Meduna: Odpočinek? Neznám!

Meduna: Odpočinek? Neznám!

Za dalším, již jedenáctým stupínkem na pomyslném počítadle rozhovorů jsem zavítal do zhruba dvacetitisícového města ve východních Čechách. Do města s krásným okolím a také do domovů hrdinů seriálu Zkoušky z dospělosti. Ano, zavítal jsem do Chrudimi. První kontakty s pétanque v tomto městě jsou spojeny nepochybně s klubem Bastila okolo Honzy Axmana, nicméně dnešním nejznámějším chrudimským hráčem, organizátorem a propagátorem této krásné hry je bezesporu prezident klubu Chrupek Vilém Meduna.

Viléme, co jsi dělal, než jsi potkal pétanque?

Od útlého věku jsem hravý a mým největším koníčkem je organizování všeho druhu. Jak říká můj kamarád, jsem schopen zorganizovat i „noční přelet chroustů“. Současně jsem vždy toužil sloužit u ozbrojených či bezpečnostních složek, čehož jsem si následně užil ažaž. Po základní vojenské službě jsem pracoval jako hasič a následně u policie ČR. Kariéru v uniformě jsem ukončil v roce 2010 v hodnosti podplukovník, ale stále se pohybuji v oblasti práva. V současné době pracuji v advokátní kanceláři a externě učím na střední škole právo. Jsem od roku 1986 ženatý s Ivou, se kterou mám dvě dcery. Iva pétanque také hraje, ale spolu hrát nemůžeme, protože by došlo přinejmenším k vzájemnému ublížení na zdraví.

Ivo: Vilém prostě potvrzuje pravidlo, že hrát si lze v každém věku, a zařadil se tak do zástupu hračičků a organizátorů, neváhající své síly a um obětovat ve prospěch jiných. Má moje velké sympatie.

Kde ses setkal s pétanque? Kdo má zásluhu na tom, že ho dnes hraješ a čím tě pétanque zaujal?

S pétanque jsem se setkal poprvé na chatě u jednoho bývalého člena spolku Bastila Chrudim. Natolik mě to zaujalo, že jsem svoji skupinu přátel zapojil do amatérského tréninku a postupně jsme se navázali na Pavla Fereše a nebožtíka Pavla Pachlu. Moje první setkání se závodním pétanque bylo ve Vrchlabí, kde jsem byl na pracovní rehabilitaci v Herlíkovicích. Zde jsme vrhali čínské koule s takovým zápalem, že to zaujalo vedoucí zdejší kuchyně natolik, že nás přesvědčila, abychom se zúčastnili turnaje jejich klubu. Tímto Janu Srnskou zdravím a děkuji za překrásný zážitek v podobě posledního místa.  Poté to už šlo celkem rychle, s Honzou Axmanem, šéfem Bastily Chrudim, jsme obsadili krásné 6. místo na turnaji ve Vojnově Městci a následovala registrace u Michala Habáska v Auře Havlíčkův Brod.

Ivo: Tak vida, velmi svérázná dáma a hráčka z Vrchlabí (mimochodem babička Luboše a Jakuba) má velký podíl na objevení Viléma pro velký český pétanque. Vrchlabí vychovalo pro český pétanque řadu skvělých borců a jak se ukazuje, jsou různé cesty.

Odkud jsi rodákem a co pro tebe rodné město znamená? Co zajímavého bys o něm dokázal povědět a na jaké místo bys pozval své kamarády?

Narodil jsem se v Chrudimi, celý život zde žiji a nepředpokládám, že bych na stáří odešel někam jinam. Miluji to zde a také mám rád Železné hory, které se v podstatě za Chrudimí začínají zvedat do svých“ závratných výšin“. Pro zajímavost, nejvyšší místo je 734 m.n.m., srdcem je Sečská přehrada a okrasou je rozsáhlá zřícenina hradu Lichnice. Mým snem je uspořádat na Seči turnaj, aby všichni poznali kouzlo zdejší krajiny.

Ivo: Věřím, že by se jednalo o perfektní akci ve skvělé destinaci. Budu Vilémovi držet palce, aby se i tento jeho projekt podařil dotáhnout do zdárného konce. Přeci jen postupně o areály a pétanque místa spíš přicházíme, tak každé nové místo je jistě věcí vítanou.

Jsi znám tím, že hodně cestuješ. S rodinou i kamarády neváháš mířit i do dalekých destinací, a pokud vím, snažíš se to spojovat i s pétanque. Kde jsi byl nejdál a kde se ti líbilo nejvíc?

Od malička rád cestuji, což vyústilo při maturitě na gymnáziu Josefa Ressela, kdy jsem jako nepovinný předmět vybral zeměpis. Nejsem zrovna povalečský typ, ať u moře či v horách, musí být nějaká činnost, pohyb, program. Při vzestupu futsalového klubu Era Pack Chrudim jsme po celé Evropě následovali tento tým v poháru mistrů Evropy. Takto jsme procestovali Belgii, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Španělsko, Polsko. To jsme však cestovali jen jako velmi zanícení diváci. Bylo na čase, abychom sami začali poznávat krásy jiných zemí a být i my aktivní.

První zahraniční cesta vedla na turnaj Centrope do Mariboru. Byl to úchvatný zážitek a od té doby, jako následek bujaré družby, mám ve Slovinsku spoustu přátel, se kterými si píšu a dle možnosti se i navštívíme. Byl jsem i na Centrope v Lublani a Slovinsko jsem projel křížem krážem. To se mně natolik zalíbilo, že jsem začal plánovat další turisticko-pétanque výlety. Pravidelně jezdíme s karavanem k Neziderskému jezeru na Centrope Rakouska, s karavanem pravidelně jezdíme i do Polska a Německa. Nejdále jsem byl na soukromém týdenním házení v Paříži. Zde jsem se setkal u Bastily s perfektní partou hráčů, kteří mě posunuli v pétanque myšlení o hodně výš.

Srovnatelná vzdálenost je do Petrohradu, kde jsme se zúčastnili letního pétanque festivalu. Ruští přátelé nám zařídili neskutečný program se vstupem do památek města i na nás zbyla medaile za třetí místo v trojicích. Velice pěkný turnaj byl ve Ventspilsu v Lotyšsku, naopak nerad vzpomínám na festival pétanque v Bulharsku. Celkově to nebyla zdařilá akce. Cestovka zklamala, počasí na zimník, vytopení pokoje manželů Vaníčkových, zavřené atrakce. Potěšila snad jen dobrá parta pod vedením Pavla Kota s Vaníčkovci. V semifinále turnaje dvojic jsme s Petrem Pilátem byli krůček od postupu do finále, ale z důvodu náhlé zákeřné indispozice jsem musel zápas skrečovat, dva dny jsem ležel v posteli a zbylo na nás třetí místo.

Vloni jsme cestovali po Islandu a sháněli stopy pétanque, tento sport sem však ještě cestu nenašel. Zkoušeli jsme to s Petrem Pilátem ještě v Jihoafrické republice, ale ani zde o pétanque nic neslyšeli.

Ivo: Skutečně bohatý výčet cestopisných zážitků. Člověk by sice řekl z dějepisu, že v 18. století byla Bastila stržena, ale Vilém zřejmě myslel Place de la Bastille. Akce v Pobaltí i Petrohradu musely stát za to, je vidět, že za pétanque se dá cestovat všude možně a při té Vilémově zmínce o organizování přeletu chroustů bych se nedivil, kdyby co nevidět spatřil světlo světa jihoafrický klub Chrupek ZULU pétanque Johannesburg.

Máš velký akční rádius. Pořádání turnajů v Chrudimi, v Medlešicích, v Hrochově Týnci a Slatiňanech sebere jistě spoustu času a sil. Kde čerpáš energii a u čeho si v životě umíš nejvíce odpočinout?

Je pravdou, že pravidelně pořádáme nejvíc turnajů v ČR, ale posezení při hodnocení turnaje je pro mě tou energií do další práce. Zde přátelsky popovídáme, dáme si i trochu toho pivečka, vzájemně se třeba i pochválíme (smích) a jdeme dál. Ta parta lidí kolem mě je nezměrnou energií a já si těchto lidí nesmírně vážím. Odpočinek? Neznám (znovu smích).

Jsi znám svými kontakty na politiky. Daří se ti využít těchto kontaktů pro Chrupek a potažmo ČAPEK dle vlastních představ a přání?

Domnívám se, že politika je součástí našeho života a politik by měl dělat vše, co je pro lidi. Daří se mně přesvědčovat osoby na různých pozicích, úřadech či firmách, že pétanque je relaxací pro všechny věkové kategorie. Je tedy nutné komunikovat se všemi, kteří mohou pomoci našemu sportu, zvláště když není třeba žádných závratných sum peněz. Není výjimkou, že se na zahájení turnaje sejdou například poslanci Poslanecké sněmovny PČR napříč politickým spektrem a při posezení s pořadateli vyslechnou naše stesky, přání a stížnosti.

Ivo: Ano, o tom to je, propagovat pétanque třeba pomalými, ale účinnými krůčky. I touto drobnou mravenčí prací se dokážeme profilovat, ukázat a takzvaně prodat. Když už to plně nefunguje na centrální úrovni, buďme rádi za dobrou regionální práci.

Přeci jen se již delší dobu pohybuješ v českém pétanque prostředí. Kde český pétanque nejvíc tlačí bota?

Pokud se týká situace v českém pétanque prostředí, jsem přesvědčen, že největší problém je absence komunikace mezi dvěma skupinami hráčů, na které je tak nějak pétanque rozdělen. Na jedné straně trochu konzervativní zkušení matadoři, na druhé straně dravé mládí. Budoucnost je ve svornosti, vyvarování se minulých chyb a ve společném cíli.

Sportoval jsi od dětství? Prozraď nám v jakém sportu nebo sportech. A které týmy nebo jednotlivci patří k tvému fanouškovskému srdci?

Jako asi každý kluk jsem v mládí zkusil všechny možné sporty, ale profesionálně jsem se věnoval jen požárnímu sportu, což byla super rasovina. Poté jsem se věnoval stolnímu hokeji (pro chlapce z Brna – šprtec). Zde jsme hráli celých 5 let nejvyšší soutěž družstev, a když jsem s Pavlem Filou, který mě drahně let provází mojí životní poutí, seznal, že je třeba něco změnit, dali jsme se na maratóny horských kol. Musím podotknout, že i toto byla rasovina a takový maratón Manitou Železné hory o délce 115 km, který jsem absolvoval 6x, nebyl rozhodně procházkou růžovým sadem. Někde souběžně s  fyzicky náročnými sporty jsem se závodně věnoval čtyřkolému mariáši a zastával jsem 4 roky funkci předsedy sekce čtyřkového mariáše České unie mariáše.

Ve fotbale fandím SK Teplice, v hokeji Dynamu Pardubice a ve futsalu našim borcům. Ještě jsem nezmínil šipky, takže můj bratr Filip Novotný, který byl i členem české reprezentace, mě jednou vytáhl na turnaj dvojic okresní úrovně a na tomto prvním a zřejmě i posledním turnaji jsme skončili třetí.

Ivo: Jak už jsem zmínil, velký akční rádius. Od hasičů přes šprtec a horská kola k mariáši a šipkám. A samozřejmě k pétanque. Zajímavostí je fandění teplickému klubu u východočeského rodáka a patriota.

Vzpomeneš si, jaký nejkurióznější zápas jsi odehrál?

Moje kuriozity? Dvě. Zápas o 5. místo na prestige Mariánské Lázně s Kristýnou Krajánkovou a Petrem Pilátem proti Jindrovi Kaucovi, Petru Fafkovi a Lubomíru Srnskému. 1 nához 0:5, další 0:9, další 5:9, 8:9, 9:9, 13:9. Rychlá hra a pěkný výsledek. Rychlejší a divočejší s Davidem Faltýnkem ve finále Na Výsluní v Chrudimi proti polským hráčům – 0:4, 4:4, 4:8, 8:8, 8:13. No, zde se jen střílelo a my jsme s Davidem byli o jeden nához kratší. Zápas skončil skoro dřív, než začal. (smích)

Ivo: Jo, zápasy proti Davidu Faltýnkovi někdy umí být zapeklité a rychlé. S Honzou Michálkem o tom víme své. V roce 2014 jsme z pozice nejvýše nasazených v prvním kole MČR dvojic ve Vojnově Městci vyfasovali právě Davida s Michalem Soldánem, kteří nás ze hřiště vypráskali s kanárem na tři náhozy! Trochu brutální zahájení důležitého turnaje, na kterém jsme nakonec ale přeci jen vybojovali titul.

Působíš jako člověk, který si umí vychutnat dobré jídlo. Jakou nejzajímavější věc jsi dosud ochutnal a na co a kam bys pozval své přátele?

Jídlo si dokážu vychutnat, však jsem také prostorově výraznější. Nejvíce jsem si pochutnal na masové směsi na způsob šašliku, což ukuchtil kapitán lodi, na které jsme se toulali kolem ostrovů Hvar, Brač a Vis v Chorvatsku. Své přátelé bych pozval, a často i zvu, na svůj guláš. Ženská guláš neumí, chlapi ho dělají dobře, já prostě ……..  (velký smích).

Ivo: Při této příležitosti mi nedá vzpomenout na kdysi bájný turnaj Foocus v Maďarsku. Samotný turnaj byl vyšperkován o souběžnou soutěž ve vaření kotlíkového guláše, ve kterém jsou Maďaři mistři světa. Celou scenérii doplňovalo grilování velkého telete na rožni. Součástí turnaje bylo ochutnávání guláše a ještě dnes cítím tu neskutečnou vůni.

Nelze si nevšimnout úspěšně se rozvíjející spolupráci s panem Schejbalem, starostou Hrochova Týnce. Máte v Týnci nějaké další plány? Skrz geografickou polohu se jedná o přijatelnou vzdálenost pro všechny kluby v Česku.

Celkem náhoda mě svedla dohromady s Petrem Schejbalem. Jednalo se o využití areálu zámku v Hrochově Týnci a Petr, jako starosta, si nechal vysvětlit vše o pétanque.  Bylo rozhodnuto, že úpravy parku budou provedeny s potřebami pétanque. Tempo úprav však nabralo závratné rychlosti a po krátké době byl Hrochův Týnec poctěn pořádáním MČR. Cílem našeho klubu i Hrochova Týnce je nabídnout ucelený areál s ubytováním, občerstvením a dostatečným množstvím hřišť. Je to však ještě hodně dlouhá cesta.

Ivo: A za těch pár let je vidět neskutečné penzum práce. Z areálu v Hrochově Týnci se stává velmi oblíbená destinace a to nejen díky jeho geografické poloze.

Které české hráčky a hráči tě zaujali a čím?

Mám rád pohodové hráče se smyslem pro humor. Vždy jsem se těšil na estrádu v podání manželů Demčíkových. Na jedné straně soustředěnost, na druhé straně různé poznámky. Toto se obrátilo několikrát za hru. Demčíci si to užívali, soupeř trpěl a diváci jásali. Velice si vážím toho, že jsem s Demčíky sehrál několik turnajů a in natura jsem tuto atmosféru zažil. Jo, postupovali jsme (smích).

Z velkých hráčů rád sleduji při hře Jindru Kaucu, Ivoše Michálka a Zbyňu Jakeše. Jako hlavní rozhodčí jsem viděl spoustu zápasů a hráčů, ale nechci unavovat výčtem dalších hráčů, kteří mě něčím zaujali.   Ze zahraničních hráčů obdivuji hru Philippe Quintaise a hodiny dokážu sledovat zápasy hráčů z Madagaskaru. Vzorem pétanque skromnosti je pro mě Viktor Sudnik, který dokázal se Sbornou získat třetí místo na mistrovství Evropy v kategorii 55+ a považuji ho navíc za svého pétanque přítele.

Ivo: Vilém o sobě zapomněl ještě říci, že mnoho turnajů sám nehraje, protože zastává dost často pozici hlavního rozhodčího. Pro tuto nevděčnou roli je těžké a složité najít vhodné a ochotné lidi. Vilém je prostě obětavý typ.

Viléme, očividně neváháš svůj čas, schopnosti a energii věnovat pro ostatní. Jsi aktivní pořadatel i člen STK. Nepřemýšlel jsi o svém nějakém větším zapojení do struktur Čapek?

Pokud budu osloven a bude se jednat o oblast, které hovím a hlavně jí rozumím, jsem připraven vložit své schopnosti a zkušenosti do služeb českého pétanque. Rád bych na sklonku života konstatoval v souladu s Janem Nerudou, že vším, čím jsem byl, byl jsem rád.

Pokud mohu, chtěl bych touto cestou poděkovat hráčům, kteří mě vzali do party, a vždy to bylo pohodové. Tedy děkuji Davidu Faltýnkovi, Mírovi Krpcovi, Kristýně Krajánkové, Petrům Pilátovi,  Morávkovi a in memoriam Šmídovi, Milanu Kulhánkovi, manželům Demčíkovým, Martinu Pírkovi, Ivoši Navalanému a samozřejmě do nebe Pavlu Pachlovi. Pokud jsem na někoho zapomněl (Honza Spilka a Strejda), tak toto není náhodou, prostě na poslední místa se nevzpomíná. Zvláštní poděkování patří našemu felčarovi Pavlu Filovi, který je nejen dobrým spoluhráčem, ale i kamarádem a hlídačem mého zdraví.

Vilém odehrál dosud devět sezón jako registrovaný hráč. Šest jako hráč klubu AURA Havlíčkův Brod, od roku 2018 v barvách klubu Chrupek. Za celou dobu po svém boku vystřídal Vilém 37 spoluhráčů, nejvíce sehrál s Kristýnou Krajánkovou 37 turnajů, 35 krát hrál s Ivo Navalaným a následuje Pavel Pachla s 32 starty. Dosud se mu podařilo vyhrát jeden turnaj. Byl to Zámecký turnaj a vítězství vybojoval s Kristýnou Krajánkovou a Martinem Pírkem. Díky této výhře zaujímá v celkovém historickém přehledu sdílené 370. místo. Nejvíce turnajů sehrál Vilém v roce 2013, to jich bylo 24. Jeho průměrné umístění na turnaji je 30. místo a jeho průměrné umístění na žebříčku je 166. místo. Hodnota deseti nejvyšších Vilémových bodových výsledků činí 2702 bodů.

Vilém se také zapojil do klubové soutěže, kde odehrál čtyři sezóny v 1. lize, kde sehrál celkem 33 zápasů, z toho 13 vítězných. Třikrát v barvách klubu AURA Havlíčkův Brod, jedenkrát v barvách klubu Chrupek Chrudim.

Žádné komentáře

Přidej komentář