Osmý dílek na mém pomyslném počítadle míří tentokrát do nejmenší pétanque obce v Česku. Sice by se stylově nabízelo, aby osmým osloveným byl někdo z Vrchlabí, ale možná by se slušelo vrchlabským už konečně vyzradit, že se jedná jen o mýtus a pověru 🙂 

A tak nakoukneme do Valšovic, malé obce kousek od Hranic na Moravě, kde žije okolo 135 obyvatel a kde je v místním klubu registrováno 18 hráček a hráčů. Členové klubu s trochu krkolomným názvem SKP Hranice VI.- Valšovice se mohou pyšnit ziskem šesti mistrovských titulů a tak se dá s nadsázkou uvést, že na každých 22,5 obyvatele Valšovic připadá jeden mistrovský titul. Klub patří k těm aktivnějším a to jak po hráčské, tak i pořadatelské stránce. V místním moc hezkém areálu v blízkosti lesů se pořádá každoročně několik turnajů, vesměs regionálních. Na těchto turnajích umí Valšovičtí vykouzlit vždy pohodovou a kamarádskou atmosféru, všechny zdejší turnaje jsou vždy naplněny a cestu si sem nachází často i hráči z Polska.

Jednou z nejaktivnějších hráček z Valšovic je Miloslava Kutá. Rodačka z Hranic, matka dcery Lucie a syna Tomáše a díky malému Vojtíškovi dnes už i babička je hráčkou, která neváhá společně s parťákem Petrem Tománkem cestovat za pétanquem daleké kilometry u nás i po světě. Tedy pokud jí to náročná a odpovědná práce na směny dovolí.

A tak mé otázky míří právě za ní, aby se s námi o své zážitky a názory podělila. Miluška je kamarádská a pro každou legraci. Na turnajích ji známe většinou jako tichou a nenápadnou, ale pozornému člověku neuniknou její šibalsky chytré oči, které naznačují, že je přesně tou osobou, o které můžeme říci, že tichá voda břehy mele. Miluška je zastánkyní sportovního pojetí pétanque a dle vlastních slov nemá ráda lež, aroganci a povýšené chování.

Kdy a kde jsi potkala pétanque a co ti přinesl nebo přináší?

Mé první setkání s pétanque se uskutečnilo v roce 2003. Sousedy po návratu od moře tato hra natolik zaujala, že si vytvořili malé hřišťátko za naším bytovým domem a dokonce uspořádali první turnaj – hajní versus radní. Já jsem se zpočátku na ně chodila jen dívat a se smíchem se bavila tím, jak se dospělí chlapi dokáží hádat, kdo je blíž nějakému prasátku.

Pak ale po založení sportovního klubu a vybudování prvních deseti hřišť jsem si házení koulemi vyzkoušela a začalo mě to bavit. Když členové klubu jezdili na turnaje, párkrát jsem s nimi jela jako divák a nevěřícně zírala třeba ve Slavkově na Lucinku Venclovou, tehdy ještě Klusovou, která vystřelila skoro každou kouli, nebo v Náměšti na Hané na Pavla Hejla st. či Juraje Adlera, jak na nerovném povrchu dokázali být stále u košona. A toužila jsem to také umět, a tak jsem začala trénovat pétanque.

A co mi přináší? To zná asi každý. Po týdenním pracovním vypětí se těším na bezva setkání s přáteli a odpočinkové (tedy někdy plné nervozity) hraní. Těším se z každé dobře hozené koule a následně i z výher. A ráda se dívám na finálové zápasy. Také jsem navštívila spoustu míst u nás i v cizině. Takže to shrnu: pétanque mi dal hodně kamarádů, aktivní odpočinek, nejen výherní radosti, příjemnou podívanou, ale i zábavu a zážitky z cest.

Ivo: Osobní zážitek je často hlavní motivací k tomu, aby se hráči stali registrovanými, začali trénovat a jezdit po turnajích. Vzpomínám si na turnaj v Daňkovicích, kam se přijel podívat s rodinou kamarád hrajícího hráče Františka Neckaře z našeho klubu. Tím kamarádem byl Miluškou zmíněný Juraj Adler a bylo na něm tehdy na první pohled vidět, že ho pétanque chytil V dnešní době mají lidi možnost sledovat některá finálová klání z českých turnajů formou streamu, což je členskou základnou velmi příznivě hodnoceno.

Málokterý hráč může říci, že bydlí doslova u hřiště. Co pro tebe znamená valšovický klub?

Je opravdu výhoda mít hřiště, ale i hráče jak se říká „u nosu“. Kdykoliv si můžeme odskočit si zahrát. V bytovém domě jsme čtyři rodiny a z každé je někdo v klubu. Nemusím ani zvonit, že jdu trénovat, ostatní slyší cinkat koule a přiběhnou. Valšovice jsou malá dědinka, takže máme k sobě blízko. Ze začátku byla v klubu skoro půlka vesnice. Postupem času však vydrželi jen takzvaní „srdcaři“. Jsme správci celého sportovního areálu, pořádáme mnoho akcí a vždy všichni přiloží ruku k dílu. Ostatně máme dobré vedení v osobě Zbyňka Jakeše. Jediné, v čem vidím trošku problém, je fakt, že nám chybí mladí hráči. Klub je zkrátka má druhá rodina.

Ivo: Tohle je výhoda malých klubů, respektive klubů z malých obcí, kde mají lidé k sobě blíž a dobře se znají. I díky tomu ve Valšovicích dokázali vybudovat hezký areál. Zbyněk Jakeš je dobrou duší tamního klubu, je to srdcař a obětavý člověk, který klub drží pohromadě. Mladí hráči se povětšinou rekrutují z rodinných řad jednotlivých členů, takže si ve Valšovicích musí počkat, až jim mládí teprve doroste.

Jaký máš vztah ke sportu jako takovému? Věnovala ses nějakému? A který máš v oblibě?

Sport mám moc ráda. Věnovala jsem se mu už od dětství. Chodila jsem do Sokola, hrávali jsme vybíjenou, házenou i košíkovou, za školu jsem běhala různé soutěže, chodila jsem do turistického kroužku. A samozřejmě můj ročník zažil i spartakiády. Dnes mě stále baví běh a také badminton. A moc ráda se dívám na tenis. Mým vrcholným zážitkem byl souboj nejlepších tenistů Evropy proti zbytku světa na turnaji Laver cup v Praze.

Ivo: Je vidět, že má Miluška díky sportování dobrou motoriku. Tenis umí pohltit. Kdo viděl poprvé na vlastní oči naživo vrcholný zápas, je většinou překvapený rychlostí a razancí jednotlivých úderů, což televize nikdy nedokáže zobrazit. Stejně jako u jiných individuálních sportů i zde hraje velkou roli psychika a to v pétanque dobře známe. Takže i sledování tenisu může být pro růst hráče v pétanque velmi podnětné.

Jsi známá tím, že s parťákem Petrem Tománkem hodně cestuješ po turnajích. Kde se ti nejvíc líbí? Kam ráda jezdíš?

To máš pravdu, že jsme s Péťou Tománkem hodně procestovali a máme moře nádherných zážitků.

Snad si vzpomeneš, že jsme vás byli v roce 2012 podpořit na MS v Marseille. Moc pěkná podívaná i díky francouzským fanouškům. A v roce 2013 jsme zase jeli povzbudit naše hráče Pavla, Lukáše a Honzu Valenzovy s Jindrou Kaucou do Říma, kde se konalo ME. Za další dva roky jsme cestovali do Bulharska, kde se taktéž v Albeně konalo ME a kde mimo jiné reprezentoval republiku i můj syn Tomáš.

Rádi poznáváme nová místa, kde se hraje pétanque, a nevadí, že je turnaj nebodovaný. Vždy si to užijeme a poznáme nové lidi. Výborná parta je třeba v Buchlovicích, Sokolči či Velimi. Ráda jezdím na turnaje pořádané v krásném prostředí zámků. Jen škoda, že už jich ubývá. Líbilo se mi v Jaroměřicích i ve Slavkově, kde už asi turnaje bohužel nebudou.

Ivo: Ano. to si pamatuju velmi dobře a potvrzuji, že se hned líp hraje, když má člověk na tribuně nějaké fanoušky. Jen to potvrzuje, že Miluška má pétanque vskutku v oblibě. Ráda si jede zahrát mezi amatéry, stejně jako sledovat ty nejlepší na šampionáty.

Vzpomínáš si na svůj první turnaj a zápas?

Mám licenci od 1. ledna 2007, ale hrála jsem už v roce předešlém. Můj první „venkovní“ turnaj byl v Litovli, kde se konaly Hanácký bakole. Sice jsem se svým spoluhráčem Jardou Skácelem nepostoupila do zápasů o hlavní výhry, ale v doprovodném turnaji Hanácká brdolka jsme byli třetí. Asi jsem byla hodně nervózní, takže si na zápasy moc nevzpomínám, jen si pamatuji, jak jsem šílela, že soupeř je blíže košonu a kolega stavař, co měl v oku každý milimetr, mi říkal: “Kdeže, děvče, jsme tam my!“ A vždy měl pravdu.

Ivo: Je pravda, že zkušené oko dokáže rozeznat i milimetrové rozdíly ve vzdálenosti. Na turnajích se setkáte s praktiky, kteří se téměř nemýlí, ale také s těmi, kteří měří nebo mají touhu měřit každou druhou hozenou kouli. A to bohužel neplatí jen pro nováčky.

Stalo se ti někdy něco, co tě při pétanque překvapilo nebo zaskočilo?

Tak o překvapení občas není nouze. Už se stalo, že vystřelený košon zasáhl projíždějící auto a byla to fakt pořádná rána nebo rozbil sklenice s pitím. A v zápase má nejdůležitější roli, neboť každé jeho chtěné i nechtěné posunutí mění zásadně průběh hry. Vyndáním košona ze hřiště si můžete pojistit výhru, což jsem několikrát viděla v mnoha zápasech nejen v cizině, i Kuba Konšel si tímto způsobem dopomohl k vítězství na MČR dvojic. Takže je potřeba trénovat střelu nejen na koule. A co mě zaskočí, tak to bývá nevhodné chování některých hráčů při hře i mimo ni, kde se projeví špatná povaha člověka, často podpořená i alkoholem. Ale o tom už tu proběhlo mnoho diskusí, tak nebudu zabíhat do detailů.

Ivo: O špatném chování a povaze některých účastníků toho bylo skutečně již řečeno a napsáno dost. O alkoholu taktéž. Možná si oni jedinci ani neuvědomují, že si tím vystavují určité lidské vysvědčení. Umět při hře pracovat s cílem, tedy s košonkem je velmi účinnou zbraní. Kdo to ovládá, má eso v rukávu. Ne nadarmo je střelba na košonek samostatným ateliérem při střelecké dovednostní soutěži a body z košonka většinou rozhodují.

Kdo se ti v českém pétanque líbí a koho považuješ za nejvíce zajímavého hráče ?

Český pétanque se hraje na amatérské úrovni, tím chci říci, že nikdo ho nemá jako zaměstnání, a přesto nepostrádá dobré hráče, kteří se neztratí ani v cizině. Líbí se mi hraní již zmíněného Jakuba Konšela a za ženy uvedu Alici Hančovou. Ale jinak jsou výborní hráči v Brně – rodinný klan Michálků, ve Vrchlabí – kluci Bílkovi, Vláďa Brázda, Lucka Venclová, v Lipníku – Kačka Froňková s Péťou Vavrovičem a Petrem Fafkem, v Krumsíně – Fana Kaplánek, Martin Pírek, Krpcovi, v Loděnici – Honza Marhoul s Jirkou Froňkem, v Karlových Varech Lukáš Valenz, v Úněticích Petr Fuksa, v Jablonci rodina Lukášů s Markétou Palicovou, v Kolové Jindra Kauca a tak dále. Ještě nesmím opomenout naše mladé hráče, které pétanque baví a kteří pod vedením zkušených hráčů svou hru stále zdokonalují.

Ivo: Miluška zde zmiňuje spoustu hráček a hráčů, kteří se vesměs dlouhodobě pohybují na předních místech v turnajích. Za tím jsou samozřejmě skryty hodiny tvrdé tréninkové práce a turnajová praxe. Všichni výše zmínění a i další si toto postavení museli vybojovat. Zároveň se tím stávají těmi, kteří mohou fungovat jako vzor pro mladé nastupující hráče. Tím, jak se chovají na turnajích, jaké mají vystupování, projevy při hře nebo mezi zápasy, tím vším nastavují dětem a juniorům určitou laťku. Pro mladé hráče je důležité, aby měli okolo sebe lidi, vedle kterých mohou růst. Nejen herně, ale i lidsky.

Ač velmi dobrá hráčka, neúčastníš se moc MČR žen. Proč ?

Děkuji za poklonu 🙂 MČR žen jsem se zúčastnila asi třikrát. Pracuji každou druhou sobotu, termín mi často nevyhovoval a musela jsem si turnaje vybírat. Za Valšovice ovšem dvakrát vyhrála a republiku reprezentovala Lenka Svobodová, takže jsem vždy měla komu fandit.

Ivo: Ano, Miluška se zúčastnila tří mistrovství.V roce 2007, v roce 2009 a v roce 2013. V tomto roce dosáhla spolu se svými spoluhráčkami Lenkou Svobodovou a Janou Krpcovou na třetí místo. Je na škodu, že se dík pracovním povinnostem Miluška nemůže účastnit těchto MČR častěji. Myslím, že by byla velmi platnou členkou každého týmu a ženský pétanque v ČR tak přichází o velmi kvalitní hráčku.

Jakého svého výsledku si nejvíc ceníš a čeho bys chtěla dosáhnout?

Je hřejivé u srdce vidět na putovním poháru své jméno, a když se jedná o MČR, je to o to hřejivější. Mně a Péťovi Tománkovi se to podařilo v roce 2017 v Chebu, kdy jsme ve smíšených dvojicích z devíti zápasů neprohráli ani jeden. Na MČR dvojic v Jihlavě v roce 2009 nám k tomu chyběl jeden krůček. Tam mne zdolala únava doslova nočního hraní a ve finále jsem již nepotvrdila slova zdolaných semifinálových hráčů: „…se ukaž, vždyť je pořád na košonu“. A cením si i dobrých výsledků na turnajích Centrope, kde se nám podařilo porazit i dobré hráče z ciziny. A čeho bych chtěla dosáhnout? Pokud okolnosti a zdraví dovolí, tak bych se i nadále snažila ještě nějaký ten pohár vyhrát.

Ivo: Není náhodou, že nejlepších výsledků Miluška dosáhla ve dvojicích. Souhra s Petrem Tománkem se musela dříve či později projevit. Vždyť spolu sehráli rovných 200 turnajů. Druhým Miluščiným nejčastějším parťákem je syn Tomáš s „pouhými“ 23 starty. Dá se tedy bez nadsázky říci, že Miluška s Petrem tvoří ustálenou dvojici a pro turnaj trojic pro sebe hledají třetího do party. Zde není žádný stálejší hráč či hráčka. Nejčastěji tuto dvojici doplnili Zbyněk Jakeš, Lenka Svobodová a Ivo Navalaný, tedy tři kluboví spoluhráči. Všichni společně po 10 startech. Miluška hrála celkem dosud s 53 spoluhráči, z toho s 28 pouze jednou.

Co bys v českém pétanque vylepšila kdybys měla tu možnost?

Moc mě mrzí, že Mezinárodní olympijský výbor schválil pro odložené hry v Tokiu v roce 2021 pět nových disciplín, ale bohužel pétanque mezi nimi není. Hráči by jistě i v českém pétanque měli velkou motivaci. Určitě bych vylepšila průběh některých turnajů, aby se nemuselo hrát pozdě večer, a tudíž i bez diváků, jak už o tomto problému psal Kuba Konšel a další. A jelikož beru pétanque hodně sportovně, zrušila bych na významných turnajích prodej alkoholu.

Ivo: Zde zastáváme s Miluškou stejný názor. Bohužel obrovské úsilí celé řady lidí ke kýženému cíly nestačilo a pétanque se na olympijských hrách neobjeví. Je to velká škoda, protože ho skutečně hraje téměř celý svět a je nenáročný na materiální vybavení. Asi mu uškodilo to, že se nehraje na přesný počet her podobně jako třeba curling a také divácky je zajímavý pouze pro zasvěcené. Své tam také jistě odehrál i fakt, že neumíme dosud obarvit ocel. Pouze nalakovat. A tak se neznalí diváci těžko orientují v koulích. O alkoholu toho bylo také již napsáno dost. A plně se ztotožňuji s názorem, že by na turnajích (alespoň) kategorie MČR neměl být alkohol vůbec podáván.

Kdy ses při pétanque opravdu zasmála a čemu?

Úsměvných situací bylo také dost. Zmíním třeba hru v pivovaru v Úněticích, kdy se po střele košon vrátil na čtyři metry, a ve hře pokračoval Jirka Koreš ml., který díky své výšce mohl kouli doslova položit. Také jsem se zasmála historce našich hráčů na turnaji v Polsku, kde se jim nepovedly první dva zápasy. Když nastoupili do třetího kola proti polským seniorům, prohlásil Zbyněk Jakeš, že jestli toto nezvládnou, trhá registračku. No a dopadlo to tak, že co staré dámy nenaplacovaly, to jejich spoluhráč po zemi vykáčkoval a naši dostali „kanára“. Takže nikdy nikoho nepodceňovat a do každého zápasu jít na „plný plyn“. Pétanque nám tak nejen posiluje nervy, ale i bránici

Ivo: Občas se stanou u pétanque veselé příhody. Na kvalifikačním turnaji trojic v brněnské Slatině v roce 2001 prohlásil hráč ČP Poděbrad Vratislav Lébl, že pokud prohraje tento zápas, tak vnoří své ruce do nedaleké hromady hnoje. A skutečně se tak stalo za obrovského veselí přihlížejících a hřmotného nenapodobitelného smíchu Vládi Ježka ze Stolína. Vyplácí se nikdy nikoho nepodceňovat a tzv. nemachrovat.

Na který zápas nejraději vzpomínáš a na který je lepší zapomenout?

Těch zápasů je hodně, řekla bych to asi tak: ráda vzpomínám na zápasy, které jsem hrála s pohodovými spoluhráči proti pohodovým soupeřům. Zapomenout se snažím na ty, kde se mi nedařilo a fakt jsem hrála mizerně. Jeden takový se mi vybavuje z turnaje Na Výsluní v Chrudimi, kde jsem koule doslova vztekle odhodila. Dodnes se za to stydím a dodatečně omlouvám našim slovenským kamarádům Dzúrikovi a Rakonczovi.

Ivo: Každému se asi stane, že nemá svůj den. Naštěstí je těchto zápasů a turnajů výrazně méně, než těch úspěšných a pohodových. Sám jsem zažil případ, kdy nám ve trojici uprostřed zápasu odešel frustrovaný spoluhráč a zápas jsme dohrávali o čtyřech koulích. A stává se to i na nejvyšší úrovni. Jsme jen lidé a emoce k pétanque patří.

Jsi známá tím, že ve smíšené dvojici hraješ střelce, což není úplně obvyklé. Kolik času věnuješ tréninku?

Jelikož jsem trénovala o něco více než můj spoluhráč, který nemá tak často jako já možnost vyběhnout na hřiště, tak jsme si časem „střelu a plac“ prohodili. Ovšem když se nedaří jednomu, dokážeme se zastoupit a tím také zmást soupeře. Letos jsem tomu tréninku vážně moc nedala. Ale jak tvrdí Péťa: „Náš trénink jsou vlastně turnaje“.

Milý Ivošku, děkuji Ti za rozhovor a přeji v této adventní době Tobě a všem milovníkům hry pétanque pevné zdraví a hodně úspěchů a hlavně radosti ze hry.

Ivo: Také děkuji Milušce za zodpovězení otázek a připojuji se k ní s přáním pro nás všechny, kterým pétanque učaroval, abychom se mohli všichni ve zdraví a pohodě zase sejít na turnajích a mít možnost změřit síly a mezi zápasy užít přátelství, kamarádství a vzájemné úcty.

Miloslava Kutá

• Registrována 2007, od počátku klub SKP Hranice VI. – Valšovice
• Odehráno 14 sezón, 270 turnajů
• TOP 10 bodovaných výsledků – 4241b
• Průměrné umístění v žebříčku – 78.místo
• Nejvýše v žebříčku – 36.místo ( 2009 )
• Průměrné umístění v turnaji – 29.místo
• Nejvíce turnajů v roce : 31 ( 2010 )
• Největší úspěch : Mistryně ČR 2×2 mix ( 2017 ) společně s Petrem Tománkem
• Počet vítězných turnajů – 3
• Pořadí v historické tabulce úspěšnosti – sdílené 214.místo