V nejmenším letošním podniku ze seriálu Centrope triumfovali domácí nad týmem složeným z ženských reprezentantek Polska a Ukrajiny. Třetí místo obsadil slovenský tým pod vedením Etely Krchňákové.

Sobotní počasí slibovalo důkladnou zkoušku zdraví i psychiky a prověření známého vojnoměsteckého přísloví, že neexistuje špatné počasí na pétanque, ale pouze špatně oblečený pétanquer. To platilo i v maďarské Tatabányi, kam se sjelo 47 trojic z Česka, Polska, Slovenska a domácího Maďarska. Ráno pršelo sice jen v intenzivních přeháňkách, ale maďarští organizátoři, jako by chtěli turnaj záměrně synchronizovat se špatným počasím, vždy počkali se zahájením dalšího hracího kola na největší průtrž mračen, aby náhodou nezůstal nikdo v suchu. Naštěstí se ale počasí po obědě v nedaleké restauraci umoudřilo a do konce turnaje už prakticky nepršelo a chvílemi i zasvitlo slunce.

V prvních kolech se českým týmům přes intenzivní déšť vesměs dařilo a tak se jedinou stinnou stránkou stala ležérní organizace, kdy druhé kolo švýcara končilo po jedné hodině odpoledne. Rychlosti nepřidalo ani rozdělení třetího kola na dvě poloviny, které vyžadovala kapacita restaurace, do které se najednou vešla pouze polovina hráčů. Mnohým českým hráčům tak celý turnaj připomínal spíše pohodový regionál s bohatou snídaní, než sportovní Centrope. Dojem českého regionálu umocňovalo i pivo Holba, které se prodávalo nedaleko od hřišť pod slunečníky s ryzím českým sloganem.

Mokrý terén začal vlivem vytrvalého deště znepříjemňovat život střelcům, kteří se čím dál častěji jen frustrovaně dívali jak jejich střela, která by jinde vyndala s naprostým přehledem, jen smutně přeskakuje cílovou kouli. Bylo nutné střílet jen na kov a ke slovu se častěji dostávali plaseři. Přesto ale favorité prakticky nezaváhali a týmy polské reprezentace, nasazené české týmy i papírově silné týmy ze Slovenska a Maďarska postupovaly švýcarem bez velkých ztrát. Proto se v posledním pátém kole čekaly atraktivní zápasy o postup.

To si asi uvědomili i organizátoři, kteří s velkou důkladností poslední kolo čtyřikrát přelosovali. Zlí jakykové tvrdí, že organizátoři jen dlouze hledali nějaký tým, který by byl hratelný pro trio Klír-Preuss-Vyoral, kterým šlo po prohře hned v prvním kole o všechno. Po vylosování obou týmů polské reprezentace a silného maďarského týmu nakonec tento český tým dostal velice hratelné místní, se kterými si výhrou zajistil postup. Ať už bylo konečné nalosování jakékoli, pomohlo i dalším českým týmům, protože z devíti účastněných se jich nakonec do šestnáctky dostalo sedm. Celá vyřazovací část se již hrála za umělého osvětlení.

Bohužel, první kolo KO dalo málem KO i hojné české účasti. Ze sedmi postoupivších nakonec do čtvrtfinále postoupily pouze dva. Z toho tým Klír-Preuss-Vyoral, který nastoupil proti manželům Lukášovým s Jindrou Kaucou, postoupil ze zápasu, který garantoval český tým v osmičce. Jediným dalším českým zástupcem ve čtvrtfinále byl tým Froněk-Froňková-Vavrovič, který přitom do vyřazovací části proklouzl skrze bucholz. Oba týmy ale hned v dalším kole vypadly. Jak se později ukázalo, proti oběma dvěma hráli finalisté celého turnaje. Tomáš Klír, který prohlašoval, že na celém turnaji ho vlastně porazil jen jeden tým, protože stejný tým mohl i za jedinou jeho prohru ve švýcaru, tehdy ještě nevěděl, že jeho kati následně vyhrají celý turnaj.

Semifinále už proběhlo bez české účasti a za malé divácké kulisy, protože většina promočených hráčů odjížděla, jak jen mohla. Výjimkou z tohoto pravidla byla četná skupina olomouckých hráčů, kteří se ještě v areálu stavili na pizzu. Jak ale této své chyby litovali po nedorozumění a následné hádce o počtu zaplacených pizz! Celá tato příhoda jen potvrzuje útrapy, které v Maďarsku často hráče potkávají. Organizace může být dobře míněná, ale na místě je lepší vyzbrojit se při nejmenším němčinou nebo překladatelem, jinak o komunikaci s pořadateli namůže být ani řeč.

Maďaři si nakonec turnaj nepodmanili pouze osobitou organizací, ale rovněž výsledkově, když obsadili první místo. Druhý byl polsko-ukrajinský tým v čele s Wiolettou Śliż a z bronzu se radovali Slováci vedení Etelou Krchňákovou.

Výsledky:

1.
Gyula Kemény (Maďarsko)
Tamás Tóth (Maďarsko)
Zsolt Borbényi (Maďarsko)

2.
Wioletta Sliź (Polsko)
Katarzyna Błasiak (Polsko)
Valentina Vtoraya (Ukraina)

3.
Etela Krchňáková (Slovensko)
Stanislav Seman (Slovensko)
Patrik Šebeňa (Slovensko)