Už 15 let se mezi českými turnaji drží Vars Cup – O pohár města Brna. Klub Carreau Brno pořádá každoročně tuto událost, kde se snaží českou pétanque scénu okysličit o zahraniční sportovce a dovolit českým hráčům poměřit síly s protihráči, které nemůžou potkávat každý víkend. 15 let je dlouhá doba a za ten čas se turnaj vyvíjel a měnil. Podívejte se s námi zpátky do minulosti, zažijte opět minulé ročníky a zjistěte, co váš čeká letos.

„Některé kluby pořádají více menších turnajů, my se soustředíme především na jeden velký. Jdeme cestou sportovního turnaje a vždy se snažíme přivézt našim hráčům kvalitní soupeře ze zahraničí. To se, myslím, zatím vždycky podařilo,“ popisuje základní myšlenku Vars Cupu jeho bývalý ředitel Ivo Michálek.

Už posedmé se Vars Cup uskuteční na hradě Veveří, kam se vejde maximálně 67 týmů. „Zájem o turnaj je obrovský, všechna místa jsou plná pár sekund po spuštění registrace,“ těší se ředitel turnaje Vladimír Husák, protože právě velký zájem hráčů je pro nás tou největší odměnou a zároveň vizitkou, že se turnaj ubírá správným směrem. Na druhou stranu je to ale i trochu problém, protože každoročně přivážíme na turnaj spoustu cizinců a musíme pro ně mít místo. Procesu přihlašování tak předchází poměrně složitá komunikace mezi cizinci, členy kluby, kteří je mají na starosti, a ředitelem turnajem o tom, kolik míst musíme mít předem zarezervovaných.

Doposud se na Vars Cupu kromě Čechů představilo 18 dalších národů: Slováci, Poláci, Maďaři, Slovinci, Rakušané, Němci, Ukrajinci, Rusové, Bělorusové, Bulhaři, Angličané, Skoti, Velšané, Francouzi, Belgičané, Italové, Švédové a Mongolové.

Silné i nevšední zahraniční týmy můžeme na Vars Cupu nabídnout jen díky osobním vazbám, které průběžně sbíráme na turnajích v zahraničí, mistrovstvích a EuroCupu. Někdy nám samozřejmě padnou do klína i zásluhou jiných. Tímto způsobem obohatil turnaj například Petr Fuksa, když několikrát přivezl mistra světa Erica Sirota, a letos pro změnu přiveze dva Francouze Slovenka Jana Lazarová. Kromě nich tentokrát budeme moci poprvé přivítat nizozemský triplet ve složení Slüter-Hoekstra-Bos a chybět nebudou silné reprezentační týmy ze Slovenska, Polska a Slovinska. Pod hradem se představí také trojice Francouzů s českými licencemi, jedna ukrajinská hráčka a my sami se necháme překvapit, zda nakonec dorazí naši kamarádi z Mongolska.

Než sami dojedete na brněnské terény bojovat o náš putovní pohár, vraťte se s námi do minulosti Vars Cupu a zavzpomínejte nebo objevte, jak se tvář našeho turnaje rok od roku měnila.

2004: Přijíždí legenda Claudy Weibel

Vlajkový turnaj brněnského klubu Carreau se rodí v roce 2004, kdy se premiérový ročník O pohár města Brna koná v areálu Rosnička v brněnských Žabovřeskách. Pozice ředitele se ujímá Roman Bytešník, v následujících letech se do sedla turnaje vyšvihnou také Ivo Michálek, Petr Jakubek, Hana Šrubařová a Vladimír Husák.

Na atletický okruh se sjíždí tehdejší česká špička, zlomový moment však přichází, když svoji účast potvrzuje mistr světa a jeden z nejlepších střelců té doby i současnosti Claudy Weibel. S sebou přiváží i další mistry světa Michela van Campenhouta a Guy de Beera a stávají se prvními opravdu velkými zahraničními jmény, které se do budoucnosti budou dát jen těžko překonávat.

„Povedlo se nám je ukecat během mistrovství světa v Grenoblu,“ říká Ivo Michálek. Belgičané navíc dokazují svoji extratřídu a turnaj vyhrávají, když ve finále poráží Poláky v čele s Tomaszem Lipczyńskim, který od té doby jezdí na Vars Cup pravidelně.

« ‹ z 7 › »

2005: Měníme místo a dosahujeme na superprestiž

A právě Lipczyński se svými polskými kolegy může radovat hned o rok později, tedy v roce 2005, kdy si turnaj odbývá další dvě novinky. Zaprvé se z atletického areálu Rosničky stěhuje na tréninkové hřiště do Řečkovic a zadruhé se stává superprestiží. K tomu potřeboval mimo jiné zahraniční týmy alespoň z pěti různých zemí, což se podařilo. Kromě Poláků přijíždí například opět Belgičané van Campenhout a de Beerovi, tentokrát však končí v osmifinále.

V Řečkovicích se nakonec odehraje sedm ročníků. Tvrdá a rychlá hřiště jsou prostorná, místa v areálu je opravdu dost. Největší bolestí – a to doslovnou – tedy je den před turnajem po celém hřišti nanosit masivní trámky a vyplet rašící plevel. Většinu těchto ročníků provází tropická vedra, před kterými účastníky chrání alespoň rozlehlé party stany. Během hry však panuje pořádná výheň, která opadává až se stmíváním v pokročilých vyřazovacích zápasech.

Do přípravy, chodu a úklidu turnaje je zapojený celý klub. Turnaj vzniká na zelené louce, je tedy potřeba vše přivést, postavit a zase zbourat. Měsíce dopředu probíhá komunikace s cizinci a sponzory, bez kterých by turnaj nemohl existovat v takové podobě, v jaké jste ho někteří z vás už tehdy zažili. I kluboví junioři se zapojují, i když spíše symbolicky, když například každoročně připravují nápisy „vítejte“ v jazyce každého účastnícího se národa. Souběžně s hlavním turnajem probíhají turnaje „B“ a „C“ pro vypadnuvší a také VIP turnaj pro významné osoby, které nám s turnajem pomáhají. Objevuje se zde například primátor města Brna a záštitu města získává turnaj až do současnosti.

« ‹ z 3 › »

2006: Poprvé vítězí čeští hráči

V roce 2006, kdy se z vítězství raduje česká reprezentace Valenz-Valenz-Mužík-Čermák, přijíždí Belgičané naposledy a odnáší si čtvrté místo. Účastní se ale čím dál více jiných cizinců. Přivítali jsme Maďary, Francouze, Poláky, Rakušany a samozřejmě početnou návštěvu ze Slovenska. Nárůst zájmu o turnaj je viditelný. Zatímco před rokem se ho zúčastnilo 52 trojic, tentokrát to je již 73 tripletů.

« ‹ z 5 › »

2007: Přijíždí dosud nejvíce týmů

O rok později přichází další změna, generálním sponzorem se stává firma Vars, po které se turnaj bude jmenovat. Tentokrát se účastní 74 tripletů ze šesti zemí Evropy, navíc šťastné týmy vyhrávají v losovací soutěži startovné zdarma. Přeborníkem se v této soutěži stane Michal Preuss, který je v průběhu let vylosován hned třikrát. Vítězi se tentokrát stávají Poláci otec a syn Sliźovi se Szymonem Kubiesou.

« ‹ z 3 › »

2008: Turnaj se stává mezinárodním MČR a trvá dva dny

Rok 2008 přináší hned tři další novinky. Turnaj zaprvé získává status mezinárodního open mistrovství České republiky a zadruhé je O pohár města Brna – Vars Cup poprvé dvoudenní. Cílem je udělat z ryze sportovního turnaje i společenskou akci. Na turnaj sice dosud přijíždělo plno sympatických cizinců, ale během hry nezůstávalo příliš volného času s nimi navázat komunikaci a sblížit se. Pro nejlepších osm týmů ze soboty je tedy zajištěno a zaplaceno ubytování a společné posezení při večeři. V neděli se poté turnaj přesouvá na vyřazovací souboje do městského parku Lužánky, který přeci jen přináší hráčům i divákům příjemnější podmínky ve stínu vzrostlých stromů.

Třetí novinka je neplánovaná – vítězi se opět stávají Poláci Sliź-Sliź-Kubiesa a jsou prvními, kterým se daří obhájit putovní pohár. Zároveň se stávají prvními mezinárodními mistry České republiky. Těmi se mimo jiné mohli stát například prezident světové federace FIPJP Claude Azema či francouzská mistryně Nadege Baussian. Na tento ročník dorazili nově také Skoti, Velšani, Ukrajinci, Bělorusové a Bulhaři.

« ‹ z 6 › »

2009: Dvoudenní maratón opět vyhrávají Češi

I šestý ročník se koná dvoudenně jako mezinárodní mistrovství. „Vnímám to jako jeden z nejlepších okamžiků celé historie Vars Cupu, když jsme lidi ubytovali na třídě kapitána Jaroše a udělali společnou večeři pro osmičku. Krásně jsme si tehdy přátelsky popovídali,“ vzpomíná Ivo Michálek.

Tentokrát se titul vrací do Česka zásluhou manželů Valenzových a Miroslava Mužíka, kteří ve finále poráží slovenskou trojici Sedláček-Fratrič P.-Sobolič M. Týmů tentokrát ubývá „pouze“ na 64, ani cizinců nepřijíždí tolik, jako bylo zvykem.

« ‹ z 4 › »

2010: Poláci Sliź-Sliź-Kubiesa kompletují zlatý hattrick

Také rok 2010 naznačuje určitou stagnaci, týmů přijíždí 58. Částečně to souvisí i s odezněním velkého boomu, kdy zahraniční týmy přestávají cestovat po Střední Evropě tak hojně a nadšeně jako dřív. Mezinárodní mistrovství ale má stále velkou prestiž, o titul soupeří pět zemí, v banku turnaje je stále lákavé prize money 25 000 a zlatý hattrick se nakonec daří získat Polákům Sliź-Sliź-Kubiesa, kteří v lužáneckém finále poráží maďarskou trojici Pancits-Kerekes-Kerekes.

« ‹ z 3 › »

2011: Z vítězství se poprvé radují Maďaři

V roce 2011 se vývoj Vars Cupu mění. Místo aby přišly nové vychytávky, rozhoduje se Carreau Brno vrátit k tradici. Turnaj tak již dále není mezinárodním mistrovstvím, které se přesouvá do Vědomic, a navíc je opět pouze jednodenní. Snaha klubu skloubit sportovní akci i s kulturním zážitkem se nesešla s tak velkým zájmem, jaký se očekával. Hráči už chtěli neděli trávit v klidu doma, společná placená večeře navíc výrazně zatěžovala rozpočet turnaje. Rozhodující však byla náročnost přesunu turnaje z jednoho místa na druhé. Kluboví členi museli ve stejnou dobu zajistit připravenost lužáneckého parku a zároveň zlikvidovat a uklidit areál v Řečkovicích, což představovalo velkou zátěž.

Jenže ani tato změna příliš nepomáhá. Na turnaj přijíždí jen 50 tripletů, což je definitivní znamení, že je potřeba něco razantně změnit, aby začal být turnaj pro hráče zase atraktivní. Aniž bychom to tou dobou ještě tušili, jde o poslední Vars Cup, který se koná v Řečkovicích. Přispívají k tomu i méně poetické důvody. „Řečkovice jsme opustili hlavně kvůli problémům se zázemím. Především na toaletách místní hospody byli majitelé a štamgasti na hráče dost nepříjemní,“ vysvětluje zpětně Ivo Michálek.

Na kutálivém povrchu tentokrát Maďaři finálový zápas oproti loňsku zvládají, když trojice Nagy-Károly-Tóth poráží triplet Michálkových.

« ‹ z 3 › »

2012: 10 zemí dobývá hrad Veveří

O rok později se už hráči sjíždí na Vars Cup pod hradby brněnského hradu Veveří. Carreau Brno se pro svůj turnaj snažilo najít nové prostředí, které by bylo atraktivnější, a změna z panelákových kulis na ty středověké se očividně povedla. Na turnaj, který je opět koncipován jako mezinárodní MČR, přijíždí 72 trojic, což je o 22 více než před rokem.

Přibývá také cizinců, tentokrát mezi stromy vlaje kromě české vlajky ještě devět dalších. Přijíždí například francouzský mistr světa Eric Sirot a novinkou jsou také mladé týmy z Anglie a Švédska. Zatímco Angličané však spolu s Varany překvapivě nepostupují ani ze Švýcara, švédští junioři celý turnaj vyhrávají. Ve finále poráží Slováky Michalku, Stana a Lamperta.

« ‹ z 2 › »

2013: Švédští junioři podruhé dobývají Brno

V roce 2013 slaví Vars Cup kulaté narozeniny. Na desátý ročník přijíždí 60 týmů, které na těžkém povrchu parkoviště bojují o postup na hrad, kde se hrají všechny vyřazovací utkání. Oproti loňsku se vydařilo počasí, a tak si hráči můžou pořádně vychutnat místní prostředí. Během základní fáze mohou například sedět na příkré mezi mezi stromy a sledovat utkání pod nimi jako na dlani, na Příhrádku pak sledovat kvalitní utkání nebo využít grilovacího koutku.

Turnaje, který v prostorách hradu Veveří doslova vyrůstá na zelené louce, se poprvé účastní i hráči z Ruska či Německa. Přijíždí také švédští obhájci, kteří si s sebou vzali i ostřílenou hráčku Jessicu Johansson. Zatímco v roce 1645 švédská vojska dobývala Brno marně, tentokrát Švédi vítězí už podruhé, když ve finále poráží polský tým Lipczyński-Pilarski-Kaczmarek.

« ‹ z 3 › »

2014: Nejvzdálenější účastník k nám cestuje z 6200 km vzdáleného Mongolska

I další ročník se odehrává bez výraznější změny. Zdá se tedy, že se Vars Cup usadil a našel si své pevné místo. Nemění se místo, herní styl ani nic ostatního a účastníci turnaje si nestěžují na žádné výrazné nedostatky. Někdy se ne zcela vyvede oběd a někomu chybí voda u záchodů, ale i tyto drobnosti se členové Carreau snaží všemi možnými způsoby vylepšit do dalšího ročníku. Jedním z hlavních cílů je stále přilákat na náš turnaj zajímavé hráče ze zahraničí, a tak opět přijíždí mistr světa Eric Sirot a silné týmy z okolních zemí.

Mezi 63 trojicemi je ale i tým z Mongolska, který to k nám měl za celou historii turnaje bezkonkurenčně nejdál – z Ulánbátaru to k nám má vzdušnou čarou přes 6200 km. Domluva takového týmu nebyla jednoduchá. Směsicí ruštiny a angličtiny jsme například zjistili, že ke startu na našem turnaji potřebují víza, a tak jsme oficiální pozvánku posílali na český konzulát v Mongolsku. Tým v čele s nezapomenutelným Bayarem Altangerelem nakonec končí na úplně posledním místě. „Jsme spokojeni, nedostali jsme ani jednoho kanára,“ říká s úsměvem Bayar, bývalý mistr světa v judu.

Z prvenství se teprve potřetí v historii radují Češi. Putovní pohár zvedají nad hlavu Michal Preuss, Vladimír Brázda a Jiří Grepl. „Po letech dřiny konečně velký úspěch. A že je to právě Vars Cup, na kterém jsem v roce 2008 poprvé okusil kouzlo závodního pétanque, toho si cením ještě víc,“ raduje se Grepl.

« ‹ z 4 › »

2015: Po devíti letech vítězí česká reprezentace

Rok 2015 přináší Vars Cup, který má na své poměry méně zahraniční nádech. Mezi 63 týmy se sice nachází kvalitní Slováci, Maďaři, Němci, Skoti a opět mistr světa Sirot, přesto tentokrát chybí někdo výjimečný, někdo nový. Této skutečnosti se chytají za pačesy čeští hráči, kteří cítí šanci na celkové vítězství.

A opravdu, vítězi se nakonec stává česká reprezentace mužů ve složení Juráň-Ferlay-Kutý-Vlk, která poráží Korešovy s Tomášem Michálkem. „Když to vezmu tak, že jsem tu v noci hlídal areál a už ve druhém kole myslel, že při hře usnu, tak je druhý místo dost dobrý,“ usmívá se Tomáš Michálek.

Jeho příběh ilustruje trochu hořkosladký úděl členů Carreau Brno. Většina z nich se totiž během turnaje věnuje organizaci a péči o hráče, a tak si sama zahrát nemůže. Nepsaným pravidlem však je, že ti členové, kteří jsou zrovna v reprezentaci, mohou v rámci přípravy na mistrovství hrát. Odmakat si to pak ale musí dvojnásob při přípravě či úklidu turnaje.

« ‹ z 3 › »

2016: Putovní pohár míří potřetí za sebou do českých rukou

S českými vítězi jako by se roztrhl pytel. I třináctý ročník totiž ve slunném letním dni již potřetí za sebou vyhrávají Češi, tentokrát trojice Kauca-Kaplánek-Resl. Na začátku dne jim v cestě stojí 64 týmů, mezi nimi kromě Čechů i Slováci, Poláci, Němci a na brněnský turnaj se vrátili i Angličané a po dlouhé době Bulhaři. Nechybí samozřejmě ani Mongolové a turnaj opět dosahuje na úroveň superprestiže.

« ‹ z 4 › »

2017: Vítězství se konečně dočkávají i Slováci

Doposud poslední ročník má jednu plánovanou a jednu neplánovanou novinku. Tou předem známou je start dvou italských týmů, které tvoří mistři Evropy i světa v kategorii juniorů a do 23 let. Italové svoji kvalitu dokazují hned ve švýcaru, kdy neprohrávají ani jeden zápas a do vyřazovacích bojů postupují z prvního a druhého místa. Neztrácejí se ale ani další cizinci, postupují například Poláci či Francouz Eric Sirot. Naopak nečekaně brzy končí Rakušané v čele s výborným střelcem Svenem Thillem.

Ve vyřazovacích bojích však postupně končí Poláci, Italové i Sirot a do finále postupují čeští espoirs a Slováci. A zde se dostáváme k druhé novince, protože trojice Fratrič-Tomka-Ľudvík vítězí a Slováci se poprvé v historii Vars Cupu zapisují na putovní pohár. „Pět let obléhám ten proklatý hrad a ani jednou se mi nepodařilo dostat za hradby, ale když už jsem se dostal, tak jsem ho i dobyl. Odteď mě poprosím představovat jako markraběte brněnského a ochránce moravských krajů, knížete brněnského údělu Peter I. Bratský z Horních Uher Prešporský – jmenovaný z Boží vůle královské,“ užívá si triumf Peter Fratrič.

« ‹ z 5 › »

2018: Kdo dobude hrad Veveří letos?

To se dozvíme již v sobotu 1. září. Všem hráčům přejeme předem hodně štěstí a věříme, že se vám u nás mezi hradbami bude líbit.

Historičtí vítězové