Neděle, 30. srpna 2020, 3 hodiny 5 minut po půlnoci. Takový čas ukazovaly hodiny, když jsem se konečně dostal domů z turnaje MČR trojic. Ne snad proto, že by se porouchalo auto při cestě zpátky. Ono to prostě rychleji nešlo!
Zdravím všechny čtenáře tohoto webu. Několik dní jsem uvažoval, jestli se do napsání následujících řádek mám pouštět. Moje vrozená lenost nakonec prohrála a pokud tedy máte pár minut času a chuť si přečíst, jaký mám názor na turnaje kategorie MČR a tak nějak celý český pétanque, prosím, pokračujte v četbě.
Na úvod bych rád připomněl, že prezentuji pouze svůj názor. Nikomu ho nenutím, nejsem ničí loutka nebo obdobný nesmysl. Zároveň bych také nerad, aby se diskuze pod článkem, bude-li nějaká, zvrhla nepatřičným směrem. Většina z nás si určitě pamatuje, jak skončil předchozí web Kulového blesku, který se věnoval tématice pétanque u nás. Občas budu v textu přehánět, občas asi budu drzý v obecné rovině, ale ono to jinak popsat nejde.
Tak by vrchol sezóny vypadat neměl
V sobotu se konalo MČR trojic. Pro mnohé nejdůležitější turnaj sezóny. Tedy, nejlépe bodovaný turnaj sezóny. Vlivem délky mnoha zápasů, noční nepřízně počasí a drobné nedůslednosti (aspoň podle mě) v časovém harmonogramu turnaje se věci měly tak, že semifinále začalo kolem jedenácté hodiny večerní, finále a zápas o 3. místo okolo půlnoci a předávání pohárů nejlepším týmům dne kolem čtvrt na dvě nad ránem. Tou dobou byli v areálu k vidění už jen aktivně hrající hráči, pořadatelé a pár nešťastníků, kteří z nějakého důvodu museli vydržet, hlavně kvůli odvozu. Takto by podle mě jeden z vrcholů sezóny vypadat neměl.
Abyste to nepochopili špatně – nekritizuji pořadatele. Sám vím, jaké to je dělat ředitele turnaje MČR trojic. Před pár lety jsme pořádali tento turnaj v Praze Troji (myslím ten první, povedený) a není co závidět. Je kolem toho ohromné množství zařizování a měla by kolem toho být i důsledná příprava bezprostředně před a hlavně v průběhu turnaje, aby vše odsýpalo, nic se nikde nezdržovalo, na nic se nečekalo a nic se zbytečně nekomplikovalo. Toto se podle mě neděje. Ono jen prosťoučké (a zcela zbytečné) přiřazení hřišť ve fázi KO dopředu, když nevím, jak dlouho bude který zápas trvat a tedy i jak dlouho bude který terén obsazený, je nesmysl a přesto je to věc, kterou někteří organizátoři dělají nebo aspoň dělali stále dokola. Je to pět minut tam, deset minut tady a na konci dne to jsou dvě úplně promarněné hodiny.
Kdo na to doplatí?
Víte, kdo na to doplatí? Ne ten, kdo vypadne v KO32 nebo do KO ani nepostoupí. Doplatí na to ti, kteří hrají závěrečná kola turnaje. To jsou ta nejdůležitější, kde se rozhoduje o mistrech republiky. Nestěžuji si, že náš tým turnaj nevyhrál. Obhajovali jsme vítězství z loňska a chtěli jsme uspět i letos, ale prostě to nevyšlo. Došla nám šťáva, v životě se stávají horší věci. 66 týmů by s námi v sobotu/neděli měnilo, dva týmy ne – to není tak zlé. Vadí mi, že jsou turnaje MČR koncipovány jako takový menší ironman. Člověk vstane v pět ráno, a když se obzvlášť zadaří, jde si lehnout ve tři hodiny ráno následující den. V tom čase musí stihnout tři, čtyři, někteří i šest hodin v autě, až deset zápasů, ideálně na sluníčku nebo poslední dobou i v pláštěnce. A celou tu dobu musí fungovat, a pokud má ambici uspět, tak se udržovat v provozuschopném stavu. To není nic jednoduchého.
Abych to uvedl na pravou míru, nesoudím na základně jednoho turnaje. Za posledních 15 let jsem odehrál 262 žebříčkových turnajů, z toho se mým týmům podařilo dosáhnout semifinále na 111 z nich. To už je podle mě reprezentativní vzorek na to, abych mohl tvrdit, že víc než o pétanque jsou často závěrečná kola o přemáhání únavy a spánku, hladu, pocitu zimy a hledání posledních zbytků sil a často i košonka v rohu nepříliš osvětleného hřiště. Věřte mi, nejsou to ideální podmínky na hru. A to nemluvím o tom, jak se cítím v neděli po turnaji. Někdo by mohl namítnout, že podmínky jsou pro všechny stejné. Ano, jsou. Pojďme tedy prosadit, že si všichni hráči před turnajem zaběhnou půlmaraton a teprve pak se bude hrát. To přece také budou podmínky pro všechny stejné. Takto to přece nejde.
Vítězství není náhoda
Víte, kdo se zpravidla dostává do závěrečných kol na naprosté většině turnajů? Detailně jsem to nepočítal, ale jsem si jistý, že i v českém pétanque platí Paretovo pravidlo 80/20 v tom smyslu, že 80 % turnajů vyhrává skupina 20 % hráčů (skoro bych řekl, že to je 90/10). Všichni ti Korešové, Michálkové, Habáskové, Kaucové, Vavrovičové, Slobodové, Valenzové, Bílkové, Lukášovci a pár dalších. Myslíte, že to je náhoda? Není. Jsou to hráči, kteří pochopili pravidla hry. Nemyslím tím, že se košonek nahazuje na 6 až 10 metrů a že zápas se hraje do 13 bodů. Pochopili, že soupeřova první koule před košonem se střílí a když se mine a situace to dovolí, tak se střílí i podruhé. A nejenom, že to pochopili, oni jsou schopni to uskutečnit. Pochopili, že na hřišti musí nechat dostatek koulí, aby je soupeř nemohl vystřílet ze hřiště. A taky pochopili, že když při hře udělají velkou chybu, tak za ní zaplatí. Nespoléhají na odvezení košonka šestou koulí do pěti svých zahozených, aby bodovali. Nestřílí tak, že se nejdřív 4 koule srazí a pak se teprve soupeřova nalepená koule na košonu nějak odsune. „Vždyť tak nějak jsem to vlastně chtěl,“ jako bych slyšel. Snad mi rozumíte. Pochopili, jak se pétanque má hrát správně a hezky, to přináší ovoce. Proto mají úspěch. Pétanque je krásná hra, ale když se nehraje krásně, je to noční můra. Koukat se na to nedá. Hrát se proti tomu sice dá, ale žádnou radost to nepřináší.
Abych se nepasoval do role vševědoucího a nepsal tu, že já jediný vím, jak se pétanque má hrát, zkuste se kouknout na mistry. Těmi mistry myslím mistry světa – Francouze, Belgičany, Italy, Thajce. Tam uvidíte, jak se pétanque hraje. Praxe ukazuje, že nikdo to neumí líp. A vězte, že žádný z těch hráčů nemá ani jeden bod v českém žebříčku. Přesto by kohokoliv z nás rozdrtili, kdybychom proti nim nastoupili. Pétanque není o bodech a síle v žebříčku. Je o tom, že člověk neustále svádí boj sám se sebou, aby hodil kouli tak, jak chce a ta udělala to, co je správné a co bylo zamýšleno. Kdo toto umí líp, vyhrává. Tečka.
Ach ty body!
Párkrát jsem už zmínil body v žebříčku. Ach ty body. Prý nikoho nezajímají. Nemyslím si. Jak je možné, že na postupové nebodované MČR jednotlivců v roce 2017 do Kolové dorazilo 14 mužů a 10 žen a ten samý rok na nepostupové bodované MČR jednotlivců 161 hráčů? Jasně, jiný termín a Kolová je trochu z ruky, ale sami cítíte ten neuvěřitelný nepoměr v zájmu o turnaje. Mám to chápat tak, že naprostá většina hráčů nestojí o možnost reprezentovat Česko na mistrovství Evropy, ale ambice na výhru nebo úspěch na bodovaném MČR jednotlivců mají? Jakože si netroufnou vyhrát MČR, odkud by navíc ještě mohli postoupit a změřit síly s evropskou špičkou, ale na nepostupové MČR si věří? Nebo je důvod ten, že za výhru v nebodovaném postupovém MČR se do žebříčku započítává nula bodů, zatímco za 82. místo bodovaného MČR se bere skoro 200 bodů?
Opět to vztáhnu na sebe, protože za nikoho jiného hovořit nemůžu a vlastně ani nechci. Za poslední čtyři roky jsem třikrát zakončil sezónu na prvním místě žebříčku, jednou jsem byl druhý. Dalo by se říct nejlepší hráč. Nesmysl! Hráč s největším počtem bodů? Ano, ale to přece nic neznamená. Jsem si jistý, a to bez nadsázky, že kdybych jel do Francie a potkal prvního prodavače zmrzliny na ulici, že bych měl problém ho v pétanque porazit. Možná bych i prohrál. Jak je to možné? Vždyť jsem měl přece přes 4000 bodů v žebříčku a on neměl body žádné! Nutně musí být horší než já! Chápete tu absurditu? Spíš než nejlepší hráč bych tu cenu nazval „jednooký mezi slepými“. I ten nejlepší hráč u nás je jen tak dobrý (nebo možná špatný), jak mu dovolí všichni ostatní. Nemyslete si, že když jednou v turnaji postoupíte do KO16 a někdo jiný v tom samém turnaji vypadne už v KO32, že jste lepší. Dostanete víc bodů, ale lepšího hráče to z vás nedělá.
MČR by nemělo být pro každého
A teď se konečně dostávám k tomu, proč jsem tento článek začal psát. Nejsem toho názoru, že by turnaje kategorie MČR měly být přístupné všem. Nemyslím si, že by každý hráč s licencí měl mít právo účasti na MČR. Nikomu nechci upírat příležitost nějakou formou se kvalifikovat, ale nezastávám názor, že hrát na MČR má být hráčovo právo. Pokud někdo hraje pétanque 25 let a stále končí ve druhé polovině startovního pole, jakou díru do světa asi tak očekává na tom MČR? Prosím, neurazte se vy, kteří výše uvedené splňujete. Chci tím jen říct, že proto, aby si na MČR všichni pěkně zahráli, když už tam jedou, tak těch pár šťastlivců bojující o medaile to zpravidla odskáče a zakončují turnaj v nehorázných podmínkách. A to právě na úkor těch, kteří si přijeli zahrát, v šest doma je čeká teplá večeře a kolem jedenácté, možná i později, stream na facebooku z finále turnaje. A jak jsem zmínil výše – těmi šťastlivci v semifinále a finále jsou víceméně pořád ti samí hráči.
Domnívám se, že turnaje kategorie MČR by měly být ryze sportovní akce. Zahrát si hráči mohou na regionálech nebo prestižích, ale na MČR by měli jet pouze ti, kteří mají ambice a šanci na výhru a kteří to dokazují právě na těch ostatních turnajích. Občas se dá na MČR, které se hraje systémem skupin na 2 prohry, zaslechnout hráče, kteří naříkají, že dvakrát prohráli a můžou jet domu. Ano, tak to je. Nebo chtějí prohrát i potřetí a pak i počtvrté a stále mít šanci na úspěch v turnaji? Vždyť to je nesmysl.
Devět zápasů za den? Bláznovství!
Měl jsem tu čest odehrát tři turnaje s Ericem Sirotem. Možná ho ani neznáte. Má jen tři tituly mistra světa trojic s Francií z let 2000 až 2002. Když mu Petr Fuksa v autě cestou na VARS sdělil, že nás ten den čeká možná i devět zápasů, jen nevěřícně kroutil hlavou. Něco takového je ve Francii nemyslitelné. To jen my u nás pořád hrajeme a hrajeme a hrajeme, hlavně abychom si zahráli, když už jsme zaplatili tolik peněz za startovné.
Zkrátka i tady platí, že méně je někdy více. A já bych to ještě doplnil o motto designéra Dietera Ramse, který razil heslo „less, but better“. Méně, ale lépe, kvalitněji. O kvalitě turnaje nerozhoduje počet účastníků nebo počet kol turnaje, ale množství dobře hrajících týmu a hráčů, které musíte v cestě za vítězstvím porazit. Z vlastní zkušenosti vím, že kolikrát je mnohem těžší vyhrát regionál s cizinci (málo bodů!) než prestiž s Čechy (hodně bodů!).
Mistrovství republiky ve zpěvu bych se také nezúčastnil
Kdybych se věnoval tenisu, asi bych se také těžko dožadoval účasti na MČR v singlech jen na základě toho, že jsem si koupil raketu, zaplatil členský příspěvek v tenisovém klubu a že vím, jak se tenis počítá. Prostě bych to ani nezkoušel. Šanci na úspěch bych měl mizivou a spíš bych tam dělal ostudu. Vůbec neumím zpívat, malovat ani hrát na žádný hudební nástroj. Vím to o sobě. Kdyby se v něčem takovém konalo mistrovství republiky, nikdy bych se do něj nepřihlásil, protože by to byl dopředu ztracený boj. Na základě čeho bych měl mít sebevědomí a víru v úspěch? Že mě baví zpívat si ve sprše nebo že mi rodiče jako malému řekli, že hezky kreslím? Nesmysl. Nešel bych tam proto, že sám nejsem přesvědčený o tom, že bych měl šanci na úspěch. A oprávněně. Neumím zpívat, kreslit ani na nic hrát, proto se nebudu nikam cpát. Není to vůbec o tom, že to dopředu vzdávám. Je to o tom, že jsem soudný. Nebylo by to důstojné. Vůči samotnému mistrovství ani vůči možným soupeřům.
Někdo hraje kvalitně pétanque, někdo hezky zpívá, někdo umí skákat daleko do dálky a někdo se naučil perfektně německy. Každý máme talent na něco jiného. Ten talent rozvíjíme, a když se sejde talent s pílí, bývá z toho úspěch. Když jedno, druhé nebo oboje chybí, úspěch z toho je opravdu málokdy. Klidně hrajme, zpívejme a skákejme do dálky. Ale, prosím, nechtějme se všichni účastnit mistrovství republiky v těchto činnostech. Všichni na to nemáme. Ať tam hrají ti, co mají talent, píli a šanci na výhru. Ne ti, co si přišli zahrát a užít si hezké odpoledne.
Ještě jeden případ z minulosti mě napadá. Před pár lety stačilo na MČR ve střelbě 8 nebo 9 bodů, aby hráč postoupil do oprav, tj. mezi nejlepších 20 hráčů republiky. 8 bodů, to je jeden zásah za pět bodů a jeden zásah za 3 body. Dvě správně hozené koule z 20 pokusů. To je desetiprocentní úspěšnost! Asi cítíte, že se v tomto případě nedá hovořit o umění, ale spíš o náhodě. Zkuste někde říct, že jste v něčem 20. nejlepší v republice. Neznalý by asi pokynul hlavou a řekl něco ve smyslu, že to asi musíte hodně umět, když jste v něčem dvacátí v republice. Pak by si to zkusil a nastřílel by také 8 bodů. Jaké to překvapení! Pro mě ne. O tom, že nějaké body nebo žebříčkové umístění vůbec nevypovídají o tom, jak hrajete, hovoří má zkušenost z dvou mistrovství světa, na kterých jsem měl tu čest reprezentovat naší zemi. Pokud jsem si myslel, že umím hrát pétanque, tak tam mi soupeři ukázali, že to ani omylem neumím. A to skromně dodávám, že sám sebe počítám do užší špičky českých hráčů.
Nechci 613 bodů, chci být mistr
Umíte si představit, kolik týmů by se přihlásilo na MČR trojic, kdyby bylo nebodované? Odhaduji čtvrtinu, maximálně třetinu těch, co jezdí nyní. A ti, co by jeli, by v drtivé většině případů souhlasili s tím, aby se hrálo formátem skupin na dvě prohry a hned pak postup do KO. Vyhraješ, jdeš dál. Prohraješ, jedeš domů. Byly by tam výhradně týmy, které by celý turnaj jely vyhrát. Hráči by se těšili, že si zahrají těžké a kvalitní zápasy a že se nebude končit v jednu ráno. Nejeli by si pro 32. místo a 266 a půl bodu do žebříčku, aby poskočili na 139. místo v ČR. To by je nezajímalo. Hráči by tam jeli proto, že se hraje o titul mistra republiky. Nejlepší tým toho dne/roku, který uspěl za lidských podmínek. 613 bodů v žebříčku mi nijak nezní, mistr republiky zní mnohem líp. A mistr republiky, který v cestě za titulem musel porazit 6 neméně dobře hrajících týmů, mi zní ještě mnohem lépe. Toho bych si vážil.
Nechci nikomu radit, proč má hrát, jak má hrát nebo s kým má hrát. Vlastně mi to je jedno. Jen bych si přál, aby se turnaje MČR konaly za podmínek, které napomáhají kvalitním výkonům.
Jaký na to máte názor vy? Zachovat stávající stav, kdy se může MČR zúčastnit každý hráč s licencí i s rizikem toho, ze se může končit hluboko po půlnoci? Nebo to nějak omezit, aby turnaje MČR získaly prémiovější status?
V drtivé většině soutěžních sportů se nejprestižnějších turnajů v sezóně můžou zúčastnit sportovci pouze po splnění kvalifikačních limitů. V českém pétanque od toho (stejně jako v tenisu, který je svým systémem našemu pojetí pétanque velmi podobný) máme body v žebříčku (případně sílu). Nabízí se velmi jednoduchý princip omezit počet týmů a poskládat to podle žebříčku – stejně jako u kvalifikačního mistrovství trojic, kde s tím nikdo nemá sebemenší problém. Body jsou objektivním a dlouhodobým ukazatelem aktivity a kvality daných hráčů a připadá mi logické, aby měly váhu právě při nasazování na mistrovské turnaje.
Lepe bych to nenapsal, Kubo. Byt jsem dlouho mimo kolotoc, tak jsem ho stale sledoval. A vkradaly se mi do hlavy obdobne otazky. A stejne otazky resim i v kulecniku. V poolu mame na MCR nasazenych top 16 a zbytek musi hrat kvalifikaci. Podepisuji v plnem rozsahu tve nazory. A pridavam dalsi bod – mizive ci zadne prize money.
Dobře a směle napsané Kubo.
Pod tento článek bych se klidně podepsal (a to nejsem držitelem ČR licence – na Slovensku je to obdobné).
Jakube víš, že souhlasit s tím bude tak 20% hráčů :-), i když, rád bych se pletl.
Kubo tleskám. Ovšem vždy , když se někdo dotknul myšlenky o potřebě změnit standart byl zatracen. A stačilo by zkusit jen jedno MČR je boj o titul a tak BEZ BODU do žebříčku .
I já musím s Kubou souhlasit. Myslím, že v posledních letech máme v kalendáři dostatek turnajů na to, aby se každý, kdo si rád zahraje pro radost, mohl dostatečně vydovádět. Kategorie MČR by ale měla být něco extra. Měla by to být klání, kde se utkávají ti nejlepší. Současná praxe, kdy je možno na MČR potkat i týmy, se kterými se vede konverzace typu : ,, Opravdu, když jde košon ven, je nový nához” a ,, Ne, nesmíte stát uprostřed hřiště” , je pro MČR až nedůstojná. Nedokážu si vybavit jiný sport, kde by toto bylo možné a za sebe jsem přesvědčena, že jakákoliv kvalifikační kritéria, která by toto změnila, by byla kvalitativním přínosem. Kdo si hraje pro radost ( a já chápu, že pro mnoho z nás je pétanque záležitostí relaxační a společenskou), má mnoho možností. Kdo však bere pétanque jako sport ve kterém chce uspět a sáhnout si na titul nejvyšší, měl by trénovat a jezdit pravidelně na turnaje, kde by dokázal, že na takový boj prostě má. A nevidím v takovém systému nic diskriminačního. Tu možnost uspět, bychom přece měli i tak všichni. K diskuzi je ovšem i jedno praktické hledisko. Najdou se pořadatelé, kteří by za takových podmínek byli ochotní takové turnaje pořádat? Co si budeme povídat, organizace malých MČR je pořadatelská charita a i to je možná jeden z důvodů, že jsme tam, kde jsme. Malá a špičková MČR s podporou asociace. To je budoucnost kterou bych si přála za sebe. Jako hráč i jako pořadatel.
Bylo by fajn, kdyby se nějaký pořadatel odhodlal k systému KO od začátku a pro nepostoupivší okamžitě B turnaj o hodnotnou cenu (a body) a pro ty, co neuspějí ani v prvním kole B turnaje ještě C turnaj o symbolickou cenou…Každý by měl pak o co hrát. Ale to je samozřejmě knížecí rada.
MČR trojic bych pak hrál dvoudenním systémem s nasazením nejlepších až do druhého dne. K tomu by právě sloužil žebříček, který považuji za vypovídající (ostatně na presitge se docela osvědčuje).
Kubo, i my (Mrázkovi) podepisujeme každé tvé slovo. Stačí se podívat na startovní listinu MČR jednotlivců, na které je sepsáno k tomuto okamžiku 148 adeptů na mistra. Naprosto souhlasíme s tím, že mistrovství by rozhodně měla podléhat určitým kvalifikačním podmínkám (a na první místo sama za sebe kladu zrovna soudnost, o které jsi také psal). Tvá myšlenka zbavit je bodového ohodnocení už nás napadla také a myslíme, že tím by se masová účast dala alespoň zčásti a celkem nenásilně vyřešit. Díky!
Ahoj všem,
ač se k pétanque po nějaké odmlce vracím a do spodních pater žebříčku nikdo z vás diskutujících „z vrchu“ ani nedohlédne a ani nikdy v mé historii nedohlédli, tak naprosto souhlasím, že MČR, je jiná kategorie turnajů, Kdo na takový turnaj jede, tak by tam měl jet s úmyslem vyhrát a ne si jen zahrát. Vůbec bych nemluvil o soudnosti třeba teď na jedničkách příští týden a vůbec bych těm lidem neměl za zlé, že tam jedou. Systém a pravidla to umožňují, tak ať jedou klidně všichni! A k tomu se dostávám, systém MČR je brutálně špatný! Nemáme tak širokou základnu jako třeba zmiňovaný tenis, kde je základna x násobně větší, ale za mě hrát na MČR kol švýcara je prostě úlet…. Vůbec švýcar je na MČR úlet, ne jen ten pětikolový. Za mě jednoznačně MČR od začátku K.O. systém a hotovo. Žádná berlička, že můžu prohrát a ještě můžu vyhrát. Když chci být mistr ČR, tak prostě vyhraju všechno a hotovo.
Ale už díky současné velikosti základny, bych dal možnost jet na něj všem, ale s tím, že tam jedu s vědomím, že můžu jet za hoďku domů, když dostanu „šišku“ v prvním kole. A i přes to bych tam jel. Mám respekt a pokoru, ale věřím, že můžu porazit kohokoli, jinak by nemělo smysl pro mě tento sport dělat. Pokud se udělá K.O. na MČR tak bude méně zápasů a určitě se zvýší kvalita. Ale je to vše nastavit pravidla a procesy správně a citlivě a dopředu vědět jak to bude. Když bude nad určitý počet týmů, tak třeba bude první 32 nasazena až do druhého kola atd.. Ale to musí být jasně dané od začátku, aby všichni věděli jak to je. Za mě je absolutně špatně i to co se dělo zase v Hrochově Týnci – v propozicích se jasně psalo, že nad 64 týmů budou 4 kola a K.O. 32 a na místě pak bylo všechno jinak. Ptám se proč?? Pak jsou lidi jen naštvaní a naprosto to chápu….přitom je tak jednoduché před turnajem říct, za takového počtu se bude hrát tak, za takového počtu se bude hrát onak a tečka.
A udělal bych změny i v turnajích kategorie prestige, ale tam trochu jinak. Zase je to turnaj, který by měl být výkonnostní a ne „jdu si zahrát“. Proto pokud už musí být švýcar (kterého nemám rád), tak udělat co nejméně kol 3, max 4 a širší K.O.. Vždyť ani ty týmy, které v pětikolovém švýcaru prohrají první dvě kola to pak nemůže bavit, když vědí, že šance na postup je mizivá nebo žádná.
Na regionálech ať si to každý dělá jak chce, ale za mě by se stejných pravidel měli držet i pořadatel= regionálů a pak klidně vypsat B turnaj, protože to bude lidi bavit mnohem více, když budou vědět, že mají šanci hrát nějaké K.O., i kdyby v tom béčku. Dohrávky o 50 až 53 místo za mě jsou nesmysl a nikoho nijak nemotivují….
Omlouvám se za tak obsáhlý příspěvek, ale tohle je dlouhou diskuzi. Hlavně prosím všechny, kteří by taková pravidla nastavovali, udělejte je jasné, srozumitelné a myslete na detaily. Pokud by byl zájem, tak rád přiložím ruku k dílu.
A díky Kubovi za zajímavý článek, který doufám minimálně nastartuje podnětnou diskuzi, které se zúčastní všechny strany, vyslechnou se všechny názory a vymyslí se to nejlepší pro náš pétanque.
Hezký večer.
Lukáš
Diky, Lukasi, ze jste to zminil. Ty dohravky o umisteni jsou des. Priznam se, ze mi ted na Veveri bylo neprijemne, kdyz vedle nas pri ctvrtfinale a semifinale hrali tymy “jen tak”. Zvlaste v tom umelem osvetleni, kdy nam mnohokrat nechtene vrhaly stiny. Namisto aby vytvorili pro zaverecna kola elektrizujici atmosferu. Za me ma smysl hrat maximalne o 3. misto.
Moc pěkně napsané Kubo. Díky. Myslím, že jsi přesně vystihl pocity skupiny hráčů, kteří postupují na turnajích do posledních kol. Naprosto souhlasím s tím, že MČR3 by mělo být něco víc, něco o čem se hovoří,co sledují diváci u hřiště osobně, semifnále a finále by pak měly být ty nejlepší zápasy sezony. Vzhledem k tomu, že jsem finále MČR 3 odehrála dovolím si popsat krátce své pocity a doplnit tak Kubu. Takže je neděle ráno 0.30 hod, mám fakt docela velký hlad, většinu věcí mám promočených ( ano počasí neovlivníme). Mobil nefunguje ( asi zmokl), ale já potřebuji vyřešit nocleh u dcery ( ta čeká, že se už konečně ozvu a přijedu přespat), hřiště je plné louží. Začíná finále, hru sleduje obětavá Verča a natáčí + pořadatel + 3diváci, kteří čekají na odvoz, Pan starosta obce obětavě čeká v klubovně na konec. ( všem patří díky). Je mi jich všech opravdu líto a tak mám pocit, že musíme hrát rychle a moc nezdržovat ….. .. je to tak ale dobře? Takhle ale nemá vypadat finále MČR 3- nejprestiznějšího turnaje letošní sezony. Alespoň já si to myslím.
To bylo to za A.
A za B- jaké navrhuji řešení. Trochu jsem to promyslela a zde je můj návrh. Na MČR3 pustit 48 týmů dle žebříčku ČAPEK ( ten má větší vypovídající schopnost než BH, protože zohledňuje kvalitu turnajů, což BH neřeší). Ještě doplním na okraj, že opravdu žebříček i body BH kopírují tenisové žebříčky a kolem roku 1998-2000 byly nastaveny právě dle tenisu. V tuto chvíli v nich chybí dopracovat klubové soutěže, které se v době vzniku žebříčku nehrály ( tenis je má a umí, a my to zvládneme také).
Ale zpět k MČR3:
Dále prvních 16 týmů dle žebříčku nasadit do 32ky a týmy na 17.-48. místě si zahrají předkolo od 8.30 hod o postup do 32ky. V 10 .00 hod slavnostní zahájení turnaje. Dále jede KO 32 bez limitu do finále – to je 5 kol a pro nasazené tudíž 5 zápasů. Konec max. kolem 20. 00 hod. bez umělých světel a snad i s diváky a pořádnou atmosférou . Teoreticky stačí pořadateli 16 hřišť. Může být i další doprovodný turnaj (e). To už je na pořadateli.
Prosím tímto STK a VH , ať o věci uvažují a dobře rozhodují.
Alice H.
S Kubou, z mého pohledu, nelze jinak, než souhlasit. Když jsem ještě hrával výkonnostně šachy, na vyšší mistrovské mety v podobě mčr se muselo kvalifikovat, pokud to zrovna nebyl open. Jistý postup mělo několik nejsilnějších hráčů podle bodovacího celosvětového systému ELO (je i národní verze), ostatní museli přejít sítem kvalifikací. Finální počet hráčů byl omezený na předem stanovený počet.
V tomto smyslu se mi návrh Alice velice zamlouvá. Ostatní borci by mohli mít třeba možnost nějaké formy kvalifikace. Je to určitě organizačně náročnější, ale spravedlivější.
Stávající žebříčkový systém pak ukazuje na disproporce mezi hráči s podobnými počty bodů či síly. Některým k tomu stačí třeba do 16-ti turnajů, další absolvují turnajů 3x více, aby jim těch 10 bodovaných vyšlo. Ale to je každého věc. Jsou hráči s méně body, protože hrají z nějakých důvodů méně častěji, ale přesto patří mezi českou špičku.
Já si dovolím ještě trochu počítat a navrhnout 2 možné scénáře zohledňující jak počet zápasů, tak potenciální zisk pro pořadatele a zachování současného 75 minutového limitu.
Domnívám se, že v jakékoliv variantě je možné minimálně 2 hodiny oproti Hrochově Týnci ušetřit plynulou organizací v průběhu dne (opravdu nemusí být mezi každým kolem prodleva 45 minut způsobená dlouhou kontrolou výsledků a začátkem 20 min od vyvěšení nového kola švýcara, s veškerou úctou k pořadatelům není možné, aby druhé kolo turnaje začínalo o půl 12 a základní pětikolová část končila o půl 7 v podvečer). Po vzoru funkčního modelu teď z VARSU se mi velmi líbí – kdo má soupeře hraje i před začátkem limitu, ale každé kolo končí nejpozději koncem oficiálního limitu.
V1 (konzervativní varianta na maximálně 8 zápasů):
– žebříčkem omezených 64 trojic (při 300 Kč na osobu zisk 57 600 Kč jen ze startovného – tedy stejný zisk, jako byl teď v Týnci)
– limit standardních 75 min plus jeden nához (ale začít hrát můžu hned, jak mám soupeře)
– semifinále a finále bez limitu
– základní čtyřčlenné skupiny na dvě prohry = max 3 zápasy
– následuje 32 KO, 16 KO a 8 KO
– při průměru 90 minut na kolo a startu turnaje v 9:00 se semifinále bez limitu začíná hrát nejpozději 18:00
– tento skupinový systém nepředpokládá žádné prodlevy, jelikož je vše předem jasné dané a pavouk podle skupin dopředu nasazený, pouze pořadatel plynule doplňuje postoupivší týmy do pavouka a přiděluje hřiště.
V2 (soutěžní varianta na maximálně 7 zápasů)
– žebříčkem omezených 32 trojic (při 400 Kč na osobu zisk 38 400 Kč jen ze startovného, zapotřebí je pouze 16 hřišť, turnaj tedy zvládne i pořadatel s menším areálem)
– limit standardních 75 min plus jeden nához (ale začít hrát můžu hned, jak mám soupeře)
– semifinále a finále bez limitu
– základní čtyřčlenné skupiny na dvě prohry = max 3 zápasy
– následuje 16 KO a 8 KO
– při maximálně 90 minutách na kolo a startu turnaje v 9:00 se semifinále bez limitu začíná hrát nejpozději v 16:30
– tento skupinový systém nepředpokládá žádné prodlevy, jelikož je vše předem jasné dané a pavouk podle skupin dopředu nasazený, pouze pořadatel plynule doplňuje postoupivší týmy do pavouka a přiděluje hřiště.
Ahoj všem,
Kubův článek naprosto vystihuje moje pocity.. Je naprosto šílené hrát tak pozdě a místo divácké kulisy mít kulisu pořadatelů, kteří uklízí areál a doufají, že se finále nebude moc tahat. Na spoustě turnajů bývám do konce, i když ne tak často jak Kuba hraju finále. Mnohem častěji ale na to finále koukám. A myslím, že nebudu sama, kdo řekne, že nejhezčí zápasy nejsou finálové, většinou je to dřív, asi nejčastěji čtvrtfinále. Pak už forma klesá, není ani divácká kulisa, nastupuje šílená únava..
Návrh Alice je skvělý, ale nejsem si jistá, že je to v našich podmínkách reálné – takto koncipované MČR je pro pořadatele nerentabilní a byla by potřeba podpora asociace. Něco, proč by se pořadatelům vyplatilo dělat takové MČR.
Matematika Jirky je skvělá, jen zapomněl, že spočítal příjem a ne zisk. U každého pořadatele je to jinak, má jiné náklady. Někdo má svůj areál (který samozřejmě taky potřebuje údržbu), někdo si areál pronajímá (třeba MČR v Tróji, to první, bez krupobití). Je potřeba zaplatit delegáta, rozhodčí…, ve startovném 300kč jsou lidi zvyklí na oběd, atd… a je otázka, jestli 64 trojic přijede, když bude MČR na kraji republiky a pojedou tam „na dva zápasy“.
Varianta 2 se startovným 400kč se mi zdá šílená. Myslím si, že pro lidi z velkých měst to je akceptovatelné, ale většina hráčů žije mimo metropole a tomu odpovídají i jejich příjmy. Jasně, je to mistrovství, ale nemyslím si, že by mělo být omezeno tím, kdo si to může dovolit.
Abych jen nevyvracela názory jiných, myslím si, že MČR (všech kategorií nepostupových MČR) by se mělo hrát jen na skupiny na dvě prohry bez časového limitu a pod vedením zkušených pořadatelů, kteří jsou schopni aktivně reagovat na vývoj turnaje, přidělovat hřiště a popohánět hráče. Zároveň by pořadatel takového turnaje měl mít výhody od asociace – například dodané poháry a medaile (tak jak na postupové MČR), rozhodčí v režii asociace, přednostní právo na výběr termínu turnaje jiné kategorie, posunuta pozvánka na zahraniční turnaj, které chodí na asociaci…
Zároveň jde udělat dohrávky do posledního místa, aby si všichni zahráli – když všichni první a druzí postoupí do hlavního pavouka, všichni třetí do B pavouka a všichni čtvrtí do C pavouka, B a C pavouk budou mít o kolo méně, takže by neměl být problém s koncem dřív jak hlavní turnaj a zároveň by to mohlo udržet hráče až do finále, které by pak mělo kulisu, která k takové akci patří.
Utopická verze: MČR bude hrát jen 16 nejlepších týmů v republice na nějakém hezkém místě, třeba na náměstí některého města, na kolonádě v Mariánkách a podobně, plně v režii asociace. Bez startovného, bez nutnosti hledat pořadatele. Byl by to takový malý petangový svátek a zároveň propagace.
Na závěr bych ráda dodala, že si vážím práce všech pořadatelů, protože bez nich by nebylo co a kde hrát 🙂
V.
Utopická verze je nádherná. Rád bych přijel jako divák.
Zdravim,
diky vsem za vyjadrenou podporu. Cenim si toho a jsem rad, ze zdaleka nejsem sam, kdo to tak citi. Mam smelou prosbu. Nasel by se mezi ctenari aspon jeden, kteremu se libi stavajici stav a zadnou zmenu v turnajich MCR si nepreje? Bylo by fajn precist si i opacne argumenty – ty zastavajici otevreny pristup na turnaje MCR. Uvedomuji si, ze takto verejne to neni jednoduche. Na druhou stranu myslim, ze clovek by si mel stat za svym nazorem a nemel by se za nej stydet. Takto to na me pusobi, ze vlastne naproste vetsine se stavajici system nelibi. Proc bychom v nem tedy meli pokracovat?
Predem diky za jakykoliv protinazor,
Jakub
PS – omlouvam se, pisu z telefonu.
Ještě teda doplním 😉
Záměrně nepíšu o zisku z turnaje, ale pouze zisku ze startovného (startovné nemá poměr příjem/výdej – je to tedy rovnou zisk, ale klidně berme příjem ze startovného jako vhodnější slovní spojení), vůbec nechci řešit další náklady každého pořadatele, přesně jak píšeš, tam jde o spoustu dalších okolností a záleží na každém, zda udělá jen jeden výčep s limonádou a párkem, nebo bude třeba prodávat palačinky či vyřezávané figurky slonů.
Má zpráva má dva klíčové pointy. I počet týmu do 64 troji se dá v klidu zvládnout v dobrém čase při správně zvoleném systému (když dám 5 kol švýcara a 16 KO – tedy 9 zápasů – a vidím, že je 11:30 a začíná druhé kolo turnaje, visí ve vzduchu velký problém). Počtem omezené mistrovství na 32 týmů by zvládl téměř každý pořadatel v republice, proto nemusí být kladen důraz na to, aby přijelo co nejvíc týmu do velkého areálu, kde je vše nákladné jako třeba v Týnci. Takové mistrovství by hrávě zvládli plácnu v Lipníku, Valšovicích nebo podobným místech, kde mají své areály.
V návaznosti na Kubův článek beru argument se zdražením o stokorunu pouze jako úsměvné pomrknutí 😉 Mistrovské turnaje jsou svátkem, kde věřím, nikdo z titulových adeptů nebude mít problém dát stovku navíc. Nebavíme se o likvidačním zdražení, ale o stokoruně navíc – tady je ta sociální linka, aby to bylo dostupné pro všechny spíše zbytečným argumentačním faulem 🙂 Už jen to, zda bude mistrovství v Kolové, nebo u Karviné, znamená rozdíl vyšších stokorun v ceně cesty. To jen my jsme si v pétanque zvykli, že za 250 Kč by se o nás měl pořadatel od rána do večera starat včetně snídaně a oběda, v jiných sportech je něco takového naprosto nemyslitelné a já osobně bych oběd ve startovném zcela vynechal. V tomto systému navíc opravdu odpadá starost s ubytováním, protože turnaj skončí brzo, takže stokoruna navíc hravě smazána. A i kdyby se nezdražovalo, určitě by se pořadatel na menší mistrovství našel 😉
Jinak, Verčo, naprosto souhlasím s tebou a varianta bez limitu na dvě prohry je zcela optimální. Přesně jak říkáš, je to o aktivním pořadateli. Kvalifikační mistrovství se hrají také na 8 zápasů (dvě skupiny na dvě prohry a semifinále a finále) a končí v rozumném čase – a to se na nich opravdu nespěchá).
Ono by neuškodilo otevřít tu debatu o zkrácení všech větších turnajů, nikoliv pouze jednoho MČR. Po Týnci jsem byl doma ve čtvrt na 4 ráno, týden před tím po Vědomicích ve 3 (tam končilo finále kolem půl 12 a ani to mi nepřipadá v pořádku). Myslím si, že žádný turnaj v roce by neměl být koncipovaný na víc než 8 zápasů – a při obvyklých 60 minutách limitu není důvod, aby turnaje končily v hluboké noci.
Souhlas. Líbil by se mi koncept několika kvalifikací na MČR přes vybrané turnaje po různých koutech ČR. Člověk by se měl o co snažit po celý rok až do MČR. “Kvalifikoval jsem se,” zní líp, než “jedeme tam s Milanem a bereme ještě tamtoho novýho. Někdo mu musí půjčit homologovaný koule.” Poslední dobou se mi taky líbí koncept KO od začátku, ale chápu, že i skupiny na 2P jsou pro někoho málo. Já ale ja poslední 4 roky viděl z krásných míst, na kterých turnaje jsou toto: plocha parkovištního či parkového typu, záchody, plastové talířky, parkoviště a hlavni silniční tah do města, kde se turnaj koná. Co bych dal za to dozvědět se už ráno, že na to nemám a zlepšit si náladu výletem po okolí. BTW ve Francii jsem na Mondialu stihl mezi 3. a 10. kolem dvoudenní dovolenou v jiném městě.
Zdravím .
po zvážení absenci a apelu protinázoru jsem se rozhodl reagovat na téma – „Mělo by končit MČR po půlnoci ? “ a přidat svůj skromný názor ..V zásadě myslím nelze než souhlasit s tím ,že hrát poslední fáze turnaje (a to nejen MČR ) v pozdních večerních hodinách štastné není ..at už z důvodu cestovních ,nebo z dúvodu únavy a udržení koncentrace,důvod divácký je vzhledem k zájmu veřejnosti o pétanque jako sport obecně, v podstatě ( a bohužel) marginální ..S čím se však polemizovat už dá je tvrzení (velmi odvážné) že část hráčů si jde na MČR „jen zahrát a užít si hezké odpoledne “ ..Popravdě by mě zajímalo jak ,resp.čím je toto tvrzení podloženo ..nebudu tvrdit že to není možné ,nicméně z mého okolí (regionu) neznám žádného hráče pro kterého by turnaj MČR nebyl úplně stejným vrcholem sezony a svátkem ,stejně jako pro oněch 20% zmíněných hráčů) ,ano ,nemají možná ambice na poslední fáze turnaje ,ale i když je to pro někoho možná nepochopitelné ,ambice mají také ..a položme si otázku – hráči mimo oněch zmíněných 20 % ambice mít nemají či ani nemohou ?není právě ambice základ každého lidského snažení ,nejen ve sportu ,ale v životě obecně ??není právě toto ta nejlepší motivace snažit se být stále lepší ,poučit se ,učit se ??copak lidé kteří jsou v tom co dělají Ti nejlepší se jimi stali bez tohoto všeho ?? Odpověd na tuto otázku je myslím natolik zřejmá ,že nemá smysl cokoliv dalšího dodávat ..ano ,samozřejmě že ne všichni mají takový talent ,aby se i přes to vše stavali pravidelně vítězi ,ale nikdy to nepřestane být tím hlavním motorem lidského snažení ,nepřestane to být motivací ..at už se někdo učí zpívat ,hrát na hudební nástroj ,hrát tenis ,pétanque ,psát básně či cokoliv jiného …
Na „ryze sportovní či jiné tematické akci „by tedy takoví lidé být neměli ? Neměli by tam být z důvodu že prostě existují lidé s větším talentem ,zkušenostmi ?Měla by taková akce opravdu větší kvalitu a to nejen tu materiální ? Možná ano ,ale možná taky ne ,vždy záleží na úhlu pohledu ,taková polemika by byla jistě zajímavá ,pokud by tedy nebyla účelová ..S prominutím se vrátím do doby před téměř 30 lety ,kdy jsem běhal na antukových oválech krátké tratě a dovolím si citovat svého tehdejšího trénera ,který me před oblastním finálem dvoustovky řekl -„Jsou blízko ,ale kašli na ně ,at jsou rychlí jak chtějí ,Jsi to Ty a je to na Tobě …“popravdě to takhle slušně tehdy neřekl 🙂 a popravdě jsem to tehdy vysněné zlato nebral ,ale mnohokrát jsem si na jeho slova ,jež považuji za velmi moudrá v životě vzpoměl ..Možná od té doby nejsem dostatečně soudný a i když bez patřičného talentu si stále říkám jeho -„Jsi to Ty a je to na Tobě „Neznamená to neúctu k protihráči (a záměrně nepoužívám slovo soupeři) ,pokud se vrátím k pétanque (konečně ,já vím..). Naopak ,obdivuji a vždy obdivovat budu ty nejlepší hráče a jejich umění na hřišti ,rád se od nich budu učit být lepším ,pokud to dokážu ,a pokud budu mít možnost,a vím že nejsem tak dobrý hráč ,ale vždy budu bojovat a snažit se o každý bod ,je mi úplně jedno jestli získám nějaké body do žebříčku ,at už budu 50tý ,150tý ,nebo 500stý na hřišti mi to nijak nepomůže ..ale pokud si půjčím další citát ,tentokrát mnohem známější od I.Hlinky a v petanquovém prostředí ne zcela neznámý -„Hlavně se z toho nepo…t…“Kdyby si např.něco podobného neříkal biblický David ,těžko by mohl zvítězil nad Goliášem ,pokud by Řekové nenapilovali svou pro mnohé fotbalové fanoušky i protihráče nekoukatelnou hru k dokonalosti ,nemohli by se nikdy stát mistry Evropy atd.atd.. .
Vím že téma modelu MČR je složité a to zejména z organizačních důvodů ,sá mám zkušenost z organizací jen malých turnajů ,vím že organizovat ty skutečné velké je velmi složité a obdivuji to .. na tuto případnou debatu si upřímně netroufám a přenechám povolaným ,zkušeným organizátorům ,jimž patří velký dík za krásné turnaje ,Nejsem takový odborník ,vzhledem k osobnímu životu bohužel nejsem ani stále hrající hráč ,můj skromný názor ale je tento, nemyslím si ,jak už vyplynulo z obsahu mého příspěvku, že redukce hráčů je tím prvním co by se mělo u MČR měnit ..nemyslím že je toto dobré pro současnost a pro budoucnost a pro rozvoj pétanque už vúbec ne ..
❤Dívky pro sex ve vašem městě ❤ Odkaz – togetherforever.webová stránka