V 1. Bitvě o Terezín uspěli první nasazení

V 1. Bitvě o Terezín uspěli první nasazení

Terezín – V Česku byste našli jen pár míst, která by měla tak pohnutou historii jako Terezín. Toto malé pevnostní město proslulo během druhé světové války coby věznice pražského gestapa. Hlavní pevnost na levém břehu řeky Ohře pak sloužila jako židovské ghetto, ze kterého byli židé transportováni vlaky do vyhlazovacích táborů v Osvětimi, Majdanku, Treblince a dalších. Tuto sobotu však bylo v Terezíně výrazně veseleji – v místní jízdárně se totiž konala 1. Bitva o Terezín, kterou ovládli Tomáš Michálek s Petrem Vavrovičem mladším a Vojtěchem Lukášem.

Šedivé listopadové počasí. Pochmurný genius loci. Dlouhé baráky a prázdné ulice. Ranní Terezín na hráče dýchl tíživou vzpomínkou na časy minulé. Pak se ale otevřely vrata místní jízdárny a pétanqueuři se už mohli začít soustředit jen na turnaj, který pro ně připravil saharský klub Vědomice v čele s Milanem Mikyškou a Matoušem Lackem.

„Celé to vzniklo tak, že jsem se jel podívat na trénink psích agility do jízdárny, kde Matouš Lacko fotil. Tam se nám v hlavě zrodila myšlenka udělat v tak krásném prostoru turnaj,“ odkryl zrod dalšího indoorového turnaje Mikyška. A nelhal, jízdárna je opravdu krásná. Tvoří ji třináct dřevěných oblouků klenoucích se nad celou více jak dvacetimetrovou šířkou jízdárny. Celá konstrukce působí majestátním dojmem, jelikož byla úmyslně předimenzována, aby vydržela případné ostřelování pevnosti. Kromě řezbářské a architektonické výzdoby byla nad okny jízdárny odkryty erby zemí Rakouska-Uherska.

Jízdárna svému původnímu účelu sloužila až do druhé světové války, v době židovského ghetta zde byly sklady a po osvobození zde fungovaly opravárenské dílny československé armády. Největší škody pak způsobila velká povodeň v roce 2002, která zasáhla celé historické centrum města a také v jízdárně stála několik dní asi dvoumetrová vodní hladina. Jízdárna se ale dočkala rekonstrukce a v roce 2013 se stala krajským vítězem v soutěži Památka roku.

„Nádherné prostory s kvalitním zázemím byly zárukou, ale byl to jen začátek. Začali jsme s Matoušem spřádat plány, jak uspořádat dobrý turnaj, který by byl zároveň trochu jiný, aby se to lidem líbilo. Dohodli jsme si termín a začaly přípravy, které gradovaly den před turnajem od odpoledne do pozdních nočních hodin,“ popisoval Mikyška přípravy.

„Bohužel nám nebylo umožněno použít ke srovnání a zpevnění plochy motorový válec, protože jsme zjistili, že ho nedostane skrz vstupní vrata. Nezbylo nám tedy nic jiného než zapojit vlastní sílu a vše uválcovat ručně. Pochopitelně to byla jedna z největších obav, aby bylo pro hru vše připraveno,“ přiznával organizátor a ráno mu možná trochu trnulo. Hráči totiž při mohutném rozhazování terén pořádně rozryli a zdálo se, že hrát se bude na plážáku. Jenže terén se naštěstí postupně udusal a byl podobný tomu ve Slatiňanech. Ideální povrch pro pétanque to samozřejmě není, ale v Česku momentálně nic kvalitnějšího není k mání. Organizátoři si navíc dali opravdu záležet, aby pro hráče přichystali co nejlepší podmínky. „Celou plochu jsme dvakrát kropili a válcovali. Příprava hřišť i s rozměřením zabrala přes šest hodin dřiny,“ líčil práci, kterou hráči často nevidí, Mikyška.

Před začátkem hry na každého čekala snídaně v podobě koblih. „S jejich objemnou marmeládovou náplní měl problém nejeden soutěžící,“ smál se ředitel turnaje. Kromě sladkého pečiva bylo připraveno bohaté občerstvení, od gulášové polévky přes plněné bagety až po sekanou nebo nakládané hermelíny.

Hrálo se systémem čtyřkolového švýcara s postupem do 16KO. Základní kola se nejvíce vydařila tripletu Jany Konečné, Markéty Palicové a Jana Michálka, který vyhrál všechny čtyři zápasy a skončil na prvním místě. V následném utkání však potkal do té doby trápící se tým Slobodová-Konšel-Pírek. A jak to bývá, dosud neomylný tým začal chybovat a soupeř si postupně došel k vítězství. Radovat se z něho ale nemohl příliš dlouho, protože ve čtvrtfinále je doslova spláchl triplet Tomáše Michálka, Petra Vavroviče mladšího a Vojtěcha Lukáše.

Na vedlejším hřišti došlo k překvapení, když trojice Froňková-Kaplánek-Morávek nestačila na manžele Vaníčkovi s Jaromírem Vlachem. Ti v následném semifinále zdolali tým Miroslava Řehoře, zatímco triplet Tomáše Michálka si poradil s manžely Korešovými a Kamilem Žárským. Michálek s Vavrovičem a Lukášem nezaváhali ani ve finále a celou Bitvu o Terezín vyhráli. Pro Petra Vavroviče to znamenalo již sedmnáctý vyhraný turnaj v této sezóně! Zápas o třetí místo zvládli lépe Korešovi se Žárským.

„Turnaj jsem se snažil vést tak, aby měl spád a nebyly zbytečné prodlevy,“ řekl Mikyška a jeho záměr se povedl. Turnaj končil v 19:15 vyhlášením vítězů.

„Pevně věřím, že se všem líbilo. Společně s Matoušem budeme rádi, když se naše turnaje v jízdárně budou těšit zájmu pétanquerů, aby se příště využila veškerá kapacita míst na turnaji. Již teď přemýšlíme nad dalším vylepšením. A snad se nám tu zrodila nová tradice,“ dodal organizátor k povedenému turnaji.

Výsledky

Tomáš Michálek
(Carreau Brno)

Petr Vavrovič ml.
(PC Sokol Lipník)

Vojtěch Lukáš
(Pluk Jablonec)

Alena Vaníčková
(Sokol Kostomlaty)

Rudolf Vaníček
(Sokol Kostomlaty)

Jaromír Vlach
(Sokol Kostomlaty)

Alena Korešová
(PC Havaj)

Jiří Koreš st.
(PC Havaj)

Kamil Žárský
(POP Praha)

Foto: Milan Mikyška, Jan Michálek

Jak se vám turnaj líbil?

Organizace
11
Systém
9
Konkurence
10
Prostředí
8
Občerstvení
10
Ceny
8
Průměr
  Načítání, prosím počkejte yasr-loader

Žádné komentáře

Přidej komentář