Český pétanque zaznamenal v loňském roce historicky první medaili z hlavní soutěže na mistrovství světa. Má cenu bronzu a pro Česko ji vybojoval Dan Geisler na juniorském šampionátu v disciplíně střelby na přesnost. Úspěšného reprezentanta naší země a člena klubu PEK Stolín jsem se zeptal na pocity ze samotného šampionátu, ale i na jeho záliby a postřehy nejen z pétanque života.

Jednoho z největších talentů za posledních pár let můžeme na turnajích potkávat od roku 2018. K pétanque pomohl Dan postupně přivést i svoji starší sestru Veroniku, která je registrována od roku 2022 a podobně jako Dan i ona již nakoukla do reprezentace.

Dan je dvojnásobným juniorským mistrem ČR a kromě toho již šestkrát vystoupal na stupínek nejvyšší na českých turnajích. Jen o pomyslný vlásek mu unikl mistrovský titul z jednotlivců v roce 2022. V loňském roce se umístil na 30. místě žebříčku jako nejlepší z juniorů.

Osobně jsem Dana poprvé potkal na Krakonošových koulích ve Vrchlabí v roce 2021, kdy hrál spolu se Simonem, a sehráli jsme moc hezký zápas. Už tehdy mě zaujalo, jak hezky spolu kluci na hřišti komunikovali. Když nás loni společně s Honzou (Michálkem) na Prvomájovkách v Ořechu Dan s Veronikou v úvodním duelu porazili, bylo to zcela zasloužené a říkali jsme si, že na tyhle „mlaďochy“ si budeme muset dávat sakra pozor! Zaujali nás nejen dobrou hrou, ale i vystupováním.

Dan je slušný, přemýšlivý kluk s velmi přesnou rukou a dobrou myslí. Má před sebou velmi slibnou pétanque kariéru a určitě o něm ještě uslyšíme – stejně jako o Veronice a Simonovi. Dan je rodákem z Náchoda a v současné době studuje na soukromé střední škole Academia Mercuria v Náchodě obor Cestovní ruch.

Dane, kdy jsi poznal pétanque a komu vděčíš za to, že tě k němu přivedl? Kdo má největší zásluhu na tom, že se z tebe stal hráč české mládežnické špičky?

Úplně první začátky, pokud si dobře vzpomínám, se odehrávaly, když se pořádal ve Stolíně sponzorský turnaj. V tu dobu jsem ještě vůbec nevěděl, jakou spojitost s pétanque budu mít. Až po pár letech od této akce mě Simon Rousek na jaře roku 2018 vzal s sebou na trénink.

Ze začátku mi to přišlo vtipné, kdo by takový sport hrál. Avšak opak se stal pravdou. Pod křídla si mě spolu s ostatními juniory vzali Iveta Hájková, Oldřich Mallat a prostřední Jiří Ježek. Takže na tom, že jsem začal hrát, mají zásluhu právě oni. Na mém postupném zlepšování mají zásluhu spoluhráči a trenéři z klubu. Také mi hodně daly soustředění v Losince, na které budu rád vzpomínat. (Pozn.: Losinka je soustředění Komise mládeže spojené s juniorskými šampionáty).

Ale nic bych nikdy nedokázal bez podpory a pochopení svých rodičů, rodiny vůbec a také všech, kteří za mnou stáli a podporovali mě.

Vzpomeneš si na svůj první žebříčkový turnaj a na svého úplně prvního soupeře?

První turnaj jsem odehrál na domácí půdě, a to Stolínský mixér rok 2018 s Oldou Mallatem. Z 52 dvojic jsme se umístili 37. Bohužel si nevzpomínám na úplně prvního soupeře. Poprvé jsem se dostal na stupeň vítězů společně s Ninou Rouskovou v Olomouci, kde se jsme podlehli až ve finále Simonovi, Kryštofovi a Martinovi ze Stolína.

(Pozn.: prvními Danovými soupeři byli Poláci Tadeáš Obuchowski a Kamil Orpel 2:13. První český soupeř byl Zdeněk Bucek a Jan Švimberský z Vrchlabí 9:13 a vůbec první soutěžní výhru zaznamenal Dan po boku Oldy Mallata právě na Stolínském mixéru proti Aleně a Janovi Vedralovým také z Vrchlabí 13:9).

Kdo je tvým nejoblíbenějším spoluhráčem? A s kým by sis rád zahrál nějaký významný turnaj?

Můj nejoblíbenější spoluhráč je Simon. Každý turnaj, který s ním hraju, je neskutečná sranda. Třeba někdy to není výsledkově taková paráda, ale hlavní je si to užít a to se Simonem je jistota. (Pozn. Simon Rousek, junior z klubu PEK Stolín, hrající taktéž od roku 2018).

Zahrál bych si určitě rád s mnoha hráči, ale nechci tu nikoho jmenovat, abych nikoho do něčeho nenutil.

Jsi prvním Čechem, který si z mistrovství světa odvezl medaili z hlavní soutěže. A to z individuální dovednostní soutěže. Máš i medaile z individuálních mistrovských turnajů v ČR, ať už v jednotlivcích, nebo střelbě na přesnost. Můžeš individuální soutěže označit za svoji parketu? Hraješ je rád?

Ano, individuální soutěže nebo jednotlivce mám rád. Člověk hraje sám za sebe, nikdo mu to nekazí, ale zároveň to nekazí ani nikomu jinému. Baví mě sám sebe vyhecovat i takový ten stres, kdy záleží jen na mně nebo jen na protihráči. Když hráč dosáhne individuálního ocenění, může být na sebe opravdu hrdý.

(Pozn.: V roce 2022 byl Dan pouhý bodík od mistrovského titulu v jednotlivcích a v roce 2023 čtvrtý v MČR ve střelbě na přesnost. Je jen otázkou času, kdy otevře dveře do elitního klubu mistrů jedničkářů, který zatím čítá 21 vítězů, respektive 8 střelců).

 

Připravoval ses nějak speciálně na soutěž ve střelbě na přesnost? A kdy ses dozvěděl, že to budeš právě ty, kdo nás v této disciplíně bude reprezentovat?

Když si jdu jen tak sám zaházet, skoro pokaždé si zkusím jeden nebo dva ateliéry, ať vím, jak na tom jsem. Takže herně by to bylo.

Co mi opravdu pomohlo, byla psychická příprava. Byla to jedinečná šance, kdy náš trenér Honza Michálek vyjednal pár soukromých hovorů s mentální trenérkou Andreou Dudaško. Ta mi pomohla v oblasti, jak unést stres, jak se s tím vypořádat a tak dále. Patří jim veliké díky.

No, na koho střelba padne jsme nevěděli docela dlouho a dohadovali jsme se v týmu, kdo by to mohl být. Celou dobu jsem ale věřil a doufal, že si na světě zastřílím já. A vyplnilo se to.

Všechny jsi při střelbě na MS zaujal svojí soustředěností a sebedůvěrou. Cítil jsi nějakou vnitřní nervozitu? A pokud ano, tak v jaké fázi soutěže?

Bylo to mistrovství světa a měl jsem velké obavy, kolik bude stačit bodů na postup. Co jsem koukal na minulé mistrovství, laťka neklesla pod cca 35 bodů. Materiál na tomto mistrovství byl ale hladký písek s cementovým pokladem a káčka padala jen výjimečně. To mi dodalo nějak víru a přesvědčení, že je reálné postoupit do opravek nebo dokonce rovnou mezi čtyři nejlepší.

Do základní části jsem šel s tím, že nemám co ztratit. Po prvním kole jsem skončil těsně pod hranicí přímého postupu. Do druhého kola jsem si říkal, že by tak čtyřicet mohlo stačit. Po opravkách se ukázalo, že stačilo 33 bodů, v součtu 66, na páté místo.

Ve čtvrtfinále jsem dostal papírově hratelného soupeře oproti ostatním. Tam nervozita byla obrovská, ale na konci duelu byla nervozita protihráče z Mauriciu větší. Výhra 18:12 nebyla zas tak vysoká, ale stačila na postup do semifinále.

Tam mě čekal domácí Thajec. Ze začátku jsem mu šlapal na paty, když po prvním ateliéru bylo skóre bylo 11:16, ale poté jsem udělal pár chyb a Thajec postoupil se skórem 23:40. Nebyl jsem nijak zklamaný. Měl jsem především radost z postupu. Ze semifinále jsem si naopak vyzvedl zkušenosti.

Bylo Thajsko tvoji první exotickou destinací? Co tě tam nejvíc zaujalo? A do jaké země by ses rád ještě v budoucnu podíval?

Thajsko bylo mou první asijskou zemí, kterou jsem navštívil. Ani nejde porovnat Českou republiku s Thajskem. Infrastruktura byla na jiném levelu. Každý si jezdil, kudy chtěl, ale co mě neskutečně překvapilo, že i přes tento zmatek na silnici nikdo na nikoho netroubil. Zdejší obyvatelé chovají ohromný vzájemný respekt, který opravdu cením.

Moc rád bych procestoval Jižní Ameriku. To mě láká. Brazílie, Peru, Argentina, do všech latinských zemí bych se rád podíval.

Jaký byl tvůj oblíbený dětský literární hrdina, jaký je tvůj oblíbený film a jakou hudbu rád posloucháš?

Mezi mé oblíbence literárních hrdinů patří všemi známý Gregory „Greg“ Heffley z Deníku malého poseroutky. Jeho příběhy mě uchvátily, a tak nějak mi zůstal v srdíčku. Oblíbený film nemám jeden. Je to totiž animovaná trilogie Jak vycvičit draka. Poslední dobou mě zaujala španělská hudba. Buď rytmem, nebo samotným textem.

Máš představu, kudy by ses v budoucnu rád ubíral a čím bys chtěl být? A jaký byl tvůj oblíbený předmět na základní škole?

Jako malý jsem si přál pracovat jako popelář. To je chvíli snad sen každého kluka, který ani mě neminul. Po pár letech jsem ale změnil téma do oblasti sportu. Byl jsem naprosto zapálený do fotbalu a věřil jsem tomu, že se ze mě stane profi fotbalista. Kvůli zranění se mi ale ten sen rozplynul.

Nyní nemám jasno, co mě v budoucnu čeká. Každopádně jsem připravený na různé životní výzvy a nevím, čím se budu zabývat. Zřejmě to bude nějaká forma práce s lidmi. Mám rád přítomnost pozitivně naladěných lidí.

Na základce byl mým oblíbeným předmětem určitě tělocvik. A nyní na střední mě zase baví zeměpis cestovního ruchu.

Jaký je tvůj oblíbený turnaj v Česku a oblíbený areál, kde rád hraješ? A kde se ti naopak nedaří?

Mezi mé oblíbené turnaje patří MČR jednotlivců a i následující MČR ve střelbě na přesnost. Rád jezdím do Lipníku, kde mají hezké zázemí i občerstvení, je tam pozitivní nálada i v průběhu turnaje. Do Lipníku jezdím rád na všechny turnaje, které se tam pořádají. Naopak máme stolínské prokletí a tím jsou turnaje v Loděnici.

Je spousta turnajů, které jsem si opravdu moc užil. Nejvíce vzpomínám na jedničky z roku 2022, kde jsem se jako černý kůň dostal až do finále. Ten den mě bolela pravá noha, a tak jsem nemohl hrát svůj normální styl. Od rána jsem podle některých hrál jak kuře :). Finále proti Vojtovi Lukášovi bylo neskutečný. Díky lehkému terénu vypadala hra kvalitně. Jednou nohou jsem měl už nakročeno k titulu, když jsem mohl dohodit 13. bod. Ale nestačilo to na Vojtův neskutečný výkon. Myslím si, že jeho tehdejší výkon byl nejlepší ze všech, co jsem kdy zažil.

Dále moc rád vzpomínám na juniorský turnaj v Losince v roce 2021. Hrály se dvojice a já byl se Simonem pod vedením francouzského trenéra Patricka. Nerozuměli jsme si vzájemně ani slovo. Někdy nám pomohla chytrá hlava, někdy zas musela postačit znaková řeč. Bylo to super soustředění, jedno z nejlepších.

Turnaje si užívám a na každém se odehraje něco zajímavého. Třeba jednou jsme hráli trojice ve složení Luky Jablonský, Martin Hájek a já. Turnaj se odehrával v Lipníku za lehce mrznoucího počasí. I přes menší nervy jsme dokázali obsadit první místo po švýcaru. S pozitivním přístupem jsme šli tedy na protihráče z 16. místa. Avšak koho jsme potkali, a to ne poprvé. Měli jsme čelit ten den už podruhé Jirkovi Froňkovi st. a jeho týmu. Ti se díky Bucholzovi tak tak prodrali do šestnáctky. Zápas měl ale úplně jiný průběh i opačný výsledek a my jsme se mohli tak maximálně sbalit a jet domů :D. Od té doby se držím rčení, že hlavně nejít po švýcaru z prvního místa.

Kdybys mohl ovlivnit nějakou věc k lepšímu v českém pétanque, co by to bylo?

Pétanque je hezký sport, ale myslím si, že není potřeba, abychom si mezi sebou škodili. Je škoda si ten celý víkend neužít, když se jede přes celou ČR. Přál bych si nahodit zpět pohodovou atmosféru.

Kdo tě v českém pétanque zaujal a čím?

Řekl bych, že mě celkově nejvíc zaujala časová flexibilita všech hráčů, kteří si najdou pro pétanque a turnaje volný čas i přes svou práci, rodinu a jiné koníčky.

Na čem si nejvíc pochutnáš?

Největší bašta jsou domácí blbouni od babičky. To nemá chybu.

Co považuješ za svoji silnou stránku, a naopak co je tvojí největší neřestí?

Mezi mé silné stránky bych zařadil sebevědomí a ambicióznost. Na druhé straně umím být někdy poněkud zbrklý a někdy i nerozvážný. Avšak nikdo není dokonalý a já jsem rád za to, jaký jsem.

Jaký nejsilnější zážitek ti dosud pétanque přinesl?

Tak to byl určitě příjezd z Thajska zpět domů. Ohromně mě potěšilo milé uvítání v Praze. Nečekaně se tam totiž objevil Jirka Ježek společně s mým taťkou, místostarostou a starostou. Tohle opravdu zahřeje u srdíčka. Měl jsem pouze myšlenku, jaké by to bylo, kdyby byl pétanque slavnější. Jako například když minulý rok naši borci vyhráli MS v plážovém volejbalu, jaký dav je vítal v ČR. Na to nikdy nezapomenu. Krása.

A potom je to samotné cestování. Jako malý kluk jsem hrál za místní fotbalový tým, který hrál krajskou soutěž. Cesty na zápasy proto trvaly tak průměrně půl hodiny. Někdy jsem se divil, proč jedeme tak dlouho, třeba skoro hodinu. Ale teď jsem s pétanque rád, když je cesta dlouhá dvě hoďky. Asi zatím největší mordor byl VARS Cup 2021. Ten den se dostal stolínský tým (včetně řidiče) do boje o medaile. V krásných pět hodin ráno jsme vyjeli a zpátky jsme se dostali až přesně za 24 hodin.

Cesty na turnaje se o mnoho prodloužily. Avšak díky nim jsem se zase dostal na místa v ČR, o kterých jsem nikdy neslyšel. A to nejenom v ČR, ale i v Evropě a teď dokonce i ve světě.

( Pozn.: Všem těm, kteří nelenili a nastavovali si budíky, aby přímo shlédli díky streamům z MS výkon našich juniorů Dan připravil skvělý zážitek v podobě svého individuálního výkonu. Přeji mu do života mnoho hezkých a šťastných návratů domů, kde ho budou vítat vždy rádi jeho příznivci, ale hlavně jeho nejbližší ).