Další rozhovor přinášíme tentokrát s oporou klubového týmu Hrode Krumsín, trojnásobnou mistryní republiky a reprezentantkou Janou Krpcovou. Jana patří k těm hráčkám, které sehrály převážnou část turnajů po boku svého manžela. Společně s Mirkem vstoupili do kolotoče oficiálních turnajů v roce 2009 a od té doby jsou pro pétanque oba zapálení.

Jana hraje své zápasy procítěně a celým svým srdcem, je příkladem opravdového ryzího hraní. Když proti ní hrajete, můžete si být jisti, že nevypustí jedinou kouli, a i když se jí zrovna třeba moc nedaří, hru patřičně prožívá, včetně emotivních projevů. To z ní dělá hráčku vskutku nepřehlédnutelnou. Vyžívá se převážně na plasérské pozici, ráda hraje první kouli, a když má svůj den, dokáže soupeře drtit nepředstavitelně přesnými hody. Mezi zápasy a po turnaji nezkazí žádnou legraci, nicméně při hře je plně ponořená do svého výkonu.

Se svými spoluhráčkami v týmu vybojovala dvakrát ženský mistrovský titul a reprezentovala naši zemi na mistrovství světa v Číně a evropském šampionátu ve Francii. Také se účastnila na mezinárodních ženských turnajích v Palavas-les-Flots ve Francii a v Thajsku. Prosadila se i ve smíšené konkurenci. Zvítězila celkem na 9 turnajích, z toho čtyřikrát na Mozartových koulích v Olomouci. Je opravdovou dobrou duší krumsínského klubu a neopakovatelným způsobem dokáže na turnajích v Krumsíně přispět k nefalšované domácí pohodě.

Jani, kde a kdy jsi poprvé zaregistrovala pétanque a kdo má největší zásluhu na tom, že jej stále hraješ?

Poprvé jsem zaregistrovala pétanque zhruba v roce 2006, když jsme se chodívali koukat na fotbal na hřiště u nás v Krumsíně. Krumsín tehdy pořádal Krumsínskou hrodu, kde probíhaly i dodatkové soutěže – střela na vajíčko a hod přes hrazdu do kbelíku. S manželem jsme měli možnost vyzkoušet si střelu na vajíčko, které jsme oba úspěšně trefili. A už se to s námi vezlo. Začali jsme poctivě trénovat, chodit na turnaje pořádané v Krumsíně Karlem Janečkem a později jsme vyjížděli i na turnaje otevřené amatérům. V roce 2009 se z nás stali registrovaní hráči a otevřela se nám cesta na spoustu dalších prestižních turnajů.

Tvůj domovský klub Hrode má sídlo v malé obci na Hané. Co se ti na Krumsínu nejvíc líbí? Kdybys nemohla žít tam a měla na výběr, kam by ses stěhovala?

Na Krumsíně se mi nejvíce líbí klidné prostředí bez hluku velkoměsta a s překrásnou přírodou. Jsme tady s manželem spokojení. Máme tu blízko část rodiny a spoustu přátel. Kdybych zde nemohla žít, vrátila bych se zpět do svého rodného městyse do Buchlovic. Projela jsem za život řadu zemí, které mají své kouzlo, ale nedovedu si představit žít jinde než tady u nás. Vím ale určitě, kde bych žít nechtěla, a to v Číně.

Na okruhu turnajů potkáváme tři Krpcovy – tebe, manžela Mirka a švagra Františka. Mohlo by vás být i víc, ale děti se vám k pétanque přivést trvaleji nepodařilo. Proč?

Máme tři děti. Do pétanque se nám podařilo částečně zasvětit pouze naši mladší dceru Markétu, která v něm ale dále nepokračovala, protože s přítelem založili rodinu a odstěhovali se do zahraničí. Syn tíhl spíš k fotbalu, pétanque ho nikdy moc nezaujal, stejně jako naši starší dceru. Ta se aspoň za námi přijde na turnaje v Krumsíně občas podívat.

Na turnajích Krumsínská hroda mají vítězové možnost pravidelně ochutnat skvělý dort z tvé dílny. Ostatně s vařením a pečením je spojen i tvůj profesní život. Máš nějakou svoji oblíbenou specialitu, kterou ráda připravuješ?

Dort se stal součástí Hrody poprvé jako sponzorský dar od naší místní cukrářky. Následující roky jsem se do toho zapojila já, protože jsem chtěla zachovat určitou tradici. Vaření mě skutečně provází skoro celým životem, i když jsem se učila na dámskou krejčovou a v mládí pracovala jako šička v OP Prostějov. Po první mateřské jsem začala vařit ve školce ve vedlejší dědině a už tam zůstala. Chodím tam pomáhat i dnes. Vaření a pečení mě baví, nejraději připravuji českou klasiku – svíčkovou, rajskou, buchtičky se šodó a tak podobně. Mám svoji specialitu z masa a hranolek s názvem Žu-žu. Mirek nejvíc ocení smažený řízek nebo biftek a já miluju knedlo, vepřo, zelo. Taky ráda peču sladké dobroty pro svoje vnoučata.

Jsi dlouholetou ženskou oporou klubového týmu a také mistryní republiky a reprezentantkou. Na který zápas ve své dosavadní kariéře jsi nejvíc pyšná? A které vítězství ti udělalo největší radost?

Jsem pyšná na každý zápas, který jsem za svůj život odehrála, ať už úspěšně nebo s chybami, v zahraničí nebo doma v Česku. Mezi mé nejoblíbenější patří zápasy v Číně a Thajsku, ale ten nejlepší se odehrál ve Francii, kde jsme s děvčaty porazily Španělky, které byly na špičce evropského pétanque. Porazily jsme je na limit 7:6. Na to se nedá zapomenout. Každý zápas si po turnaji přehrávám znovu v hlavě a probírám si úspěšné hody i ty chyby, co byly. Nejvíc mě dalo zabrat prohrané finále na MČR žen na hradě Veveří, kde Hanka Šrubařová posunula poslední koulí košonek a my jsme nedokázaly třemi koulemi dohodit do jasné situace. Tahle prohra nás ale spíš zdravě nakopla do budoucna a byly z toho potom dva tituly. Ráda vzpomínám na naše začátky. Třeba výkon a konečné druhé místo na Barevných koulích v Jaroměřicích, na to se dobře pamatuje. No a potom hlavně ten první vyhraný ženský titul ve Stolíně, to je jasná věc.

S pétanque ses dostala i do světa. Jak vzpomínáš na své účinkování v zahraničí? Byla to pro tebe velká zkušenost?

V zahraničí bylo hezky. O Francii už jsem psala, tam jsme si to všichni opravdu užili, včetně Pavla Konečného a Jindry Kauci, kteří nás doprovázeli. Jindra byl potom s námi i v Thajsku. Oba chlapi byli skvělí a spoustu věcí nám vysvětlili a pomohli nám. Všechny zápasy, které jsme na šampionátech zahrály, byly zajímavé. Třeba v Číně jsem se setkala s kambodžským trenérem, který studoval v Praze hudbu. Uměl dobře česky, tak jsme si mohli předat zkušenosti. Jeho svěřenkyně potom vybojovala titul mistryně světa ve střelbě. Mám i fotku na památku.

Mimo turnaj jsem se ale v Číně necítila vůbec dobře. Na každém kroku tam byly znát nesvoboda a obrovské sociální rozdíly. Na jedné straně chudáci v chatrčích, na druhé obrovský luxus. Šampionát se hrál v uzavřeném prostoru a mnozí si mě tam chtěli fotit, protože do té doby nikdy neviděli blondýnu. Asi nemohli vůbec vycestovat. V Thajsku mě uchvátila příroda a kultura a taky hrozně vstřícní a milí lidé. Tam jsem se cítila mnohem líp, jen samotný pétanque se uskutečnil za velkého deště. Sice se hrálo v kryté hale, v té ale byl neskutečně těžký povrch, který nám neseděl.

Když jsme u toho cestování, na který turnaj jezdíš nejraději? Kde se ti nejvíc líbí a daří? A víš naopak o nějakém turnaji, kde ti to prostě nejde?

Nejraději se vždy vracím na Korunní pevnůstku do Olomouce, kde se nám i velice daří. Odvezli jsme si odtud i několik vítězství. Mezi všemi turnaji se těžko vybírá jeden, který by se mi líbil nejvíce. Každý má své kouzlo a velice rádi se tam vracíme. Až na jeden – Liblice. Organizace je tam výborná, ale mně štěstí nepřeje a hrát se mi tam prostě nedaří. Moc rádi taky jezdíme na turnaje do Valšovic, kde se cítíme skvěle a kde dělají moc dobré bramboráčky a guláš. Několikrát jsme byli i na turnajích Centrope, nejvíc se nám to líbilo v prezidentské zahradě v Bratislavě. Škoda, že už tam turnaje nejsou. Hodně jezdíme na turnaje na Moravě, v Čechách míň, třeba nikdy jsme s Mirkem nehráli v Ořechu. Tak máme aspoň nějakou motivaci to napravit.

Kdo se ti z českých hráček a hráčů herně nejvíc líbí? A koho považuješ za největší talent?

Máme spoustu výborných hráčů, ale pro mě nejsou důležité jen jeho herní schopnosti, ale i to, že je hráč tolerantní a slušný. Mám ráda, když dokáže být hráč na turnaji galantní ke starší hráčce, třeba jako Jakub Konšel nebo v poslední době i Jirka Grepl. Líbí se mi, když hráč nad hrou přemýšlí, soustředí se a nehází koule, kam se mu zrovna zlíbí. To umíš, Ivoši, třeba dobře ty. Já dokážu být u hry velice emotivní a hlučná, proto mám ráda i hráče, kteří se u hry umí zasmát, hlavně i tomu, co se jim nepodaří. Třeba taková Sylva Mrázková. Líbí se mi, když si vzpomenu, jak jsme v našich začátcích hrávali proti malým klukům a kde dnes jsou. Herně i v životě. Jirka Koreš, kluci Michálkovi, Fanda Kaplánek a další. To mně dělá radost. Vždycky se mně herně i vystupováním líbily Hanka Šrubařová a Alice Hančová. Mezi naše největší talenty současnosti patří kluci z Vrchlabí a mládež z Lipníku. Moc se mi líbí Vojta Bílek. Pro mě je nutností podpořit i mládež z jiných klubů, protože mladá krev je pro tento sport obohacující.

Kdybys měla tu možnost na českém pétanque něco změnit či vylepšit, co by to bylo?

Dle mého názoru je český pétanque na dobré úrovni. Máme dobrou organizaci turnajů, jen mě štve, že se hraje kolikrát dlouho do noci. A jako člověka, který se celý život motá okolo vaření, mně vadí, když někdo připraví jídlo nekvalitní. Jak chuťově, tak po zdravotní stránce. To raději ať nedělá jídlo vůbec.

Jaké jsou dnes tvé motivace a cíle? Čeho bys chtěla dosáhnout?

Žádné speciální cíle ani motivace nemám. Vyhrávat? Cílem každého hráče je vyhrát nějaký ten turnaj. Pro mě je ale hlavní setkat se s lidmi – kamarády i nekamarády, pořadateli, prostě všemi na turnaji. To je to, proč mě pétanque baví. Chtěla bych mít ale tak o 20 let méně, abych si to ještě dlouho užívala. Ale možná dva cíle bych přece jen měla. Ještě aspoň jednou získat ženský mistrovský titul. Ten vítězný pocit se snad ani nedá úplně popsat a přála bych to každému. S holkami jsme si to neskutečně užívaly a jsem jim všem hrozně vděčná za ten zážitek, to naše společné hraní si užívám. Chtěla bych jim tímto za to moc a moc poděkovat, stejně tak manželovi a švagrovi za zisk titulu mistrů České republiky v kategorii 55+. No a taky bych už konečně mohla herně uspět v těch Liblicích!

Ještě si dovolím přidat jeden osobní cíl, který s pétanque přímo nesouvisí. Rozhodla jsem se přestat kouřit cigarety, toto předsevzetí se mi daří plnit už přes půl roku. Věřím, že mi s tím pomůžou cílevědomost a píle, které jsem si vytrénovala i při pétanque.

U čeho si nejvíc odpočineš? Který film tě v životě nejvíc oslovil a ovlivnil?

Mým největším zdrojem odpočinku je trénink. Vyženu zde všechny špatné myšlenky a starosti. V létě chodíme trénovat i třeba každý den, vždyť v Krumsíně na hřišti se nás sejde kolikrát i dvanáct lidí. Raději než u filmů trávím čas na hřišti nebo na procházce s vnučkou a jejich psem. Ale když už u filmů skončím, podívám se ráda na nějakou romantiku nebo dobrou detektivku. Jedničkou je rozhodně Pretty Woman.

U pétanque se zažije i spousty legrace. S jakou veselou příhodou ses setkala ty?

Na každém turnaji se najde veselá příhoda, která se mi vryje do paměti. Nejde vybrat asi jen jedna. Ale když je nezažiješ, tak se nezasměješ. Naposledy jsme se hodně nasmáli s Monikou a Tomášem Pillerovými. Při hře jsem hodila kouli, která letěla úplně blbě a jinam a nadělala takovou paseku na hřišti, že se tomu nešlo než smát. Už se moc těším zase na turnaje a další spoustu hezkých a veselých zážitků.

Detail hráčky:

Jana Krpcová
Licence: 29039
Klub: HRODE Krumsín
Aktuální pořadí na žebříčku: 158. místo
Nejlepší konečné umístění na žebříčku: 13. místo ( 2014 )
Průměrné konečné umístění na žebříčku: 68. místo
Odehráno celkem hlavních turnajů (ke konci roku 2021): 268
Nejvíce turnajů v roce: 29 ( 2011 )
Průměrný počet hlavních turnajů za sezónu: 21
Nejlepší průměrné umístění: 12 ( 2015 )
Celkové průměrné umístění: 21
Počet vyhraných hlavních turnajů: 8
Celkové pořadí v přehledu vítězných turnajů: 87. sdílené místo
Počet mistrovských titulů: 3
Reprezentace ČR: 2018 ME žen Francie, 2017 MS žen Čína
Celkový počet spoluhráčů: 59 ( z toho 27 pouze jedenkrát )
Tři nejčastější spoluhráči: 173 ( Miroslav Krpec ), 48 ( Faltýnek David ), 21 ( Pořízka Zbyšek ) – všichni HRODE Krumsín
Odehráno zápasů v klubové soutěži: 135 zápasů, z toho 87 vítězných.