Albena, Bulharsko – Prvních pět ročníků mistrovství Evropy mužů opanovala jediná země – nepokořitelná Francie. Ta letos vyslala nečekanou, leč ve výborné formě hrající čtveřici Montoro-Robineau-Sarrio-Bonetto, která ale šampionát nezvládla a skončila už ve čtvrtfinále. Bylo tedy jasné, že se Evropa dočká nového mistra, kterým se nakonec stala Itálie v čele s Diegem Rizzim. V napínavém finále porazila Squadra azzura Belgii tím nejtěsnějším rozdílem 13:12. Rizzi mohl slavit dvojnásob, vyhrál také ve střelbě na přesnost. Na velký úspěch dosáhli i Slovinci, kteří vybojovali bronz. Česko, které postoupilo ze švýcara a následně málem porazilo budoucího vítěze, reprezentovala zkušená čtveřice Habásko-Netušil-Koreš-Koreš. A právě starší z Jirků Korešových se ujal reportáže, kterou níže přinášíme.

Jiří Koreš st.: Když jsme byli Pétanquerem osloveni, zda bychom nechtěli přispět do reportáže o mistrovství Evropy v bulharské Albeně pohledem přímých účastníků, podobně jako to udělal loni Kuba Konšel, nikomu se do toho nechtělo. Nakonec jsem to riskl já, i když nejsem žádný literát.

Střelba

Ve čtvrtek začínalo mistrovství Evropy mužů střelbou. Věděli jsme, že Jirka ml. s nalosovaným pořadím 31 nastupuje až odpoledne, ale rádi jsme šli okouknout začátek, protože mezi prvními začínali Francouz Sarrio a Ital Rizzi. Jejich výsledek nám nepřipadal příliš oslnivý, protože obvykle mívají lepší výsledky než 35 a 36 bodů. V dalším průběhu dopoledne jsme si všimli, že střelcům se nedaří moc dávat pětibodové střely, protože i výborně hozené koule se velice často pomaloučku vykulily z pětibodového prostoru, což byl opět důsledek pružného podkladu a jemného povrchu v cílovém kruhu (o specifiku povrchu v Bulharsku psal Jiří Koreš v reportáži z ME veteránů).

Jirka měl začátek výborný. Po třech ateliérech byl na 24 bodech, my jsme byli napjatí a obecenstvo vzrušené. Po 27. bodu ve čtvrtém ateliéru mi vedle mě sedící Andrzej Sliz prorokoval účast Jirky v první čtyřce. Bohužel, na posledním ateliéru se nepodařil ani jeden košonek a bylo jasné, že Jirku čeká baráž. Po základním kole obsadil 12 místo.

Před baráží nám bylo jasné, že pro postup bude potřebné dosáhnout na výsledek kolem 40 bodů. Začátek Jirkovy střelby byl však nepovedený. Po třech ateliérech byl na sedmi bodech. Musím se ale sklonit před tím, jak se dokázal vzchopit a výborným závěrem na posledních dvou ateliérech přidal dalších 22 bodů. Něco podobného se slabým začátkem se přihodilo chvíli poté i úřadujícímu mistrovi světa v jednotlivcích Maikymu Molinasovi, ten se ale už podobně vzchopit nedokázal.

Celkové 12. místo, o které se Jirka dělil s Lucemburčanem se součtovým ziskem 56 bodů, je na české poměry více než solidní výsledek, i když Jirkovy ambice byly ještě o něco výše.

Trojice

Herní systém byl stejný jako u veteránů, v základní části se hrál pětikolový švýcar.

1.kolo – Lucembursko 8:13

Hráli jsme v sestavě, kde Radek plasoval, Habi hrál univerzála a Jirka ml. střílel. Lucemburčani při rozhazování na hřišti jen stříleli, a tak až v prvním náhozu přišli na to, že terén není zrovna lehký na plas. Díky tomu jsme se dostali do vedení 4:0. Pak ale otočili ve třech náhozech na 4:5, načež jsme my během dalších dvou náhozů kontrovali na 8:5.

Po vyrovnání na 8:8 jsme prvně výrazněji zachybovali a nechali si dát čtyřku. Nebýt této chyby s trochou smůly na naší straně, nemusel do té doby hodně vyrovnaný zápas skončit naší prohrou 8:13.

2.kolo – Bulharsko 13:8

Hráli jsme ve stejné sestavě. Ta bulharská byla zajímavá – trenér mluvil pouze anglicky, dva hráči francouzsky, jeden anglicky a francouzsky a jen čtvrtý hráč byl čistokrevný Bulhar. Na začátku soupeř trochu zlobil, obzvláště jejich francouzsky mluvící univerzál dokázal jejich hru výrazně podržet. Naše vedení 4:1 dotáhli na stav 4:4, pak ale následovaly náhozy v naší režii do stavu 10:4. Při skóre 12:5 jsme si nechali dát trojku, ale nakonec jsme zvítězili 13:8. Zaujalo mě, že o tom, co budou Bulhaři hrát, rozhodoval trenér téměř despotickým způsobem.

3.kolo – Izrael 9:13

Tento tým byl druhým, kde rozhodující slovo o tom, co má hráč hrát, měla lavička. Tentokrát hráči poslouchali na slovo svou trenérku. Zápas to byl velice vyrovnaný a hra obou týmů byla hodně kvalitní. Většinu času jsme byli ve vedení a Izrael pouze dotahoval. Po remízovém stavu 4:4 se nám podařila pětka a mysleli jsme si, že pro soupeře je to drtivý úder. Z našeho vedení 9:4 ale dalším náhozem, kde zahrálo pro soupeře i štěstí, dokázali snížit na 9:8. V dalších dvou náhozech dotáhli Izraelci dvojkou a trojkou zápas k vítězství 9:13.

Tento zápas byl pro nás smolný, byli jsme více než vyrovnaným soupeřem a nevyzpytatelný terén s trochou štěstěny pomohl soupeři k vítězství. Po tomto zápase bylo jasné, že pro postup do KO16 už musíme uhrát pouze samé výhry.

4.kolo – Norsko 13:1

Hráli jsme v osvědčené sestavě. Na rozdíl od Norů se Radek sžil s nevyzpytatelností terénu a dokonalým plasem pocuchal norskou rádoby suverenitu, Habi s Jirkou zdatně sekundovali. Naší rychlé výhře nezabránily ani snahy norského kouče míchat se sestavou. Konečný stav 13:1.

5.kolo – Jersey 13:6

Poněkud exotický soupeř na závěr základní části švýcara měl být hratelným soupeřem a rychlé vedení 8:0 po třetím náhozu tomu nasvědčovalo. Pak ale neplatné nahození košonku dalo soupeři šanci zvolit vzdálenost a na sedm metrů byli výrazně jistější. Stáhli na 8:3, posléze na 10:6, ale kluci trpělivou a přesnější hrou dotáhli zápas k vítězství 13:6.

Tím jsme měli za sebou základní část, kde jsme se třemi výhrami skončili na pěkném 14. místě a přijímali jsme spokojené gratulace od Petra Juráně a spol. Základní cíl vybojovat účastnické místo pro mistrovství světa v roce 2020 byl splněn. Zároveň jsme zjistili, že v sobotní hře ve skupinách nás čekají Itálie, Dánsko a Holandsko.

Skupiny na 2 prohry

Pouze dva týmy z každé ze čtyř skupin mohly postoupit do čtvrtfinále. Ta naše skupina byla hodně těžká a silně obsazená. Věděli jsme, že začínáme s Itálií a navíc Jirku ml. už v pátek večer skolily střevní potíže. Byl už čtvrtým v pořadí v naší výpravě. Ráno bylo jasné, že Jirkův stav neumožní jeho start a pro tým to bude výrazné oslabení.

Česko – Itálie 12:13

Nastoupili jsme v sestavě, kde Radek plasoval, já hrál univerzála a Habi střílel. Italové šetřili Rizziho po semifinálové střelbě, kde s přehledem vyhrál a postoupil do nedělního finále.

Byli jsme docela úspěšní na plasu, zejména Radek byl téměř neomylný a Italy jsme nutili střílet třemi až čtyřmi koulemi. Za stavu 1:1 Habi, který volil střely spíše vymetákové, úspěšně vyndal italskou kouli a dostali jsme se do vedení 5:1. V dalším náhozu soupeř snížil na 5:4. Při jedné z mála chyb italského plaséra jsme se dostali do převahy koulí, byli jsme na bodu a já měl poslední kouli. Habi navrhl střelu, která by mohla vyndat dvě italské najednou. Kupodivu se povedlo, ještě tam zůstala a my jsme zvyšovali na 9:4.

Hala se náhle zaměřila na náš zápas. To už se začal vedle rozcvičovat Rizzi, za stavu 9:5 nastoupil do hry a chvíli na to Italové stáhli na 9:7. Za stavu 10:7 jsme se dohodli, že zkusíme posílit střelu postavením Jirky ml., kterému jsem uvolnil místo a podařilo se nám zvýšit vedení na 12:7. Jenže Itálie záhy stáhla na 12:11.

V dalším náhozu došlo k situaci, kdy se pohádal Rizzi s koučem o způsobu, jak vyndat náš třináctý bod, protože i další koule na bodu byla naše. Po dvou minutách dostali Italové žlutou kartu za překročení času na odhoz, po dalších dvou minutách Rizzi neposlechl trenéra a první kouli velice riskantním, ale precizně provedeným hodem vyndal. Další náš třináctý bod ale ležel 5 cm před košonkem. Následně proběhla další hádka s trenérem a Rizzi pod dohledem rozhodčího s červenou kartou za zadkem fantastickým plasem kolem naší představené koule srovnal na 12:12.

V rozhodujícím náhozu jsme střelou nevyndali soupeřův bod, snaha o doťuknutí naší představené koule díky žabičkovému odskoku také nevyšla a prohráli jsme 12:13. Měli jsme blizoučko k fantastickému výsledku, ale musím složit hold neskutečnému výkonu Rizziho, čerstvě dvojnásobnému mistru Evropy. Trochu víc jsem se rozepsal, ale věřte, že to byl fakt zážitek, a jsem hrdý na to, že jsme donutili Rizziho nastoupit, Italy rozhádat a bojovat ve více než dvouhodinovém zápase do poslední koule.

Česko – Dánsko 8:13

Po vyčerpávajícím zápase s Itálií jsme ve složení Radek, já a Habi nezačali dobře s Dánskem. Při prvním nepovedeném náhozu košonka na 6 metrů nám soupeř třemi káčky za sebou vyhnal koule do zadní části hřiště, pak Habi zkusil střílet košonka, což se nepovedlo, a zbylé naše koule Dánové opět vystříleli. Po prvním náhozu 0:6. V dalších třech náhozech jsme ale otočili na 7:6. Po dalších dvou náhozech byl stav 8:8 a my jsme volili hru na 10 metrů, první koulí se košon posunul ještě dál. Naše čtyři dobré plasy soupeř odstranil vymetákovými střelami, které zůstávaly, a otočil na 8:12. V následném náhozu stvrdil naši porážku 8:13. V tomto zápase jsme se po úvodní obdržené šestce docela dobře zvedli, ale osudným se nám stal předposlední nához, kde jsme nebyli schopni čelit soupeřově agresivní hře.

Tím skončilo naše účinkování na mistrovství Evropy s tím, že výsledkově jsme obsadili slušné 13. místo. Všechny prohrané zápasy byly velice vyrovnané do posledních chvil. Myslím si, že tento tým měl i na víc, opět podobně jako u veteránů tu hrály významnou roli dva smolně prohrané zápasy. Třeba se ke klukům někdy příště obrátí štěstíčko čelem a smůla zády. Ale jak se říká – štěstí přeje připraveným.

Návrat

Myšlenky na zpáteční cestu nám zpestřovala jedna celosvětová událost. Od čtvrtka jsme sledovali zprávy o možném krachu jedné z největších světových cestovek Thomas Cook. Jak jsem zmiňoval v úvodu, zajišťovali jsme si cestu a pobyt přes cestovní kancelář, a ta naše – německá cestovní kancelář patřila do řetězce firem podřízených právě této mamutí cestovce.

Když byl v neděli vyhlášen bankrot, začali jsme řešit náš pondělní návrat. Info od cestovní agentury, u které jsme si vše pořídili, nás moc neuspokojovalo. Pokud prý nedostaneme e-mail, je vše v pořádku. Ale v jaké době před odletem bychom ten mail měli obdržet nikdo nevěděl. Když v pondělí ráno, v den našeho odletu, byla všechna média plná zpráv o bankrotu a my nic nevěděli, necítili jsme se úplně v pohodě. Uklidňovali jsme se tím, že když ráno odlétlo naše letadlo z Vídně do Varny, že nás snad odpoledne vezme zpátky. O transportu od hotelu do Varny sice nebyla nikde zmínka o rušení, ale když nebyl mikrobus u hotelu v době plánovaného odjezdu, nervózní jsem byl.

Neumíte si představit, jakou může mít člověk radost, když se objeví omšelý bulharský mikrobus s nápisem Neckermann se čtvrthodinovým zpožděním u hotelu a řidič volá „Kores, Habasko….“. Moc jsme ocenili německý ordnung a fakt, že zrovna náš pobyt s cestou byl již zaplacen.

Autor: Jiří Koreš starší
Foto: Jiří Koreš starší, Signe Hovind

« ‹ z 6 › »

Výsledky – mistrovství Evropy