Hrochův Týnec – Romana Hodboďová, Lucie Venclová, Sylva Mrázková a Alice Hančová suverénně ovládly mistrovství České republiky žen. Po dvou letech usedly opět na trůn, který v obměněných sestavách držely od roku 2013, a vybojovaly si účast na nadcházejícím světovém šampionátu. Ve finále porazily trojici Moosová-Krejčínová-Malá, bronz získaly Krajánková-Hašková-Provazníková.

Zámecký park v Hrochově Týnci je „budoucí pétanque areál s velkým potenciálem“, jak se vyjádřil prezident pořadatelského klubu Chrupek Chrudim Vilém Meduna během slavnostního zahájení. Nelze než souhlasit, dokonce i v současném nedokončeném stavu poskytl zámecký park hráčkám kvalitní hřiště i potřebné zázemí. Bude-li mít současný starosta možnost splnit svůj slib a dále renovaci parku podporovat, můžeme se v budoucnu těšit na luxusní boulodrome v krásném prostředí.

Turnaj se odehrál systémem dvou skupin na dvě prohry. Týmy, které vyhrály první skupinu, tak čekala poměrně dlouhá pauza, která byla v některých případech až čtyřhodinová. Hrálo se bez limitu, takže mnohé souboje se protáhly téměř na délku fotbalového utkání. Některým tripletům čekání prospělo, jiným nakonec zlomilo vaz. „Během těch čtyř hodin jsem bohužel zapomněla, jak se hraje pétanque“, posteskla si jedna z hráček, když její tým v půl páté odpoledne prohrál druhou opravku druhé skupiny.

Nové triplety si sedly

Z náročných soubojů ve skupinách vzešly čtyři semifinálové týmy. Zkušené týmy Romany Hodboďové a Lenky Svobodové v nejlepší čtyřce asi očekával každý, ale triplet Lenky Krejčínové před turnajem žádné medailové ambice neměl. „Nikdy jsme spolu nehrály. Jsem hrozně překvapená a nadšená, jak nám to spolu klape. Šárka i Margita jsou výborné spoluhráčky, dokáží člověka podržet jak herně, tak psychicky,“ nešetřila chválou na svůj tým střelkyně Krejčínová.

Mezi papírové favority nepatřil ani tým Kristýny Krajánkové. „Tým se tvořil narychlo a podle toho taky vypadaly první zápasy ve skupině. Ale postupně jsme se sehrávaly a začaly jsme si věřit. Postup z obou skupin jsme si musely vybojovat v baráži, ale zvládly jsme to. Dalo by se říct, že v prvním zápase jsme si vždycky ‚odpočinuly‘ a v tom rozhodujícím jsme pak dokázaly zabrat,“ přiblížila Krajánková jejich postup turnajem. „Největší výzvou pro měl byl zápas proti týmu Aleny Vaníčkové, právě s ní a s Danou Šplechtovou jsme totiž loni vybojovaly čtvrté místo,“ dodala.

Druhá skupina znamenala naopak stopku pro nasazené jedničky turnaje Veroniku Slobodovou, Kateřinu Froňkovou a Pavlu Beranovou. „Je škoda, že se skupiny sešly tak, že tři ze čtyř týmů, které papírově patřily do semifinále na sebe narazily v jedné skupině. Černého Petra jsme si obrazně vytáhly my. Ale kdo chce vyhrát, musí porazit každého a to se nám nepovedlo. Samozřejmě že mě to mrzí, ale vyhrál tým, který si to zaslouží nejvíc. Tohle je asi jediný turnaj, kde pro mě prohra nemá ani trochu hořkou pachuť. Holkám to opravdu přeji a jsem přesvědčena, že to je tým, který by nás měl na mezinárodním poli reprezentovat,“ přiblížila svoje pocity Slobodová.

Sebejistá cesta za vítězstvím

První semifinále proti sobě postavilo triplet Kristýny Krajánkové a tým Romany Hodboďové, který zatím procházel turnajem s naprostou jistotou a bez jediné prohry. Ve druhé skupině se dokázal vypořádat se zkušeným týmem z Vědomic i s dosavadním reprezentačním týmem. Ani semifinále pro ně nepředstavovalo zásadní překážku, výsledek 13:0 hovoří jasnou řečí. „Po postupu do semifinále na nás padla únava, což se projevilo pro nás nelichotivým výsledkem. Paradoxně nás to ale dokázalo nakopnout k boji o bronzové medaile,“ popisovala Krajánková.

V druhém semifinále se utkaly týmy Lenek Svobodové a Krejčínové. „Ten zápas byl takový pohodový. Já jsem hrála úplně v klidu, Šárka a Lenka taky. Nás tam nikdo nečekal, to soupeřky (obhájkyně titulu, pozn. red) byly pod tlakem,“ popsala Margita Malá atmosféru zápasu.

Od kojení a rození k titulu

Finále však patřilo jednoznačně týmu Romany Hodboďové. „Po dvouleté pauze plné kojení, rození a dalších rodinných záležitostí jsme se letos vrátily v plné síle a s čistými hlavami. Vše klapalo jak mělo, tým fungoval a hrálo se nám skvěle”, zářila po zápase plasérka Sylva Mrázková, která si zopakovala zisk titulu z roku 2015. Pro zbytek týmu to byl ženský titul již několikátý. Lucie Venclová mohla slavit podeváté, Romana Hodboďová podvanácté a Alice Hančová dokonce potřinácté. To dokazuje dlouhodobě kvalitní výkony, vždyť Hančová v ženách poprvé triumfovala už v roce 1997 a Hodboďová (tenkrát ještě Vokrouhlíková, pozn. red.) jen o tři roky později.

V zápase o bronz dokázala Krajánková se svými spoluhráčkami ustát tlak zkušenějších soupeřek a po vyrovnaném zápase zvítězit. „Musím poděkovat Erice i Petře za bojovný výkon a jsem si jistá, že bez trenéra Pavla Hnilici bychom se tak daleko nikdy nedostaly,” neopomněla Krajánková zmínit svého trenéra. V jejich pomyslném souboji mohl slavit kouč vítězek Ivo Michálek, stříbro se svými svěřenkyněmi získal Leoš Krejčín.

Výsledky

« ‹ z 5 › »

Foto: Petr Schejbal

Jak se vám turnaj líbil?

Organizace	0
Systém	0
Konkurence	0
Prostředí	0
Občerstvení	0
Ceny	0
Průměr