Albena, Bulharsko – Francouzská federace čtyři roky ignorovala mistrovství Evropy veteránů, které postupně vyhráli Španělé, Monačané a dvakrát Nizozemci. Letos ale země galského kohouta poskládala hvězdný tým Fazzino-Foyot-Lagarde-Riviere, který si celý šampionát podmanil. Francie ve finále porazila Švédsko, bronz získali Poláci a Nizozemci. České barvy hájili Alena Korešová, Jiří Koreš, Petr Fafek a Pavel Bureš, kteří pro Česko vybojovali třetí bronz v Poháru národů. Jiří Koreš se následně ujal pera a pro Pétanquer sepsal podrobnou reportáž, kterou vám níže přinášíme. 

Jiří Koreš st.: Když jsme byli Pétanquerem osloveni, zda bychom nechtěli přispět do reportáže o mistrovství Evropy v bulharské Albeně pohledem přímých účastníků, podobně jako to udělal loni Kuba Konšel, nikomu se do toho nechtělo. Nakonec jsem to riskl já, i když nejsem žádný literát.

Na vlastní pěst

V okamžiku, kdy jsme obdrželi propozice a formuláře pro přihlášení týmů s cenami nabízeného ubytování, bylo jasné, že máme dost velký problém. Finance nastavené z CEPu byly totiž zcela mimo náš rozpočet. Po konzultacích s některými členy výboru CEPu jsme se rozhodli, že nevyužijeme ubytování nabídnuté pořadatelem, které bylo o 90 % předražené oproti tržním cenám, a zajistili jsme si střechu nad hlavou v sousedním hotelu přes cestovní kancelář. Mimochodem po příjezdu jsme zjistili, že podobný postup zvolila více než třetina výprav.

Dost zvláštní a nevyzpytatelná hřiště

V neděli jsme v pohodě stihli ubytování a oběd a natěšeně jsme vyrazili obhlídnout halu a terén. V hale byl ale čilý ruch, dělnictvo „makalo“ (jako Bulhaři) a výbor z CEPu diskutoval o skladbě terénu. Zkusil jsem si hodit koulemi Ralfa Krammera a když se zabořily dvěma třetinami svého objemu do štěrku, bylo jasné, že přichystaný terén à la „plážák“ bude pro ME nehratelný. Ralf nám sdělil, že odpadá pondělní dopolední trénink a že budou rádi, když se stihne úprava terénu na odpolední zahájení.

V pondělí dopoledne jsme se přesto pokusili dostat do haly, ale vstup byl zakázán. U zadního vchodu byly hromady kameniva o rozsahu třech kamionů, které dělníci vytvořili vynášením přebytečného materiálu – a to prosím ten transport probíhal pouze nošením v kýblech. Žádná mechanizace, ani kolečko tam asi neznají. Nám tedy nezbylo, než si jít zatrénovat na venkovní antuková hřiště.

Konečný výsledek úpravy hracích terénů byl zvláštní. Klasická skladba prováděná v halách to rozhodně nebyla. Ochranná podložka pod kamenivem byla pružná a kamenivo se skládalo ze čtyř různých frakcí, z nichž jedna byla mletá moučka z vápence. Tato směs při prolití vodou a průběžných úpravách ze strany dělníků, nemajících tušení, co a proč dělají a upravují, způsobila, že chování koulí na terénu bylo různorodé. Někdy odskakovaly jak vystřelené z praku, někdy se píchly na místě a někdy po dopadu na terén skákaly do půlmetrové výšky.

Prostě plas byl pro všechny neobvykle obtížný a výsledek mnohdy nevyzpytatelný. Pokud jste například sledovali na streamu finálové zápasy, mohli jste si všimnout, že největší pozornost věnovaly týmy tomu, kam nahodí košonka. Běžně se stávalo, že při hledání místa pro nához byl překročen časový limit, ale rozhodčí to tolerovali, protože si uvědomovali, že volba terénu je taktickou variantou a jak moc je to podstatné.

1. kolo – Ukrajina 11:12

Nastupovali jsme s Fáfou na plasu, já hrál univerzála a Pavel střílel.  Při zahájení hry jsme si vůbec nepřipouštěli, že bychom mohli prohrát. Hráli jsme soustředěně, nic na tom neměnilo zjištění, že ukrajinský střelec je vlastně Dán, který se na Ukrajinu přiženil kvůli možnosti reprezentovat.

Postupně jsme trpělivou hrou navyšovali vedení až na stav 9:4, pak 11:7 a nenechávali jsme se rozhodit neobyčejně zdlouhavou a pomalou hrou soupeře. Ve dvou náhozech jsme měli možnost dohrát, ale místo toho jsme se dostali do dohrávky po časovém limitu a po srovnání stavu na 11:11 jsme v posledním extra náhozu přenechali vlastními chybami se štěstím hrající Ukrajině výhru 11:12. Tahle zbytečná prohra nás velmi mrzela, ale čekal nás další soupeř.

2. kolo – Skotsko 13:0

Nastoupili jsme ve stejné sestavě jako v prvním zápasu. Na terénu, který nám připadal nejméně zrádný ze všech zápasů, které jsme hráli i následně, jsme přesnými plasy i střelou soupeře přehrávali. Za stavu 9-0 Pavel odmítl svou typickou střelou s vymetením košonka k naší kouli možný první soupeřův bod a v klidu jsme v následných náhozech zápas dotáhli do vítězství 13:0.

3. kolo – Norsko 9:13

Začátek jsme neměli šťastný, po třech náhozech 0:4. Pak jsme se vzchopili, srovnali skóre, Pavel navíc zopakoval svou účinnou a šťastnou střeleckou variantu s posunem košonka a najednou jsme vedli 8:4. Ještě po norském snížení jsme reagovali ziskem bodu na 9:6 a při skončení časového limitu jsme vedli 9:8. Po prvním dodatečném náhozu bylo srovnáno a v poslední hře jsme to nezvládli a zápas skončil naší prohrou 9:13.

Tím končil první hrací den a další zápasy pokračovaly v úterý.

4. kolo – Estonsko 10:13

Po čtyřech náhozech jsme vedli 7:1 a byli jsme docela v pohodě. Estonci se měnili na pozicích, začal úřadovat jejich původně univerzál a i za pomoci jeho čtyř káček za sebou během dvou náhozů stáhli na 7:6. V další hře jsme odskočili na 9:6, jenže pak se Estonci znovu protočili tak, že nám nebylo jasné, kdo a kdy je střelec a kdo plasér. Ve dvou náhozech otočili na 9:12, pak jsme mohli srovnat, ale dali jsme jen bod a nakonec jsme prohráli 10:13.

5. kolo – Slovinsko 13:8

Přestože již bylo rozhodnuto o našem nepostoupení do KO16, nechtěli jsme s dobře známým soupeřem nic předem vzdávat. S Pavlem jsem se již od počátku prohodil a šel střílet a docela se nám dařilo. Ujali jsme se vedení a postupně ho pomalu navyšovali.

Při stavu 8:3 pro nás soupeř použil naši fintu s posunem košona a stáhl na 8-6. Při tomto stavu jsme zaregistrovali nové fanoušky – Norové potřebovali naši výhru a Bucholzův bod pro jistotu postupu do KO16.

Když Slovinci po dalších dvou náhozech vyrovnali na 8:8, začali být Norové nervóznější než my. V následujícím náhozu se Slovinci svým plasem trochu víc otevřeli a má další dvě káčka napomohla k dosažení závěrečné pětky. Norka šťastně zaklapla svůj streamovací notebook a na dálku nám děkovala. Výhra 13-8.

Tím skončilo základní kolo a bylo jasné, že budeme muset po obědě zabrat v Poháru národů. Před odchodem na jídlo jsme ještě nevěděli, koho budeme mít jako soupeře ve skupině.

Krušné chvíle během pauzy

Obědovou pauzu jsme trávili každý jinak. Zatím co ostatní si vybírali pochutiny v místním systému all-inclusive, já jsem prožíval krušné chvíle, protože můj trávící trakt jako první nezvládl zdejší skladbu jídla a tekutin a při nechtěném vyprazdňování útrob všemi možnými otvory jsem si říkal, že takhle končit je ubohé. Naštěstí jsem se během dvouhodinové pauzy místo oběda dostal do jakéhosi stabilizovaného stavu a totálně vyždímaný, podivně vysílený a dehydratovaný jsem potvrzoval kolegům, že půjdu zkusit hrát.

Pohár národů

Ve skupině na 2 prohry jsme měli jako prvního soupeře Bulharsko. Pavla jsem pustil zpátky na střelu a uklidil se na střed. Přiznám se, že ze začátku hry jsem měl trochu zamženo, ale Pavel s Fáfou se ujali vedení a pak jsem se chytil i já. Bulhaři sice dokázali snížit na 4:3, ale pak jsme postupně navyšovali vedení a bulharský tým porazili 13:6.

Druhým zápasem ve skupině jsme se dostali opět do souboje s Estonskem. Začátek jsme neměli dobrý, po dvou obdržených trojkách jsme prohrávali 0:6. Po dosažení našeho prvního bodu jsme si řekli, že přeci s Estonci nechceme dvakrát prohrát a snížení na 5:6 nás docela povzbudilo.

Po kontru soupeře na 5:7 jsme udělali rošádu, já šel na plas a Fáfa na střelu a hned jsme otočili na 8:7. Pak jsme ve třech náhozech dotáhli zápas k vítěznému konci 13:7. Tím jsme vyhráli skupinu a já byl rád, že náš druhý herní den skončil, protože případný další zápas v baráži bych asi fyzicky nezvládl.

Čtvrtfinále Poháru národů

Znovu jsme nastupovali proti soupeři ze základního kola, tentokráte to byla Ukrajina. Zápas se hrál na hřišti, kde se do té doby žádné zápasy nekonaly, pouze Fazzinova přítelkyně tam v mezidobí trénovala střelbu. Hřiště díky tomu patřilo k těm více nevyzpytatelným a zrádným, nebyl problém zapíchnout plas metr před nebo přejet metr za a střely, které nebyly přímo na kov končily jako skákající žabky kdekoliv.

Hru jsme zahájili s Fáfou na plasu a já byl na střele. Začátek byl oboustranně nervózní hlavně z důvodu, že si hráči nebyli jisti, co jim koule při plasu po dopadu na terén udělá. Ujali jsme se vedení 3:0 po dvou náhozech, soupeř pak v dalších dvou náhozech srovnal na 3:3. V dalších pěti náhozech jsme postupně zvýšili vedení na 10:3, pak Ukrajinci snížili na 10:4 a vybrali si nahození košonka do jiného místa, což se jim nevyplatilo, protože utopili první tři koule.

Pak se střídalo přebírání pozice prvního, ale když byl soupeř bez koulí a mně zbývaly dvě na ruce, byli jsme na bodu. Po dohodě jsme zvolili střelu, i když hrozilo i vyndání koule vlastní. Čisté káčko poslalo vystřelenou kouli mimo a zápas končil 13:4.

Díky vítězství jsme věděli, že bronzovou medaili v Poháru národů máme v kapse a čekali jsme na soupeře v semifinále. Když bylo jasné, že jdeme na Rakousko, byl i výrazně pobledlý Fáfa přesvědčený, že i když se cítí dost mizerně, Rakušany dáme.

Jenže semifinále s Rakouskem jsme zahájili katastrofálně. Neuměli jsme vystřelit a soupeřův plasér nás likvidoval neomylným plasem. Když se nám podařilo dát dobrý obranný plas, jejich francouzsky mluvicí střelec, kterého jsem před tím nikdy na žádném turnaji neviděl, vyndával naše koule většinou na káčko. Když se za stavu 0:4 běžel Fáfa, jakožto druhý postižený, po odhodu koule vyzvracet, byla to nehezká vyhlídka. Za stavu 0:10 jsme uhráli čestný bod a soupeř nás v dalších dvou náhozech dorazil.

Hráli jsme své maximum

Přes tento výpadek si myslím, že jsme sehráli dobré mistrovství se slušnými výsledky. Naší slabinou v základní části byla koncovka. Většinu zápasů jsme měli rozehranou tak, že šly vyhrát a měly se vyhrát (v opakovaných soubojích jsme už Ukrajinu a Estonce porazili), ale uhrát v závěru zápasů všechny koule stoprocentně není jednoduché a u nás se mnoho takových zápasů pod tlakem nehraje. Hráli jsme na své maximum a z tohoto důvodu si myslím, že můžeme být spokojeni.

Autor: Jiří Koreš starší
Foto: Jiří Koreš starší, Signe Hovind

 

Výsledky – mistrovství Evropy

Výsledky – Pohár národů