Desáté výročí oslavil v loňském roce litovelský klub HAPEK, a tak jsem v dalším dílu pétanque rozhovorů zamířil do Hanáckých Benátek přímo za prezidentem tohoto klubu Pavlem Burešem starším. 

Pavel se v pétanque prostředí pohybuje od roku 2007 a řadí se mezi ty hráče, kteří převážnou většinu turnajů hrají po boku své partnerky. S manželkou Janou tvoří pevný pár už řadu let a patří neodmyslitelně k pravidelným účastníkům na turnajích, převážně těch, které se konají na Moravě. 

Po pěti letech strávených v litovelském klubu KLIP založili manželé Burešovi v Litovli nový klub HAPEK a zpočátku byli velmi aktivní. Pořádali turnaje, dokonce jeden mistrovský, a věnovali se juniorům a do svých řad získali další nové členy. V té době byl Pavel aktivní i coby funkcionář v STK a také jako rozhodčí. Jejich aktivitu poté přibrzdily zdravotní problémy Jany a od té doby se oba z pétanque dění poněkud stáhli a následovali tak své dva syny, kteří přestali hrávat mnohem dřív. 

Pavel je každopádně osobnost a zápasy proti němu vyžadují ze stran soupeře vždy maximální úsilí a soustředění. Pamatuji osobně na jeden zápas, který sehrál bez jediné chyby, velmi precizně a přesně. To se u nás tak často nevidí. U hry Pavel hodně přemýšlí a patří k těm hráčům, kteří dosahují skvělých výsledků v mixech. 

Pavla umí hra při zápasech doslova vtáhnout, takže může působit nejen zarputile, ale také nepřístupně. To je ale u sportovních hráčů s ambicí běžné, zvláště těch, kteří za sebou mají závodní sportovní minulost. Ti, kteří ale Pavla znají blíž, vám rádi potvrdí, že pod tvrdou slupkou chlapa, který se neváhá přihlásit ani do fyzicky náročného klání Spartan race, dřímá citlivá a přívětivá duše. 

Narodil se v Novém Jičíně a dětství strávil v Příboře. Později se s rodiči přestěhoval do Olomouce, kde se při studiu věnoval závodně cyklistice. Po vojně pracoval v Podniku výpočetní techniky jako technik a zde se také seznámil s pozdější ženou Janou. Následně se přestěhovali do Litovle, kde se jim narodili oba kluci Pavel a Petr. Když byli kluci malí, tak se všichni společně přesunuli na devět měsíců na Kanárské ostrovy, kde Jana s Pavlem hráli v kapele pro hosty v hotelech. 

Po návratu do Litovle se Pavel opět vrátil k oblíbeným počítačům a jako IT technik a správce budovy pracuje dodnes. Kromě elektrotechniky a sportu se Pavel s Janou věnovali také hudbě a ochotnickému divadlu. Velmi obětavě se později Pavel staral o Janu v době nemoci a stal se tak mužem v domácnosti, což zvládl skvěle. Své ženě se stal opravdovou oporou, kterou si před 36 lety slíbili při svatebním dnu.

PABUST, jak Pavlovu zkratku známe z různých příspěvků, odehrál necelých 6 sezón za KLIP a od roku 2012 hájí barvy klubu HAPEK. Přestup do nového klubu probíhal nestandardně v průběhu sezóny, a tak Pavel s Janou začínali účinkování v novém klubu doslova od nuly. 

Zatímco v roce 2011 skončil Pavel sezónu na 18. místě, tu následující klesl kvůli výše zmíněnému přestupu na 564. místo v celostátním žebříčku. Díky píli a svému hernímu umu se posléze Pavel probojoval na místa v popředí a již v následujícím roce vybojoval 21. příčku. Umístění z roku 2011, tedy 18.místo bylo jeho nejvyšším. Díky přestupu je Pavlovým dosavadním průměrným umístěním 238. místo. 

Doposud Pavel vyhrál 11 turnajů, jedenkrát se radoval ze zisku titulu mistra ČR. Bylo to v roce 2018 na MČR 55+. Ke konci roku 2022 Pavel odehrál 417 turnajů s průměrným umístěním 21. místa. Celkem se po jeho boku vystřídalo 80 spoluhráčů, nejčastěji hrál s životní partnerkou Janou a to hned 301krát. Mezi jeho další nejčastější spoluhráče patří syn Pavel (31x), Jan Charvát (23x), Pavel Král (22x), Jiří Ulmann (17x) a syn Petr (15x). Věřím, že před sebou má ještě mnoho sezón a že jeho účet vyhraných turnajů se ještě rozroste.

Kde jsi poprvé zaregistroval pétanque a co bylo impulsem, že jsi ho začal hrát? Co tě na něm nejvíc baví?

Poprvé jsem zaregistroval (společně se ženou), že existuje pétanque v prodejně u Petra Lindušky (pozn. red. Knihkupectví na náměstí v Litovli). Díky jeho agitaci a také potřebě provozovat systém hry na PC jsme začali být s Janou pravidelnými účastníky turnajů.

Na samotné hře mě baví taktika – jak odhadnout soupeře, co mu nejde, kam ho směřovat a také radost ze schopnosti svého týmu jej pak přehrát.

Společně se svou ženou Janou hrajete nejen pétanque, ale i ochotnicky divadlo. Vyhovuje vám společné hraní?

Ochotnické divadlo již nějaký rok nehrajeme. Co se týče společného hraní, tak můžu říci, že i když to nebylo vždy „supr zelený“ (citace Pátý element), tak pozitiva převažují. A s tím jsme i do společného života vstupovali.

Pétanque se věnuješ už poměrně dlouho. Co za tu dobu považuješ za svůj největší úspěch a čeho bys v něm ještě rád dosáhl?

Můj největší úspěch vidím v tom, že se stále najde dost těch, které hrát pétanque (i přes můj výraz, břitký humor a složitou osobnost) se mnou stále baví a někteří dokonce můj humor i vyhledávají.

Ale Ty se nejspíš ptáš na herní úspěchy. Jedna věc je nějaké umístění v turnaji. Druhá je (a té si cením více), že proti „papírově“ silnějšímu soupeři zvládneme ve dvojici či trojici využít to nejlepší z každého hráče v našem týmu a tím ho dokážeme porazit.

Na turnajích potkáváme řadu lidí. Kdo tě za tu dobu, co hraješ, nejvíc zaujal a čím?

Záleží, z jakého úhlu pohledu se na to člověk dívá. Například na našem členovi Petrovi Navrátilovi je obdivuhodné, jak se dokáže prosadit i proti těžkostem, které si na něj život připravil. Dalším takovým pozitivním hráčem je Marek Olšár, se kterým je radost hrát. Vlastně i proti němu. Stačí, když je jen účastník turnaje – má dar kolem sebe šířit dobrou náladu.

Který svůj zápas považuješ za nejvíce povedený a na který bys pro změnu nejraději zapomněl?

Na ty, co bych rád zapomněl, jsem opravdu zapomněl. A na jeden z těch povedených, na který si teď vzpomínám, byl na MČR55+ v Hrochově Týnci. Tady jsme s mojí Janou a Janou Fafkovou šli proti trojici, kde byl Fáfa, a Jana Fafková mi před zahájením říká: „Já bych konečně chtěla proti Fáfovi vyhrát. Ještě se mi to nikdy nepodařilo“. A ono se to stalo! Holky hrály přesně to, co jsem věděl, že umí a co jsem po nich chtěl, a možná i proto se i mně dařilo plnit si svůj lepší standard.

Co tě v českém pétanque zlobí? Je něco, co bys navrhoval změnit nebo vylepšit?

Některé propozice jsou nicneříkající, ale na to už jsem poukazoval kdysi … bohužel neúspěšně. Asi jsem si už zvykl…

Koho z českých hráček a hráčů považuješ za největší talent? A kdo tě nejvíc zaujal?

Talentu má spousta hráčů docela dost. Vlivem možností a okolností se pak mnohdy neprosadí tak, jak by mohli. Pokud bych měl napsat alespoň jedno jméno, tak by to byl Tomáš Michálek, který mne v několika ohledech zaujal.

Které tuzemské turnaje a místa řadíš mezi tzv. své srdcovky?

Nejde nezmínit Valšovice a myslím, že netřeba to rozvádět. Co se ale týče povrchu, tak v tomto směru mám nejradši VARS CAP v podhradí na parkovišti, kde mohu použít takřka vše ze svého repertoáru technik.

V minulosti ses angažoval i coby funkcionář, ať už to bylo v STK, nebo na poli rozhodcovském. Považuješ tuto etapu za uzavřenou, nebo bys byl ochoten své zkušenosti a schopnosti v nějaké pozici nabídnout ještě dnes?

Dělat funkcionáře je nevděčná práce a už mne to opravdu neláká. Rozhodčího si občas střihnu. Přiznám se ale, že mám mnohdy pochybnosti, jestli někteří rozhodčí prošli školením. Anebo mám moc vysoké nároky.

Kam ses ty sám nebo společně s Janou podíval nejdál od domova a je nějaké vysněné místo, které byste rádi navštívili?

Co se hraní týče, tak jsem byl nejdál na ME 55+ v Albeně. Jinak máme oblíbené Kanárské ostrovy, kde je spoustu vyžití v moři, jsou tam ferraty, místa pro výlety, ale i pohoda a dobré jídlo.

Jaká kniha a film tě v životě nejvíc oslovily?

Za mlada jsem četl hodně Mayovky, Rychlé šípy nebo Staré řecké báje a pověsti. Postupem času jsem hltal odbornou literaturu Amatérské rádio, Technický naučný slovník a podobné.

Tedy ne klasický čtenář. A film, který mne vždycky pobaví, je již zmíněný Pátý element.

Na čem si nejvíc pochutnáš a jaké jídlo naopak vysloveně nemusíš?

Nejvíc si pochutnávám na grilovaných masech a naproti tomu nejím dršťkovou.

A na závěr zvesela! Jakou nejhumornější nebo nejzajímavější příhodu jsi s pétanque zažil?

Jedna z NEJ historek se odehrála na MČR 1×1, kdy Martin Pírek dostal od vcelku neznámé postarší hráčky kanára. Toto samotné by sranda nebyla, ale když viděla, jak je Martin smutný, povídá mu: „Nic si z toho nedělej, však si najdeš jiný sport, kde ti to třeba půjde“.