Před třemi roky jsme se na turnaji v Litomyšli poprvé setkali na hřišti. Svým výkonem, zaujetím pro hru a šikovnou rukou mě tato soupeřka zaujala. Mimochodem z tohoto zápasu vyšla se svým spoluhráčem vítězně. Od té doby sehrála řadu turnajů a v dnešní době se řadí k těm hráčkám, které pétanque – jak se říká – pohltil a můžeme se s ní potkávat na turnajích téměř pravidelně. Ano, další ze seriálu rozhovorů bude s hráčkou Sokola PP Hradec Králové Ivanou Vávrovou.

Pardubická rodačka se po základní škole v Holicích vydala na středoškolská studia do Kolína. Odsud její životní cesta vedla přes krátkodobý pracovní pobyt v Praze do Jablonce nad Nisou, kde se začala naplno věnovat své velké zálibě a vášni – tanci. Spolu se svým partnerem se věnovala country tancům a se souborem procestovala řadu zemí, velký úspěch měli například v kodaňském Legolandu nebo v Itálii. Ivana je sportovní typ a věnovala se řadě sportů, ale kromě toho i své další lásce životě –pejskovi labradorovi, který jí byl doslova parťákem. Jezdila s ním na různé výstavy a lovecké zkoušky a největším úspěchem bylo 3. místo na mezinárodní výstavě.

Souhrou osudu poté její kroky zamířily do Hradce, kde poznala pétanque. Má dva syny, jeden z nich (Vítek) se také jistý čas věnoval pétanque. Ivana má smysl pro humor, ráda čte a cestuje, od žákovských dob má pozitivní vztah k literatuře a dějinám. Naopak fyziku a chemii v lásce nikdy neměla. Na turnajích ji poznáte mimo jiné podle slušivého kloboučku a dobrého držení těla, tolik typického pro všechny tanečníky. Ke dni 5. července 2025 odehrála 108 žebříčkových turnajů a každý rok jejich počet stoupá. Na stupínky vítězů se jí ještě vystoupat nepodařilo, zatím celkem čtyřikrát vybojovala po boku svých spoluhráčů čtvrté místo. Ale myslím, že je to jen otázkou času, protože se neustále zlepšuje a herně roste. Po jejím boku se vystřídalo dosud 29 hráček a hráčů, nejčastěji hrála s klubovými parťáky Davidem Kopečným (34x), Janem Melgrem (21x), Františkem Malinou (19x) a synem Vítkem (18x). Od sezóny 2023 sehrála v barvách klubu Sokola PP Hradec Králové také 31 zápasů v 1.lize MČR klubů, z toho 9 bylo vítězných.

Ivko, kdy ses poprvé seznámila s pétanque a kdo má největší zásluhu na tom, že ho hraješ?

O tom, že existuje pétanque, jsem věděla od mládí, ale považovala jsem ho za relaxační hru pro starší lidi. Později jsem zjistila, že ho hraje Milan Fukal, oba jsme pracovali ve stejné firmě. Tehdy jsem měla jiné sportovní aktivity, ale hlavně domácího mazlíčka (labradorského retrívra), kterému jsem věnovala většinu volného času ježděním po výstavách a loveckých zkouškách. Po přestěhování do Hradce Králové a odchodu psího člena rodiny jsem přemýšlela, jak využít znovu získaný volný čas. V mém novém zaměstnání fungovala skupina nadšených hráčů pétanque v čele s Františkem Malinou, který mě přesvědčil, ať to přijdu zkusit. Přišla jsem, zkusila jsem a zůstala jsem.

Co tě na pétanque nejvíc baví a co ti přináší? A máš v něm nějaký svůj cíl, kterého bys chtěla dosáhnout?

Na pétanque mě baví spousta věcí, jinak bych ho přece nehrála, ne? Baví mě to množství emocí, které mnou během celého turnajového dne proběhne, dobře hozená koule, vymýšlení taktiky, pozorování reakcí soupeřů a setkávání se lidmi, které ráda vidím a kteří, doufám, rádi vidí mě. Mým osobním cílem je dostat se do TOP 100, tak uvidím, ještě není všem dnům konec. (Pozn. k dnešnímu dni je Ivana na 127. příčce celostátního žebříčku)

Co ty a sport? Čemu všemu ses kdy věnovala nebo věnuješ a jaký sport nejraději sleduješ?

Já mám ke sportu kladný vztah již od dětství a vlastně nikdy jsem neměla delší období, kdy bych se nějakému sportu, byť jen rekreačně nevěnovala. Na základní a střední škole to byla lehká atletika, a pak jak šel čas se zájmy a potřeby různily. Takže jsem si pohrávala s tenisovým míčkem, proháněla se na lyžích se svými dětmi, omotávala se lany při šplhání na skály, lapala po dechu při jízdách na horském kole po jizerských hřebenech. Určitě bych měla do tohoto výčtu zařadit i mé patnáctileté působení v tanečním klubu. Protože není tanec jako tanec a clogging (americký country step) je svým způsobem sportovní výkon. Když jsem po mateřské dovolené nastoupila do nového zaměstnání a zjistila, že se firma účastní ligové soutěže v bowlingu, našla jsem na dlouhé roky další úžasný týmový sport, a pak už jen stačilo vyměnit velké bowlingové koule za malé koule pétanque.

A jaký sport nejraději sleduju? Těch sportů bylo v průběhu let mnoho, ale teď má prioritu sledování 75. ročníku velkých cen F1. Určitě pro mě bude neskutečným zážitkem osobní divácká účast na velké ceně Rakouska přímo na Red Bull Ringu.

Kde pracuješ a na jaké pozici? Uplatníš něco z pétanque při práci a naopak?

Pracuji ve Fakultní nemocnici na pozici hospodářky na porodnicko-gynekologické klinice v Hradci Králové, krásném městě s bohatou historií, nazývaném salonem republiky a stojícím na rozkročených nohách dvou řek Labe a Orlice. A co uplatním? V mé práci dochází velmi často k situacím, kdy musím rychle zareagovat a vyřešit případný nedostatek materiálu nebo poruchu důležitých přístrojů, a to je myslím podobné jako na hřišti, kde je nutné rychle vymyslet taktiku a pak vyřešit situaci hozením koule.

Při jaké činnosti si dokážeš nejvíc odpočinout? A jakou činnost naopak nemusíš?

Nejraději odpočívám na naší chaloupce. Tady si užívám krásná rána za zpěvu ptáků s kávou a knížkou a krásné večery se sklenkou vína a zapáleného ohně v krbu. Věnuji se zvelebování květinové zahrádky a dalším potřebným pracovním činnostem, odstřihnutá od hluku a spěchu města a nepříjemných, věčně naštvaných a nespokojených lidí, které bohužel v práci neustále potkávám. A vůbec nevadí, že se často fyzicky úplně odrovnám, vždycky je mi odměnou čistá hlava.

A jakou činnost nemusím? Už nemusím mít pořád naklizeno, nemusím mít všechno dokonalé a nemusím mít všechno pod kontrolou, já vlastně nemusím nic, pokud nechci. (Jen ještě musím chodit pár let do práce).

Na které turnaje jezdíš nejraději? Kde se ti nejvíc líbí a daří a kde to naopak nejde a nejde?

Od samého počátku mého působení v pétanque mám oblíbený Lipník, Hrochův Týnec a Vědomice. Později se k nim přidaly i Kněžice, Polouvsí a Valšovice. Loděnice pro mě byly dlouho začarované (několikrát jsem řekla, že tam už prostě nepojedu) a letos se ta

smůla snad už konečně protrhla (díky, Valtře!) a Loděnice už jsou také na seznamu oblíbených. Nejhezčí turnaje, co se týká prostředí ,pro mě byly a budou zámecké parky a nádvoří.

Kam ses nejdál v životě podívala a jaká je tvoje vysněná destinace, kterou bys chtěla navštívit?

Vysněných destinací jsem měla a mám několik a postupně si tyto cestovatelské sny plním. Vždy se snažím zjistit si o určeném místě co nejvíce a předem si zhruba naplánovat, co bych chtěla vidět nebo zažít. Takže žádné resorty s all-inclusive, ale úžasné poznávání většinou s místními průvodci nebo občas i na vlastní pěst. Naprosto mě uchvátilo Skotsko – úžasná krajina, bohatá historie a tradice. Tanzánie – ostrov Zanzibar, domorodí Masajové, nádherná příroda a safari parky. Thajsko – ostrov Ko Samui, zatím moje nejvzdálenější cesta. Co může být krásnějšího, než ráno vyjít z domku přímo na pláži a vběhnout do teplého moře. Příští rok mám v plánu splnit si další cestovatelský sen – navštívit Srí Lanku a šnorchlovat na blízkých Maledivách.

Kdo tě v českém pétanque nejvíc zaujal a koho považuješ za svého osudového protihráče?

V českém pétanque máme mnoho hráčů, kvalitních herně i lidsky. Každý má svůj osobitý styl hry. Také máme mnoho hráčů kvalitních jenom herně nebo jenom lidsky. A osudového protihráče jednoho mám, i když ne v dobrém slova smyslu. Na jednom z mých prvních turnajů proti mně nastoupil hráč, který se ke mně během celého zápasu choval s opovržením a došlo i na několik slovních urážek, až musel zasáhnout můj spoluhráč.

Jaký film, seriál a kniha tě v životě nejvíc zaujaly nebo ovlivnily?

Samozřejmě filmů, seriálů a knih, které mě nějakým způsobem zaujaly nebo ovlivnily, je opravdu veliké množství, ať už jsou to životopisné, romantické, fantasy nebo historické, kriminální, válečné nebo akční, dramata nebo komedie.

Z filmů je to určitě bravurně zrežírovaný snímek od Ridleyho Scotta Dobrý ročník se skvělým Russellem Crowem, krásnými záběry a výtečnou atmosférou Provence. Do velké míry mě ovlivnil pohodový seriál Durrelovi, který pojednává o dobrodružstvích jedné rodiny na překrásném řeckém ostrově Korfu. Seriál je vtipný, vřelý, plný slunce a hudby. Takže jsem po jeho zhlédnutí vyrazila prozkoumat tento ostrov a Korfu už navždy zůstane v mém srdci.

Bestsellerová kniha Jíst, meditovat a milovat od Elizabeth Gilbertové dodává čtenářům naději a sílu, aby se i oni pustili do pátrání po tom nejlepším, co se v nich ukrývá, a vykročili po cestách, na které by se jinak nikdy nevydali.

Na čem si dokážeš nejvíc pochutnat? A co nejvíc exotického jsi ochutnala?

Mám ráda českou, italskou a řeckou kuchyni. Např. mozzarellu s rajčaty, olivami, čerstvou bazalkou a olivovým olejem, tzatziky a souvlaki. Ve Skotsku jsem ochutnala haggis, v Thajsku různé druhy polévek jakkoli pálivých. Všude ochutnávám ryby, různé druhy, různé úpravy, nikdy a nikde nechutnají stejně.

Kdybys mohla něco v českém pétanque ovlivnit, pozměnit či vylepšit, co by to bylo?

Tohle je pro mě dost těžká otázka. Nehraji zas tak dlouho, abych znala dobře celé pétanque prostředí, jeho historii a strukturu. Nevěnujeme se v našem malém klubu mládeži, takže neznám problematiku ani v této oblasti. Prostě patřím do většinové skupiny hráčů, která si v sobotu pro radost zajede zahrát turnaj, podívá se, kde je aktuálně v žebříčku, a případně řeší, kde a s kým bude zase hrát. Nepochybuji o tom, že je potřeba něco pozměnit nebo vylepšit, ale tohle přenechám zkušenějším a problematiku znajícím členům českého pétanque. Něco ale přeci – příliš se mi nelíbí na nových stránkách ty názvy týmů. Vlastně spíš to, že u nich není napsaný aspoň kapitán, a člověk pak musí klikat, aby vůbec věděl, proti komu hraje.

Zažila jsi s pétanque nějakou veselou příhodu?

Veselé nebo jen úsměvné příhody zažívám v podstatě na každém turnaji. Někdy stačí opravdu maličkost, aby se pozvedla nálada a vrátil se elán do dalšího boje. A pokud ten úsměv zasáhne i spoluhráče nebo protihráče, co víc si přát. Tenhle pétanque mám nejraději, dravá soutěživost s pohodovým úsměvem.

Jakých 5 lidí z českého pétanque by sis vzala coby kapitánka jachty na palubu na roční cestu kolem světa?

Hned na začátku si tě dovolím upozornit, že bych nikdy dobrovolně nestrávila rok na palubě jachty, jakkoliv velké. A protože po mě chceš vyjmenovat 5 lidí, tak tahle jachta bude asi menší. Musím se přiznat, že vybrat těchto 5 chudáků odsouzených být spolu 12 měsíců, mi dalo strašně moc práce. V první řadě jsem řešila užitečnost a praktičnost, a pak taky aby to spolu vydrželi bez vzájemného házení přes palubu. Upozorňuji všechny jmenované, že se žádná plavba nekoná, a tudíž mohou být v naprostém klidu. A ty nejmenovaní se třeba dostanou na jachtu k někomu jinému. Tak tady jsou: Simča Horáčková – jako zdravotnice, aby nám mohla léčit všechny bolístky, které jistě přijdou. Radim Valošek – jako zásobovač a kuchař, prý že ho vaření baví. Jirka Froněk – jako záchranář, protože si myslím, že by nás dokázal odtáhnout nebo vytáhnout kamkoli do bezpečí. Tomáš Jirkovský – nějaké zkušenosti s plavbou má a úplně ho vidím, jak stojí za kormidlem a hledí do dálky. A nakonec tebe, Ivo, za trest, že jsi mi položil tuhle otázku a navíc se nám budeš muset starat celou plavbu o zábavu.