Byl to zvláštní den. Nebyl to čapkovský turnaj, nebyl to nebodovaný turnaj menšího charakteru pořádaný někým z okolí. Přesto se na jednom místě na jeden celý den sešlo několik desítek hráčů pétanque, naprostá většina z nich v dresu svého klubu. Poprvé v historii Polabské ligy se totiž závěrečné dvoukolo odehrálo během jednoho dne na jednom místě.

Krátce po svítání 14. srpna poprchávalo, počasí se ale s postupujícím časem umoudřilo a obloha se vyjasnila. Byl před námi další teplý letní den. Na místo téměř všichni dorazili před půl devátou. Většina přítomných si ihned šla vyzkoušet místní hřiště a probrat poslední strategii. I když asi každý hráč v Polabské lize sehrál v Předhradí alespoň jedno utkání, je pro mnohé z nás tento terén určitým způsobem nepředvídatelný. Proto jsou zdejší zápasy vždy zajímavé.

Poslední kolo ligy začalo v devět hodin, kdy nás Pavel Jeřala krátce seznámil s historií Polabské ligy. Ta je úzce spjata právě s jeho osobou (Pedro Velim), Michalem Součkem (tehdejší PC Sokol Velim), Honzou Svobodou (Free Tibet), Fandou Vejtrubou (Žraloci Předhradí), Honzou Karbulkou (Poděbrady) a vedením PC Sokol Velim. V motorestu Oseček se sešli 13. března 2013, aby společně položili základy této ligy. Dle slov Paši mohla liga vzniknout už o rok dřív, Michalu Součkovi se do toho ale příliš nechtělo. V roce 2013 už naštěstí s její organizací souhlasil.

Proč bylo letos na poslední kolo zvoleno právě Předhradí? Při památném prvním ročníku se vyhlašování konalo právě zde, jen o pár metrů blíž k jezeru, na terase u Ručouna, jak se říká klubovně BVC Žraloci Pňov-Předhradí. Proto bylo nasnadě, že se závěrečné dvoukolo a následné vyhlášení přesune z Velimi právě sem. Mimochodem celých deset let vede ligu právě Pavel Jeřala, na pozici jeho pravé ruky se postupně vystřídali Michal Souček (první čtyři sezóny), Aleš Klouda (rok 2017) a Pavlův bratr Lukáš Jeřala (od roku 2018 doposud).

Po přivítání a seznámení s průběhem dne si kapitáni vylosovali hřiště a šlo se na to. Proti sobě nastoupil náš Sport Kolín 1 vs PCFT Sokoleč, Sport Kolín 2 proti Sevaku Velim, Sokolíci hráli s PCP Lipník, domácí Žraloci bojovali s Pedrem Velim a tabulkově dva nejvýše postavené týmy – Sokol Kostomlaty s PC Sokol Lipník. Boj o samotné čelo byl již před tímto kolem rozhodnutý, ostatní pořadí však bylo ještě otevřené. Proto bylo toto dvoukolo mimořádně napínavé.

Náš boj proti týmu Honzy Svobody byl ve dvou utkáních zcela vyrovnaný a rozhodovaly koncovky (bohužel pro nás vždy ve prospěch soupeře), další dva zápasy měly pak jasnější průběh. Po čtyřech zápasech brala Sokoleč tři body (stav z pohledu Sokolče 3:1). Co se však dělo na ostatních hřištích příliš netuším, z pozice hrajícího kapitána jsem se upřímně snažila moc nerozptylovat svou pozornost sledováním ostatních.

Po prvním odehraném kole přišlo na řadu focení nejdříve jednotlivých týmů, později i všech účastníků. A pak už oběd. Guláš či zelňačka, případně něco ze sortimentu místního kiosku u Tří Borovic. Ne vždy se stane, že se kuchař trefí všem do chutě, v tomto případě však chvála zněla všude kolem. Osobně si i teď vybavím neskutečnou chuť zelňačky, o níž bych ráda napsala nějakou ódu (kéž bych měla básnické střevo, raději to však nechám na někom zdatnějším – viz níže).

V tomto ročníku byla do programu PLP nově zařazená i dovednostní soutěž. Každý kapitán nominoval ze svého týmu jednoho střelce a dva plaséry, aby se utkali o čest svou i svého klubu. Za nás nastoupil střelec Martin Šternberg a dva plasující hráči Tomáš Malý a Radek Levínský. Soutěž zahájili střelci. Jejich úkolem bylo zasáhnout kouli ve vzdálenosti osmi metrů, překážkou jim bylo prkno, které střelce nutilo hrát horem s dopadem těsně před nebo rovnou na kouli. Asi nikoho nepřekvapil konečný vítěz, kterým se stal z klubu PC Sokol Lipník Petr Vavrovič ml.

Poté přišlo na řadu přibližování. Každý hráč měl mít dva co nejpřesnější plasy k osm metrů vzdálenému košonu. Čím přesnější byly oba hody, tím lépe pro plaséra. Vzdálenost od košonu se totiž sčítala. Výsledky jednotlivých hodů se sice říkaly nahlas, ale kdo v hlavě neměl rychlou kalkulačku, musel si na celkový součet počkat na večerní vyhlášení.

A pak už nastal čas, aby se odehrála odveta za dopoledne. Po opětovném losu hřišť se jednotlivé týmy znovu rozprchly a snažily se urvat poslední body pro sebe. Po dopoledním příjemném počasí jsme si v odpoledních hodinách po pár minutách na sluníčku připadali jako pod dusivým poklopem. Ale jak je pro většinu typické, pétanque se hraje za každého počasí. Takže jsme nasadili kšiltovky či sluneční brýle a šli do všech soubojů naplno.

Kolín 1 sice podal oproti prvnímu kolu viditelně lepší výkon, ale na rozjetý Free Tibet ani tentokrát nestačil. Do závěrečné tabulky jsme alespoň vybojovali jeden čestný bod. Postupem času se dohrávaly okolní zápasy, až zbyly jen trojky mezi domácím klubem z Předhradí
a Pedrem Velim. Mimořádně podstatný souboj. Kdyby Pedro v tomto zápase zvítězilo, přeskočilo by doposud druhé Kostomlaty. Jenomže všemi očekávaný déšť přišel v tu nejméně vhodnou dobu. Za stavu 10:7 pro Pedro se všichni museli schovat před prudkým lijákem. Utkání se nakonec asi po půl hodině dohrálo. Ale rozjeté Pedro na předchozí výkon nedokázalo navázat, Předhradí za vydatné podpory hráčů Kostomlat zpřesnilo svou hru a zápas vyhrálo poměrem 13:10. V té chvíli Pedro vědělo, že na druhé místo může pro tento rok zapomenout. (Zajímavou perličkou bylo, že oba kapitáni, tj. Amy s Tomem zapomněli odevzdat výsledkový arch, což vysmátí napravili až po dvaceti či třiceti minutách po konci trojek).

Na celkové výsledky jsme si museli nějakou chvilku počkat. Ale během toho času bylo ohromující sledovat vše kolem. Týmy se neshlukovaly jen ve svých malých skupinkách, naopak se vzájemně prolínaly, hráči se objímali, smáli se na sebe, živě diskutovali. Panovala přátelská, uvolněná atmosféra. Žádná nevraživost, zklamání či něčí separace.

Na vyhlášení se sice čekalo, ale pak to stálo za to. Ocenění nejstarší (Alenka Pražáková – PCP Lipník) a nejmladší hráčky (Nikča Šternbergová z našeho Sportu Kolín), ty mezi sebou dělilo neuvěřitelných 77 let! Celkové statistiky z letošního ročníku (72 hráčů – 48 mužů a 24 žen; nejvíce vyhraných trojek a dvojek – Sokol Lipník; jedničky – Sevak Velim a Pedro Velim). Zvláštní cenu od pořadatele získal Sevak Velim, který celou sezonu sehrál pouze ve čtyřech lidech (klobou dolů).

Připomenutí předchozích vítězů a postupné vyhlašování tabulky od desátého místa k tomu prvnímu. Výsledky dovednostních soutěží – střelec již uvedený Péťa Vavrovič, plas pak vyhrála Kačka Froňková, oba ze Sokola Lipník. Jeho kapitán, Míla Salač nakonec převzal z rukou Pavla Jeřaly a Pavla Sedláčka, který nás celým ceremoniálem provázel, putovní pohár pro vítěze tohoto ročníku. Jako nejoblíbenější areál v PLP kapitáni označili právě domácí žraločí doupě. Vyhlášení doplňovala skupina COMEDY&BEAT.

Zvláštním momentem bylo oznámení výsledků Osobnosti ligy, která byla v tomto roce rovněž vyhlášena poprvé. Kapitáni jednotlivých klubů měli za úkol poslat pět jmen (mimo členy svého týmu), kritéria si volili oni sami. Asi nikdo nebyl tak zaskočený jako samotný vítěz této ankety. Nebyl jím nikdo jiný než náš Pepa Musil. Už několikrát jsem ho viděla dojatého, ale to, co jsme měli možnost na něm vidět při samotném vyhlášení, přebírání ceny či následném dlouhém zástupu gratulací, byl Pepa naměkko, Pepa v slzách, nevěřící Pepa. Pro nikoho z Kolína žádné překvapení, ale Pepa byl naprosto a dokonale ohromený. Následně mi řekl, že v životě vyhrál z různých soutěží mnoho trofejí a cen. Ale nad všechny vždy řadil ty, které charakterem byly podobné právě této. To dle mého čistě soukromého názoru dokazuje, že dané ocenění dostal ten pravý.

Tento den byl mimořádný. To, že každý chtěl vyhrát, je samozřejmé. Že se výbuchy radosti střídaly na různých hřištích s výbuchy vzteku, bylo přirozené. Zhruba 60 lidí přijelo reprezentovat svůj tým, z některého deset, z dalšího čtyři. Ale vzájemně se jak v rámci jednotlivých týmů, tak i mimo ně hráči v naprosté většině podporovali, dokázali ocenit skvělý výkon svého spoluhráče i soupeře. V tom je pétanque unikátní. Mám za sebou několik druhů sportů, ale nikde jsem nenarazila na takovou komunitu, jako je tady.

Coby kapitánka jednoho z kolínských týmů tímto děkuji vedení ligy, že k tomu organizováním této soutěže velkým dílem přispívají. A samozřejmě i za jejich snahu ji posunovat neustále dál. Protože tento ročník byl opravdu skvělý.

Tak za rok v PLP ahoj!

P.S.: Nakonec mi vypomohl Radek Levínský, který se za mě zaměřil na žraločí kiosek (pozn. víme, že
Paša v jeho chodu nefiguroval, ale těžko se hledal jiný rým):

Hola, hola, volám z plných plic,
jak skvěle bylo v kiosku U Tří Borovic.
Skvělá partička kolem Paši,
ten pocit, když mizela lžíce v super guláši!
A kdo nelitoval utratit další kačku,
ochutnal i nezapomenutelnou zelňačku.
K tomu pivečko jako křen,
ta neděle prostě byla jako sen.

Konečné pořadí:

Vítězové předešlých let:

2013 – ČPK Poděbrady
2014 – PCFT Sokoleč
2015 – ČPK Poděbrady
2016 – PCFT Sokoleč
2017 – Válcovačky Lipník
2018 – PC Sokol Kostomlaty
2019 – PC Sokol Lipník
2020 – Pedro Velim
2021 – Sokol Lipník
2022 – Sokol Lipník