok 2017 byl opět výživný. Do kalendáře ČFKS  bylo loni zaneseno 79 turnajů, z nichž po deseti bylo prestižních či mistrovských. K tomu navíc probíhala paralelně Extraliga a 1. liga českých klubů. Na hřištích se objevily nové tváře, někteří dosáhli na první mistrovské triumfy či reprezentační starty a s některými jsme se se zármutkem museli rozloučit nadobro. Hráči i trenéři během roku prožívali své vrcholy i chvíle nezdaru, přesto všechny stále spojovalo to nejdůležitější – láska a vášeň k tomuto sportu. Podívejte se s námi, jací hráči a jaké momenty z roku 2017 zaujali tři členy naší redakce nejvíce.

Nedobytná pevnost Lipník

Letošní rok patřil hráčům z PC Sokol Lipník. Na kvalifikačním MČR mužů patřili k jedněm z favoritů, přesto jsem osobně vsázel na jiného vítěze. Trojice Petrů Fafek-Vavrovič-Morávek, které oproti jiným kandidátům na triumf přeci jen ještě trochu chybí mnohaleté zkušenosti především ze světových a evropských šampionátů či velkých zahraničních turnajů, však dokázala využít dvou velkých výhod, které měla v rukávu. Tou první bylo angažování Jakuba Konšela, který do jejich týmu přinesl právě chybějící zkušenosti, sebejistotu a klid. Společně vytvořili tým, z kterého doslova sálala lačnost po velkém úspěchu. Druhým esem byla výhoda domácího prostředí, na kterém již několikrát dokázali, že jsou takřka neporazitelní. Domácí fanoušci své koně neúnavně hnali za vítězstvím a do žil jim pumpovali nové síly a adrenalin.

Hráči z Lipníku se ale neblýskli pouze na MČR trojic. Velké představení předvedli také v Extralize. Do nejvyšší soutěže vstoupili jako nováček a dle svých vlastních slov se chtěli mezi elitou především udržet. Jenže pětice hráčů Froňková-Vavrovič-Vavrovič-Fafek-Morávek nakonec klopýtla pouze s Carreau Brno a po nesmírně napínavé koncovce celé soutěže slavila nečekaný titul – jak jinak než opět na domácí půdě! Velké vítězství to bylo především pro Petra Vavroviče staršího, který přeci jen nehrává tak často jako zbytek týmu, ale se svými parťáky dokázal až překvapivě dobře držet krok a svými výkony výrazně přispěl k celkovému úspěchu. Na hráčích Sokola Lipník je nádherně vidět, co všechno dokáže týmový duch a dobré rozpoložení. Pokud jim to vydrží, budou jejich šance na obhajobu vysoké, ačkoli jak se říká, obhájit je ještě těžší než vyhrát poprvé.

Mistr, který dlouho čekal na vavřínový věnec

Své poprvé si v letošní sezóně odbyl také Jiří Grepl. Ačkoli se to může zdát být neuvěřitelné, teprve v této sezóně se Greplovi podařilo zúčtovat roky tréninku a získat svůj první mistrovský titul. Povedlo se mu to ve zrenovovaném vědomickém areálu po boku Františka Kaplánka na mistrovství dvojic. Střelci z Valšovic, kterému je minimalismus slova cizí, se ale dařilo celou sezónu a jeho výsledky ho vyhouply na vrchol českého žebříčku. Lehkým paradoxem přitom je, že se českou jedničkou stal jen s jediným vítězstvím na kontě, zatímco druhý Jakub Konšel jich letos posbíral šest a čtvrtý Petr Vavrovič mladší dokonce osm. Druhým paradoxem je, že Jiří Grepl i přes svůj mladý věk a roky v horních patrech žebříčku stále čeká na svůj první reprezentační start.

Reprezentace, které neprobudily českého lva

Právě reprezentace byla letos největší pihou na kráse českého pétanque. Z mistrovství Evropy sice dívky do 23 let a veteráni přivezli bronzové medaile z Poháru národu, cesta k nim ale byla poněkud vyšlapána malým počtem účastníků, stačila vlastně jediná výhra. Zbylé reprezentace zůstaly za očekáváním. Muži nevybojovali účast na mistrovství světa, ženy a junioři skončili v Číně na chvostu, kluci do 23 let nenavázali na minulý rok a díru do světa Češi příliš neudělali ani na světovém šampionátu jednotlivců a dvojic. Nevydařený ročník podtrhlo Vrchlabí, kterému se na EuroCupu nepodařilo postoupit do finálového kole z velmi hratelné skupiny.

Není to kritika, sám moc dobře vím, jak je to na šampionátech těžké, zvlášť pro reprezentační nováčky, kterých bylo letos spousta. Přesto nám tyto výsledky nastavují zrcadlo úrovně českého pétanque, který v mých očích po letech vývoje začal poněkud stagnovat a z turnajů se trochu vytratila zdravá sportovní rivalita. Oproti dřívějším letům mezi námi nevidím tolik výrazných hráčů, kteří by zbytek svými výkony a vůdcovstvím výrazně převyšovali. Naopak, velcí hráči přestávají hrát tak často, postupně ztrácí své těžce vydobyté pozice a začínají zlehka zapadat do průměrnosti.

Může to mít ale i svoji světlou stránku. Je to velká výzva pro nové hráče, kteří můžou povstat a začít psát novou kapitolu. Někteří už na tuto cestu nastoupili, ale nejspíš bude ještě pár let trvat, než naberou zkušenosti a potřebnou psychickou odolnost, které spolu ruku v ruce rozhodují důležité zápasy a dělají z hráčů mistry. Právě takové hráče vidím momentálně v Polsku, které v posledních letech udělalo obrovský skok a svými výkony a profesionalitou se dostalo před nás. Dokud Česko nechytí druhý dech, bude mu Evropa i svět nadále utíkat.

Extraliga, oáza českého pétanque

Jestliže jsem vzpomínal určitý opad herního nasazení, zdravé rivality mezi týmy a hladu po vítězství, Extraliga je v mých očích ostrovem tyčícím se nad těmito tendencemi. Zápasy v klubové soutěži mají neutuchající náboj, žádné utkání nelze vypustit, vše se hraje na krev a do poslední koule. Proti sobě stojí hráči, kteří se vzájemně respektují, a všemi čtyřmi hracími koly se line sportovní vášeň. Extraliga je pak oproti běžným turnajům opepřena o dimenzi klubové sounáležitosti, která hře přidává ještě víc na dramatičnosti. Ta letošnímu ročníku opravdu nechyběla, až do posledního zápasu mohly titul teoreticky slavit hned tři týmy.

Turnaj organizovaný z nebe

V hlavě mi z letošní sezóny uvízl ještě jeden turnaj. České Centrope se zahalilo do černé barvy, když nás jenom pár dní předtím opustil Pavel Valenz, jeden z nejlepších hráčů české historie a dlouholetý organizátor tohoto turnaje. Turnaj v Liblicích mohl být vzhledem k těmto událostem zrušen a každý by to pochopil, jenže rodinný klub Varan Karlovy Vary posbíral v čase smutku své síly a na přání Pavla turnaj nejenže nezrušil, ale hráčům opět naservíroval prvotřídní organizaci a krásně strávený den v zahradách liblického zámku. Za to před celým klubem smekám.

Moje The Best of sezóny 2017:

Hráč: Jiří Grepl
Hráčka: Kateřina Froňková
Střelec: Jakub Konšel
Univerzál: František Kaplánek
Plasér: Ivo Michálek
Junior: Vojtěch Bílek
Objev: Robert Janeček
Klub: PC Sokol Lipník
Turnaj: Centrope Česko, Extraliga

Přeplněnost a kvalita turnajů

Jako milovníka velkých turnajů mne těší vzrůstající zájem o pétanque. Na začátku minulé sezóny jsme však byli svědky doslova „přetlačované“ o místa na soutěžích. Ta se nám vrací právě v těchto dnech. Bohužel ji někdy doprovází i zbytečná ostrá slova, což dlouhodobě zhoršuje atmosféru mezi některými hráči. Snaha sportovně-technické komise řešit tento nešvar byla loni neúspěšná kvůli rozhodnutí Fóra zástupců ČFKS. Snad bude letos úspěšnější, i když řešením je samozřejmě jen více aktivních členů a více turnajů.

Věřím nicméně, že kde je poptávka, přijde i nabídka. Ostatně zvýšená popularita našeho sportu dle mého názoru souvisí se zvýšenou kvalitou turnajů, kde vše téměř vždy pěkně odsýpá, čekají zajímavé ceny a často se pořadatelům daří objednat i ideální počasí či alespoň šíří mezi nečasem bičované pétanquery dobrou náladu v různých formách. Proto bych chtěl hlavně pochválit pořadatele, kteří jsou v mezinárodním srovnání špička.

Jirka Grepl mistrem a hráčem roku

Samozřejmě mě loni zaujaly i sportovní výsledky jednotlivých hráčů. O reprezentaci raději hovořit nebudu, neb ta nás asi pro tentokrát nepotěšila v žádné kategorii, ale alespoň teď můžeme očekávat zlepšení v přelomovém osmičkovém roce. Kdo ze sportovců by si nevzpomněl na jednu z historicky nejdůležitějších osmiček, na rok 1998!

Z jednotlivců mě na začátku sezóny nejvíc utkvěl v paměti František Kaplánek, který hrál pohledný, útočný a často takřka bezchybný pétanque. Přitom neustále zůstával na zemi a správně sportovně naladěn. Nakonec ho však přebil spoluhráč z loňské mistrovské dvojice – Jiří Grepl. Myslím, že si své úspěchy zasloužil, navázal na vynikající sezónu 2016 a jistě další trofeje přidá.

Lipník nahoře, POP dole

Nemůžu také nevzpomenout minimálně dvojí úspěch hráčů ze středočeského Lipníku. Netřeba rozvádět kvalitu, kterou každý z nich jakoby čerpá odjinud a kterou pro účely kvalifikačního klání doplnil pražský hráč Jakub Konšel. Je však potřeba skutečně poblahopřát k vítězství v Extralize, kde byl Lipník vlastně nováčkem. Navíc PC Sokol Lipník do příští sezóny doplní v nejvyšší soutěži i PCP Lipník a tak bude mít malá obec dva zástupce v osmičlenné soutěži. To je vskutku nevídané. Zde je pak potřeba zmínit můj asi nejvýraznější osobní zážitek, totiž neúspěch našeho staroslavného klubu POP Praha v kvalifikaci do Extraligy. Nicméně vše zlé je pro něco dobré a porážky nás v životě učí mnohem více než vítězství.

Moje The Best of sezóny 2017:

Hráči: František Kaplánek, Jiří Grepl
Hráčka: Kateřina Froňková
Střelec: Jakub Konšel
Univerzál: Petr ml. Vavrovič
Plasér: Jan Resl
Junior: Jan Vorel
Objev: Robert Janeček
Klub: PC Sokol Lipník
Turnaj: Centrope Česko

Mládí vpřed

Velké turnaje si právem pamatuje každý. Vzhledem k rostoucímu zájmu o pétanque a novým pravidlům přihlašování na turnaje kategorie prestige, kterých se pravděpodobně dočkáme po letošním Fóru zástupců ČFKS, bych ráda připomněla naopak turnaje menší a řekněme neobvyklé.

Mým favoritem je v této kategorii již druhým rokem vrchlabský Turnaj generací. Je určen i pro hráče bez licence, podmínkou k registraci je tým tvořený jedním juniorem a jedním dospělým (případně hráčem kategorie espoirs), což přispívá ke specifické atmosféře turnaje. Důraz je kladen na fair-play i na sportovní pohodu. Účastníci finále, kde se letos utkaly dva týmy tvořené výhradě hráči do jednadvaceti let, by se za své výkony nemuseli stydět na kterémkoli prestižním turnaji dospělých. Hráči prokázali taktickou i technickou vyspělost, psychickou odolnost a názorně divákům předvedli, jak by mohla vypadat budoucnost českého pétanque.

Pétanque punk

Našim reprezentačním výběrům se letos příliš nedařilo, ale jeden mistrovský titul Česko přeci jen získalo. Mezinárodní federace extrémního pétanque to s propagací alternativního pétanque bez pravidel i mantinelů klasického hřiště myslí vážně. Mistrovství světa se bude konat i příští rok a nezbývá než doufat, že naši šampioni dokáží v rostoucí konkurenci obhájit titul. Zvládnete na členitém terénu vystřelit kouli na dvacet metrů nebo nalepit na košon schovaný za překážkou? Extrémní pétanque lze využít i jako zábavnou alternativu ke klasickému tréninku a jeho největší výhodou je, že se dá hrát prakticky kdekoli.

Turnajů není nikdy dost

Těsně před zahájením nové sezóny se jako obvykle potýkáme s problémy způsobenými omezenou kapacitou turnajů. Nelze než doufat, že nadcházející Fórum zástupců ČFKS dospěje k jejich řešení. Počet klání ovšem uspokojivě stoupá, v roce 2017 si hráči mohli vybrat mezi devětasedmdesáti turnaji po celé republice. Nejproduktivnějším pořadatelem se stal klub CdP Loděnice, který dokázal zrealizovat osm turnajů (včetně jedné prestige a MČR 3×3) a všechny se dočkaly pozitivních ohlasů.

Na pomyslnou stříbrnou příčku se dostali pořadatelé z Aury, kteří v Chrudimi a okolí zorganizovali sedm bodovaných turnajů včetně jedné prestige. Aura se nebojí objevovat a zkoušet nové areály, letos mezi hráči bodoval zejména půvabný zámek v Hrochově Týnci.

Shodně po pěti turnajích pro hráče připravily kluby PC Sokol Lipník a Sahara Vědomice, přičemž klub od Řípu si na svá bedra vzal organizaci hned dvou mistrovských turnajů.

Nezdá se, že by se některý z loňských turnajů potýkal s akutním nedostatkem hráčů. Doufejme, že počet pořadatelů i turnajů nadále poroste.

Moje The Best Of Sezóny 2017:

Hráč: Petr Fafek
Hráčky: Veronika Slobodová, Markéta Palicová
Střelec: František Kaplánek
Plasér: Lubomír Srnský
Univerzál: Jiří Koreš st.
Junioři: Vojtěch Bílek, Jan Vorel (ideálně jako tým)
Objev roku: Klub Mimo Done
Klub: PC Sokol Lipník
Turnaj: VARS Cup

Shrnutí sezóny zbylých tří členů redakce Pétanquera vyjde v příštím článku.

3 komentáře

    • Nj, když ale s Robinem jsem se loni zas tak často nepotkala. Kdežto tebe jsem naopak viděla na každém turnaji (a taky slyšlela). 😃

  1. Moc hezké příspěvky, které jsou reálným odrazem uplynulé sezóny. Chtěl bych přidat ještě názor a ocenění, neboť Pétanquer dělá nezastupitelnou a maximální práci pro propagaci pétanque. Vzkaz pro Honzu Vorla: „Honzo, oceňuji ještě Tvoji skromnost Tobě vlastní“.

    Reply

Přidej komentář