Vars Cup se podařilo vyhrát Čechům

Brno, hrad Veveří – Dosud byli Pavel Valenz a Miroslav Mužík jedinými Čechy, kterým se podařilo zvítězit na Vars Cupu dvakrát. Po tomto víkendu se k nim přidal Jan Resl, který spolu s Janem Marhoulem a Michalem Habáskem porazil ve finále mezi hradbami brněnského hradu Veveří polskou ekipu Kaczmarek-Tyrlik-Broniecki. Zkušený plasér z POP Praha si do dalších ročníků může začít brousit zuby na vítězný hattrick, který se zatím podařilo zkompletovat jen Andrzeji a Jędrzeji Śliżovým spolu se Szymonem Kubiesou.

Letošní Vars Cup byl sice ušetřen deštivé smršti, která se na hrad snesla před dvěma lety, přesto museli pořadatelé bojovat s dvěma zcela odlišnými komplikacemi. Ta první byla neviditelná, o to však zákeřnější. Koronavirus se totiž nevyhýbá ani Brnu, což ztěžovalo shánění cizinců, na které je tento turnaj obvykle bohatý. V týdnu před turnajem se změnila nařízení i v sousedních zemí a turnaj se tak ochudil například o maďarskou reprezentaci Gál-László-Kovacs a některé polské týmy. Druhá komplikace byla naopak nepřehlédnutelná, ztělesňovaly ji sytě žluté, masivní bagry na dolních hřištích. Komunikace okolo hradu Veveří totiž prochází opravou a půlku tradičních hřišť tak obsadila těžká mechanizace a stavební materiál.

Organizátoři tak byli nuceni udělat výraznou změnu hracího systému, kdy se místo obvyklého pětikolového švýcara hrály pětičlenné a šestičlenné skupiny každý s každým. Do každé skupiny byly předem nasazeny nejsilnější týmy, následovalo dolosování cizinců a zbylých týmů. Od rána se hrálo na příhrádku i na parkovišti v podhradí, teprve vyřazovací boje se jako obvykle přesunuly výhradně mezi hradby.

Komu se dařilo?

Turnaj poměrně svižně odsýpal, hráče navíc doprovázely teplé paprsky čerstvě zářijového slunce. Vyřazovací zápasy sledovalo početné publikum, které se usadilo po okolních stolech. Někteří fandili, jiní do sebe soukali steaky či palačinky z blízkého občerstvovacího stánku, jiní probírali důvody svého nezdaru ve skupinách. Hodně favoritům se totiž „podařilo“ nepostoupit.

Z cizinců se do šestnáctky dostaly pouze dva polské týmy. Švýcar Patrick Dumusc, který v Brně před turnajem vedl třídenní stáž, a Francouz Laurent Mirabeau totiž spolu s Veronikou Slobodovou nedokázali postoupit z těžké skupiny a početná skupina Slováků vypadla v děravém KO32. Největším smolařem byl asi tým Adler-Lančarič-Šebeňa, který z prvního místa ve skupině narazil na těsně postoupivší polský triplet ve složení Lypcziński-Grzelczak-Pieprzyk, který byl po vyrovnaném souboji o něco lepší. Takový už je ale sport.

Ani silný polský tým se ale z vítězství nemohl radovat moc dlouho, stopku mu hned v dalším kole vystavil budoucí vítěz. Ve čtvrtfinále se s turnajem rozloučil jeden z favoritů Michálek-Lukáš-Vavrovič, který nezvládl koncovku zápasu proti poslednímu cizineckému týmu v čele s Rafalem Kaczmarkem, a také sympaticky hrající mladá dvojice Vorel-Bílek V. s čerstvým mistrem ČR trojic Jindřichem Kaucou. Mezi nejlepší čtyři týmy se nedostal ani triplet v čele s Miluškou Kutou a trojice Burešová-Bureš-Král.

Putovní pohár zůstává v Česku

V semifinále padli loňští vítězové Radek Netušil a Jiří Koreš mladší, které v týmu místo zraněného Jiřího Koreše staršího doplnil zkušený, ale již osm let nehrající Jakub Rendla. Pro některé krátko hrající účastníky tak musel působit jako jakési zjevení. Rendla totiž dokazoval, že ze svého umu příliš nezapomněl a že si přesnost, která je u pétanque potřeba skoro víc než dost, drží díky závodní hře kulečníku. Druhým poraženým byl mladý tým Klír-Zdobinský-Maršík, který ale nemusí být vůbec zklamaný, protože šlo o velmi kvalitní umístění.

Finále slibovalo česko-polský souboj. A celá historie Vars Cupu je tak trochu česko-polským soubojem. Poláci totiž turnaj vyhráli celkem čtyřikrát, Češi šestkrát. Tým od severu chtěl po deseti letech navázat na poslední polské vítězství, ale trojice Resl-Habásko-Marhoul byla hladovější a byla to nakonec právě ona, která zvedla nad hlavu putovní pohár. Bronzovou příčku vybojoval tým Koreš-Netušil-Rendla.