MČR mužů vyhrálo kvarteto Juráň-Hodboď-Janeček-Vlk

MČR mužů vyhrálo kvarteto Juráň-Hodboď-Janeček-Vlk

Brno – Slatina – Novými mistry České republiky mužů se stali Petr Juráň, Pavel Hodboď, Robert Janeček a Jaroslav Vlk, kteří ve finále porazili jednoznačným výsledkem 13:3 olomoucké trio Skopal-Skopal-Voňka, které z lavičky jistil Tomáš Olbort. Bronzové medaile získali překvapivě krumsínští hráči ve složení Pánek-Kobza-Drmola. Novopečení mistři si kromě titulu vybojovali také právo reprezentovat české barvy na mistrovství světa mužů, které se bude za rok konat ve švýcarském Lausanne.

Bylo to hodně zvláštní mistrovství mužů, které přineslo plno překvapení. Předpověď počasí původně slibovala déšť, nakonec však slatinská hřiště zalilo slunce. Ta hlavní dramata se však udála přímo na štěrku. Ve skupině A si postup z prvního místa podle očekávání pohlídal nejvýše nasazený Lipník, o druhém postupujícím však nebylo dlouho jasno. Černým koněm byl nejníže postavený tým Fighters, který posbíral mnoho úspěchů v minulosti a kvalifikaci dokázal vyhrát i před třemi lety. Navíc hrál na domácí půdě. Jenže vyhrát se mu nepodařilo ani jednou, a tak se s turnajem brzy rozloučil. V baráži proti sobě nastoupil tým Martina Pírka proti hráčům z Olomouce a Hanáci i podruhé dokázali uspět, i když se se soupeři mordovali skoro dvě hodiny. Pro kvartet Pírek-Valík-Žiak-Charvát to znamenalo konec i fakt, že neobhájí předloňské druhé místo ani loňskou bronzovou příčku, leč v trochu jiném složení.

Vrchlabské tažení a brněnské soužení

Skupina B se papírově zdála být jednoznačnější, ale opak byl pravdou. Michálkovi s Františkem Kaplánkem si na úvod poradili s brněnským týmem Hvížď-Janík-Hanák-Bejšovec, na vedlejším hřišti však probíhal těžký souboj. Vrchlabský tým Brázda-Havel-Vedral-Řezníček se v něm dostal do velkého trháku, jenže Lukášovi s Michalem Preussem zapnuli náhradní motory a rozjeli mocné stahování, které za bouřlivého hecování Ondřeje Preusse dotáhli až na 12:12. Mohli dokonce zavřít, ale nedohodili. Vrchlabí se oklepalo z klinické smrti a v dalším náhozu zvítězilo.

A nezůstalo pouze u toho. Proti Michálkovým s Kaplánkem sice do zápasu nevstoupilo vůbec dobře a rychle prohrávalo 9:2, jenže poté se u Moravanů cosi zaseklo a Vrchlabí zápas postupně otočilo ve svůj prospěch. Zápas zakončil nekompromisním káčkem Řezníček a hráči z Podkrkonoší mohli začít slavit postup z prvního místa. Na Michálky s Kaplánkem čekal v baráži jablonecko-pražský tým a zápas měl hodně podobný průběh. Za stavu 10:0 pro tým Iva Michálka se opět cosi zaseklo a soupeři chytli vítr do plachet. Zlom utkání nastal za stavu 10:5, kdy se tým ve vedení vyházel na první kouli a dostal školáckou šestku. Lukášovi s Preussovými si závěr zápasu pohlídali a druhý nejvýše nasazený tým vyřadili ze hry.

Další pád papírového favorita

I skupina C přinesla krach favorita. Marhoul s Vyoralem, Froňkem a Zdobinským si na úvod sice poradili s krumsínským týmem v čele s Michalem Drmolou, ale následně nestačili na triplet Jiřího Grepla, Jindřicha Kauci a Jana Resla, který tak postoupil z první pozice. Loděnicko-lipnický tým musel do oprav, kde je čekal opět krumsínský soupeř. Tentokrát byl zápas vyrovnanější a efektně ho uzavřel Froněk, který vyvezl poslední koulí košonka na soupeřovy čtyři body. Ty týmu Drmola-Kobza-Pánek stačily k triumfu, a tak se i třetí nasazený tým loučil s kvalifikací hned v úvodních skupinách.

Kdo odskáče skupinu smrti?

Poslední skupina byla skupinou smrti. Setkaly se tam totiž tři týmy, které rozhodně měly kvality na postup. Matematika je však neúprosná a bylo jasné, že jeden bude muset z kola ven. Čtvrtým nasazeným Danu a Vojtěchu Bílkovým s Lukášem Michaličkou chyběl v prvním zápase čtvrtý člen Lubomír Srnský, který uvízl na cestě z Prahy do Brna, a tak o jejich startovní sestavě bylo jasno. Proti nim stál tým Petra Juráně, Pavla Hodbodě a Jaroslava Vlka, které doplnil Robert Janeček. Brněnští hráči byli v zápase lepší a vyhráli nečekaně vysoko 13:1. V paralelním utkání si poradili obhájci loňského vítězství Korešovi s Radkem Netušilem a Michalem Habáskem s týmem Piller-Krejčín-Přibyl.

Obhájci si ve vyrovnaném boji o postup z prvního místa vedli o něco lépe a zvítězili těsně 13:11. Tým Petra Juráně tak musel do baráže, kde na ně čekal již kompletní vrchlabský tým, který ale ani napodruhé nedokázal zvítězil, a tak se s turnajem rozloučil i čtvrtý nasazený tým.

Překvapení nekončí

Nečekané výsledky se však rodily i ve čtvrtfinálových skupinách na dvě prohry. Velkou formu chytil krumsínský tým v čele s Drmolou, který do oprav nejprve poslal tým Korešových a poté si přímý postup do semifinále zajistil výhrou nad týmem Konšel-Vavrovič-Fafek-Morávek. O druhé postupové místo se tak museli poprat vítězové dvou posledních kvalifikací, z nichž tím šťastnějším byl nakonec ten lipnicko-pražský. Korešové s Netušilem a Habáskem tedy neobhájili.

I ve druhé skupině došlo k překvapení. Z prvního místa postupoval do semifinále tým Petra Juráně, naopak po dvou prohrách skončil triplet Grepl-Kauca-Resl. O druhé postupové místo bojovali hráči Kulového blesku s Vrchlabím vedeným Vladimírem Brázdou. Úspěšnější byli nakonec Hanáci.

Semifinále nepřinesla žádná velká dramata. Týmu Michala Drmoly už došla energie a Kulový blesk je jasně přehrál, podobně jednoznačným výsledkem si tým Petra Juráně poradil s hráči Lipníku. „Toho zápasu jsem se obával. Naštěstí Kubánec (Pavel Hodboď, pozn. red.) opět klasicky dával a Robert zahrál neskutečně. Po semifinále jsem si poprvé připustil, že by to mohlo vyjít,“ prozradil Petr Juráň, v jaké chvíli si začal věřit v celkové vítězství.

Méně dramatický zisk titulu

Kdyby se Kulovému blesku ve složení Skopal-Skopal-Voňka, které na lavičce jistil řečkovický Tomáš Olbort, podařilo ve finále vyhrát, byl by to pro ně asi největší úspěch v kariéře. Jenže brněnsko-krumsínský tým využil svých zkušeností. Juráň, Hodboď i Vlk dokázali mistrovství mužů už jednou vyhrát, takže pro ně finálové utkání nebylo něčím úplně novým. Svými zkušenostmi si došli pro výhru 13:3, která jim zajistila mistrovský titul i právo reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa, které se bude za rok konat ve švýcarském Lausanne.

„Za sebe můžu říct, že jsem letos neměl ambice vyhrát. Ani mě to ve snu nenapadlo. Chtěl jsem si zahrát kvalitní zápasy a v rámci možností herně potrápit českou špičku. Taky jsme na poslední chvíli, tedy v pátek, doplnili sestavu o Roberta Janečka, s kterým jsem neodehrál ani jeden turnaj a Jarda měl do kvalifikace něco s rukou. Robert ale skvěle zapadl a hrál hodně dobře. Chtěl jsem postoupit ze skupiny, což se nám loni nepovedlo. Teprve v semifinále s Kubou Konšelem a spol. to ve mně začalo hlodat, že bychom to mohli dotáhnout až k titulu a ono to vyšlo,“ popisoval své rozpoložení Pavel Hodboď.

Ten už mistrovství mužů vyhrál s Ivem a Janem Michálkovými a Jakubem Konšelem v roce 2015, kdy ve finále udělili kanára právě současným spoluhráčům. Titul mohl získat i z MČR trojic, které se hrálo roku 2005 právě v brněnské Slatině. Hodboď tehdy hrál po boku Jiřího a Michala Šrubařových a Barbory Kadlčkové, ve finále však pro změnu dostali kanára od Jeana Mariho, Milana Haška, Pavla Vlka a právě jeho současného spoluhráče Jaroslava Vlka.

Juráň s Vlkem dosáhli na mistrovský titul mužů po pěti letech. Tenkrát jej vyhráli ještě po boku Tomáše Kutého a Francka Ferlaye. „Každý ten turnaj byl jiný. Tentokrát to nebylo tak dramatické. Byl to trochu zvláštní turnaj, kde většina favoritů vypadla docela brzo,“ popsal své pocity Juráň, který musel řešit, kdo v týmu zastoupí Ferlaye. Ten totiž nemohl do kvalifikace podle pravidel nastoupit. Volba tak nakonec padla na Roberta Janečka. „Franck samozřejmě chybí, stejně tak Kuťák. Místo nich byl ale Kubánec a Robert, kteří prakticky nechybovali,“ pochválil své spoluhráče Juráň.

Mezera v týmu se povedla zalepit

Ferlay, který přišel svému týmu alespoň zafandit, chyběl i Pavlu Hodboďovi. „Pro nás to je samozřejmě škoda, že se změnila pravidla a nemohl hrát. Určitě to bylo oslabení. Franck je skvělý hráč, má cit pro hru, pokud ovšem současně nehraje francouzská reprezentace ve fotbale nebo ragby důležité utkání,“ smál se vlasatý plasér, který doufá, že jim Ferlay zůstane oporou alespoň jako trenér.

Pro Roberta Janečka je to vůbec první mistrovský titul. „Jsem z toho furt mimo! Znamená to pro mě samozřejmě hodně. Jsem šťastný, že i já se podívám do světa, kde hrají jen ti nejlepší. Těším se hrozně moc. Ze začátku jsem tomu furt nemohl uvěřit, že budu reprezentovat, ale stalo se to,“ neskrýval své nadšení krumsínský hráč.

Štěstí i smutek zároveň

Kulový blesk s Tomášem Olbortem skončil na stříbrné příčce, která je obzvlášť na tomto kvalifikačním turnaji dobrým výsledkem a zároveň největším zklamáním. „Úspěch to samozřejmě je, pro nás opravdu obrovský, ale byli jsme prostě jeden zápas od reprezentace, což mrzí opravdu dost,“ svěřil se Jiří Voňka. „Asi už nebyla síla. Myslím ale, že spolu s únavou u nás trochu zapracovala i psychika. Přeci jen nejsme zvyklí tolik hrát takovéto důležité zápasy. Bylo to prostě náročné, zvlášť když jsme museli hrát maximální počet zápasů a hned v úvodní skupině ještě k tomu dvouhodinovou bitvu s Pirďou (tým Martina Pírka, pozn. red.),“ dodával Voňka. I tak je před nimi potřeba smeknout, vždyť když v roce 2014 jejich fináloví soupeři Juráň s Vlkem zvedali v Olomouci nad hlavu putovní pohár, sledovali to mladí hráči z Olomouce jen jako diváci. Teprve potom začali hrát.

Z bronzové příčky se nakonec mohl radovat krumsínský tým, který tak také dosáhl na jeden ze svých nejlepších životních výsledků.

Výsledky

Petr Juráň
(Hrode Krumsín)

Pavel Hodboď
(Carreau Brno)

Robert Janeček
(Hrode Krumsín)

Jaroslav Vlk
(POP Praha)

Martin Skopal
(Kulový blesk Olomouc)

Radek Skopal
(Kulový blesk Olomouc)

Jiří Voňka
(Kulový blesk Olomouc)

Tomáš Olbort
(Orel Řečkovice)

Michal Drmola
(Hrode Krumsín)

Miloslav Pánek
(Hrode Krumsín)

Ladislav Kobza
(Hrode Krumsín)

« 1 z 2 »

Jak se vám turnaj líbil?

Organizace
2
Systém
2
Konkurence
2
Prostředí
2
Občerstvení
2
Ceny
2
Průměr
  Načítání, prosím počkejte yasr-loader

Žádné komentáře

Přidej komentář