V rámci mého projektu pétanque rozhovorů jsem dokráčel až k číslici 13. Zatímco tato cifra je všeobecně považováno za nešťastnou nebo přinášející smůlu, hráči pétanque se třináctce nikterak nebrání, samozřejmě za předpokladu, že je „kolíček“ na jejich straně.

Celý koncept jsem se rozhodl uzavřít rozhovory se zahraničními hráči, kteří u nás žijí nebo k nám na turnaje jezdí. Položil jsem každému z nich čtyři otázky a v následujících článcích se můžete seznámit s jejich životními příběhy, postřehy, názory a doporučeními. Myslím, že se jedná o zajímavé čtení, které nás všechny může obohatit o pohled zvenčí. Tak příjemnou zábavu.

Prvními oslovenými jsou Michal Dzúrik ze Slovenska, Rubi Gorroño López z klubu CdP Loděnice a Benjamin Hildenbrand z klubu Kulový blesk Olomouc.

MICHAL DZÚRIK

Michal Dzúrik, rodák z Bratislavy, začal v roce 2003 hrát pétanque příležitostně a rekreačně. V roce 2007 se registroval v klubu Premier, kde byl až do roku 2015, kdy přestoupil do klubu La Boule Modra, od roku 2020 nově Harmony Modra. Michal je jedním z nejaktivnějších slovenských hráčů, který pravidelně navštěvuje turnaje nejen na Slovensku, ale neváhá za pétanque zavítat i do zahraničí. Nejdál se jako hráč dostal do izraelského Eilate a jako trenér ženské reprezentace do thajského Bangkoku. Nejvíce se mu ale líbilo na turnaji v Bulharsku v přímořském městečku Nesebar. Můžete ho potkat na turnajích Centrope a několikrát do roka pravidelně zavítá také k nám do Česka.

Michal patří do skupiny lidí, pro které je práce zároveň i koníčkem. Pracuje na Univerzitě Komenského v Bratislavě jako odborný referent zahraničních vztahů, kde se zabývá výměnnými pobyty slovenských studentů mimo země Evropské unie a naopak organizuje pobyty zahraničních studentů na Univerzitě Komenského. Mezi jeho další záliby patří cestování, studium jazyků, poezie a samozřejmě pétanque. Michal je ženatý, svatbu měl stylově v době konání mistrovství Evropy žen v Bratislavě a manželka je mu zároveň kolegyní, ale pétanque si zahraje pouze rekreačně na dovolené.

Michal je opravdovým slovenským patriotem milujícím bryndzové pirohy, ale rád si pochutná i na specialitách kavkazské kuchyně, nepohrdne dobrými zrajícími sýry, klobáskami a uzenými salámy a rozhodně jej neurazíte poctivým vídeňským řízkem a kvalitním vínem.

V mládí se Michal věnoval lehké atletice, ale zradila ho záda, takže medaile ze sprintu, které získal, byly ještě z juniorské kategorie. V seniorském věku poté přibyly už ty z pétanque. Nejcennějšího úspěchu Michal dosáhl na mistrovství světa jednotlivců v roce 2014, kde získal bronzovou medaili v Poháru národů. Cení si také výhry ve slovenské lize klubů v roce 2018 a následné účasti na Eurocupu ve Švýcarsku v roce 2019. A samozřejmě mu radost udělaly všechny medaile z mistrovství Slovenska a úspěchy na domácích i zahraničních turnajích. Mezi ty lze jistě zařadit i tři vítězství na českých turnajích. V roce 2019 přišlo vítězství na Mozartových koulích společně s Dušanem Lančaričem a Jurajem Valentem, v roce 2017 zvítězil na Golden Prague Cup s Jindřichem Kaucou a do třetice to byla výhra na turnaji Beraní koule v Albrechticích  2009, kde mu byl za parťáka krajan Michal Stano. V domácím prostředí vyhrál na dvacítku turnajů. Michal je také pravidelným účastníkem zimních halových turnajů DUEL a TRIAL v Brně.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v Česku a na Slovensku?

Najväčší rozdiel je v hernej kvalite. A to je hlavný dôvod, prečo slovenské turnaje hrávam minimálne. Nemôžem povedať, že na Slovensku nemáme dobrých hráčov, no na bežnom turnaji hrajú v rôznych tímoch, takže proti naozaj kvalitnému (alebo lepšiemu) súperovi si zahrám raz/dvakrát za turnaj. Ďalším faktorom je systém turnajov – naše kluby pred pár rokmi schválili schému, ktorá spôsobila, že takmer všetky turnaje sa hrali trojkolovým švajčiarom + KO. Trochu nuda. No verím, že toto sa budúci rok napraví, ŠTK má na stole návrhy vylepšení. No a tretím faktorom je pitie alkoholu + benevolencia rozhodcov. Tu samozrejme nie je problém, keď si dám po švajčiari k obedu jedno pivo. Ako problém vidím neprístojné správanie nacenganých hráčov, protihráčov, divákov či rozhodcov. Toto ja nepotrebujem. Radšej idem k vám či inde do zahraničia, kde takéto excesy vidím minimálne.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Páči sa mi, že aj keď idem na váš regionál, česká špička je prítomná; nie je to tak, že regionálne turnaje sú pre menej zdatných a prestige je pre špičku. Páči sa mi hrať aj skupiny, alebo bez časového limitu, resp. aspoň na limit 60 min. Na českých turnajoch sa mi páči aj to, že začínajú načas!
Najradšej chodím k Pavlovi Konečnému do Olomouca na Mozartovy koule – ťažký terén, kvalitní súperi, príjemná organizácia. Vlani sme prvýkrát boli vo Vrchlabí a nádherné prostredie a veľká finálová divácka kulisa zaistili, že sa hneď stalo našou obľúbenou destináciou. Rád si chodím „zašúľať“ aj ku Glaserovcom do Ořechu, cestou sa stavíme v Prahe U Pinkasů na jednu čapovanú hladinku. Ako vieš, chodím do Českej republiky často, ostatné lokality striedam, Albrechtice, Krumsín, Valšovice, Litovel, Vědomice, (ex-) Slatina… No a Nymburk, ten milujem a posielam chalanom veľkú pusu, nech si o tom myslí kto chce čo chce 🙂 Rád spomínam aj na Daňkovice-Sněžné, kto si ešte pamätá na Frantu Haněla, nech zdvihne ruku.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Vieš, že už som vlastne pamätník, a preto je toto pre mňa veľmi ťažká otázka. Kto je najlepší šprintér na svete, odkedy skončil Usain Bolt? Nielen u seba, ale aj u českých hráčov vidím sínusoidy výkonnosti, nikto príliš nevyčnieva. Začnem ženami: Česko podľa mňa lepšiu hráčku ako Hanku Šrubařovú zatiaľ nemalo. Jasne, Verča má solídne percentá na strele, Alica je istota na účku, zo Sylvie cítim radosť a zápal, pekne hádže Katka a verím, že skvelú hru ešte uvidím aj od Romany atď. Ale úprimne, žiadna Ankara 2007 to momentálne nie je.

Muži: mladí Michálci majú trošku útlm, tak ich musí zastupovať otec Ivoš, Fana nemá čas, Jirka Grepl akoby zmizol, služobne staršia garda (Habi, Radek, Lukáš, Koreši…) si svoj štandard odohrá, ale v podstate na to už prdí (pardon za výraz). Jindra Kauca je určite borec – pred 2 rokmi ma z ničoho nič zavolal na turnaj a vyhrali sme (asi mu tá skúsenosť stačila, lebo odvtedy už hrávam iba proti nemu!), a nerád by som na streleckej súťaži prehral s Kubom. Tento rok mi ale padli „brejle“ iba z Lukáša Michaličku – keď naša ekipa vypadla v 16-tke, sledoval som pár zápasov GP Labe vo Vědomicích. Dával jeden majsterštuk za druhým a ten turnaj ste vyhrali.

Který turnaj pořádaný na Slovensku bys doporučil k návštěvě českým hráčkám a hráčům?

Pred pár rokmi by som odporučil Rajecké Teplice, pretože turnaj bol jednoducho iný ako ostatné. A v nedeľu po turnaji sme sa vždy hodili do lázní. Ale park už zabetónovali a je to pasé. Sláva bratislavských turnajov vybledla. Areál v Pezinku čoskoro stihne podobný osud ako brniansku Slatinu. Na mladších turnajoch v Košiciach či v Michalovciach som ešte nebol. Odporúčam Milujeme petang, dva turnaje cez víkend, trojky a dvojky (niekedy v poradí dvojky, trojky) a areál je českým hráčom známy: Kaskády pri Galante – tam, kde býva slovenská Centrope Cup. Kto má rád párty a neprekáža mu, že turnaje začínajú o hodinku neskôr ako boli ohlásené, nech skúsi „Vtedy na západe“ (Kočovce pri Novom Meste nad Váhom). Slovenský kalendár na webe nájdete na https://portal.sfp.sk/calendar/  No a rozhodne treba ísť na turnaje do Užhorodu – Sakura a Kaštan. Je to síce už Podkarpatská Rus, čiže Ukrajina, ale kedysi patrila k Slovensku, tak to sem skúsim prepašovať. Od slovenských hraníc je to asi kilometer. Atmosféra a turnaje (jednotky, dvojky, trojky) sú neopísateľné, to treba zažiť.

 

RUBI GORROÑO LÓPEZ

Rubi se narodil svým španělským rodičům v marockém hlavním městě Rabatu. Zde také vyrůstal a studoval. Po maturitě na francouzském gymnáziu využil nabídky tehdejšího Československa a přijal stipendium na Českém vysokém učení technickém v Praze, kde začal studovat obor strojírenství a posléze jemu bližší studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a to humanitní obor jazykovědný, konkrétně studium románských a slovanských jazyků. Po studiích pracoval 14 let v Československém rozhlase a poté začal pracovat jako tlumočník a překladatel v oboru čeština a francouzština, což dělá dodnes.

S pétanque se Rubi seznámil již v Maroku coby jinoch a od roku 1996 se zařadil mezi české registrované hráče. Svými zkušenostmi přispěl k rozvoji naší krásné hry a mnoho hráčů se od něj učilo. V Česku potkal také svoji životní lásku, slečnu Blanku, kterou pojal za manželku a Blanku také získal pro pétanque. Milovník života, středomořské kuchyně, kde si nejvíce pochutná na mořských plodech, patří k významným postavám naší pétanque historie. Vítěz 11 turnajů, jeho největším úspěchem byl zisk mistrovského titulu na MČR dvojic, který vybojoval v roce 2000 po boku Jiřího Šrubaře.

Rubi patří mezi klubové cestovatele, dosud vystřídal šest klubů. Postupně oblékal dres C.T.P. Ořech, POP Praha, PC Lipník, PCP Lipník a v současné době je členem klubu CdP Loděnice. V loňském roce obsadil 146. místo na žebříčku. Jak sám o sobě Rubi říká: „V České republice se mi líbí doslova vše, jinak bych tu nebyl“.

 Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v Česku a v Maroku?

Největší rozdíl vidím v samotné organizaci turnajů. V Maroku a vůbec v pétanqově  vyspělých zemích se hraje systémem KO od začátku bez nasazení. Alespoň u těch větších, významnějších. Je tam nesrovnatelně větší kvalita hráčů, ale také větší prize money díky sponzorům, které dokáže přilákat dobré hráče. Některé turnaje se hrají pod střechou, hráči mají zdarma stravování, jsou zde profi rozhodčí atd.). To vše je dáno velkou tradicí pétanque v těchto zemích (Francie, Španělsko nebo Maroko).

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

České turnaje jsou specifické. Navzdory nasazení se hráči vesměs všichni znají. Každý ví, že má šanci si něco dokázat. Je to zde taková jedna velká rodina. Libí se mi, že se hráči těší na turnaje, jsou zapálení bez věkového rozdílu. Rád jezdím všude, ale nejraději do Vědomic, Loděnice, Poděbrad či Vrchlabí (především z důvodu vzdálenosti od svého bydliště).

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

U žen jednoznačně a dlouhodobě Lucie Venclová. Jinak patří k nejlepším (bez ohledu na pořadí) Alice Hančová, Sylva Mrázková, Veronika Slobodová, Katka Froňková nebo Romana Hodboďová. U mužů pak jednoznačně Kuba Konšel, dále (zase bez ohledu na pořadí) Ivo Michálek (9. na mistrovství světa) a jeho dva synové, Korešovi, Lukáš Valenz, Jindra Kauca, Petr Vavrovič nebo Honza Marhoul.

Který turnaj z Maroka bys doporučil k návštěvě našim hráčkám a hráčům?

No já sáhnu trochu vedle od Maroka 🙂 a musím jednoznačně uvést hlavně a přednostně La Marseillaise de Pétanque! Je to zřejmě největší turnaj trojic na světě.

 

BENJAMIN HILDENBRAND

Benjamin se narodil v Toulu v Lotrinsku, v regionu vedle Alsaska. Vyrůstal na vesnici Bicqueley nedaleko od Toul. Na univerzitě studoval v nedalekém Nancy a tam dostal možnost ve 4. ročníku odjet na výměnný pobyt v rámci projektu Erasmus do Olomouce. Tam strávil celý akademický ročník 2004-2005 na Univerzitě Palackého a zde také potkal svou budoucí manželku. Poté oba střídavě žili ve Francii a České republice, než se rozhodli trvale usadit v Česku. Dva roky poté oba i s manželkou učili francouzštinu v Hradci Králové, aby se posléze v roce 2010 vrátili zpět do Olomouce.

Během této doby se Benjamin seznámil se svým kolegou francouzským učitelem Franckem Ferlayem z Brna a od něj se dozvěděl, že se i v Česku hraje pétanque. A tak začal pátrat na internetu a zkontaktoval Pavla Konečného z klubu Kulový blesk Olomouc, kde se záhy stal členem.

Dnes Benjamin učí dějepis a zeměpis ve francouzštině na česko-francouzské sekci na Slovanském gymnáziu a své studenty nejen učí, ale také je seznamuje s pétanque. A tak Benovou zásluhou můžeme dnes potkávat na turnajích Janu Rozsypalovou a bratry Skopalovy.

Benjamin má rád téměř všechny sporty, ale nejradši sleduje fotbal. Když studoval na Erasmu, tak hned druhý den šel do fan shopu Sigmy Olomouc a koupil si tam permanentku. Bylo to těžké, protože ještě v té době vůbec nemluvil česky a prodavač nerozuměl francouzsky ani anglicky. Ale dopadlo to úspěšně. Rád si zahraje i basketbal, oblékl dres v těch nejnižších soutěžích v Hradci Králové i v Olomouci. Ben má dvě malé děti, tak dnes nemá tolik času na své koníčky. Kromě sportu také rád peče, hlavně dezerty, ale jeho nejoblíbenější české jídlo je  drštková polévka.

Benjamin zatím v Česku ještě nikdy nevyhrál turnaj, pouze se dvakrát dostal na bednu.  V roce 2019 se svými spoluhráči vyhrál Olomoucký pétanque pohár, ale za svůj největší úspěch považuje druhé místo v roce 2016 taky na Olomouckém pétanque poháru a to z toho důvodu, že v týmu s ním byli jen samí žáci z gymnázia, kteří předtím nikdy pétanque nehráli.  V další sezóně pak na poslední chvíli postoupili do play-off z 4. pozice. A tam posléze dokázali překvapit a zaskočit zkušené hráče z Meteoru, jakými jsou třeba Ivo Lankaš a Miroslav Neoral. Moc nechybělo ani k celkovému vítězství. Ale byli i tak velice spokojení, protože se podařilo, aby studenti poznali a oblíbili si pétanque. A taky něco vyhráli. Ze všech studentů dál závodně hrála jen Jana Rozsypalová, která zase dokázala nadchnout a přivést k pétanque své přátele. Benjaminova síla tedy není ve sbírání bodů a vyhrávání turnajů, ale získávání studentů pro tuto krásnou hru. Ben je také od roku 2015 stálým členem klubového týmu Kulového blesku v Extralize, respektive 1. Lize.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v Česku a ve Francii?

Rozdilů je mnoho. Ve Francii je jednoduší najit turnaj v blízkém okolí bydliště, když si chcete zahrát menší turnaj typu český regional. Taky je pro mě mnohem příjemnější, že ty turnaje začínají kolikrát až  odpoledne a konči většinou taky už odpoledne 🙂

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Mám rád, že se v Česku hraje (většinou) na limit. Vadí mně, když mám čekat dlouho na další zápas. Ve Francii si pamatuju jeden turnaj, kde jsme všichni museli čekat hodinu kvůli jednomu zápasu, kde se hrálo velmi pomalým tempem. Taky se mi libí, že hřiště jsou dobře označené a každý hned vidí, kde má hrát. Ve Francii to tak často není.

Mně se moc libí turnaje v krásném prostředí. Pamatuju si MČR v Jaroměřicích a to byla opravdu pecka hrát v takových kulisách. Jediné turnaje, které jsem hrál v podobném prostředí, jsou Chateau Náměšť a Vars Cup. Už je to u mě skoro nemoc, protože když se procházím v nějakém parku na zámku, tak si říkám, že tady a tady by se dal pořádat turnaj nebo tady ne 🙂

Nenarodil jsem se zrovna na Loiře, ale i u nás máme krásné hrady a zámky. V Lotrinsku máme v Lunéville zámek tzv. „malý Versailles“ a nikdy tam pétanque nebyl. Nevím o tom, že ve Francii by byly pořádány turnaje v takovém krásnem prostředí.

Poslední dobou si radši zahraju MČR klubů, protože se zde hrají různé typy her, spoluhráči se mění a nehraje se od rána do večera.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku ?

Nehraju tolik turnajů, takže můžu jenom mluvit o tom, s kým jsem hrál nebo koho jsem trošku viděl hrát. V jednotlivcích si pamatuju, že Fana Kaplánek mně nedal šanci, prostě šup šup a konec. U žen si zase pamatuju, že Jiřina Demčiková střilela proti nám velmi pěkně.

Který turnaj ve Francii bys doporučil k návštěvě našim hráčkám a hráčům?

Asi bych doporučil turnaj v Nancy, ulice Mac Mahon 121. Maji tam moc hezký boulodrome a jsou tam i venkovní hřiště. ASPTT Nancy tam pořádá turnaje. Radek Skopal s Janou Rozsypalovou tam jednou hráli turnaj. Úroveň hry tam byla vyšší, než na jakou byli zvyklí, přesto se hezky dokázali přizpůsobit a jejich hra se zlepšovala.