Za dalším respondentem jsem se vydal do města, ve kterém žije na 12 500 obyvatel, což ho řadí na 106. místo podle počtu obyvatel na území Česka. Do města, které obsadilo v roce 2019 104. příčku v Indexu kvality života na našem území a jehož nadmořská výška činí 477 metrů nad mořem (Pro zajímavost nejvyšší bod Brna je 497 m.n.m). Do města s bohatou historií, které v minulosti proslulo mimo jiné výrobou znamenitých kos z místních železáren postavených poblíž dolů na železnou rudu. Do města s textilní a také varhanářskou tradicí.

Ano, znalci jistě poznali, že jsme ve městě, které neslo názvy Albipolis, Giessdorf, Hohenelbe až po dnešní Vrchlabí. Toto město, často označované jako brána do našich nejvyšších hor Krkonoš, je také známo svými slavnými rodáky, kteří dobyli svět sportu. Zejména v zimních disciplínách spojených se sněhem a ledem, i když mezi nimi najdeme třeba i mistry světa v cyklokrosu, nebo mistra ČR v motokrosu. Ve Vrchlabí se prostě sportu daří a nepřekvapí tedy, že zde najdeme i vyznavače pétanque, kteří zde založili klub.

A to ne klub ledajaký. Vrchlabský 1. Krkonošský pétanque klub se může pyšnit mimo jiné i nejvyšším počtem získaných mistrovských titulů v Česku – jeho členové jich vybojovali již 71. 1.KPK je známý nejen svou výbornou prací s juniory, ale dává také velký prostor hráčům zralým, kteří jej neméně úspěšně reprezentují. A právě za jednou z těchto hráček zamířily tentokrát mé otázky.

Šestou oslovenou na mém pomyslném pétanque počítadle je hráčka 1.KPK Vrchlabí Hanka Sládková. Hanka je v mých očích přesně tou hráčkou, která ač se k pétanque dostala později než většina ostatních, jde výkonnostně stále nahoru a lepší se. Z počáteční rekreační hráčky postupně vyzrává do vyznavačky sportovního stylu a přístupu ke hře. Pracuje na sobě a roste. Je důkazem, že začít se dá kdykoliv a stejně tak vždy člověk může dosáhnout svých cílů a představ.

Město Vrchlabí je známo svou líhní skvělých sportovců. Jakým sportům ses, Hanko, věnovala před tím, než jsi poznala pétanque? A co tě na něm tak zaujalo, že ho hraješ?

Ano, Vrchlabí je opravdu výjimečné, co se týká líhně vrcholových sportovců – Paulů ,Samková, Krčmář, Erbanová, Charvátová a další. I já jsem se tu narodila a jsem na to hrdá. Bavilo mě dělat jakýkoliv sport. Na základní škole jsem běhala na lyžích a do 35 let jsem hrála závodně volejbal. Já jako šašek a bavič v týmu J. Procestovaly jsme s holkami celou republiku, jelikož v té době jsme hrály nejvyšší dorosteneckou soutěž 1. ligu. Jako vychovatelka jsem se nebránila zahrát si s dětmi fotbálek, hokej (ten mě bavil obzvlášť, škoda, že v té době ženský hokej nehrály).

Pak ale přišel úraz kolene a bylo po aktivním sportování. Jako rodič a funkcionář u sjezdového a poté běžeckého lyžování jsem léta pomáhala organizovat ve Vrchlabí závody (SP v běhu na kolečkových lyžích, MČR žactva a dorostu v běhu na lyžích…), abych byla alespoň u toho. Moc mně aktivní sport chyběl. No a pak mě můj manžel motorkář seznámil s kolegou motorkářem a to nebyl nikdo jiný než Honza Švimberský, prezident 1.KPK Vrchlabí. Na jeho pozvání jsem si přišla jen tak zahrát a hned jsem věděla, čemu se mohu a budu věnovat. Z počátku jsem pétanque brala jako fajn zábavu a relax po práci, s postupem času chci trochu víc.

Ivo: Vrchlabí je na svou velikost vskutku opravdovou líhní sportovních talentů. Mohu doplnit Ladislava Rygla, Miloše Fišeru, Radomíra Šimůnka, Zdeňka Vítka, Veroniku Vítkovou, Jana Matouše, Petra Kuchaře a mnohé další. V Hančině odpovědi mě zaujala především zmínka o tom, že věděla, čemu se bude a může věnovat. Ano, pétanque svým charakterem umožňuje i bývalým vrcholovým sportovcům nebo lidem po úrazu nahradit adrenalin a soutěživost, na který byli zvyklí, a to v každém věku. V tom je jeho krása. Hanka rozšiřuje volejbalovou pétanque buňku, společně s Lenkou Krejčínovou a Vojtou Lukášem už tu máme tři bývalé ligisty. Máme mezi sebou i nějaké další?

Když bys měla jmenovat tři české sportovce nebo sportovkyně, kteří tě nejvíc zaujali, kteří by to byli? Čím tě zaujali, čeho si u nich ceníš? Inspirovali tě něčím nebo k něčemu?

Abych pravdu řekla, nemám oblíbeného nebo konkrétního sportovce, který by mě zaujal. Mám ráda a sleduji většinu sportů, kde o „něco“ jde jako MS, ME nebo světové poháry, ať už se jedná o lední hokej (to jsem schopna i v práci zavřít a jít sledovat přenos v televizi), tenis, biatlon, sjezdové lyžování, atletiku nebo fotbal (pouze ale zahraniční, na ten náš se nedá koukat).

Pokud bych přeci jenom někoho měla jmenovat, tak Romana Šebrleho. Nepochopím, jak může jeden člověk zvládnout 10 disciplín! Dále Martinu Sáblíkovou – klobouk dolů před podmínkami, které v Česku měla, než mohla využít tréninků v zahraničí. A Gabču Soukalovou – schválně píšu Soukalovou, která dostala spolu s ostatními biatlonisty tento sport v Česku na vrchol a do popředí sledovanosti. Ke Koukalové se nechci vyjadřovat, to už byla jiná kapitola. No a jako třešnička na dortu Ester Ledecká, ta je prostě skvělá!

Ivo: Zde musím s Hankou souhlasit. Roman Šebrle je i v mých očích velmi výjimečnou sportovní osobností a bylo nám s ženským repre týmem ctí na akci Rio Lipno mu zatleskat při osobním setkání. V Hančině výčtu je Roman jediným mužem. Zbytek zaujímají ženy a není to náhoda, ženský sport má v naší zemi velkou tradici a úspěšnost. Možná je to naší povahou, možná tím, že se umíme ženskému sportu věnovat a s ním dobře pracovat. Kdo ví? Ostatně je to dobře vidět i v českém pétanque.

Jaké máš záliby kromě sportu? A jaká by byla tvá ideální dovolená?

Tady se přímo nabízí klasická odpověď – zahrádka, vnoučata, pletení, četba. Takovou odpověď ode mě neuslyšíš. Vnoučata jsou sice moc fajn, ale ráda používám frázi mého tchána, když byly holky malé: „Přijďte po obědě, ať jste do svačiny doma“.

Ale teď vážně. Málokdo to o mně ví, mám ráda hlavolamy a různé skládačky a puzzle. Pokud se mi dostane do ruky hlavolam, který mě zaujme, jsem schopna strávit hodiny, dokud ho nedám dohromady.

Ideální dovolená? O tom nemusím vůbec přemýšlet. Už více jak 10 let jezdím s partou kamarádek na aktivní pohodovou dovolenou na kolech. Vidíme se jen párkrát do roka o to více zažijeme legrace. Takže ideální dovolenou mám každý rok. Kolo-moře-dobrá parta, což je zárukou kvalitní zábavy.

Ivo: Ano, aktivní životní sportovní styl je zárukou dobré kondice a hlavolamy zase bystří hlavu. Myslím, že tady nám Hanka dává návod, jak být stále mlád.

Co se ti nejvíc líbí na vašem klubu?

Domnívám se, že jsme parta lidí, která drží pohromadě a že si sedíme. U založení klubu jsem nebyla, hraji pétanque od roku 2013, o to víc si vážím zakladatelů a jsem moc ráda, že klub existuje. Velkou předností je, že máme zázemí i v zimě, což každému hráči prospěje. V zimě i v létě probíhá dlouhodobá soutěž formou mêlée (11-13 kol), může přijít kdokoliv i z ulice a vyzkoušet si hru. Letního i zimního mêlée se účastní v průměru 30 lidí, což je fajn. Pak tu je zimní i letní liga, kde hrají dopředu složené týmy. Dvakrát do roka pak bývá celkové vyhodnocení s předáním cen nejúspěšnějším. A k tomu, pokud to celostátní termínovka turnajů dovolí, Jirka Řezníček zorganizuje několik turnajů. Ty mají podle mého názoru kvalitní úroveň, protože se jich účastní takoví hráči jako Dan a Vojta Bílkovi, Lucka Venclová, Luboš Srnský a další všem dobře známí hráči. Zkrátka v oddíle není nikdy nuda a o tom to je.

Ivo: Hanka první krůčky s pétanque zažila již v roce 2012, kdy na turnajích startovala jako neregistrovaná. Je pravdou, že v současné době najdeme jen stěží podobně aktivní klub, jako mají ve Vrchlabí. 67 registrovaných členů, z toho 29 žen a 13 juniorů. Pravidelné akce, turnaje , potřebné zázemí za pověstnou restaurací Sklípek, kde se zastavil čas a kde máte pocit, že jste se dostali do natáčení dobového filmu ze 70. let minulého století. Krom prvenství v historickém žebříčku zvítězili hráčky a hráči 1.KPK ve 120 turnajích a třikrát se také mohli radovat ze zisku titulu MČR klubů. Celkem 24 členů vrchlabského klubu se již zapsalo mezi mistry ČR, mezi nimi vyniká Alice Hančová s celkovým počtem 25 mistrovských titulů.

Jeho členové jsou zastoupeni v současných reprezentačních výběrech. Mnozí hráči a hráčky klub pravidelně a skvěle reprezentují na turnajích. Mají ve svém středu i členy jako Martina Bartoše, kteří svůj klub a rodiště hrdě prezentují při každé možné příležitosti, ale i takové, kteří moc nejezdí a účastní se především svého interního klubového života. Svědčí to mimo jiné i o dobré práci vedení klubu. O tom svědčí i fakt, že téměř všichni hráči tohoto klubu hrdě nosí na turnajích klubový dres. Snad jediné, co tomuto klubu chybí, je místo pro pořádání velkého sportovního turnaje. Ve Vrchlabí to zkrátka žije.

Jsi oporou vrchlabského týmu v 1.lize. Jak hodnotíš tuto klubovou soutěž a vidíš nějaké rozdíly při hře turnajů a MČR klubů?

Neřekla bych, že jsem oporou týmu, hrála jsem kluby letos poprvé díky tomu, že jsem byla oslovena Pavlem Maškem, abychom s Jirkou Řezníčkem doplnili soupisku a potřebovali ženu. Kluby jsou trošku jiná kategorie, ale moc se mi tato soutěž líbí z důvodu, že záleží dost i na mém výkonu, což mě motivuje stále se zlepšovat a pracovat na sobě. V tom je asi rozdíl mezi turnaji a kluby. Hráč má větší odpovědnost vůči družstvu. Na turnajích se taky snažím o co nejlepší odhození, ale když zkazím, a to je dost často, spoluhráč to může napravit. Proto ty moje koule v celkovém součtu chybí a jsem tam, kde jsem.

Ivo: Každá žena v týmu hrající klubovou soutěž je oporou. Oproti mužům je tam na to povětšinou sama a na jejím výkonu dost záleží. A jelikož máme svoji sílu v ženském sportu, tak se i na evropské scéně o výkon ženy často opíráme. Vrchlabí je spolu s Krumsínem jediný ze dvou klubů, které umí postavit svůj tým do extraligy i první ligy. Setkáváme se s tím, že některé kluby se do této soutěži nenahlásí právě z důvodu absence dobré ženy. Takže dobrá žena je vždy pro tým oporou.

Co ti pétanque dává a přináší? Čeho bys v něm chtěla dosáhnout?

Dobrá druhá část otázky pro hráčku, která bude za krátký čas pobírat starobní důchod. Pétanque mě strašně baví, těším se na každou hru a turnaj. Je to nejen o setkávání s lidmi, ale pro mě hlavně o sbírání zkušeností, zdokonalování se ve hře, disciplinovanosti, o dobrém pocitu ze hry a příjemně stráveném dnu. Mým cílem je být na bedně v kvalitně obsazeném turnaji.

Ivo: Věk je jen číslo, když člověk vyznává aktivní a optimistické pojetí života. U Hanky, podobně třeba jako u Lenky Krejčínové, to platí stoprocentně. A obě dámy výkonnostně rostou. Poprvé jsem Hanku zaznamenal v roce 2018 na turnaji Krakonošovy koule, kde mě zaujala sportovním myšlením při hře. Tehdy jsme si s manželkou při hře říkali, že tahle hráčka má na to být další šikovnou ženskou ve Vrchlabí. Jsem moc rád, že se nám to potvrzuje. Myslím, že se Hanka svého cíle, tedy bedny na kvalitním turnaji, brzy dočká.

Který český hráč nebo hráčka tě zaujali a čím?

Bingo, trefa do černého. Tuto otázku jsem dlouho rozmýšlela, nic na plat, vyhrál jsi. Proč? Na turnajích tě dost pozoruji (pochopitelně pouze při hře) a několikrát jsem proti tobě i hrála. Nedáváš najevo moc emoce, při hře působíš soustředěně, vyzařuje z tebe klid, dovedeš pochválit soupeřovu dobrou kouli. Asi proto. Neznám podobného hráče, kdo jedná tak přirozeně a nezkazí téměř žádnou kouli. To umí ještě Alice, ale ta je z Vrchlabí, tu také obdivuji coby hráčku.

Ivo: Tak tady mě Hanka dostala do rozpaků. Samozřejmě mě její hodnocení těší, i když by mnozí mí spoluhráči mohli dlouze vyprávět o mých zahozených koulích, z nichž mě některé doslova „děsí“ ještě dnes J Vážím si takového hodnocení, stejně jako je pro mě ctí být ve stejné společnosti s Alicí, kterou považuji za jednoho z nejlepších hráčů v historii českého pétanque.

Které jsou tvé oblíbené turnaje a proč?

Mám ráda všechny, které nejsou daleko. Takže Chrudim, Lipník, Vědomice a Hrochův Týnec. Nebyla jsem ještě nikdy třeba v Brně, ale je to z důvodu větší vzdálenosti. Turnaje jsou jednodenní a to znamená vstávat ve dvě a vracíš se téměř za 24 hodin domů. To je nejen fyzicky dost náročné.

Ivo: O délce turnajů už toho bylo napsáno více. Je pravdou, že jezdit tzv. na otočku na velké turnaje do větší vzdálenosti je náročné. Zejména fyzicky. Jistý návod je model např. rodiny Lukášových, tedy zahrnout turnaj do celovíkendového programu s ubytováním, často spojeného s návštěvou nějaké památky nebo místa. Což už je ale náročnější na finance, organizaci dopravy a zasahuje to do dalšího víkendového programu. Pokud ale chce člověk výkonnostně růst a něco dokázat, jezdit aspoň občas musí. Rádi Hanku na turnaji v Brně přivítáme, i když zrovna trasa Vrchlabí-Brno je při absenci dálnice jednou z nejnáročnějších na čas.

Je něco, co by podle tvého názoru šlo na českých turnajích vylepšit? A případně co by to mělo být?

Nevím, je-li to možné realizovat, od toho jsou jiní, na diskusi to však je. Ztotožňuji se s názorem Kuby Konšela, že finále na větších turnajích je nedůstojné pro hráče i pořadatele. Dohrávají se běžně okolo půlnoci, kdy už většina hráčů, patřím k nim i já, sledují finále doma z postele. Letošní finále v dešti a v zimě na MČR v Hrochově Týnci je toho příkladem. Nevím, jak chutná titul za těchto okolností, ale domnívám se, že nejde plně vychutnat dobrý pocit ze hry i vítězství. Termínovka se asi dává těžko dohromady a není prostor pro další turnaje, ale kvalifikační turnaje a MČR jen za přítomnosti kvalifikovaných by byl lepším řešením. Hlavně z časového důvodu. Nebo některé z turnajů udělat jako kvalifikační?

Ivo: Tady už jsme na tento problém narazili v rozhovoru s Tomášem Jirkovským. Ano, plně souhlasím s tím, že finálová kola v tomto modelu jsou až nedůstojná a ve své podstatě nebezpečná. Kvalifikační kola zde již byla v minulosti a na přání hráčů od nich bylo ustoupeno. Kromě termínu je také problém se zajištěním pořadatele. Zkušenosti nám ukazují, že se do toho kluby nehrnou. Ono taky záleží, kde se jaký turnaj odehrává a jak kvalitní a zkušený je pořadatelský tým. Ale ukazuje se, že finálová kola by bylo nejlepší hrát při počtu 32 týmů, minimálně u trojic. Určitě se budeme v STK o této otázce bavit, možnost určení některých turnajů jako kvalifikačních může být jednou z cest.

Koho z protihráčů považuješ za takového svého oblíbeného soupeře a naopak neoblíbeného?

Jednoduchá odpověď. Oblíbený je pro mě každý hráč, kterého porazím. A neoblíbený, s kým prohraju. Jinak ráda hraju proti tomu, koho neznám, protože neznám jeho kvality a to je výzva. Až teprve při hře zkoumáš, kde má soupeř slabinu nebo výhodu, a snažíš se přizpůsobit svou hru. Někdy to i vyjde!!! No a pak tu jsou vynikající hráči, z kterých mám vždy respekt, ale s přibývajícími zkušenostmi se těším, že to jednou vyjde a porazím je.

Ivo: Turnaje v naší malé kotlině mají jednu nevýhodu, že se téměř všichni hráči dobře znají a nezřídka se stane, že mnozí hráči nastupují ke svým zápasům již dopředu s despektem. V tomto mají své kouzlo turnaje v zahraničí, kde se hráči často vůbec neznají a neví tak, co od sebe čekat. Nezřídka se stane, že třeba na turnajích Centrope v zahraničí zazáří tým, který by na domácí půdě tak daleko nedošel. Právě z těch důvodů zmíněných výše. Je potřeba vědět, že opravdu každý je porazitelný a dost důležité u každého protivníka je první vítězství.

Kterého svého výkonu v pétanque si nejvíc ceníš? A máš nějaký úspěch i z jiného sportu, který bys řadila ještě výš?

Když tak o tom přemýšlím, tak si cením vítězství ve finále nad Danem Bílkem v roce 2018, i když to byl jen vrchlabský turnaj jednotlivců. A v témže roce 13. místo na MČR mixů s Vojtou Bílkem, kde jsme v boji o postup do 32 prohrávali 12:0 a hlavně zásluhou Vojty vyhráli 13:12 a postoupili dál. Na začátku ve zmiňovaném volejbalu bylo úspěchů hodně, ale to už je dávno.

Ivo: Úspěch na kvalitním interním klubovém turnaji v tak aktivním a velkém klubu jako je Vrchlabí má svou váhu a cenu. Vzpomínám si na slova jednoho francouzského trenéra o tom, že pro jeho tým je mnohem těžší vyhrát domácí kvalifikaci, než uspět na evropském šampionátu.

Je někdo, kdo tě při pétanque umí rozesmát? Zažila jsi u pétanque nějakou legraci nebo veselou příhodu?

Dá se říct, že ve Vrchlabí na turnajích kde kdo. Jak jsem psala výše, jsme výborná parta a sranda je vždy. Na turnajích mi sedí humor Míry Řehoře, s kterým se vždy provokujeme. Na veselou příhodu z pétanque si nevzpomenu, třeba na mě teprve někde čeká.

Jednu zajímavost však mám ze života. Před 15 lety můj manžel dostal k narozeninám seskok padákem a v předvečer odjezdu do Příbrami jsem v živé debatě s kamarády jen tak prohlásila: „Skočím taky!“. Upozorňuji, že jsem před tím nikdy neseděla v letadle. A protože jsem ve znamení býka, co si vezmu do hlavy, to platí, tak jsem nemohla couvnout. Takže jsem opravdu ze 4000 metrů skočila. Takže první seznámení s letadlem byl vzlet, nikoliv přistání.

Ivo: Při této příležitosti mě napadla také jedna veselá příhoda s Mirkem Řehořem. Na MS v Grenoblu v roce 2004 jsme se připravovali podobně jako ostatní týmy v parku v okolí haly. A chtěli jsme si vyzkoušet hru se soupeřem. Požádali jsme Mirka coby šéfa delegace, aby nám domluvil nějaký ten tréninkový zápas. Třeba s italským týmem, který trénoval kousek od nás. Mirek dlouze váhal a pak nám sdělil, že nám nebude kazit sebevědomí a odešel. Po chvíli přivedl tři malé drobné chlapce v teplákách, kteří nás následně vypráskali jak školáky. On nám totiž Mirek přivedl budoucí bronzové medailisty z Kambodže.

Jaký nejlepší výkon v pétanque jsi viděla na vlastní oči?

Každé finále turnaje má své kouzlo, a pokud jsem ještě na místě, tak mají hráči můj obdiv. Viděla jsem finále manželé Hodboďovi versus L.Srnský , K.Bartošová na MČR mixů 2018. To byl hodně dobrý zážitek.

Ivo: To byl turnaj v Šerkovicích, který jsme jako klub shodou okolností pořádali. Na tvrdém povrchu, který byl umocněn pravou srpnovou výhní. Bylo to moc hezké finále a vrchlabská dvojice byla překvapením turnaje, ale manželé Hodboďovi předvedli ten den vynikající výkon. V těch těžkých podmínkách bez stínu si tehdy zasloužili absolutorium všichni účastníci. Díky Veronice Slobodové a Vláďovi Brázdovi mají dnes hráči často možnost zhlédnout finálová klání formou streamu, což je velice kladně hodnoceno.

Přeji opravdu každému, kdo má pétanque rád a věnuje mu své úsilí i část srdce, aby mohl zažít radost, kterou zažívají vítězové těchto turnajů. A tak přeji i Hance, aby se jí její přání splnilo.

Hana Sládková

• ročník 1959
• Registrována od roku 2013
• Odehráno 57 turnajů, nejlepší umístění 2.místo Pétanque na zámku v roce 2019
• Průměrné umístění v turnajích – 34.místo
• Průměrné umístění v žebříčku – 315.místo
• Nejlepší umístění v žebříčku – 71.místo v roce 2020
• Celkem 27 spoluhráčů, nejčastěji Jiří Řezníček 17, Petr Štěpánek 11
• Nejvíc turnajů odehráno v roce 2018 – 15
• TOP 10 bodových výsledků – 2583