Mariánské Lázně – Ta fotka působí jako déjà vu. Před Ferdinandovým pramenem tam stojí Jakub Konšel, Petr Fuksa a Petr Vavrovič mladší a v rukou svírají ceny za první místo. Ve skutečnosti ale jde o fotky tři z let 2016, 2018 a 2019. V těchto letech totiž tato trojice dominovala Grand prix Mariánské Lázně. Letos se k výhře museli prokousat deštěm a blatem, v oku nelahodícím finále zdolali pražský triplet Kotúčová-Klír-Griffon. Třetí místo si z lázeňské destinace odvezlo vědomické trio Horáčková-Přibyl-Mikyška.

Měl to být prestižní turnaj v poklidném prostředí, kde se hráčské zápolení mísí s lázeňským poklidem. Jenže voda nezůstala spoutána v místním pramenu, který bublá v nedalekém proskleném výklenku, ale padala i z nebe. A ve velkém. Během druhého kola promokli hráči, hrající na vzdálenějších hřištích od kolonády, do morku kosti. Písková hřiště se v mžiku proměnila v bahenní lázeň a většina pétanquerů se tak místo útočné hry uchýlila k opírání, vyťukávání a vyvážení košonů. Komu se povedlo nalepit, ten většinou bral minimálně bod, protože koule se jen stěží vystřelovaly.

Nejvýše nasazený triplet v čele s Jakubem Konšelem si ale poradil i s tímto nepříjemným povrchem a nadále se mu dařilo i úspěšně střílet. Střelecký apetit si s nimi udržel už snad jen Vojtěch Bílek, který trefoval krásně na kov. Zatímco ale tým mladého Vrchlabana okusil ve čtyřkolovém švýcaru hořkost porážky, triplet Jakuba Konšela prošel základními koly bez zaváhání. Rychlým kanárem zahájil putování turnajem i třetí nasazený, čistě ženský triplet Slobodová-Froňková-Mrázková, jenže hráčky následně dvakrát klopýtly a nakonec skončily na nepopulárním sedmnáctém místě.

Střelecké hody to nebyly

Další překvapení přišlo v prvním vyřazovacím kole, když druhý nasazený tým Fafek-Marhoul-Kauca nestačil na vědomický triplet vedený Milanem Mikyškou. A hned v dalším kole vyletěl další vysoko postavený tým bratrů Michálkových s Janou Konečnou. „Když jsem viděl Michálky, myslel jsem, že je to konečná,“ pohrál si s jazykem Tomáš Klír, který favority doběhl svými přesnými plasy. Jeho spoluhráčům se příliš nedařilo, ale soupeři byli ještě marnější. „Když pršelo, tak jsme se zatvrdili a v tom nečase jsme hráli účinný antipétanque, tedy různé vyťukávání a tak. Skoro vůbec jsme nestříleli a fungovalo to. Jenže ve čtvrtfinále začalo svítit sluníčko, hřiště vyschlo a my se s tím vůbec nedokázali popasovat. Navíc jsme se rozhodili hned v prvním náhoze,“ přibližoval utkání Jan Michálek. V něm Moravané mohli udělat pět bodů, ale poslední koulí naopak darovali soupeřovi bod. „Jsme dostatečně zkušení na to, aby nás taková věc nerozhodila, ale opak byl pravdou. Nevyšly nám ani další slibně rozehrané náhozy a pak už jsme se jen propadaly do čím dál většího trápení,“ dodal Michálek.

V semifinále se tak objevil jediný velký favorit. Tým Jakuba Konšela si v něm poradil celkem rychle s vědomickými hráči, zatímco druhý zápas se protáhl bezmála na dvě hodiny. Tým Kotúčová-Klír-Griffon v něm nakonec urvali vítězství nad trojici Tomášková-Dlouhá-Kamaryt a postoupili do finále. V něm se obhájci loňského vítězství dostali do rychlého vedení, ale pak začal tým Tomáše Klíra stahovat. Každopádně pohledný zápas to zrovna nebyl. „Moc se nestřílelo. Jak se muselo až na kov, nikomu to moc nešlo, tak se spíš přeplacovávalo. Bylo to takové nemastné neslané,“ popisovala průběh divačka Veronika Slobodová. A podobné pocity měli zřejmě i samotní hráči. “Jestli vyhraju tenhle zápas, strčím si prsty do krku a pobleju se,” glosoval výkony sám Klír. Zvracet ale nakonec nemusel, zápas za stavu 10:8 uzavřel Konšel trojkou.

Pražanům se tady daří

Tým Konšel-Fuksa-Vavrovič si tak připsal již třetí výhru ve stejném složení na tomto turnaji, jinak ale Fuksa s Vavrovičem slavili již čtvrté vítězství tohoto Grand Prix, čímž se osamostatnili v čele. Doteď se s třemi výhrami dělili o prvenství ještě s Pavlem Valenzem. V roce 2017, kdy se ročník konal výjimečně v Kolové, vyměnili Fuksa s Vavrovičem Konšela za Alici Hančovou a i tehdy vyhráli.

Mariánské Lázně ale začínají být důležitým turnajem i pro hráče s Petank Clubu Praha. „Pokud se nepletu, je to prvně, co náš klub postavil kompletní triplet, který dosáhl na bednu. Pokud teda počítám Jeana Griffona, který je u nás na hostování s opcí,“ uvedl Tomáš Klír, pro kterého bylo GP Mariánských Lázní vůbec prvním turnajem, který si zahrál s čerstvou licencí. Psal se tehdy rok 2014. A aby toho nebylo málo, hráči z pražského klubu jsou na tomto turnaji již potřetí za sebou stříbrní. „V roce 2017 jsem to byl já, o rok později Honza Vorel a teď my,“ dodal Klír.

Organizátoři z klubu PK Mariánské Lázně v čele s Radimem Pacákem neměli lehkou úlohu. Řídit turnaj, který skoro celý proprší, není nikdy lehké. V areálu se navíc konal běžecký závod SpaRun, který ale nakonec průběh turnaje nikterak nepoznamenal a Velká cena rychle odsýpala. Domácí klub přichystal dobré zázemí, turnaj byl navíc okořeněn o prize money. Leč mokří, mohli hráči odjíždět spokojeni.

Výsledky

Foto: Jan Kára, Jan Michálek

Jak se vám turnaj líbil?

Organizace	0
Systém	0
Konkurence	0
Prostředí	0
Občerstvení	0
Ceny	0
Průměr