V dalším pokračování pétanque rozhovorů s cizinci, které můžeme potkávat na našich turnajích, jsem tentokrát oslovil zástupce polské, slovenské a dánské školy. Je zajímavé číst v odpovědích zejména to, jak nás zahraniční hráči vidí. Vesměs nás všichni hodnotí jako velmi dobré, vstřícné, šikovné a schopné organizátory, což je, myslím, skvělé vysvědčení pro naše pořadatele.

MICHAL STANO

Kdybychom spočítali starty zahraničních hráčů na českých turnajích, musel by se Michal Stano umístit na předních příčkách, ne-li přímo té nejvyšší. Vždyť také společně s krajanem Lukášem Tomkou zaujímá první místo v počtu výher na českých turnajích získaných pro Slovensko. Oba mají 6 výher. Pro příznivce a znalce pétanque je Michal prostě Stany. A Stanymu se podařilo zvítězit se svými spoluhráči na turnajích Zlaté prasátko (2019), TOP Klip (2017), Pétanque na výsluní (2019), Fishing Cup (2015), Evropský pohár vinařských regionů (2009) a Beraní koule (2009). Stany je také pravidelným účastníkem zimních turnajů v Brně pod názvem DUEL, resp. TRIAL, kde slavil v barvách svého Slovenska nejedno vítězství. Stany je zapálený kluk do pétanque, který má někdy osobité a neobvyklé náhledy na určité situace. Patří určitě do té kategorie hráčů, kteří své zápasy opravdu prožívají. Ať už hraje v jakémkoli týmu, jakémkoli složení, vždy se důkladně soustředí na svůj výkon a na na svůj konkrétní hod.

Stany je bratislavským rodákem, v hlavním městě našich východních sousedů také žije, pracuje i hraje. Stany je svobodný a momentálně pracuje v prodejně potravin Lidl. Pétanque je jeho největší zálibou a koníčkem. Hraje ho registrovaně od roku 2007, kdy hrál za klub SLOPAK. Později se stal prezidentem klubu JEWEL Bratislava a momentálně je členem klubu HOHENLOHE Bratislava. Nemá rád aroganci, zajímá se všeobecně o sport, mezi jeho další záliby se řadí aktivní hra badmintonu a stolního tenisu a dále pasivní sledování veškerého sportovního dění. Víc než jednotlivých týmů je fanouškem různých jednotlivců v těchto týmech. Ať už se to týká fotbalu nebo třeba basketbalové NBA. Pokud by měl vyzdvihnout jedince, tak by to byl Roger Federer v tenisu, Michael Smith v šipkách a Kevin Philipson v pétanque. Co se cestování týká, tak Stany byl s pétanque nejdál ve Francii, ale doufá, že se ještě na mnoho míst podívá. Líbilo se mu v Chorvatsku i v Bulharsku u moře. Jeho oblíbeným jídlem je pečená kachna s červeným zelím a knedlíkem.

Stany se může pyšnit mnoha pétanque úspěchy. Je mistrem Slovenska ve trojicích, ve dvojicích i ve střelbě na přesnost. Také byl třikrát členem vítězného klubu ve slovenské lize klubů (2009, 2017, 2020). Třikrát reprezentoval svou zemi v klubové soutěži, a pokud se situace okolo Covidu umoudří, má právo, coby vítěz domácí soutěže, startu na Eurocupu v tomto roce. Čtyřikrát byl vyhlášen jako nejlepší hráč Slovenska (2008, 2011, 2012, 2013). Od roku 2007 do roku 2013 měl ze všech slovenských hráček i hráčů nejvíc odehraných turnajů. Vysoko si cení vítězství na turnaji Centrope Slovensko z roku 2011, kterého dosáhl po boku Kateřiny a Pavla Valenzových z klubu Varan.

I Stany mi odpověděl na několik otázek a vzal to tak jak je zvyklý, tedy stručně 😉

Jaký největší rozdíl vidíš mezi českými a slovenskými turnaji?

Dal som si čas na premyslenie, aké rozdiely vnímam. Medzi turnajmi na Slovensku a Česku tie rozdiely ja osobne fakt dáko nevnímam. Možno je to tým, že som tie rozdiely nikdy nehľadal. Možno je rozdiel v tom, že máte za sezónu viac turnajov s väčším počtom hráčov.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Na českých turnajoch sa mi ľúbi, že vídam neopozerané tváre.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Pre mňa je najlepším hráčom Jirka Koreš ml. Zo žien ťažko povedať. Ak by šlo o hráčku s ČR licenciou, tak teraz možno Veronika Slobodová, ale ja ju stále beriem ako Slovenku, takže Romana Vokrouhlíková (pozn. red.: Hodboďová).

Který turnaj ze své země bys doporučil k návštěvě našim hráčkám a hráčům?

Hohenlohe cup (dvojice) – hra sa v lete, kedy sú podľa mňa najlepšie podmienky pre náš šport-pétanque.

 

TOMASZ LIPZYŃSKI

Tomasz Lipczyński je jedním z nejlepších polských hráčů, reprezentant a skvělý střelec. Tomasz, všeobecně známý jako „Lipton“, je doslovnou reklamou na rčení, že ti nejlepší ve svém oboru jsou zároveň těmi nejskromnějšími. Lipton je velmi přátelským, vstřícným a pohodovým člověkem. Byl jedním z prvních Poláků, který začal jezdit na naše turnaje. Pamatuji si ho jako mladého junáka, velmi zapáleného do hry. Tomasz pochopil, že pokud se chce ve své hře zlepšit, musí kromě píle a pravidelného tréninku přidat i nadstavbu v podobě konfrontace s co největším množstvím kvalitních hráčů z Polska i ze zahraničí. Lipton byl dobrým hráčem už ve svých začátcích, což potvrdil i několika výhrami na našich českých turnajích. Ale tréninkem a vytrvalostí se během několika let prodral, troufám si říct na úplnou výkonnostní špici našeho Centrope regionu.

S pétanque se Tomasz potkal v roce 2002, ale vážněji se mu začal věnovat až o dva roky později. Je členem klubu OKS Sokól Wroclaw. Na svém kontě má řadu vítězství na turnajích, několik mistrovských titulů z polských šampionátů, ať již ve trojicích, dvojicích nebo soutěže ve střelbě. Jeho největším úspěchem však je účast ve čtvrtfinále mistrovství světa ve střelbě na přesnost v roce 2016 a druhé místo v B skupině Eurocupu v roce 2019. Tomasz je pravidelným účastníkem na turnajích Centrope, kde se mu již dvakrát podařilo zvítězit. V roce 2017 spolu s Kamilem Ladaczkem a Rafaelem Teufelem triumfoval na turnaji CC Slovinsko a o rok později si odvezl vítězný pohár z Liblic, kde uspěl opět s Kamilem Ladaczkem a Marcinem Chmielem. Tomasz také poměrně často navštěvuje turnaje v České republice, odkud si celkem pětkrát odvezl vítězství. Kromě již zmiňované výhry na CC v Liblicích v roce 2018 to bylo ještě v roce 2005 (O pohár města Brna-VARS Cup), 2004 (Chateau Náměšť) a 2005 a 2015 (GP Austerlitz).

Tomasz pracuje jako obsluha betonového čerpadla, což je speciální stroj umístěný na nákladním autě. Je to milovník italské kuchyně, zejména si rád pochutná na lasagních a špagetách, i když jinak není v jídle vybíravý. Kromě pétanque má ještě jednu zálibu a tou je basketbal. Hraje v amatérském týmu ve Wroclawi, kde dvakrát v týdnu trénuje a vždy na konci týdne je postaven před těžkou volbu, čemu o víkendu dát přednost – zda basketbalovému zápasu, či pétanque turnaji.

Jaké největší rozdíly vidíš mezi turnaji pořádanými v Polsku a v České republice?

Pokud jde o rozdíl mezi turnaji v Polsku a těmi v České republice, tak v mé zemi chtějí lidé většinou hrát co nejvíce zápasů, často hrajeme s krátkým časovým limitem, abychom odehráli alespoň 7 her. V České republice je časový limit na těch turnajích, na kterých jsem hrál, delší než na většině turnajů v Polsku, a tak je samotná hra zajímavější, klidnější a co je nejdůležitější, po špatném začátku zápasu nemusíte spěchat a „kombinovat“, abyste dohnali svého soupeře. Mám také dojem, že hráči v Polsku se mnohem častěji zabývají samotnými pravidly než hrou (rozměry hřiště, přešlapy apod.), což není úplně dobrá věc. Kromě tohoto asi neexistují žádné zásadní rozdíly.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Skvělá věc na turnajích v Česku je, že můžete hrát proti novým a jiným, neokoukaným protivníkům. V Česku se navíc občas na turnajích objevují velmi dobří hráči jako Rocher, Weibel, Basso nebo Johansson, proti kterým jsem měl příležitost hrát. V Polsku jsou taková jména raritou, nikdo se nepokouší pozvat slavné hráče.

Momentálně je pro mě nejlepší český turnaj O pohár města Brna pořádaný na hradě Veveří. Pěkné ceny, silní hráči a skvělé prostředí s hezkými výhledy. Také rád hraji v Liblicích na CC. Zvláštní vztah mám také k Austerlitzu, byl to můj první zahraniční turnaj, pravděpodobně v roce 2002.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Podle mého názoru je v současné době nejlepší českou hráčkou Veronika Slobodová. Její velkou výhodou je univerzálnost. Měl jsem příležitost hrát proti Veronice mnohokrát a bez ohledu na to, jakou pozici hrála, předvedla hru na velmi vysoké úrovni. Je škoda, že Hana Šrubařová přestala hrát pétanque, protože podle mého názoru byla nejlepší hráčkou z České republiky, kterou jsem měl možnost sledovat.

Pokud jde o muže, je pro mě těžké říci, který je nejlepší. Na posledním turnaji o Pohár města Brna jsem podlehl týmu Michala Habáska, kde hrál velmi dobře, Kuba Konšel je také dobrý střelec, samozřejmě pak rodina Michálků. Další velmi dobrý hráč je například Pavel Hodboď. Je opravdu těžké určit pro mě toho nejlepšího.

Který turnaj pořádaný v Polsku bys doporučil k návštěvě českým hráčkám a hráčům?

Nejlepší polský turnaj je bezpochyby Mezinárodní festival pétanque v Żywci. Na tomto turnaji si každý najde něco. Je tam vysoká sportovní úroveň, velká skupina hráčů z různých zemí a spousta zábavy.

 

JOHN BUSK

Dalšími hráči ze zahraničí, které můžeme poměrně často potkávat na našich turnajích, jsou sympatičtí manželé z Dánska Helle a John Buskovi. Tak jako předešlým hráčkám a hráčům i zde jsem položil několik otázek zkušenějšímu z této dvojice Johnovi. John je rodákem z Viborgu, zhruba třicetitisícového města ve středním Jutsku. Nyní žije ve vesničce Mygind, napůl cesty mezi městy Aarhus a Randers. John s manželkou užívají zaslouženého důchodu, dlouhá léta pracoval jako elektrikář v bezpečnostní firmě.

Pétanque se John věnuje 25 let a nyní hraje za klub Star Petanque Denmark. Helle a John jsou především pohodoví hráči. Jejich jména nenajdeme často mezi vítězi, pétanquem se především baví. Mezi největší úspěchy řadí vítězství v B finále na turnaji v Lübecku v roce 2019, vítězství v B finále ve španělském Roses o rok dříve, vítězství na turnaji v Santa Susanně v roce 2017 a mezi úspěchy řadí John také zisk třetího místa na turnaji Krakonošovy koule z roku 2015.

Jak John říká, rád vidí nová místa a rád navštěvuje ta stará. Pétanque turnaje rád spojuje s poznáváním nových lidí a následně s výlety do přírody, kde se věnuje fotografování. Samotný pétanque vnímá spíš jako hru než sport. Když vyhraje, je to bonus, ale i když přijde prohra, nepokazí mu to radost ze hry. John si nejraději pochutná na vepřové pečeni s bramborami s petrželkou, plněných palačinkách a nepohrdne ani domácí pizzou.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji v České republice a v Dánsku?

Rozdíl je v samotné organizaci turnajů. V Dánsku je normální hrát švýcarským systémem čtyři nebo pět kol, všichni hráči jsou pak umístěni do skupin A, B, C, D. Následují boje KO, tedy buď zvítězíte, nebo jedete domů. V České republice jsme odehráli hodně turnajů také ve švýcarském systému, ale tady je normální udělat cut, takže pokud se nedostanete například mezi nejlepších 16 týmů, můžete si koupit pivo nebo jít domů. Už žádný další zápas totiž nehrajete.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Líbí se mi úroveň hry v Česku a také to, jak se umíte postarat o zahraniční hráče. No, je pro mě těžké vyzdvihnout jeden turnaj, ale první, který jsme navštívili, byl Prvomájový turnaj Barona Prášila v Ořechu, tak musím jmenovat právě tento. Ale líbí se mi také GP Labe ve Vědomicích nebo turnaje ve Vrchlabí a v Litovli.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Opět obtížná otázka. Musím jmenovat tři hráče, protože každý by mohl být to číslo 1. Na prvním místě v seznamu je Jindřich Kauca kvůli jeho počtu vítězství, stylu a respektu k soupeřům. Číslo dvě na mém seznamu je Jan Marhoul díky jeho velkému zaujetí pro hru a také dobrým výsledkům. Číslo tři je Petr Vavrovič, mladý hráč s velmi dobrými výsledky a potenciálem stát se nejlepším mužským hráčem v Česku. Měl jsem tu čest hrát proti všem z nich.

I v ženách mám na seznamu tři jména, každá z nich může být nejlepší. Číslo jedna je Veronika Slobodová, protože má mezinárodní turnajové zkušenosti a dobrou náladu.
Číslo dvě je Jiřina Demčíková kvůli své dobré hře a osobnímu charismatu. Třetí je Kateřina Froňková, mladá skvělá hráčka s dobrými výsledky a potenciálem stát se nejlepší českou hráčkou.

Který turnaj z Dánska bys doporučil k návštěvě českým hráčkám a hráčům?

Turnaj s největším počtem hráčů je Hedebo Open, který se hraje první červnový víkend.Ale nejkrásnějším turnajem je Viborg Open, který se hraje poslední květnový víkend na pěších stezkách v parku u jezera. Před 3 lety tam byli Tomáš Piller a Monika Pillerová.