Dalším osloveným hráčem do seriálu rozhovorů se stal člen PC Sokolu Lipník Petr „Čolek“ Morávek. Tento postavou malý, ale duchem velký bojovník je jedním z nejaktivnějších hráčů, který se na turnajích pohybuje už řadu let. Za tu dobu ledacos zažil, poznal a prožil. Rád jsem se něco málo dozvěděl a rád se také s vámi o jeho odpovědi podělím.

Petře, jestli dobře počítám, brzy začneš hrát již svoji 25. sezónu. To už je čtvrtstoletí s pétanque! Patříš tedy v současnosti k těm herně nejaktivnějším z nejzkušenějších hráčů. Co všechno ti pétanque za tu dobu dal a stále dává?

Je to neuvěřitelný, ale snad ještě pár let vydržím. Co mně pétanque dal? Především neskutečnou radost ze hry. Vzpomínám třeba na parádní zážitky na turnajích v Českém Ráji, jednou jsme tam dokonce hráli s korkovými koulemi v bazénu. Byly to krásné roky. Pétanque mi dal spoustu přátel, bohužel už mnozí nejsou mezi námi, což je mi moc líto. Za ty dlouhé roky jsem poznal neskutečnou sortu lidí různých povah a charakterů. Také jsem měl možnost poznat řadu lidských příběhů. A taky mi dal možnost cestovat.

Ivo: Pétanque kariéra Péti „Čolka“ se dělí v podstatě na dvě etapy. Ta první se odehrávala víceméně v regionálním pojetí v okruhu spoluhráčů a kamarádů z Lipníka a byla spojená se zábavou i občasnou nekázní a rebelstvím, což vyvrcholilo až disciplinárním postihem. Zlom v Petrově kariéře nastal v okamžiku příjezdu Petra Fafka na Lipník. Od té doby nastal u Čolka zlom. Začal víc trénovat i cestovat, dostal novou chuť do hry a celkově nový impulz. S větší mírou sebedisciplíny se jeho projev stal mnohem sportovnější a vyvrcholil až účastí v české reprezentaci. Myslím, že tento Petrův příběh může být pro mnohé hráče příkladný a poučný. V každém případě je na této pozitivní změně pro Péťu a celý Lipník neoddiskutovatelná zásluha a přínos Petra Fafka.

Celé hráčské skupině jsi znám pod přezdívkou Čolek. Kdy tato přezdívka vznikla a kdo je jejím autorem?

Autorem mé přezdívky je můj bratranec a nikdy se mně nepodařilo zjistit, jak na to přišel. Jsem prostě čolek už od 1. třídy.

Ivo: Možná má na této přezdívce svůj vliv i Petrův nevelký vzrůst. Nicméně vězte, že Čolek absolvoval celou základní službu u kulometčíků a neměli na něj dlouho uniformu, a tak sloužil nějakou dobu v civilním oděvu, což se jen tak někomu v té době nepodařilo.

Jak jsi vůbec pétanque objevil a kdo byl v počátcích tvým největším vzorem? Vzpomeneš na svůj první turnaj?

Pro Lipník pétanque objevil Pavel Pažout. U svého penzionu udělal hřiště a postupem času nás, místní kluky, vtahoval do hry a pravidel. To bylo tuším v roce 1995. Nás to chytlo a už to bylo. Hráli jsme pořád a jen tak pro radost. Teprve v roce 1998 jsme založili klub PC Lipník. Mezi prvními hráči na Lipníku byli Pavel a Pepa Pažoutovi, Zdeněk a Míra Vavrovičovi, Jirka Chalupa, ale taky ženský. Katka a Veronika Plačkovy, Jana Petříková, Naďa Muzikantová a další. Postupně lidí přibývalo.

Z počátku jsme hráli těmi levnějšími měděnkaia, než nám Vláďa Glaser prodal závodní koule. Přivezl nám je v tom roce ’98 na náš první turnaj ve Slavkově. Byly to Integrálky a zaplatil jsem za ně i s pouzdrem 1800 Kč. Vydržel jsem s nimi hrát tři roky, než mi je někdo i s kufříkem ukradl. Od té doby jsem měl čtvery koule, dnes mám koule MS.

Na tom turnaji ve Slavkově byla tehdy zároveň i nějaká napoleonská slavnost, takže se na to dobře pamatuje. Hrálo se ve skupinách a my dostávali za uši. Vzpomínám, že až tam jsme zjistili, že se hraje z kroužku! Dostali jsme i několik kanárů a nejvíc nás dostal rychlý kanár od dvanáctiletých dětí z Belgie. No oni to byli tehdejší mistři světa juniorů!

Vyhráli jsme tehdy s Mírou a Zdendou turnaj kategorie D a odvezli si takový velký stříbrný talíř, který byl dlouhá léta v naší klubovně. Byl to tehdy zážitek, bavilo nás to a dokonce jsme si s Mirkem půjčili koně od těch ze slavnosti a objeli celou zámeckou zahradu. Je mi moc líto, že už turnaje ve Slavkově nejsou. Co se týče vzoru, tak já sám jsem nikdy neměl vyloženě někoho jako vzor.

Ivo: Co si pamatuju ze svých začátků, tak bylo Petra všude plno. Běhal po hřišti, bylo ho slyšet, takže byl opravdu nepřehlédnutelný. Dokonce si pamatuju i na náš společný zápas na Nočních čarodějnicích, tedy turnaji, který měl svou neopakovatelnou atmosféru, protože se hrálo přes noc a dohrávalo se až ráno. Často byl problém najít nejen své protihráče, ale i spoluhráče.

Na rozdíl od řady jiných reprezentantů jsi národní dres oblékl až v pozdějším věku. Byl start na světovém šampionátu tvým největším pétanque úspěchem?

Samozřejmě že účast na MS je ohromný sportovní úspěch, stejně jako na ME, ale já sám za sebe považuji za největší úspěch už to, že jsem se stal součástí našeho tymu. Jsem rád, že s Jakubem Konšelem, Petrem Fafkem a Petrem Vavrovičem mladším mohu rok co rok bojovat o repre triko.

Čeho bys chtěl v pétanque ještě dosáhnout?

No, získat nějaký ten mistrovský titul by mi nevadilo! Chtěl bych obhájit prvenství v Extralize klubů a samozřejmě ovládnout kvalifikaci mužů trojic a tím si zajistit právo reprezentovat a navázat tak na svou účast na šampionátech v Kanadě, Španělsku a vlastně i Thajsku. Ale to by asi chtěli všichni 😀 Každý vyhraný turnaj i zápas je pro mě motorem.

Ivo: Čolek zmínil Thajsko. Byl to rok jistých zmatků okolo místa konání šampionátu a naše reprezentace byla poslána na hezky obsazený turnaj do Thajska jako satisfakci. Shodou okolností se pořadatelství nakonec zhostila Kanada a tak byli ten rok v podstatě na dvou významných mezinárodních akcích.

Patříš k jednomu z mála, ne-li jedinému, kterého postihl v minulosti disciplinární trest, i když podobný trest zasluhovalo dle mého názoru i mnoho jiných. Jak na tuto událost s odstupem času vzpomínáš?

Musím přiznat, že mě to ovlivnilo zásadním způsobem, byla tam hanba i stud. Paradoxní na tom je, že mi ten trest zachránil nejen pétanque kariéru, ale změnilo mě to i jako člověka, teda si to aspoň myslím. Ještě jednou se veřejně omlouvám Moravě.

Ivo: Petrovo nevhodné chování na MČR jednotlivců ve Vědomicích bylo završeno verbálním atakem na soupeře z Moravy, což bylo řešeno na místě a následně vyhodnoceno a také potrestáno disciplinárkou. Petr tehdy získal roční distanc na turnaje kategorie MČR a směl se účastnit pouze regionálních turnajů. Dnes už všichni na tu záležitost vzpomínají s úsměvem. Je hezké, jak se z celé té záležitosti Petr poučil a jak se k ní postavil.

Za celou svoji kariéru jsi poznal celou řadu hráček a hráčů. Kdo ti kdy dával nebo dává takříkajíc nejvíc zabrat?

Za mých začátků jsem dostával na frak skoro od každého, ale postupem nabíraní herní kvality a zápasové zkušenosti jsem dokázal se svými spoluhráči porážet i dobré hráče. Na úplnou špičku jsme ale dlouho neměli, to je pravda. Zpočátku to byli namátkou Míra Řehoř s Jeanem Mari, Rubi, Milan Hašek, Alice Hančová, Hanka Šrubařová, ale i Věrka Vokrouhlíková a samozřejmě skoro celé Poděbrady, no a později klany Michálků a Korešů.

Pétanque se vyvíjí, jsou noví hráči, nová pravidla. Co bys změnil ty, kdybys měl tu pravomoc?

Moji prioritou by byla mládež. Mnohem víc bych se na ni zaměřil. Větší podpora juniorů a kadetů, více stáží a líbila by se mi i možnost, aby mohli víc hrát zahraniční turnaje. Změnil bych taky současnou podobu MČR. Mělo by je hrát míň týmů stejně jako u kvalifikací. A snažil bych se víc podporovat kluby pořádající turnaje, třeba finanční podporou k zajištění ubytování pro hráče. Mrzí mě a někdy i dost štve, jak si někteří hráči pořád dokola jen stěžují, proč je to takhle a proč není tohle, a přitom nikdy nic nepořádali a vůbec neví, co je s tím práce a starostí.

Na který svůj zápas vzpomínáš jako nejvíc povedený a ten, na který pyšný být nemůžeš? Kterého vítězství si nejvíc ceníš a která prohra tě dodnes mrzí?

Nemůžu říct, že bych měl vyloženě jeden nejpovedenější zápas. Byla jich za ty roky spousta, stejně jako těch, po kterých bych nejraději hodil koule do kanálu. Když tak ale o tom přemýšlím, tak vlastně dva zápasy v hlavě budu mít asi pořád. Oba na jednom turnaji. Hrad Veveří, naše první MČR mužů a zároveň kvalifikace ve složení Fafek, Čáma a já. Čtvrtého jsme neměli. Takže první nezapomenutelný zápas bylo vyhrané semifinále proti Korešům s Netušilem a Habáskem a tím druhým byla následně porážka ve finále s Fighters. Sehráli jsme tehdy na tomto turnaji neskutečné zápasy a pak prohráli až to finále, které trvalo přes dvě hodiny. Únava se už podepsala a byl jsem hezky nas…. Ale nutno přiznat, že zároveň hrdý na kluky. Tam jsme poznali, že v tomto složení jsme silní a připravení bojovat o příčky nejvyšší.

Ivo: To se potvrdilo později. Tým doplněný ještě o Jakuba Konšela si dvakrát dokráčel pro vavříny a stal se tak pravidelným favoritem na posty nejvyšší. Mimochodem, „Čáma“ je lipnické oslovení snad pro každého Vavroviče.

Jaký film tě v životě nejvíc oslovil a na jakém jídle si nejraději pochutnáš?

Koukám rád a často na všechno. Na pěkné filmy i na kraviny, takže mě žádný film asi nějak víc neovlivnil. Ale rád se podívám na film Někdo to rád horké a taky na Pelíšky. Jo a ještě se mi líbí Dobří holubi se vracejí, jak to bylo udělané a zahrané. V jídle jsem všežravec, žádná zdravá výživa, nebo požírač obilí. Jak to říkal Pandrhola, já chci maso 😀 Moc rád vzpomínám na vynikající nudle se zelím a kuře na paprice, co nám vařívala máma.

Na které místo na světě by ses rád podíval a proč?

Po pétanque stránce je jasná volba Francie, kde jsem měl tu čest si tam zahrát. Pak ještě Thajsko, rovněž neskutečný zážitek i požitek ze hry. Takže kam? Prostě někam k moři s koulemi.

Kdo tě v českém pétanque za celou svoji dlouhou dosavadní kariéru nejvíc zaujal a čím?

Na to nemůžu úplně jednoznačně odpovědět. Zaujala mě spousta hráčů i hráček. Mnohé z nich jsem tu už zmínil. Mají můj obdiv, ale jestli chceš po mně jedno jméno, tak je to Iveta Hájková. Pro její neskutečnou osobní sílu a také to, jak se stará o svoje juniory. Má můj velký obdiv a respekt. Doufám, že se jí podaří vrátit turnaje do Stolína, kde to mám rád.

Na závěr s úsměvem, prozraď nám nějakou veselou příhodu, kterou jsi s pétanque zažil?

Nějakou veselou příhodu zažívám skoro na každém turnaji. Pétanquem se bavím. Ale na jednu dvě si přece vzpomenu.

Na MS v Kanadě v městečku Dembiens jsme s mým spoluhráčem (nebudu ho jmenovat, byl to Fáfa) sedávali dost často na jedné lavičce. Jednou se tam zrovna konala nějaká místní slavnost se spoustou lidí. Přistoupily k nám dvě sympatické dámy. Pozdrav jsme zvládli s bravurou, ale to asi byla chyba, protože dámy chtěly i dál konverzovat. Anglicky nou sorry, francouzky bohužel. A mě nenapadlo nic lepšího, než italiano a ony to byly asi rodilé Italky ….to byla ostuda. Můj kamarád a spoluhráč samozřejmě utekl. No a jaké překvapení nás potom čekalo na zahájení šampionátu. Ony dámy tam byly a hrdě mávaly českými vlaječkami 😀

Taky vzpomínám na turnaj v Roudnici u zimního stadionu. Zrovna tam probíhalo i nějaké soustředění mladých atletek a můj spoluhráč Jarda Čermák se chtěl vytáhnout a dělat frajera a vyšplhal bez přírazu po laně nahoru. Jenže pak i bez přírazu sjel dolů, takže si spálil totálně ruce a nemohl hrát 😀 Tím pro nás turnaj skončil a žádná si ho stejně ani nevšimla 😀 Je to dostatečně veselé? 😀

Ivo: Úsměvem a humorem jsme skončili a tak to má být. Na hřišti semknutí spoluhráči, respektující se soupeři a mimo hřiště přátelé a kamarádi. Přeji Péťovi Čolkovi hodně zdraví, energie, úspěchů a pohody i do dalších sezón.

Info hráče:

Petr Morávek
Licence: 98446
Kluby: PC Sokol Lipník ( 2003-2004,2009 – 2021 ) PC Lipník ( 1998-2002 ), FRAPECO ( 2005-2008 ), bez licence ( 2012 )
Aktuální pořadí na žebříčku: 12. místo
Nejlepší konečné umístění na žebříčku: 12. místo – 2021
Průměrné celkové konečné umístění na žebříčku: 99. místo
Odehráno celkem hlavních turnajů k 31. 12. 2021: 420
Nejvíce turnajů v roce: 38 (2016, 2017)
Průměrný počet hlavních turnajů za sezónu: 15 turnajů
Nejlepší průměrné umístění: 10. místo (2013)
Celkové průměrné umístění: 21. místo
Počet vyhraných hlavních turnajů: celkem 22 prvních míst
Celkové pořadí v přehledu vítězných turnajů: sdílené 40. místo
Počet mistrovských titulů: 4
Reprezentace ČR: MS muži 3×3, Kanada 2018, MS 2×2 mix Španělsko 2019
Celkový počet spoluhráčů: 124
Tři nejčastější spoluhráči: Miroslav Vavrovič (53 turnajů), Petr Fafek (52 turnajů), Petr Vavrovič ml. (47 turnajů)
Odehráno zápasů v klubové soutěži: 131 zápasů – 79 výher