Málokomu se podaří vstoupit do pétanque kolotoče a během relativně krátké doby se prosadit do širší špičky, získat mistrovský titul a vybojovat si právo reprezentovat svou vlast na mistrovství světa. Jedním z nich, přesněji řečeno jednou z nich je členka klubu Mimo Done Nymburk Lucie Šídlová.
Od roku 2022, kdy se stala registrovanou hráčkou, sehrála dosud 72 turnajů, celkem 14x vystoupala na stupně vítězů a z toho 6x se radovala z vítězství na turnaji. V letošním roce se jí podařilo 2x získat mistrovský titul. Lucie se zcela bez pochyby řadí k našim největším talentům mimo juniorskou kategorii.
Rodačka z Prahy byla svými rodiči odmala vedena ke všestrannosti. Věnovala se mnoha zájmům z různých oborů – dramatickému kroužku, výtvarnému kroužku, hraní na flétnu, žonglování, roztleskávání, skautingu, plavání a tenisu. Postupem času se víc a víc začala věnovat sportovním zálibám. Plavání a tenisu se Lucka věnovala aktivně asi deset let. Už v této době ale její kroky víc a víc směřovaly na palubovku, kde se věnovala šestkovému volejbalu za tým SAVO Praha.
Pod trenérským vedením manželů Perušičových, rodičů současného mistra světa v beachvolejbalu Ondřeje Perušiče, se Lucie pro volejbal nadchla a začala se zlepšovat. Její progres dále rostl v první juniorské lize v týmu TJ Tatran Střešovice, kde nastupovala na pozici nahrávačky a libera. V této době se také začala věnovat beachvolejbalu v klubu Beachclub Praha Strahov, v jehož barvách se propracovala v 17 letech cca na 60. místo v republice v kategorii žen. Beachvolejbal má totiž podobně jako pétanque individuální žebříček. Plážovému volejbalu se Lucie souběžně se studiem věnovala závodně až do dob covidu, kdy se její aktivní volejbalová kariéra uzavřela. Jednak díky časové prodlevě při uzavření sportovišť, ale také kvůli vyššímu pracovnímu vytížení v advokacii, které se Lucie začala věnovat již během studia na Právnické fakultě UK. Uzavřela se tedy jedna sportovní kapitola a otevřela se vrátka k té druhé – k pétanque.
K tomu Lucii přivedl skauting, kterému se věnovala od roku 2005 v oddíle CEFEUS v Nymburce, kam poctivě z Prahy dojížděla a kde se poznala mimo jiné s Honzou Károu a rodinou Martina Zikmundy, prezidenta klubu Mimo Done v Nymburce. Svůj první turnaj sehrála ještě coby neregistrovaná po boku Mariana Turoczyho a Matěje Zikmundy v roce 2021. Registrována je v klubu Mimo Done Nymburk od roku 2022.
Díky své všestrannosti, sportovní průpravě a lidským hodnotám získaných nejen ze skautského života se Lucie velmi dobře prosazuje i ve světě pétanque. Jak herně, tak i lidsky. Na turnajích ji můžete spatřit vždy v dobrém rozpoložení, její dobré srdce potvrzuje i její věrná souputnice na turnajích fenka Lori z útulku. Lucčiným přítelem je Lukáš Michalička z klubu 1. KPK Vrchlabí a její přezdívkou je již od dětství „Šídlo“. Jo a nemá nic společného s novinářem Jindřichem Šídlem – jen fotku.
Lucko, kdy jsi v životě poprvé slyšela o pétanque? Kdy sis ho poprvé vyzkoušela a kdo tě k němu přivedl?
Povědomí o pétanque jsem začala mít vlastně ve stejnou dobu, kdy si kluci z Nymburka, které znám ze skauta, založili Petanque club Mimo Done. Takže cca v roce 2017? Větší zájem jsem o pétanque ale projevila až tak v roce 2019. V roce 2017 se kluci (Mates Zikmunda, Honza Kára) rozhodli vzít s sebou pétanque koule na skautský letní vandr do Gruzie. Koule táhli pěkně v batůžku na treku až do sedla Atsunta pas (3500 mnm). To mi tenkrát přišlo pěkně švihlý, žádnou vzpomínku, že bych si tehdy někde mezi pochody zkusila hodit, ale nemám, takže asi nic.
Poprvé jsem pétanque podle mě vyzkoušela fakt až v roce 2021 a to buď na Kostelním náměstí v Nymburce, nebo na pražské Letné. Obecně mě do komunity představil asi hlavně Mates Zikmunda, který mi na začátku půjčoval koule, prvně mě vzal na trénink na Letnou a taky mě vzal podívat se na první turnaj. To byly jedničky v Ořechu, kde jsem hrála ještě jako neregistrovaná, skončila jsem poslední a porazil mě tehdy, ale hrozně, malej Jirka Froněk. V roce 2022 jsme se pak spolu našli s Lukášem Michaličkou, který mě maličko vytáhl do povědomí hráčů z první padesátky a protrpěl se mnou mé první infarktové i úspěšnější turnaje. Pomohl mi se v pétanque světě rychle rozkoukat a oťukat 🙂
Co ti pétanque dává? Proč ho hraješ a co se ti na něm nejvíc líbí?
Ke konci mě volejbal už tolik nenaplňoval, neviděla jsem u sebe dlouho žádný progres a měla pocit, že výkonnostně mi od ostatních ujel vlak. Hrozně dlouho se mi ale nechtělo s volejbalem definitivně skončit, protože jsem tomu věnovala spoustu času. Zároveň jsem vlastně hrozně kompetitivní (pozn. soutěživá), od mala ráda vyhrávám (kdo ne, že?), ráda někoho porážím, ráda se v něčem zlepšuju a srovnávám. Dlouhou dobu mi tuto funkci v životě plnil volejbal a nechtělo se mi to opouštět a nedělat nic.
Pak se mi ale do života dostal pétanque a tuhle roli mi perfektně naplnil. Hrozně se mi taky na pétanque líbí, že čas a intenzitu tréninků si určuji já, že opět na sobě vidím viditelné zlepšování a progres. Také mi pétanque zvlášť v posledním roce do života (teda aspoň doufám :)) přinesl spoustu nových přátelství. Líbí se mi, že i když se každý víkend vzájemně vystavujeme porážení a soutěžení, nezdá se mi, že by to na komunitu jako celek mělo nějaký významný vliv. Přijde mi, že se v pétanque, na rozdíl od dívčího volejbalu, méně žárlí a méně nepřeje druhému úspěch. Ta komunita je v tomto taková čistější a rodinnější.
Kde jsi v životě byla nejdál a jaká je tvoje vysněná dovolená?
Nejdál jsem byla letos v únoru, a to v Indii společně s Kubou Konšelem a Lukášem. Byli jsme tam na cca 10 dní, velice intenzivní rychlo výlet. Projeli jsme asi všechna důležitá velká města,samozřejmě navštívili Taj Mahal. Od té doby mi furt nechutná kari, škoda 🙂
Vysněná dovolená? Nejspíše nějaké italské horské jezero (asi Garda), aby se tam dalo dojet autem, bylo tam italské jídlo, víno a kafe! A mohla bych s sebou vzít i Lorinu a trápit ji tam u vody a v kopcích.
Když bys nemohla žít v Česku, v jaké zemi bys chtěla žít a proč?
Rozhodně v Itálii někde dole v podpatku nebo špičce boty, protože maj skvělý jídlo a pití! A taky protože Italové mají věčnou maňánu nebo siestu!
Jaký byl tvůj dosud nejsilnější zážitek, který ti pétanque připravil?
Miluju otáčet infarktový stavy, kdy má soupeř 12 bodů a není limit 😀 Takže nejsilnější zápas pro mě asi zatím bylo letošní finále MČR mixů, kdy jsme takto s Lukášem povstali z popela. Dále mě takto velice bavilo finále v Mariánkách, kde jsem hrála s Péťou a Kačkou (Vavrovičem a Froňkovou, pozn. red.). Skvělý zážitek byla samozřejmě letošní kvalifikace trojic, kde jsme zase s holkama suprově otočily v náš prospěch semifinále a kdy jsme zavíraly vystřeleným košonkem za 4 body. Silný taky byl loňský Vars, kde se mi povedlo skončit poslední a nevyhrát žádný zápas 😀
Který areál je tvůj nejoblíbenější? Kam jezdíš hrát ráda, kde se ti daří a kde to naopak nejde a nejde?
Nejoblíbenější areál, respektive místo je pro mě asi ve Vrchlabí. Kousek do města, krásný prostředí, vždycky tam zatím svítilo sluníčko a je tam možnost vykoupat se v Labi – to je prostě skvělý. Také mám samozřejmě za velkou srdcovou záležitost náš nymburský turnaj, kterýmu kluci dávaj vždycky hodně srdíčka a je to vidět. Ráda také hraju na Lipníčku, kde to jednak máme blízko a pak už to je prostě taková jistota, že to bude dobrej turnaj a že tam bude živáňská, mňam!
Zatím se mi moc nedaří na Varsu, tam jsem loni skončila 66., letos 33., příští rok bych ho tedy dle této číselné řady měla vyhrát, tak uvidíme. A za boha mi to fakt nikdy nejde v Ořechu, ten je pro mě úplně zakletej 😀
Když by sis mohla vybrat jednu z osobností, ať žijící, nebo již nežijící a jít s ní na večeři, kdo by to byl a proč?
Hrozně bych se bála toho, že si s tou osobností nebudu mít co říct nebo že na něj/ni budu moc hloupá a bude to hrozně trapný. Takže s někým, s kým toho mám hodně společného, tedy osobnost, která sportuje, má aspoň jednoho psa, má ráda dobré jídlo, je vtipná, znám ji, kouká na britské pořady na YouTube a mluví dobře anglicky. Vylučovací metodou tedy: Gordon Ramsey.
Kdo tě z pétanque pelotonu nejvíc zaujal a čím?
Teď přijde hrozný klišé. Ale fakt! V Polsku na Centrope Lukáš Michalička, herně, tam jsme se viděli poprvý, ale vůbec jsme se tehdy ještě nebavili. Nedlouho poté ale bylo jasný, že i lidsky toho máme hodně společného. Dali jsme se pak jednak rychle dohromady a druhak jsme spolu začali i hrát ve dvojici, což přineslo mé první úspěchy.
Stylově se mi jinak obecně velmi líbí, jak hraje Dan Geisler. Přístup ke hře a fungování v týmu při hře se mi pak nejvíce líbí u hráčů z týmu Kačka Froňková, Péťa Vavrovič, Tomáš Michálek a jejich obvyklí spoluhráči. Jsou u toho pozitivní, vyklidnění a umí podpořit.
Jakého svého úspěchu si nejvíc ceníš a který turnaj bys nejraději vymazala z paměti?
Určitě vyhraná kvalda, zatím mi asi nedochází, jak velký úspěch to vlastně je, a na svoji první reprezentační zkušenost jsem velice zvědavá. Obecně mi jsou pak velice cenné: první vyhraná prestige letos v Mariánkách a první vyhrané MČR (mixy) ve Vědomících.
Z paměti bych nevymazala nic. Kdybych mohla, tak si obecně odpustím účast všude na turnajích, kde skončím průměrně, třeba v prvním kole KO. U těchhle výsledků pak člověk nemůže mít ani radost ani srandu, jak krásně a totálně to zkonil.
Na čem si nejvíc pochutnáš? Co umíš nejlépe uvařit? A co bys v životě chtěla ochutnat?
Podle mě umím fakt exkluzivní lasagne, a to na všechny způsoby – hlavně hovězí, tuňákový, špenátový! Čerstvý lasagne z trouby jsou úplný pohlazení do bříška. A pak babiččina koprovka, rizoto nebo „páčky“, to je zas moje dětství.
Co se týče ochutnání něčeho nového, nejsem zas takovej dobrodruh a odvážlivec a vlastně nerada ochutnávám, co neznám – dlouho se vždycky odhodlávám. Bun Bo Nam Bo a Pho jsem poprvé ochutnala třeba tři roky nazpět, protože jsem se toho bůhvíproč bála, že mi to nebude chutnat (chutná). V Praze ale už dlouho chci skočit do Bjukitchen na jejich zmrzlinu se solí a olivovým olejem – to zní hrozně zábavně a dobře.
Čím jsi chtěla být v dětství? A kdybys nemohla dělat to, co děláš, co by to bylo?
Musím říct, že jsem nevěděla, co chci dělat snad až do loňského roku. Jako malá jsem asi nikdy nepřemýšlela, co bude dál než třeba za rok za dva. Proto jsem si už od páté třídy volila cestu co nejvíce obecného a nejširšího vzdělání, abych žádný rozhodnutí nemusela činit a prodlužovala si tím dost dětství 😀 Z tohoto důvodu jsem si řekla v páté třídě, že se prostě dostanu na gympl, což se tehdy nějakým zázrakem bez přípravy podařilo.
Když přišlo na výběr vysoké, věděla jsem, co mě nebaví, a to matematika a chemie, naopak mi „nevadily“ základy společenských věd a dějepis – na právech matematika není potřeba, a to ani při přijímačkách. Taky se vždycky říkalo, že s právama má pak člověk dveře otevřené všude a zároveň ta škola má nějakou prestige. Tak jsem si prostě řekla, že se dostanu na PFUK a dostala. Žádný zadní vrátka jsem tehdá neměla, prostě jsem psala SCIO testy do té doby, než mi percentil po jistotě stačil na přijetí. Až někdy ve třeťáku jsem si uvědomila, že jsem tyhle velký rozhodnutí udělala hrozně mimoděk, a tak nějak samovolně a že jsem fakt nikdy nepřemýšlela nad tím, co by se stalo, kdybych se třeba nedostala. Mám v tomhle v životě fakt kliku.
Během vejšky jsem přilnula k advokacii a až poslední dobou můj čas nejvíc okupuje nemovitostní právo, které mě vlastně i docela baví a dokážu si snad poprvé představit, že bych se tím chtěla a dokázala jednou živit.
Když bys v českém pétanque měla možnost něco změnit nebo vylepšit, co by to bylo?
Hrozně by se mi líbilo, kdyby se vytvořila nějaká „trial skupina“ juniorských, pod 35 let hráčů, kteří by byli vyhodnoceni jako „nadějní“, pro které by Čapek jednou nebo dvakrát ročně zprostředkoval/organizoval týdenní kempy se zahraničními trenéry. Nebo by takto vyčlenil v každém kvartále jeden víkend na nějaký příměstský kemp.
A na závěr, jakou nejveselejší příhodu jsi s pétanque zažila?
Zábavný bylo si zapomenout koule a zjistit to na místě v 8 ráno před turnajem a pak ten turnaj vyhrát – svou první prestige s cizíma koulema 😀 Díky, Jirko Koreši, za půjčení vítězných koulí.
Lucie Šídlová
Klub: Mimo Done Nymburk
Mistryně ČR 2×2 mix 2024
Mistryně ČR 3×3 ženy 2024
Reprezentantka ČR ženy 2025
Odehráno turnajů: 72
Nejčastější spoluhráči: Lukáš Michalička – 24x, Marian Turoczy – 6x, Ondřej Preuss, Filip Vedral – 5x
Umístění na žebříčku: 2024 – 13.místo, 2023 – 28.místo, 2022 – 154.místo
Moc pěkný rozhovor s krásnou paní.
(Akorát nechápu, co se jí líbí na Gordonu
Ramseyovi. Vždyť ani nehraje petang.)