Albertville, Francie – Česká mužská reprezentace na Mistrovství Evropy v Albertville splnila základní úkol a zajistila České republice účast na mistrovství světa. To se bude konat příští rok opět ve Francii, tentokrát nikoliv v olympijské hale, ale ve městě proslulém hořčicí, tedy v Dijonu. Čechům těsně utekla prestižní účast mezi 16 nejlepšími týmy z 35 účastníků a to jen díky nešťastnému „Buchholzu“, tedy součtu výher soupeřů ze základního kola. Češi totiž obsadili nepopulární 17. místo a jako jediní se třemi vítězstvími nepostoupili. Tým Petra Juráně, Fany Kaplánka, Roberta Janečka (všichni HRODE Krumsín) a Pavla „Kubánce“ Hodbodě (Carreau Brno) však pod vedením Ondřeje Preusse (POP Praha) v pozici trenéra snad neudělal ostudu a naopak se prezentoval takticky vyspělým a agresivním přístupem hned od prvního zápasu.
První den – čtvrtek
Mistrovství Evropy v kategorii mužů navazovalo v těsném sledu na dva předešlé zářijové šampionáty, MS v Beninu a ME veteránů přímo v Albertville. Poměrně velkolepá hala spojená s olympijskými hrami z roku 1992 tak hostila dva šampionáty v řadě. Ani na tom veteránském se česká reprezentace neztratila, když získala druhé místo v Poháru národů po prohraném souboji se Slovenskem. Delegátkou na místě byla v obou případech Veronika Slobodová, která i streamovala zápasy na FB. Stream je stále k dispozici.
Vzhledem k úzkostlivé snaze pořadatelů udržet hřiště v perfektním stavu, nebylo možné osahat si zrádný terén, typický pro halové šampionáty. Svedli jsme tedy několik přípravných soubojů na hřištích před halou, které přiléhají k trvalé petanque hale. Ta kryje 22 velmi pěkných hřišť. Ostatně, jen v Albertville je více než 300 registrovaných hráčů. Vnitřní terény stejně jako na minulém šampionátu, kterého jsme se účastnili, slibovaly velmi obtížnou hru s nepředvídatelným plasem. I střelba však musela být precizní, nicméně poměrně často nastával efekt carreau.
První den byl však ve znamení základního kola střelby na přesnost. Fana Kaplánek byl dobře psychicky připraven a motivován a nabudilo ho i to, že minul první dvě solitérní koule. Se ziskem 36 bodů bylo do poslední chvíle reálné, že postoupí rovnou do vyřazovacích bojů ze čtvrtého místa. Nakonec však musel do „oprav“, ke byl scénář podobný a slušný výsledek 25 bodů nakonec stačil na 10. celkové místo. Pokud by štěstěna přidala jeden zásah ať už rovnou v prvním nebo alespoň v druhém kole střelby, představil by se Fana ve finálních rozstřelech. V nedělním finále pak střelbu vyhrál Španěl Manule Romero, když porazil mladého Belgičana Logana Batona 45:35.
Druhý den – pátek
Pátek byl klíčovým dnem šampionátu, neb se bojovalo o postup mezi 16 nejlepších a do vyřazovacích bojů. Los k nám byl poměrně nevlídný, když nám do prvního kola nadělil silné Dánsko. To z lavičky podporoval i francouzský mistr světa Michel Loy.
Do zápasu jsme nastoupili v sestavě Kubánec na první kouli, Petr Juráň na milieu a Fana Kaplánek na střelbě. Ze začátku byli preciznější Dánové a rychle si vybudovali náskok. Naši však začali postupně stahovat a agresivní hrou dostávali soupeře stále více pod tlak. Dobře stříleli Petr i Fana. Klíčový byl okamžik, kdy se Dánové domnívali, že dobře zajistili, ale Pavel Hodboď poslední koulí také vystřelil a zůstal za 4 body. Tím se zápas otočil a vypadalo to na vítězství, jelikož stav byl 12:9 pro nás a Dánové museli střídat. Poslední nához nám však nevyšel a seveřani zaznamenali také čtyřku. Byla tedy velká škoda ztratit takto zápas s papírově silnějším soupeřem.
V druhém zápase bylo nutné bezpodmínečně zvítězit. Změnili jsme sestavu, abychom prověřili všechny možnosti a na první kouli nastoupil Robert Janeček. Naším soupeřem byl opět celek ze severu, tentokrát však z Pobaltí – Lotyšsko. Naši zde rozhodně nebyli v pozici outsiderů, nicméně zápas nebyl jednoduchý. Střelec soupeře prakticky nechyboval a většinou i zůstával. Naštěstí Robertovi sednul plas a byl také prakticky neomylný, dokonce si na těžkém terénu mohl dovolit opíračky a vyťukávačky. Když bylo potřeba dal navíc carreau. Zápas jsem tak dotáhli k vítězství 10:8 na limit. Ten byl přitom štědrý – 75 minut a dva náhozy.
Pro třetí zápas nám opět los nepomohl a přidělil nám papírově silné Nizozemí. Na rozdíl od Dánska však Holandsko zvolilo reprezentaci spíše osobitých hráčů, než čistě střílejících mladíků. Do zápasu jsme nastoupili ve stejné sestavě jako proti Lotyšům. Jednalo se o nevyzpytatelný souboj, kdy se body přelévaly na obě strany. Holanďani byli nuceni pod tlakem střídat, ale nakonec zatáhli v pravý čas za záchranou brzdu, když jsme se nadechovali k závěrečnému mocnému bodovému zisku na velkou vzdálenost. Zápas jsme tak bohužel ztratili poměrem 10:13.
Stále však existovala naděje, neb téměř všechny týmy se třemi vítězstvími měly postup jistý. Čtvrtým soupeřem nám byl opět tým z Pobaltí, tentokráte Litva. Tu nezdobila tak čistá střela, zato plaseři se snažili hrát pro středoevropany tradiční petanque, prostě se dostat blíže. To se jim dařilo. My jsme nastoupili tentokrát bez Petra Juráně s Kubáncem na první kouli a Robertem na postu univerzála. Naše agresivní hra a množství carreau jak od Fany, tak od Roberta brzy převážily vývoj na naší stranu. Vyhráli jsem 13:8.
Poslední zápas s Norskem byl tedy zápasem pravdy. Rozděloval úspěšné a neúspěšné. Další severský soupeř je papírově však také silným týmem. Nastoupili jsme v sestavě Robert, Petr, Fana. Záhy se však ukázalo, že bude nutná změna. Tentokrát nás nezdobil přesný plas. Norové byli také nervózní, ale přeci jen tlačili více. Nebo jsme jim to ulehčovali, jako v situaci, kdy se nepodařilo dostat snad ani jednu kouli do metru a soupeř tak bral čistě plaserskou pětku. Rychle jsem však reagovali a Kubánec šel do hry, když vystřídal Roberta. Na pětku jsme reagovali šestkou! Zápas jsme pak dotáhli do vítězného konce 13:10.
Bohužel během večeře na ledové ploše ve vedlejší hale jsme se dozvěděli špatnou zprávu, kterou jsme ale tušili. Naši soupeři totiž hodně prohrávali a tak pro Českou republiku zbylo nepopulární 17. místo. To také znamenalo, že jsme se museli poprat o účast na MS ještě v Poháru národů.
Sobota a neděle
V sobotu dopoledne jsem měli volno a teprve odpoledne jsme nastoupili k důležitému zápasu s Bulharskem. Do zápasu jsme nastoupili v sestavě Kubánec, Robert, Fana. Soupeř byl sympatický a musel si vůbec zápas vybojovat v dopolední baráži. My jsme však byli při chuti a neponechali nic náhodě. Přesné střely i plas znamenaly rychlý konce, když Bulhaři gentlemansky podávali ruce aniž by házeli svou poslední kouli proti našim pěti v rukou. Byl to tedy kanár.
Ve čtvrtfinále PN jsme narazili na našeho federálního soupeře, na Slovensko. V sestavě Robert, Peťa, Fana jsme předvedli koncentrovaný výkon. Soupeř rychle reagoval střídáním a velmi dobře střílel ze všech pozic, přesto jsme zápas zvládli a vyhráli postup do semifinále, které se však hrálo až v neděli ráno. Semifinálový zápas byl pak opakováním souboje s Lotyšskem a náš tým prohrál 2:13.
Pohár národů nakonec ale opanovali naši jiní soupeři s oranžovými dresy – Nizozemci. V hlavní soutěži, která samozřejmě vrcholila také v neděli, se prosazovali vesměs favorité. Ve finále se tedy střetli obhájci trofeje Italové s domácí Francií. Po poměrně vyrovnaném začátku však nastal náhlý konec po kolapsu Itálie a tak titul evropských šampionů zůstal doma. Nutno poznamenat, že se jednalo o nový francouzský tým, který ještě mnoho titulů s výjimkou Philippa Suchauda neposbíral.
Celkově je nutné konstatovat, že se šampionát vydařil po všech stánkách. Počasí bylo příznivé a hala výtečně připravená. Netřeba pak vyzdvihovat český výkon, to posoudí každý sám, rozhodně se však nejednalo o ostudu ve stále zostřující se konkurenci.
Žádné komentáře