Santa Susanna, Španělsko – Česká reprezentace se na letošní mužské mistrovství světa netvořila právě jednoduše. Kvalifikační turnaj proběhl již před dvěma lety, jelikož mistrovství bylo kvůli pandemii odloženo. Navíc nemoc znemožnila doslova na poslední chvíli odcestovat Pavlovi „Kubáncovi“ Hodboďovi, a tak se ve středeční sváteční den začaly žhavit telefony. Asi čtyři hodiny před odletem doplnil tým Petra Juráně, Fany Kaplánka a Roberta Janečka (všichni HRODE Krumsín) ještě Vladimír Brázda (1.KPK Vrchlabí), který se jen dva dny před tím vrátil ze ženského šampionátu na témže katalánském pobřeží, kde působil jako trenér naší reprezentace. Výprava pod vedením Ondřeje Preusse (POP Praha) v pozici delegáta a trenéra tak mohla začít.  

První den – čtvrtek

V úvodní den soutěže se nejprve konal kongres FIPJP, kde Česko zastupoval dlouholetý funkcionář Karel Dohnal. Hladce prošly všechny návrhy a do výboru byl zvolen i slovenský zástupce Bruno Fernandez.

Náš tým se také poprvé mohl podívat do soutěžní haly a osahat si zrádný terén. Svedli jsme také několik přípravných soubojů ještě na hřištích před halou. Terény naštěstí od klání žen a juniorů vyschly, přesto slibovaly velmi obtížnou hru s nepředvídatelným plasem.  I střelba však musela být precizní, jinak nebyla šance kouli pořádně vyrazit.

Večer pak byla na řadě první výzva, základní kolo střelby na přesnost. Fana Kaplánek byl dobře připraven a motivován, ale bohužel v obrovské konkurenci neuspěl, když výrazně ztratil hned při prvním atelieru a přes zlepšující se výkon nedokázal nastřílet ani svůj standard. Se skóre 14 bodů se z nás tedy rázem stali diváci dalších střeleckých soubojů. A že se bylo na co dívat. Ani skóre 33 nezaručovalo postup do oprav a dokonce skóre 49, které stejně jako další dva nastřílel borec z Madagaskaru, neopravňovalo nutně k automatickému postupu do vyřazovacích bojů. Nejvíce nastřílel Diego Rizzi z Itálie se skóre 53. Dylan Roscher s „pouhými“ 42 body musel do oprav. V prvním kole totiž padlo osm „čtyřicítek“ a dvě „padesátky“.

Druhý den – pátek (19. 11.)

ČR x Madagaskar (2:13)

Zahajujeme v sestavě Robert na první kouli, Petr na milieu a Fana na střelbě. Tým mistrů světa z roku 2016 samozřejmě budí značný respekt a hrajeme tedy hlavně na rozehrání a každý nához zvlášť. Chceme bodovat a posílit chemii v týmu. Madagaskar ze začátku partie chybuje poměrně často na plase a my hrajeme velmi solidně. Přesto boduje jen soupeř. Za stavu 0:7 však konečně bodujeme i my a máme i přes nemilosrdnou střelbu soupeře další šance. Ostrované chybují i v dohozu a Fanovi se dokonce daří v zoufalé situaci trefit cíl mimo vymezený terén. Zápas tedy není překotně rychlý a slouží svému cíli. V závěru střídá Roberta Vláďa, ale pak bohužel již přichází rychlý konec.

ČR x Andora (13:1)

Na staré borce z horského státečku nastupujeme v úvodní sestavě. Tentokrát však máme jasnou ambici zvítězit a tomu napovídá i začátek zápasu. V prvním náhoze to mohlo být i více než za dva, ve druhé však přidáváme důležitou trojku. Soupeř se trápí na zemi i ve vzduchu a tak ještě navyšujeme vedení. Andořané sice střídají, nám však funguje celý triumvirát dovedností – taktika, přibližování i střelba. Zkušeně přeskakujeme osmičku a poměrně rychle zápas zavíráme.

ČR x Finsko (6:13)

Velmi zajímavý zápas s budoucími bronzovými medailisty z hlavní soutěže. Ostatně v poslední den šampionátu dostali Finové zasloužený potlesk při příchodu do hotelové restaurace.

Před začátkem utkání však vidíme naše šance jako vyrovnané. Z našich podkladů vyplývá, že se soupeř spíše zaměřuje na plas a přes střelbu by tedy mohla být cesta. To se však na hřišti úplně nepotvrzuje. Finové hrají opatrně na svědky, ale střílí prakticky bezchybně. Hned v prvním náhoze získávají čtyři body. Naši zabrali, ale i v druhém náhoze boduje soupeř, byť jen jedním bodem. Pak však již přichází naše chvíle a po zisku jednoho bodu střílí v následujícím náhoze Fana famózní naprosto čisté káčko na kouli za koulí. Rukavice = 5 bodů a jdeme do vedení. To však ještě netušíme, že Finové naše nadšení vzápětí severskou zimou patřičně zchladí a dvěma čtyřkami v řadě během pár minut zápas ukončí.

Tento zápas v daný moment nebyl dobrou vzpruhou do týmové pohody, podařilo se nám ji však rychle vrátit.

ČR x Litva (13:3)

Ve večerním zápase opět nastupujeme v klasické sestavě a měříme síly se soupeřem velmi drsného vzhledu, leč petanqově opět přijatelného profilu. Tentokrát nás však ani nezaskočila přesná hra soupeře a jdeme rychle do vedení. Vrchlabané by možná řekli až moc rychlého, kdy za stavu 8:0 dostáváme trojku.

Rychle se však opět koncentrujeme a můžeme zápas ukončit. Opět takticky vyzrálé utkání. Celou dobu hrajeme velmi agresivně, přesto jsme v jeden moment brali bod, ač jsme ještě disponovali třemi železy.

Třetí den – sobota (20. 11.)

ČR x Mauricius (2 : 13)

Soupeř ne nepodobný tomu z prvního kola. Opět klasická úvodní sestava. V prvním náhoze Fana jednou trefuje, Robert jednou lepí, přesto nakonec trojka soupeře. V druhém náhoze pětka a ani dosažená osmička ostrovany nebrzdí. Zdá se nám, že zejména na zemi hrají ještě lépe než jejich západní sousedé z většího ostrova. Za stavu 0:12 se nám daří dílčí úspěch a do hry přichází Vláďa. Své koule však může velmi rychle opět vrátit do pouzdra. Tím končí i naše šance v hlavním turnaji. Naši soupeři ze základních bojů však skutečně prokázali kvalitu a všichni, kdo nás porazili se probojovali téměř do závěrečných vyřazovacích soubojů.

ČR x Andora podruhé (5 : 13)

V základní skupině Poháru národů nás čeká jen souboj s Andorrou. Systém totiž naši skupinu nalosoval jen jako dvoučlennou a právě tolik účastníků z ní i postupuje. Na soupeře, kterého jsme jednoznačně porazili v prvním kole, nastupujeme ve změněné sestavě, kdy na lavičce odpočívá Petr a na první kouli pokračuje Robert, Vláďa hraje střed a Fana střílí.

Nedokážeme se však motivovat a soupeř rychle vede. To nás za stavu 2:7 svádí ke střídání střelce a do hry jde Petr. Vláďa pak šikovně pomocí „Tigera Woodse“ posouvá košón do naší trojky a dostáváme se do kontaktu 5:7. Soupeř však v tomto okamžiku smrtelně udeřil šestkou a tak zápas končí.

ČR x  Slovensko (13 : 3)

Na naše nejbližší soupeře narážíme v první fázi vyřazovacích bojů Poháru národů. Nastupujeme s Vláďou na prvním, Petrem na milieu a Fanou na střele. Slováci sestavili  tým odborně a rozhodně se nebojí žádné výzvy. Přesto se nám daří zápas od začátku kontrolovat a za stavu 4:0 sice dostáváme trojku, ale pak již soupeři nic nepovolíme.

ČR x Tunisko (13 : 10)

Večer v půl desáté nás čeká herní vrchol našeho soutěžení. Tunisko právě vypadlo s Kambodžou z hlavního turnaje a vypadá to, že se vůbec na terén nedostaví. Navíc za námi hraje Francie šestnáctku s Belgií a je tam na co se dívat, kolem nás se tedy množí zvědavci ze všech úhlů. Soupeř však nakonec dorazil. Borci ze severu Afriky působí sympaticky, ale jsou zjevně velmi frustrování z neúspěchu v hlavním turnaji. Hrají bez života a energie. Přesto jim jejich rutina umožňuje dobrý výkon. Naštěstí se však univerzál vůbec netrefuje a tak hrajeme vyrovnaný zápas a jdeme dokonce do vedení. Hrajeme totiž výborně na hranici našich možností. Opět ve stejné sestavě jako minule.

Soupeř se však postupně do zápasu dostává, poměrně rychle střídá nevýrazného univerzála a třikrát za sebou hrozí poslední koulí čtyřka či pětka v náš neprospěch. Ani jednou se to však nedaří a tak za stavu 9:10 jsme to naopak my, kdo udeřil kárem a skvělými plasy. Můžeme tak po čtyřce slavit historické vítězství nad velmi silným soupeřem. Než jsme to však stačili provést, zamořili naše hřiště svéhlaví diváci, aby shlédli závěr napínavého zápasu Belgičanů s Francouzi a to tak, že jsme se ani nemohli dostat k našim věcem.

Čtvrtý den – neděle (21. 11.)

ČR x  Benin (4 : 13)

Ranní zápas s Beninci, kteří budou za rok hostit doma mistrovství světa a kteří před několika lety dokázali v semifinále MS vyřadit Francii, byl pro nás dalším vrcholem šampionátu. Ostatně hrát soutěžní zápas v neděli byla naplněná ambice. Navíc se utkání od začátku vyvíjelo nad očekávání dobře. V prvním náhoze bereme trojku, pak přidáváme ještě bod. Soupeř se však postupně rozehrál a nenápadně si hru podmaňuje. My střídáme a do hry jde Robert místo Vládi a Petr jde střílet místo Fany, nedokážeme však rozjetému soupeři již čelit a rychle je po zápase. Tím naše působení končí a máme čas sledovat souboje nejlepších.

Česká republika tak skončila ve čtvrtfinále Poháru národů.

Závěr šampionátu

Z hlavní soutěž se rychle stává mistrovství Evropy, když překvapení turnaje Finové ve čtvrtfinále svou trpělivou hrou zaskočili Thajce a Italové bez boje zvítězili nad Mauriciem. V semifinále se nakonec utvořily dvojice Itálie x Francie a Španělsko x Finsko.

Domácí hráči nastoupili na televizním hřišti proti rozjetým seveřanům. Ti si pak ovšem stěžovali, že na speciálním terénu nastoupili vlastně poprvé, zatímco domácí tam hráli téměř všechna utkání. Během třech náhozů tak bylo hotovo a mohli jsme se těšit na bouřlivé finále s více než tisícovkou domácích fanoušků. A ti se uměli postarat o atmosféru.

V druhém semifinále se střetla Francie s Itálií. Ve finále střelby den předtím zvítězil po velmi vrovnaném souboji Dylan Rocher nad Diegem Rizzim, a tak to byl svého druhu revanš. Navíc Francie nehrála úplně bezstarostně, dokonce prohrála v základní části se Švédskem. Semifinále se však pro Italy neotevřelo nejšťastněji a brzy byl rozdíl bodů dvouciferný. V tu chvíli se však hrdí potomci Římanů odhodlali ke hře na absolutní doraz. Rizzi šel na „účko“ a pětkrát za sebou střílel košóna mimo na udržení v zápase. Postupně se dokonce Italové i bodově začali Francii přibližovat, pohár hry na naprosté riziko však nakonec přetekl a tak se tým galského kohouta probojoval do finále.

To za bouřlivého aplausu, ale i pískotu diváků trvalo téměř tři hodiny. Francouzi najednou nebyli tak hroziví jako proti Itálii, kdy se vůbec nedalo čekat, že by zkazili byť jedinou kouli. Domácí dokonce několikrát disponovali převahou tří čtyř koulí, jen nedokázali všechna železa využít. Francouzi dokonce sáhli ke střídání, kdy Henri Lacroix uvolnil místo přeslavnému Phillipu Quintaisovi. Vyrovnaný zápas nakonec rozhodla vyváženější hra Francouzů a za všeobecného zklamání tak mohli zdvihnout poháry nad hlavu.

Celkově je nutné konstatovat, že se šampionát vydařil po všech stánkách. Počasí bylo v půlce listopadu příznivé a přesně s koncem soutěže teprve přišla opět bouřka. Netřeba pak vyzdvihovat český výkon, to posoudí každý sám, rozhodně se však nejednalo o ostudu ve stále zostřující se konkurenci.