Pro další rozhovor jsem zamířil na sever Moravy, kde má sídlo jeden z nejstarších pétanque klubů u nás, a to TOP – Orlová. Na mé otázky odpovídal aktuálně nejlepší hráč tohoto klubu David Bačo, který momentálně uzavírá na žebříčku druhou desítku hráčů.

Davida registrujeme na žebříčkových turnajích od roku 2014 a dá se bez nadsázky říci, že herně zraje jako víno. Každým rokem se posouvá žebříčkem výš a výš a jeho hra se stává velice stabilní. Osobně si troufám říci, že má David nakročeno do společnosti vyhledávaných excelentních plasérů díky svému hráčskému umění, klidnému a vyrovnanému hernímu projevu a také zkušeností z velmi bohaté sportovní minulosti, jak se dozvíme v rozhovoru.

Jeho začátky byly opatrné, hrál víceméně na malých turnajích v úzkém okruhu spoluhráčů z vlastního klubu, zejména s Kamilem Jurištou, nynějším prezidentem klubu, Jirkou Ulmanem a Markem Olšárem. Na větší turnaje, včetně těch mistrovských, začal jezdit pozvolna až v následujících letech. Kdo pozorně sleduje Davidovu kariéru, tak zaznamenal jistý posun v kvalitě v roce 2018, kdy poprvé nahlédl do první stovky žebříčku a kdy také rozšířil počet svých spoluhráčů a začal více jezdit na větší turnaje. A od té doby se neustále zlepšuje.

Jako všichni hráči z okrajových koutů republiky musí i David překonávat jistý handicap, co se cestování a nákladů týče. O to cennější jsou jeho výsledky. David letos načíná svoji devátou sezónu. Ke konci té minulé sehrál celkem 154 žebříčkových turnajů a z toho 21krát vystoupal na bednu. Ke čtyřem třetím a devíti druhým místům přidal osm vítězství. Hrál s 39 spoluhráči a 14 spoluhráčkami. S celkem 23 spoluhráči hrál pouze jedinkrát. Naopak nejčastěji se turnajů účastní po boku s klubovými kamarády Kamilem Jurištou (37krát), Jirkou Ulmannem (33 krát) a Františkem Krpcem z klubu HRODE Krumsín (27 krát).

Jeho historicky nejlepším konečným ročním umístěním na žebříčku je právě to poslední z roku 2021, a to je 23. místo. V historickém českém žebříčku v současné době David figuruje na sdíleném 74. místě.

Davide, čím se živíš? Jaké byly tvé předchozí zaměstnání? Pomáhá ti v něčem tvá profese v pétanque? A naopak, pomáhají ti v práci znalosti a zkušenosti získané v pétanque?

Po střední škole jsem nastoupil do dnes již bývalých železáren v Bohumíně – závod železniční dvojkolí, ze kterého se postupem času stal Bonatrans a.s. vlastněný dnes druhou nejbohatší ženou v ČR Jitkou Cechlovou Komárkovou. Tam jsem pracoval na různých pozicích od přípravy výrobku k přejímce zahraničními zákazníky až k vlastní expedici. Dnes pracuji jako lídr dvou výrobních týmů. První výrobní tým lisuje dvojkolí pro osobní přepravu. Vyrábí se u nás například i dvojkolí, které jistě všichni znáte, protože pétanque je francouzská hra, a to dvojkolí pro francouzského národního dopravce „SNCF“ TGV (rychlovlaky). Druhý výrobní tým montuje ložiskové systému pro dvojkolí pro osobní i nákladní přepravu.  Na starost mám 25 pracovníků v nepřetržitém provozu.

Kdo tě pro pétanque objevil a kdo stojí za tvými začátky?

Pétanque znám od kluků, se kterými již řadu let kamarádím, ale jelikož jsem 20 let hrál závodně badminton, tak mi ta hra přišla legrační. Díky badmintonu jsem poznal spoustu vrcholových sportovců jako třeba Petra Koukala, s jehož otcem jsme hráli 1. ligu za Přerov, a jeho dnes již bývalou manželku Gabku Soukalovou, bratry Galiovy (s Martinem jsme navštěvovali stejnou střední školu), kteří se zapsali jako velikáni české házené atd. Popravdě jsem pétanque poprvé okusil u nás v Orlové někdy kolem roku 2012. Od roku 2014 jsem se stal členem TOP Orlová díky našemu prezidentovi Kamilu Jurištovi a taky Marku Olšarovi.

Co přesně tě na pétanque zaujalo? Čím si tě získal a čeho bys v něm chtěl dosáhnout?

Vždy jsem si myslel, že pétanque není sport, že si občas jen někam zajdeš odházet pár koulí k nějaké malé kuličce, pobavíš se s kamarády a to je vše, protože jako badmintonista jsem trávil přes týden čtyři dny v hale a víkendy po turnajích. Opak je ale pravdou, pokud chceš něčeho v čemkoli dosáhnout, musíš trénovat, trénovat a ještě jednou trénovat. To je v našem klubu docela problém, protože hřiště, kde jsem i já začínal, již neexistují.

Pétanque mě zaujal především skvělými lidmi, kteří se v něm pohybují. Není to jen odházet koule, je to velmi taktická a přesná hra, do které jsem se po ukončení kariéry badmintonu zamiloval. Otázka zněla, čeho bych chtěl v tomto spotu dosáhnout, no to je jednoduché. Od svých šesti let se pohybuji ve sportovním prostředí, kde se prostě soutěží, takže být v TOP 10 v republice, stejně tak, jako se mi to podařilo v badmintonu.

Patříš k těm aktivním hráčům, kteří to mají často na turnaje hodně daleko. Střídáte se za volantem? A co nejčastěji v autě po cestě probíráte?

Orlová, kdyby někdo neměl přehled, leží ve Slezsku v Moravskoslezském kraji, takže TOP Orlová je klub, který to má na turnaje nejdál z celé republiky, protože turnaje se pomalu stěhují z Moravy do Čech. Takže v autě trávíme spousty hodin. Pokud jedeme mým autem, tak ano, řídím sám a za volant nikoho nepustím. Není to proto, že bych se bál, ale rád řídím. Jelikož za náš klub hrají aktivně pouze chlapi, tak si můžeš udělat představu, jaká témata jsou v autě probírány J. To trvá v našich letech cca 10 min. a poté je vítězné téma jídlo.

Existuje ve tvých očích něco, co by zasluhovalo v českém pétanque vylepšit, pozměnit či upravit? Je něco, co tě vysloveně zlobí?

U nás v pétanque je určitě spousta věcí, které se dají zlepšovat, ale jsem v tomto malinko rozpolcený. Na jednu stránku se hrají všechna MČR a velké turnaje na můj vkus příliš dlouho a finále bývá vždy pozdě v noci, na stránku druhou jsme velice malý sport a nějak striktně přikazovat, kdo hrát může a kdo naopak ne, může být i kontraproduktivní.

Vzpomeneš si, kdo ti kdy uštědřil nejtvrdší prohru? A naopak, ve kterém zápase jsi podal nejlepší výkon? Na který svůj zápas jsi nejvíc pyšný?

Na největší prohru v pétanque si pamatuji celkem dobře, bylo to v Olomouci na Mozartových koulích 2016, kde jsem hrál s Jirkou Ulmannem a Kamilem Jurištou. Tuším, že ve druhém kole jsme dostali manžele Ptáčkovy s jejich dcerou, byl to jejich vůbec první turnaj. My tam nakráčeli jako mistři světa a za půl hoďky jsme zase odkráčeli s obdrženým kanárem.

Nevím, jestli jsem vyloženě pyšný, ale dobře si pamatuji svůj první turnaj jedniček, který se konal v Albrechticích. Byl to rok 2014, kdy jsem hrál pétanque první sezónu závodně. Hrály se tenkrát čtyři kola švýcara s postupem do 32. Já skončil na posledním postupovém místě a šel hrát KO s neporaženým Tomem Kutým. Všichni mi říkali, že je fajn postoupit, ale proti Tomovi to dál už nepůjde. No co ti budu vyprávět, vyhrál jsem 13:9. Další kolo jsem už samo sebou prohrál, ale výhra nad Kuťákem bylo pro mě jako vyhrát celý turnaj. Tom pak chodil a všude vykládal, jak na turnaji prohrál jen jednou a vyhrál jen klobásu za 17. místo 😀

Jistě jsi v životě navštívil nějaký ten hudební koncert. Co je tvým nejlepším zážitkem v této oblasti? A jaký koncert bys v životě rád navštívil?

Tak to tě zklamu, já v životě na žádném koncertě nebyl a ani to neplánuji. Co se týče kulturního vyžití, tak rádi s manželkou navštěvujeme divadlo, ať už u nás v Orlové, kde pravidelně dojíždí divadelní uskupení Háta, nebo divadlo Petra Bezruče v Ostravě.

Umíš vařit? A jaké je tvoje nejoblíbenější jídlo? A naopak, co patří na druhý pól takového seznamu? Co nemusíš?

Ano, vařit umím a vařím docela rád. Vařím vše kromě klasických českých omáček, na tohle je u nás doma manželka. Mezi mé nejoblíbenější jídlo patří „vrtance“. To je brambor s vyvrtanou dírou takovým speciálním vrtákem, plněný mletým masem a pečený v troubě. Mezi mé nejmíň oblíbené činnosti patří uklízení. Třídním nepřítelem je pro mě vysavač (pro čtenáře na západ od nás je to lux).

Kdo se ti v pétanque nejvíc líbí herně? A koho považuješ za největší talent?

Líbí se mi, jak hraje s lehkostí a zároveň přesností Radek Netušil. Jako talent bych zmínil Sáru Valoškovou. Je zatím juniorka, ale myslím si, že pokud vydrží, čekají ji v pétanque velké věci.

Na kterých turnajích se ti líbí a daří? Kde ti to naopak nejde a proč?

Strašně moc se mi líbí turnaje ve Vědomicích, kde se mi i daří. Líbí se mi i turnaj v Brně na hradě Veveří nebo turnaje, které pořádají Fňáky Brno v Ratišovicích a kluci v Polouvsí. Vůbec se mi nedaří na turnajích, které se hrají v brněnské Slatině, i když i tam se smůla snad zlomila, protože loni jsem tam vyhrál vůbec ne špatně obsazený regionální turnaj trojic spolu s Davidem Faltýnkem a Tomem Kutým.

 

Jaké je tvé nejoblíbenější místo, kam rád jezdíš? Kam se rád vracíš?

Mé nejoblíbenější místo nemá s pétanque vůbec nic společného, je to řecká Kréta. Milujeme s ženou sluníčko a moře a řeckou kuchyni.

Orlová nepatří v různých anketách k nejoblíbenějším destinacím. Nicméně v čem vidíš ty její kouzlo a na co bys v Orlové rád lidi upozornil nebo pozval?

Hele, na koukání toho v Orlové moc není. Tomu, jak dopadá město Orlová v různých anketách, věřit můžeš,  ale taky nemusíš. Osobně si myslím, že určitě nepatříme úplně na chvost ankety, která říká, že jsme nejhorší město k žití. Tolik zeleně nemá ani nejlepší město k životu, myslím nějaké Říčany. Byl jsem tam.

V Orlové se krásně opravil městský park, vznikla tam i naučná stezka o v parku žijících ptácích atd. V okolí našeho města je k vidění například dnes již zavřený, ale pro veřejnost stále přístupný důl Michala a své kouzlo mají třeba ostravské Vítkovice.

A na závěr již tradiční otázka na humorné zážitky, které jsi s pétanqem zažil. Jsou takové? Čemu ses v souvislosti s pétanque nejvíc zasmál?

Nejvíc jsem se s pétanque pobavil, když mi volal Čolek (Petr Morávek) ať si s ním a s Hynkem Vyoralem zahraju GP Labe (2019). No úplně se mi nechtělo, protože za prvé to mám na turnaj přes celou republiku a za druhé jsme druhý den po turnaji odlétali s ženou na dovolenou. Říkal jsem si, že reprezentant se neodmítá, a tak jsem teda vyrazil. Nikdy jsme spolu neodházeli ani jednu kouli a bylo to znát. V průběhu dne nám Čolek pořád něco vyčítal a pořád nebyl spokojený. On začínal a odhodil si své dvě koule a šel „chodit“. Vždy obešel celý areál a bylo ho pokaždé slyšet z jiného konce hřišť. No nakonec jsme v 11:00 večer hráli ve finále, tak špatně jsme podle Čolka hráli. Já naštěstí stihl i letadlo na dovolenou, a tak ještě můžu hrát pétanque, protože kdyby posunuli let, tak jsem mrtvý muž 😀