Bílek: Pořádal jsem si vlastní mistrovství jednotlivců

Bílek: Pořádal jsem si vlastní mistrovství jednotlivců

Hokej, nebo pétanque? Tak zněla hned první otázka na Vojtu, čtrnáctiletého hráče z Vrchlabí, který kromě házení koulí i rád bruslí s pukem. Odpověď byla střelhbitá a nekompromisní – jednoznačně pétanque! Nový Jágr tedy v Krkonoších zřejmě nevyroste, nicméně pétanqueři si budou muset zvyknout, že to budou mít proti progresivnímu střelci každý rok těžší a těžší. Vždyť už teď má za sebou velké úspěchy na české i evropské scéně a rozhodně ještě neřekl své poslední slovo. Naopak, právě začíná!

MČR jednotlivců v obýváku

Před dvěma lety mi tvůj táta Daniel Bílek vyprávěl, jak trávíš celé dny hraním fiktivních turnajů. Kreslil sis postupové pavouky, nasazoval jednotlivé hráče a pak si za ně sám proti sobě hrál. Je to pravda? Jak to probíhalo?

Doma mám indoor pétanque, takové ty míčky, a s nimi jsem hrál mistrovství České republiky jedniček. Strávil jsem třeba celé dopoledne jenom tím, že jsem simuloval zápasy. Bylo to potom, co jsem byl poprvé na jedničkách. Hrozně mě to bavilo, tak jsem s tím pak pokračoval doma.

Nadržoval jsi někomu, nebo ses snažil být objektivní?

Nadržoval jsem spíš těm lepším, takže třeba tobě, Kubovi Konšelovi, taťkovi a tak. (směje se)

To musí být super, když uběhne jen pár let a najednou už s těmito hráči hraješ skutečné turnaje. Na Jarních lipnických koulích sis například zahrál s Kubou Konšelem. Jaký to je pocit?

No, hlavně se soustředím, abych to moc nekazil. Ale je to zážitek s ním hrát. Tady na turnaji v Lipníku s ním hraji už třetí rok. Jinak je ale jednodušší hrát s taťkou, protože mě přeci jen lépe zná a ví, co potřebuji a jak mě třeba nabudit. Ale s Kubou se mi taky hraje výborně.

Výborně se očividně hraje i tvým spoluhráčům. Společně dosahujete na českých turnajích čím dál častějších a výraznějších úspěchů. Daří se ale i tobě samotnému. Stačí vzpomenout na předloňské mistrovství České republiky jednotlivců, kde plno lidí s nadšením sledovalo tvé překvapivé tažení až do čtvrtfinále.

To jsem skončil nakonec šestý. Nejdřív jsem v šestnáctce porazil Petra Lukáše 13:12 a pak jsem v boji o semifinále nakonec prohrál s Lukášem Michaličkou. Vůbec jsem nečekal, že se dostanu tak daleko. Bylo to vlastně poprvé, co jsem na MČR jednotlivců startoval a chtěl jsem si to spíš zkusit.

Počkej! To jsi vážně hrál svoje první mistrovství jednotlivců a hned jsi ve dvanácti letech skončil šestý? Hodiny fiktivních domácích zápasů s míčky tedy přinesly své ovoce!

Ty jsem právě začal hrát až po tom mistrovství. Ale mně se jedničky vždy dobře hrají. Nikdo mi do toho nemluví a tak.

To ti vyhovuje?

Jo, škoda, že takových turnajů není víc.

Ve Vrchlabí se mi hraje dobře s každým

Náladu ti může zvednout informace, že už v letošní sezóně se budou hrát utkání jednotlivců i v Extralize, do které v dresu 1. KPK Vrchlabí zasahuješ taky čím dál častěji. Dokonce tě zkušenější spoluhráči nechali hrát i některé klíčové zápasy, ve kterých sis vedl velmi dobře. Je to pro tebe pocta?

Já jsem moc rád, že mě nechávají hrát a chci jim za to vždycky poděkovat podařenou hrou.

S kým z týmu se ti nejlíp hraje?

Nejvíc si rozumím samozřejmě s taťkou. Dobře se mi hraje i s Lukášem Michaličkou a Luboškem Srnským. S Vláďou Brázdou a Luckou Venclovou jsem toho moc neodehrál, i když s ní se nám vlastně taky daří, loni jsme byli společně pátí na Krakonošových koulích.

Takže vlastně ti to jde s každým. Budete letos s Vrchlabím opět útočit na titul, který vám letos utekl?

Jo, ve Vrchlabí máme kvalitní hráče, takže budeme, ale to vy taky.

No to budou asi všichni, postup na EuroCup je velké lákadlo. Jeho atmosféru jsi na vlastní kůži už pocítil, když jste loni s Vrchlabím válčili v základní skupině ve Francie, kde jste narazili i na francouzskými hvězdami našlapaný Draguignan. Kdo tě nejvíc zaujal?

Asi Dylan Rocher. Když jsem ho tam viděl hrát, tak mě přesvědčil, že je nejlepší. Výborný byl také Stéphane Robineau, se kterým jsem v jedničkách prohrál 6:13.

V Monaku se všechno sešlo

Mimo klubovou soutěž jsi už několikrát reprezentoval Česko v juniorské kategorii. Kdy to bylo poprvé?

Úplně poprvé jsem startoval v roce 2014 na mistrovství Evropy v Bordeaux. Původně měl jet místo mě Vojta Žiak, ale ten den předem onemocněl. To mistrovství mi dalo hodně zkušeností.

Tam jsi poprvé viděl světový pétanque? Do té doby jsi nebyl nikdy venku?

Ne.

Tak to muselo být asi dost překvapení, když jsi najednou viděl, jak dobří jsou například Francouzi.

To hodně. Hlavně jejich střelec Tyson Molinas.

Inspiroval tě v něčem?

Zkoušel jsem potom napodobovat jeho styl a hrát jako on, ale nakonec jsem se vrátil k tomu svému.

Tak i ty sám máš styl, který ti určitě musí plno lidí závidět. Jsi ohebný a ruku dokážeš dát za hlavu tak vysoko, že to vypadá, že si u toho vykloubíš rameno. Co následovalo po Bordeaux?

O rok později jsem na mistrovství světa v Thajsku nebyl, ale pak jsem byl zase na evropském šampionátu, tentokrát v Monaku. Dalo mi to hodně zkušeností, navíc se mi podařilo být devátý ve střelbě na přesnost. I celému týmu se dařilo, skončili jsme na pátém až osmém místě.

Ano, to bylo bráno jako velký úspěch, protože jste tam měli jednoznačně nejmladší tým, který měl v průměru 13 let a nečekal se žádný velký úspěch. Vám se naopak podařilo být ve čtvrtfinále, což se českým juniorům podařilo do té doby jenom dvakrát. Já s Jirkou Korešem, Radkem Netušilem a Jirkou Mrňákem jsme před dvanácti lety nestačili na Francii. Kdo vystavil stopku vám?

Belgičani. To byli takoví naši kati, předtím nás porazili na přípravném turnaji v Německu i na přípravném kempu na Slovensku. Ani v Monaku jsme na ně nestačili.

Přesto jste ty, Martin Hájek, Robin Konšel a Honza Vorel dosáhli na skvělý výsledek. Co stálo za tím, že jste v Monaku dosáhli na tak velký úspěch?

Rozhodně se sešla forma. Klapalo nám to jako tým a byli jsme taková dobrá parta. I s Honzou. On toho sice moc neodehrál, ale uměl tým dobře nahecovat. Dařilo se nám taky díky tomu, že jsme neriskovali. Hráli jsme opatrněji, abychom případně nedostali moc bodů, což se dařilo.

Mít o bod víc, střílím proti Molinasovi

Úspěch jsi v Monaku zaznamenal i ty sám. Ve střelbě na přesnost ses jen těsně nedostal mezi osm nejlepších střelců.

Byl jsem devátý. O bod. Škoda, kdyby to vyšlo, šel bych do vyřazovacího souboje proti Molinasovi.

Kolik jsi celkově nastřílel?

První kolo mi nevyšlo, dal jsem jen 11 bodů.  V baráži o zbylá čtyři postupová místa, kde se výsledky sčítaly, jsem pak nastřílel 24 bodů, ale kvůli tomu výsledku z prvního kola jsem nakonec o bod nestačil na Angličana.

Co se ti během střelby honilo hlavou? Přeci jen je to specifická individuální disciplína, při které na člověka hodně doléhá síla okamžiku a i ti nejlepší čeští střelci s tím mají na vrcholných akcích dost problém. Často se jim nedaří, protože je na ně vyvinut tlak, na který nejsou z Česka běžně zvyklí. Ty jsi navíc celý turnaj odehrál na pozici plaséra. Nebylo to tedy těžké postavit se najednou do kruhu a střílet?

No, to si pamatuji doteď. To byly takové nervy, které jsem do té doby nikdy neměl. Jak jsem byl zezačátku hrozně nervózní, tak jsem první koulí vůbec netrefil ani kruh. Dal jsem takového předáka.

Tak to vítej v klubu, to jsme dva! Mně se to stejné podařilo na mistrovství světa v Marseille. Nerozhodilo tě to?

No rozhodilo, ale pak jsem z toho nakonec dokázal udělat aspoň těch jedenáct bodů. Naopak v baráži jsem začal dobře a v prvním ateliéru jsem posbíral celých 16 bodů. Hned první koulí jsem dal káčko, už jsem byl uvolněnější. Nakonec mě to ale mrzelo, měl jsem dost smůlu, protože na kouli za košonem jsem dal dvě retra a v obou případech to zpětně vzalo i košona, takže to bylo jen po jednom bodu, což nakonec chybělo k tomu postupu.

Když se pak podíváme na poslední mistrovství světa, které bylo loni v Číně, tak tam se vám naopak vůbec nedařilo, přitom jste tam jeli skoro se stejným týmem, jen Honzu Vorla nahradil tvůj spoluhráč z Vrchlabí Filip Vedral. V čem byl problém? Tentokrát se prostě forma nesešla?

Já nechci úplně říct, že jsme byli málo připravení, ale hrozně málo jsme tam trénovali. Přijeli jsme vlastně někdy odpoledne, pak jsme si trochu odpočali, potom jsme šli na večeři a teprve pak jsme si šli hodit. Házeli jsme si ale jen čtvrt hodiny a pak už jsme šli zase na hotel. Možná jsme se měli tomu tréninku víc věnovat, při hře jsme se pak trápili s plasem, nikomu to nešlo. Ani já jsem ostatní výkonem moc nepodržel.

Začínal jsem sám, teď už je nás osm

Tak držím palce, aby to příště šlo zase lépe. Jak ses vlastně ve Vrchlabí, městě zimním sportům zaslíbeném, dostal k pétanque? Že v tom měl prsty tvůj táta Dan?

 Jo. Taťka chodil trénovat s Martinem Bartošem a tak mi řekl, ať chodím taky. Tak jsem začal trénovat, ale nejdřív mě to nebavilo, chytlo mě to až později.

To znamená kdy?

Vím, že první pohár mám z roku 2013, takže jsem si chodil házet tak od roku 2010. Nejdřív jsem z dětí chodil sám, později vznikl celý pétanque kroužek. Teď už jsou juniorské tréninky každé úterý v divadelním klubu, kterých se pravidelně účastní zhruba osm dětí.

Je tam nyní někdo, kdo se stejně jako kdysi ty nebo třeba Lukáš Michalička dere do celorepublikového pétanque?

Asi Filip Vedral a šikovný je i patnáctiletý Šimon Shon.

Zrovna Filip Vedral hraje tak jako ty i hokej. Dá se to zvládat oboje? A proč máš radši pétanque?

Dá se to, i když někdy se to kříží. Ale pétanque mě baví víc, protože jsem se v něm dokázal víc prosadit a navíc v něm mám i lepší kamarády.

Jak se na pétanque dívají třeba tví hokejoví spoluhráči nebo spolužáci? Přeci jen jsi z Vrchlabí, z líhně úspěšných lyžařů, biatlonistů či rychlobruslařů, tak jaký mají místní lidé vztah k pétanque?

Pokaždé, když na to přišla řeč, tak nevěděli, o co jde a jak se to hraje. Snažím se jím to vysvětlovat a ve škole jsem v hodině francouzštiny dělal o pétanque prezentaci, tak francouzštináři už ví.

Francouzštinu se učíš speciálně kvůli pétanque?

Jo, už druhým rokem, tak už umím i něco říct. Mohl jsem si vybrat mezi francouzštinou a němčinou, tak samozřejmě vyhrála francouzština, kterou mnohem líp použiji.

Stál jsem na pódiu po boku českých olympioniků

Ve Vrchlabí radnice každý rok vyhlašuje sportovce roku, kteří dosáhli na nějaký úspěch. Umisťují se mezi nimi i pétanqueři? V tak silné konkurenci olympioniků by to byl obrovský úspěch!

Za rok 2017 jsem tam byl vyhlášený já spolu s další desítkou sportovců v kategorii do 18 let a vyhlášený byl i celý náš klub, protože jsme předtím vyhráli Extraligu a loni reprezentovali na EuroCupu.

Potkal ses tam s někým známým sportovcem?

Jo, mám fotku se snowboardcrossařkou Evou Samkovou, která na letošní zimní olympiádě získala bronzovou medaili a na té minulé dokonce zlatou! Potkal jsem tam i rychlobruslařku Karolínu Erbanovou a biatlonistu Michala Krčmáře. S těmi ale fotku nemám, protože na ně byla velká řada. Tak jsem se musel uspokojit s tou jednou.

Kdyby ses na tom pódiu mohl potkat s jakýmkoliv sportovcem, kdo by to byl?

Tak je jich víc. Ve fotbale mám rád Cristiana Ronalda či Harryho Kana, v hokeji Connora McDavida. A mezi mé nejoblíbenější hráče v pétanque patří Fana Kaplánek, Kuba Konšel, Peťa Vavrovič, Jirka Grepl, ty – no v podstatě všichni, kteří hrají pétanque na skvělé úrovni a hlavně střílí.

To mi připomíná otázku jednoho mého bývalého spoluhráče z florbalu, který se českého reprezentanta ptal, jestli hraje v obraně, nebo hraje dobře.

Ne, tím vůbec nechci urazit plaséry.

Jako Samková, Erbanová a Krčmář olympiádu asi nevyhraješ, ale čeho bys chtěl dosáhnout v letošní sezóně? Máš nastavené nějaké cíle?

Konečně bych chtěl vyhrát MČR juniorů, ze kterého mi první místo pořád chybí. Střelbu jsem sice vyhrál loni, ale samotné mistrovství ne. Loni jsem byl třetí. A mimo juniory bych chtěl opět uspět na jedničkách!

9 komentářů

  1. Pěkný rozhovor,
    Juniory určitě vyhraješ(kdo jiný😃😃)
    Jen ten Ronaldo oblíbený? Co s tím nadělám no 😃😃

    Reply
  2. „Kdo jiný?“ Minulý rok dorazilo tuším 44 juniorů kteří letos zajisté také dorazí. Ti také budou chtít vyhrát. Tedy budou mít stejný cíl jako my.

    Reply
  3. Vojta je ohromný talent a jsem si jistý, že už za pár let bude patřit do nejužší špičky i mezi dospělými. Určitě na to má! Držím palce a díky za zajímavý rozhovor 😎
    JK

    Reply

Přidej komentář