Korešovi s Habáskem a Netušilem si potřetí vybojovali reprezentaci

Krumsín – Mistrovství České republiky mužů, kde se hraje především o právo nosit příští rok reprezentační dres, vyhráli po čtyřech letech Korešovi s Habáskem a Netušilem. Ve finále oplatili prohru ze čtvrtfinále triu Michálků s Hlaváčkem. Bronzové medaile vybojovali loňští finalisté Pírek-Charvát-Valík a Žiak, obhajující lipnicko-pražská čtveřice neprošla čtvrtfinálem.

Korešovi s Habáskem a Netušilem si reprezentaci vybojovali poprvé v roce 2009 v Poděbradech, kdy se ještě kvalifikovalo z mistrovství trojic. Nově vzniklé mistrovství mužů pak společně vyhráli ve Stolíně roku 2014, reprezentační hattrick dokonali letos v Krumsíně.

„Radost z vítězství je pokaždé pěkná, i když poprvé to byl trochu silnější zážitek. Teď si hlavně Michal bude muset dávat o Vánocích pozor, aby nepřišel o další mistrovství kvůli porodu,“ vtípkoval Jiří Koreš mladší na adresu svého spoluhráče, který z důvodu narození své dcerky přišel o loňský světový šampionát jednotlivců a dvojic. O reprezentační zkušenost už navíc jednou přišel celý tým, když bylo v roce 2015 mistrovství světa na Tahiti zcela zrušeno kvůli strachu z eboly.

Prohry, co tolik nebolí

Cesta za titulem ale nebyla pro budoucí vítěze úplně bez trnů. Hned v základní skupině těsně nezvládli zápas proti Lukášovým a Preussovým a museli do oprav, kde si ovšem pohlídali postup přes domácí trojici v čele s Miloslavem Pánkem.

V následujících skupinách na dvě prohry si nejdříve vyšlápli na loňské obhájce z Lipníku, jenže poté jim vůbec nevyšel zápas proti Michálkům s Hlaváčkem. „Nevyšel nám moc vstup do zápasu, navíc jsme pak zariskovali, což se nám nevyplatilo, padla na nás nervozita a celý tým nebyl v dobré pohodě. Naštěstí se to stalo v zápase, kde jsme si prohru mohli dovolit,“ komentoval prohru 3:13 mladší z Korešů.

Potřetí mistry

V opravách ale nedali šanci Kulovému blesku a v semifinále doslova smetli ambiciózní čtveřici Grepl-Kauca-Resl-Michalička během několika minut. „V semíčku to byl zápas blbec. Plasy uskakovaly do stran, střely lízaly koule, soupeř byl na všech pozicích lepší a druhá půlka zápasu byla tak rychlá, že s tím nešlo nic udělat, co se střídání týče. Takže výměna hráčů za stavu 12 pro soupeře už byla pouze pokusem o chytnutí se stébla,“ komentoval průběh zápasu poražený Jan Resl.

Ve finále se opět setkali s Michálky a Hlaváčkem, tentokrát si ale nenechali utéct úvod a soustředěným výkonem si vypracovali náskok 6:2. Michálkovi ale povedenou pětkou rázem otočili na 6:7 a ve vzduchu v dalším z náhozů vznášela další pětka, stačila jedna povedená trefa. Nerozstřílený Ivo Michálek ovšem dvakrát minul a soupeři opět zabrali. „Finále bylo oboustranně velmi kvalitní a měli jsme nakonec i trochu štěstí, když jsem omylem vystřelil košonka za tři body,“ přiznával Jirka Koreš mladší, jehož tým po bezchybné koncovce zvítězil 13:7.

„Řekl bych, že jsme celý den hráli celkem slušně, v důležitých zápasech jsme se nesložili a hráli pěkný, útočný petanque,“ dodával hlavní střelec týmu k zisku putovního poháru. Pro Radka Netušila je to již druhá velká radost za poslední dny, před několika dny se mu totiž narodila holčička.

Turnaj, kde vítěz bere vše

Michálkovi, kteří po letech 2010 a 2011 také bojovali o třetí nominaci do reprezentačních trojic, se museli smířit s druhou příčkou. „Toto je turnaj, kde vítěz bere vše. Přesto nejsem úplně smutný, protože jsme za celý turnaj neměli žádný výrazný výpadek a hráli útočný pétanque jako před léty. Konečně nám to sedlo a k titulu chyběl maličký krůček,“ vyjádřil se Jan Michálek. „Po ne příliš vydařených turnajích jsme cítili, že forma graduje, a věřili jsme, že se to na kvalifikaci zlomí. A kdybych jednou trefil, mohli jsme vyhrát,“ popisoval své pocity Ivo Michálek, který po celý turnaj výborně plasoval.

A nebyl sám, finále bylo plasérskou symfonií i díky Jiřímu Korešovi staršímu. „Plasérský výkon Ivoše a Jirky ve finále byl jak z říše snů,“ komentovala jejich vystoupení například delegátka turnaje Veronika Slobodová.

Hrát, či nehrát? Toť otázka!

Třetí místo vybojovala čtveřice Pírek-Charvát-Valík-Žiak. Poslední jmenovaný ale nebyl známější střelec Vojta, nýbrž jeho otec Radomír. Právě Vojta týmu chyběl, s ním by možná moravsko-slezské kvarteto zopakovalo loňský postup do finále. „V semifinále jsem se nedokázal srovnat v hlavě, nemohl jsem nic trefit a Honza taky nic moc. Na tu střelu jsme to projeli. Kdybychom měli ke střídání Vojtu, šel by hnedka střílet on. V tom zápase nám chyběl,“ vysvětloval Václav Valík.

Do zápasu o bronz proti týmu Jiřího Grepla (ten ale zůstal pouze na lavičce) už ale nastoupil i Radomír Žiak a předvedl se jako kvalitní plasér. I díky němu zopakovali po roce umístění na bedně. „Kvalifikace byla pro mě osobně letos hrozně důležitá pro rozhodnutí, zda budu v pétanque vůbec aktivně pokračovat. Nešlo o to vyhrát, ale o to, jestli dokážu zahrát kvalitní pétanque i bez tréninku na úkor práce,“ prozradil Valík, kterého díky bronzové příčce budeme na turnajích zřejmě potkávat i dále. „Spokojenost jako jo, po roce se opět dostat mezi tři nejlepší týmy na kvaldě je luxus. Ale to mírné zklamání z nezvládnutého semíčka tam je,“ přiznal albrechtický střelec.

Tým Grepl-Kauca-Resl-Michalička se nedokázal oklepal z nemilosrdné prohry v semifinále a nakonec mu uteklo i třetí místo. „Najít sílu do zápasu o bronz už bylo opravdu těžké. Jirka s Lukášem nechtěli zápas hrát. První půlka zápasu nebyla ideální, ale šlo to lépe než v semíčku. Ale pak se opět přestalo trefovat i plasovat. Vystřídali jsme, ale zlepšení to nepřineslo a Jindrovy dvě koule z našich šesti na soupeře nemohly stačit,“ popisoval důvody prohry Resl. „Je to obrovské zklamání, asi největší, co za ty roky pamatuju. Hráli jsme celý den velmi dobře a najednou v semíčku přišel doslova blikanec, jako bychom ani nenastoupili. Náladu mi spravil alespoň výsledek z páteční státnice, teď ještě zvládnout tu pondělní a úterní…“ hledal pozitiva snad již brzy absolvent žurnalistiky a mediálních studií Jiří Grepl.

Zakletá obhajoba

Všichni čekali, jestli se týmu Konšel-Vavrovič-Morávek-Fafek podaří jako prvnímu týmu obhájit titul na MČR mužů. Nepodařilo. Současná reprezentace se za celý den nemohla dostat do tempa. Jakubu Konšelovi příliš nešla střelba a v turnaji dokázali vyhrát jen úvodní zápas proti týmu Davida Faltýnka, který jim až do poslední chvíle zdatně vzdoroval.

Naopak dobrý dojem udělat tým Lukášových a Preussových, který v základní skupině dokázal porazit i budoucí vítěze a postoupil z prvního místa. Bohužel doplatil na změnu terénu. Druhé skupiny na dvě prohry a i následující semifinále a finále se totiž hrály na trochu měkčích hřištích a zde už jablonecko-pražský tým nedokázal navázat na své výkony ze začátku dne.

Kdo je Ondryáš?

Mezi velké favority na celkovou výhru patřili také domácí František Kaplánek s Robertem Janečkem. Krumsínským hráčům ovšem kvůli zdravotním problémům nepřijel spoluhráč Lubomír Srnský, a tak nakonec hráli s Jiřím Ondryášem. „Ještě den před kvalifikací jsem se ptal, kdo to vůbec je, protože jsem ho vůbec neznal,“ smál se Janeček, který pétanque hraje teprve druhým rokem. „Ale Jirka mi nakonec dal hodně rad do života, čehož si nesmírně vážím. Je to super člověk,“ liboval si nakonec.

Jenže herně to příliš nefungovalo. Hned na úvod dostali rychlého kanára od brněnského týmu v čele s Petrem Juráněm, pak jim sice porážku vrátili a postoupili z druhého místa, jenže v následující skupině už nestačili na tým Grepla a Pírka a skončili.

Kdo všechno chyběl?

Na kvalifikaci ale nechyběl pouze Lubomír Srnský, nýbrž i čtyři kompletní týmy. Kapacita šestnácti týmů, které se na kvalifikaci přihlašují podle umístění v celostátním žebříčku, nebyla naplněna ani po otevření registrace pro všechny zájemce, a tak se v Krumsíně nakonec utkalo jen dvanáct trojic, potažmo čtveřic.

Nejvýraznější absencí byl vrchlabský triplet, který se neúčastnil především ze zdravotních důvodů. A proč nepřijeli ostatní? „Myslím, že není reálné postavit tým, který by kvalifikaci vyhrál. Je to v podstatě stejné, jako vyhrát jiný dobře obsazený turnaj. Ale už není moc reálné být v mužských trojicích důstojným soupeřem těm nejlepším,“ vysvětloval například Petr Fuksa.

„Určitě jeden z důvodu byl, že mám doma čerstvou dceru. Pak jsme nějak moc nepočítali s tím, že skočíme v žebříčku tak rychle, tak jsme spíš počítali s regionálem v Loděnici. A stejně nakonec nebylo nic, protože jsem dostal chřipku. Každopádně příští rok s tím napevno počítáme,“ hlásil Milan Mikyška.

To Tomáš Klír měl prozaičtější důvod. „Je to jednoduchý, nikdo se mnou nechtěl hrát! S Frantíkama (Philippe Vignolo a Thomas Roger, pozn. red.) to nešlo, tak jsem chtěl vytáhnout i jiné hráče, ale jet tři hodiny do Krumsína a zpátky na dva zápasy nikdo nechtěl,“ řekl Tomáš Klír. Trojice Vyoral-Froněk-Marhoul zase nejela z rodinných důvodů a třeba Zbyněk Jakeš bez okolků přiznal, že nemá výkonnost ani potřebu reprezentovat a radši si zajede na pohodový přátelák.

I přes menší účast nabídla kvalifikace kvalitní sportovní zápasy, stejně jako klub Hrode Krumsín zajistil ideální podmínky pro hráče. Mimo jiné také „hanácké sendviče“, jak Michal Preuss nazval připravenou snídani v podobě krajíců chleba s pořádným kolečkem tlačenky a uzeného. Během turnaje panovalo parné letní počasí a novopečení mistři zvedli putovní pohár nad hlavu ještě za světla.

Výsledky