Letošní rok nabitý mistrovstvími všech možných kategorií zakončil evropský šampionát juniorů a hráčů do 23 let (tzv. espoirs). V Poháru národů na něm Češky získaly stříbrnou medaili a junioři bronzovou. Paradoxně nejlepší výsledek však udělali nemedailové mužské naděje, které došli do čtvrtfinále hlavního turnaje. Průběh mistrovství vám nyní přiblíží sami hráči. Za dívčí espoirs si vzala slovo Kristýna Krajánková s pár komentáři od Kačky Froňkové, mužské espoirs popsal nováček v týmu Jiří Voňka a juniorské tažení sepsal Vojta Bílek.

Espoirs dívky

V naší kategorii se zúčastnilo 9 týmů. Základní část se hrála každý s každým a šlo o postup do semifinále mistrovství Evropy. Týmy na pátém až osmém místě pak hrály semifinále Poháru národů. „Systém se mi moc líbil, pravě proto, že jsme si mohly zahrát úplně proti všem týmům,“ zhodnotila netradiční systém Kačka Froňková.

Náš tým tvořily Týna Krajánková, Kačka Froňková, Peťa Provazníková a Martina Havlová a postupně jsme porazily Turkyně, Holanďanky a Angličanky. V semifinále Poháru národů jsme nastoupily opět proti Anglii, kterou jsme porazily vysokým rozdílem 13:4. Ve finále jsme pak nestačily na Němky, které byly jednoznačně lepším týmem.

Těžké duely s Nizozemkami a Švédkami

Nejtěžší zápas byl proti Holandsku, protože jsme nutně potřebovaly vyhrát, abychom s jistotou postoupily do Poháru národů, neboť po naší výhře nad Tureckem Turkyně porazily právě Holanďanky a měly bychom stejně bodů a rozhodovalo by skóre. Tento důležitý zápas jsme zvládly a jako třešnička na dortu přibyla výhra nad dobře hrajícími Angličankami. Pro mě to byl osobní souboj, neboť se střelkyní jejich týmu jsem prohrála boj o medaili ve střelbě. Vzhledem k tomu, že jsme toto družstvo porazily ještě v semifinále Poháru národů, cítila jsem to jako dokonalou satisfakci.

Kačce Froňkové uvízl v hlavě jiný zápas. „Nejtěžší zápas podle mě byl hned ten první proti Švédkám. Byl první z celého šampionátu, takže jsem měla strach, jak mi to půjde a hlavně to bylo i s doprovodem kamer. Do teď mě trošku mrzí, že jsme je neporazily, protože jsme k tomu měly opravdu blízko,“ řekla lipnická hráčka, která se v tomto zápase blýskla i káčkem na 9 metrů. „Nikdo to ale zrovna netočil,“ smála se.

Proti minulému roku jsem cítila z našeho týmu větší klid v rozhodujících fázích důležitých zápasů. Velice si vážím toho, že jsem v družstvu s Kačkou Froňkovou, se kterou jsem hrála na ME již vloni, a myslím si, že jsme s nováčky v týmu vytvořily dobře fungující kolektiv. S Petrou Provazníkovou jsme postavily v létě úspěšnou trojici, když jsme získaly na MČR trojic žen v Hrochově Týnci 3. místo, a tak jsem se mohla opřít o dvě velice kvalitní hráčky, se kterými jsem již hrála. Martina Havlová nás perfektně doplnila a při její premiéře odvedla kvalitní výkon.

Košonek za košonkem

O tom, že budu na ME jako střelec jsem věděla dopředu a střelbu jsem poctivě trénovala. Byla jsem trochu nervózní, ale nepodařilo se zúročit to, co jsem střelbě věnovala. Do soutěže ve střelbě nastoupilo v naší kategorii 8 děvčat a dvě kola rozřazovala do čtvrtfinále. V prvním kole jsem nastřílela 17 bodů, z toho dvakrát košonek. Ve druhém kole také 17 bodů, ale třikrát košonek. Z osmi košonků jsem jich tedy vystřelila pět, což považuji za ohromný úspěch, ale trefených koulí bylo málo, přisuzuji to nováčkovské dani. Ve čtvrtfinále jsem nastoupila proti Angličance, která od začátku nasadila vysokou laťku, a při maximální snaze ji dohnat jsem nedokázala dosáhnout byť jen jediného bodu. I tak umístění na 5.-8. místě hodnotím pozitivně a myslím, že příští rok bych mohla pomýšlet výše.

Nejvíce nám vyšel semifinálový zápas proti Anglii, kdy soupeřkám zřejmě došel dech po čtyřech velice kvalitních výhrách v základní části turnaje. Co se týká Francie, tak jsme s nimi sehrály důstojný zápas a pět bodů, které jsme uhrály, jsou toho důkazem. „S výsledkem jsem spokojená. Porazily jsme týmy jako Turecko či Holandsko, které bychom porazit měly, a pak jsme dvakrát zvládly porazit i Angličanky a tím se dostat do finále proti Němkám, což bylo už dost těžké,“ zhodnotila vystoupení Kačka Froňková.

Suverénními vítězkami šampionátu se staly Francouzky, které ve finále nadělily kanára Belgičankám a které se po roce německého kralování opět vrátily na trůn. Bronz vybojovaly Švédky a domácí Španělky. I ve střelbě se ze zlata radovala Francie zásluhou Emmy Picard, která ve finále přestřílela 25:7.

Espoirs kluci

Jestli mám vylíčit pocity a zážitky z šampionátu v El Ejido, musím začít už letem na místo. Jelikož jsem letěl poprvé v životě, byl jsem zvědavý, jaké to bude. Lehký strach naštěstí hned zmizel, let byl fajn, tedy až do chvíle, než jsme přistáli v Lisabonu. To začalo dlouhých devět hodin teroru, hledání místa na alespoň krátký spánek, čekání na otevíračku nějakého obchodu, kde by se dalo koupit nějaké normální jídlo. Ráno jsme konečně odletěli do Malagy a mohla začít přeprava na místo konání. Když jsme uviděli hotel, zůstaly nám pusy otevřené. Neuvěřitelně dokonalé bylo ubytování i jídlo.

Náš tým tvořili kromě mě (Jirka Voňka) ještě Luboš Srnský, Honza Charvát a Jirka Ježek. První den jsme měli volno, tak jsme si všichni odpočinuli po dlouhém cestování. Pak jsme šli na halu a zkusili povrch. V zásadě byl dvojí – jeden jednodušší a druhý docela dost složitý. Mně osobně vyhovoval více ten složitější.

Pomalý rozjezd, dobrá koncovka

V pátek jsme už konečně začali hrát, ale nešlo nám to. Postupně jsme prohráli s Izraelem, Finskem a nakonec i Estonskem. Nálada byla na bodu mrazu, nešlo nám nikomu vůbec nic. Úsměv na rtech nám vykouzlil až zápas s Anglií, kterou jsme dokázali porazit.

V sobotu jsme začali obdrženým kanárem proti Francii, který vedl skvělý Tyson Molinas. Ačkoliv jsme se snažili, tušili jsme, že to bude jen rozehrávka před dvěma důležitými zápasy. Po půl hodině jsme už jen čekali, jestli náš další soupeř bude Finsko, nebo Polsko. Nakonec jsme se chystali na zápas s našimi severními sousedy. Když jsme věděli, že o něco jde, najednou nám to začalo jít. Ne, že bychom Polsku nedali šanci, ale hráli jsme o sto procent lépe než v pátek a o dost lépe než naši soupeři. 13:8 byl zasloužený výsledek.

To jsme ale netušili, jaký boj nás čeká dál, víc jak hodinu a půl dlouhý boj s Finskem. Šlo o všechno a my jsme to věděli. Nicméně jsme od začátku na Finy tlačili a nakonec vybojovali opojný postup do čtvrtfinále a začali jsme slavit.

Konečná ve čtvrtfinále

Bylo několik možností, na koho jsme mohli v neděli ráno jít. Nejschůdnější by bylo asi Německo, které jsme si i přáli, ale nakonec na nás vyšlo silné Španělsko. Utěšovali jsme se aspoň tím, že budeme ráno v televizi.  Nic jsme nevzdávali předem, přesto byli Španělé nad naše síly. S pětkou jsme odcházeli zklamaní ze hřiště. Nicméně si myslím, že jsme se i přes nezdar v první den turnaje dostali opravdu daleko. Jen škoda, že nám chyběly síly k cestě dál.

Z celkového vítězství se už potřetí v řadě radovali Francouzi, kteří tentokrát v dramatickém finále porazili domácí Španěly 13:11. Bronz brali Belgičani a Monačani. I v této kategorii získala země galského kohouta double, když výborný střelec Tyson Molinas přestřílel Němcem poměrem 39:16. Za nás střílel Honza Charvát a v součtu dvou pokusů nastřílel 47 bodů, což bohužel o 10 bodů nestačilo na postup do čtvrtfinále.

Junioři

Juniorskou reprezentaci jsme tvořili já (Vojta Bílek), Robin Konšel, Martin Hájek a Filip Vedral. Do šampionátu jsme vstoupili dobře, v úvodním zápase proti Polsku jsme totiž vyhráli 13:5. Já jsem seděl a kluci to odehráli dobře. Poláci se nechytili, hlavně střela jim zaostávala.

V druhém zápase, ve kterém seděl Robin, jsme zaskočili domácí Španěle, které jsme porazili na limit 11:7. Hráli jsme obstojně, ale Španělé se hrozně trápili na střele. Musím říct, že jsme si ten zápas před kamerami dost užili.

Do třetího zápasu proti Belgii jsme sestavu neměnili, bohužel jsme prohráli 10:13. Zápas byl vyrovnaný a tomu odpovídalo i skóre. Za stavu 10:7 pro nás jsem byl vystřídán a po dvou dalších hrách bylo bohužel po všem.

Ve čtvrtém zápase proti Francii jsme hráli opět v sestavě Vedral-Hájek-Bílek, ale na soupeře jsme nestačili poměrem. Francouzi od začátku zápasu neponechali nic náhodě a předváděli jejich bezchybnou hru. Dva čestné body jsme však stihli uhrát.

Důležitý zápas s Norkem jsme zvládli a vyhráli 11:5. Celý zápas, kde seděl Robin, jsme měli pod kontrolou a soupeřovi jsme nedovolili dát více bodů většinou díky dobré obraně. V druhém případě to bylo tak, že to zaházeli.

Jako na houpačce

Po švýcaru nás tři výhry vynesly na 5. místo. Ve skupině na dvě prohry jsme dostali Švýcarsko, Švédsko a Norsko.

První zápas skupiny proti Švýcarsku jsem seděl já. Švýcaři hráli velice dobře a nechybovali. Za stavu 2:7 jsem šel do hry místo Robina, ale ani výměna neprospěla a my prohráli výrazně 2:13.

Proti Norsku jsme hráli ve stejné sestavě, jako když jsme je porazili ve švýcaru. V zápase jsme byli znovu lepší a soupeřovi jsme nedali ani „čuchnout“. Vyhráli jsem s kanárem!

Do zápasu o postup mezi nejlepší osmičku turnaje jsme nastoupili ve vítězné sestavě. Dostali jsme Švédsko, ale vůbec jsme nechytili začátek. Teprve za stavu 0:11 jsme se vzchopili, ale nakonec to stačilo jen na zkorigování výsledku na 5:13.

Bronz v Poháru národů

Tím pádem jsme se ocitli v Poháru národů. V prvním kole jsme dostali Turky, seděl opět Robin. Byl to jeden z nejnebezpečnějších soupeřů, které jsme mohli dostat. Zápas začal a my vyhráli hned první tři náhozy. Postupně nás ale Turci dotáhli a bylo to vyrovnané. Pak přišel moment, který rozhodl o pokračování v zápase, jelikož Turci dohazovali pátý bod znamenající náš konec v turnaji. Ovšem poslední koule jim přejela. Nás to nakoplo a po dobře zvládnutých posledních dvou hrách jsme vyhráli 13:12.

V semifinále nás čekala Anglie. Tentokrát jsme byli v první polovině zápasu zase jako vyměnění. Než jsme se rozkoukali, bylo to 0:10. Neměli jsme plas, který hodně chyběl. Poté jsme uhráli pár bodů, ale na výhru to zdaleka nestačilo. Prohráli jsme 4:13 a obsadili jsme tak dělené třetí místo v Poháru národů.

Kdybych měl shrnout naší hru, tak to bylo nahoru dolů. Jeden zápas skvělý a další byl propadák. V porovnání s šampionáty z minulých byl tento jiný. Hrálo se v hale a díky předešlým šampionátům to pro mě byl menší stres.

Monacké překvapení

Totální francouzskou nadvládu na tomto šampionátu narušili monačtí junioři, kteří vybojovali své první zlato právě nad Francií výsledkem 13:7. Bronzové medaile si rozdělili Španělé a Belgičané.

Ve střeleckých ateliérech jsem nastřílel 15 bodů a v opravách 13 bodů. Bylo to, jako by se mě držela nějaká smůla a úvodní nervozita. Z výsledku ze střelby jsem zklamaný, protože jsem tréninku střeleckých ateliérů věnoval dost času na trénincích. Ale beru to jako další zkušenost, díky které to snad bude příště lepší.

Mistrem Evropy ve střelbě se stal Francouz Joe Casale, který ve finále přestřílel Španěla poměrem 32:25 a navázal na předchozí dva triumfy Tysona Molinase.

Foto: Kristýna Krajánková. Marie Henrion