Vrchlabí – Nejcennější trofej z vrchlabského Turnaje generací letos opět zůstala doma v Podkrkonoší. Jistá změna však oproti minulým ročníkům přeci jen nastala: vítězem se poprvé v historii turnaje nestal člen rodiny Bílků. Zlatou štafetu od nich totiž úspěšně převzali kluboví kolegové bratři Srnští, kteří i po dlouhém, náročném dni v tropickém vedru předvedli ve finále proti stolínsko – brněnskému dubletu Hájek – Bejšovec takřka bezchybný výkon, což potvrzuje i výsledné skóre 13:1. Také v souboji o třetí místo se lépe dařilo domácím. V. Bílek s Vedralem nakonec po vyrovnaném souboji porazili dvojici Hájková – Geisler (oba PEK Stolín) v poměru 11:9.

Šestý ročník Turnaje generací přilákal do Vrchlabí pětatřicet dvojic složených vždy z jednoho plnoletého hráče a jednoho juniora. Vysoká účast vzdor termínu, ve kterém se zároveň v Loděnici konalo MČR 2×2, dokládá hráčskou oblibu tohoto specifického vrchlabského turnaje. Kde jinde uvidíte mezi zápasy skupinky dětí, jak podnikají souboje s vodními pistolkami, nebo hrají na babu?

Turnaj se hrál systémem pětičlenných skupin s postupem do KO 16 bez časového limitu, ale s výjimkou finále a zápasu o bronz netypicky pouze do jedenácti bodů. Ani méně úspěšné týmy se po vyřazení ze základní části nemusely s turnajem rozloučit, pořadatelé jim umožnili zkusit štěstí v B, C a D turnaji.

Po skupinách proběhla tradiční juniorská soutěž v přibližování. Rozkaz zněl jasně, koule musí být co nejblíže ke kládě ale nesmí projet za žádnou cenu! Na hřišti z kopce žádná sranda. Nejkvalitněji se s tím popral zatím ještě neregistrovaný vrchlabák Kryštof Štangler, kterému ve finále vzdorovala rovněž domácí Markéta Mašková.

Některé věci se nikdy nemění, jiné naopak. Čtvrtfinále znamenalo již po čtvrté stopku pro vrchlabského juniora Jakuba Maršíka, který letos vytvořil tandem se zkušeným domácím pétanque matadorem Viktorem Šebkem. Šebek, ač známý tím, že obvykle se ženami a dětmi nehraje, si již minulý týden – na své poměry nezvykle progresivně – střihl se solidním výsledkem MČR 3×3 v týmu s klubovou spoluhráčkou Martinou Havlovou. K účasti na juniorském turnaji jej prý přesvědčila výjimečně jiskřivá osobnost Kuby Maršíka a přestože vytvořili efektivní tým, Maršíkovo čtvrtfinálové prokletí se jim zlomit nepodařilo, protože hned v “osmičce” narazili na budoucí vítěze.

Podobný osud čekal i favorizované rodinné duo z klubu PC Sokol Lipník K. Zdobinská – M. Zdobinský st., kteří nestačili na Hájka s Bejšovcem.

V semifinále proti sobě los postavil dva vrchlabské a dva (převážně) stolínské týmy. Vojta Bílek s Filipem Vedralem nastoupili proti Jakubovi a Lubomírovi Srnským sebevědomě, ale po zpočátku vyrovnaném boji jako by oba ztratili energii a s ní i sebejistotu. Začali chybovat jak na střele, tak na plase a bratři Srnští každé jejich zaváhání nemilosrdně trestali. Druhá polovina zápasu byla již zcela v režii Srnských, kteří zvítězili v poměru 11:7.

V souběžně hraném druhém semifinále proti sobě stanuli Iveta Hájková s Davidem Geislerem (oba PEK Stolín) a její syn Martin Hájek ze stejného klubu s juniorem Petrem Bejšovcem (PK Sokol Medlánky). Ze souboje vyšli vítězně Martin s Petrem. Svým soupeřům bez ohledu na rodinné vazby dovolili pouze tři body.

Na centrálním kurtu už je čekali Lubomír a Jakub Srnští. Za mohutného povzbuzování tribuny Sklípek sever předvedli oba domácí hráči skutečně téměř bezchybný a dokonale synchronizovaný výkon. Jakub byl na plase klidný, sebejistý a spolehlivý. Lubomír, ač se sám za střelce nepovažuje, za celý zápas minul pouze jednou a jednou se musel soupeři a divákům omluvit za omylem vystřelený košon. Jinak byla jeho střelecká ruka pevná a pro soupeře naprosto smrtící.

Martin Hájek s Petrem Bejšovcem, ač oba zkušení a technicky nadprůměrně vyspělí hráči, dokázali za celý zápas zapsat pouze jeden bod. Pro Jakuba Srnského to bylo první vítězství na bodovaném turnaji vůbec, ale pokud si udrží stávající formu, nepochybně ho v budoucnu čekají ještě mnohá další.

Třetí místo vybojoval Filip Vedral s Vojtou Bílkem výhrou 11:9 nad Ivetou Hájkovou s Danem Geislerem.