Pro další rozhovor jsem zavítal do Polabí, konkrétně do klubu PC Mimo Done za aktuálně 129. hráčem českého žebříčku Ladislavem Hlucho–Horvátem. 36letý rodák z Brandýsa nad Labem je jediným aktivním hráčem pétanque v Česku, který nosí zdvojené příjmení se spojovníkem.

Mládí prožil v Benátkách nad Jizerou, kde má také své příbuzné. Až do osudového zranění kolena byl jeho jedinou sportovní vášní fotbal, který miloval doslova od doby, kdy začal vnímat svět. Po počátečních hrách s kluky na plácku se stal členem týmů Polaban Nymburk a posléze TJ Sokol Straky. V obou případech jako krajní záložník. Není tedy divu, že jeho největším idolem byl Karel Poborský. No a pak Ladis, jak ho oslovují blízcí přátelé, potkal a poznal pétanque a naše řady nadšenců pro tuto krásnou hru byly rázem obohaceny o dalšího člena.

Do kolotoče turnajů vstoupil Ladis v roce 2022. Nejprve coby neregistrovaný hráč obsadil se svým nejvěrnějším parťákem Jardou Šímou krásné sedmé místo v Loděnici na turnaji Gekon. Ještě v témže roce se zaregistroval v klubu Mimo Done Nymburk a pod jeho vlajkou sehrál svůj první soutěžní zápas, a to na domácím turnaji O pohár Elišky Přemyslovny. Svoji kariéru začal úspěšně výhrou v poměru 13:1 nad dámami z TJ Sokol Řepy Evou Josífkovou a Věrou Váňovou.

Od té doby sehrál Ladis – ať už sám na turnajích jednotlivců, nebo se svými parťáky – 34 turnajů, kde dosud zaznamenal 68 výher. Jeho průměrným umístěním je 31.místo. Své spoluhráče hledá zejména ve svém mateřském klubu, nejvíce turnajů sehrál po boku Jaroslava Šímy (24x), následuje Martin Zikmunda (6x), Vojta Zikmunda (3x) a Lukáš Dibala (2x). Dvakrát po jeho boku hráli také otec a syn Brandesovi z PC Damníkov, jednou Gabriela Staneková z PC Damníkov, Jana Tauchmanová z 1. KPK Vrchlabí, Bára Kašparová z Petank Clubu Praha, Marcela Filová ze Slovenska a Matěj Zikmunda s Mariánem Turoczym opět z domácího klubu.

Ladis se v pétanque prostředí teprve rozkoukává. Z jeho odehraných 34 turnajů byla většina těch z kategorie regional, pětkrát startoval na turnajích prestige, dvakrát na turnajích Centrope a má také dva starty v turnajích kategorie nejvyšší, tedy MČR. Na vítězství v turnaji teprve čeká, ale na bednu se mu už vystoupat podařilo – bylo to na turnaji Nakashi Cup v Loděnici.

Velmi sympatickým projevem se po boku svých spoluhráčů prezentoval na obou turnajích Centrope. V Rakousku i v Liblicích předvedl jeho tým velmi slušný výkon. Osobně jsem pozorně sledoval jejich boj v KO 16 proti polskému týmu vedeného Sebastianem Domanusem a moc se mi líbilo jejich nadšení a zápal do hry. Tam jsem si Ladise v podstatě poprvé všiml, protože je také jedním z mála hráčů z celého českého pelotonu, kterého jsem neměl tu čest poznat coby přímého soupeře. A hned jsem poznal, že tenhle kluk má pétanque rád a bude se zlepšovat, protože se mu dostal pod kůži.

Ladis je ženatý, žije v Nymburku a má se svou ženou Tanjou dva syny, kteří mají 10 a 8 roků. A kdybyste mu chtěli udělat radost, tak nejraději si pochutná na holubkách s gójou. Pro neznalé se jedná o plněné zelné listy s bramborovou klobásou.

Kdy a kde jsi objevil pétanque a co se ti na něm nejvíc líbí?

Do světa petangue mě přivedl můj dlouholetý kamarád Jarda Šíma. Několikrát mně volal, abych si na nymburský „kostelák“ zašel hodit, ale smál jsem se tomu, že nikdy nebudu hrát, jak jsem rád říkal „důchodcovský sport“. Nakonec mě ukecal a vlastně jsem hned po první hře proti němu věděl, že už hrát nepřestanu. Takže díky patří hlavně Jardovi.

Vzpomeneš si, jaký jsi sehrál dosud nejzajímavější a nejtěžší zápas?

Nejraději vzpomínám na rakouské Centrope, kdy jsme s Jardou Šímou a Vojtou Zikmundou postoupili do KO 32 a hráli jsme v ní proti Vojtovi Lukášovi, Petrovi Vavrovičovi ml. a Tomášovi Michalkovi. Nakonec nás kluci dostali, ale bojovali jsme statečně!

Pozn. Série Centrope je skvělý projekt a obzvláště v Ilmitzu se v historii odehrálo mnoho bitev, které mnozí hráči řadí mezi ty turnaje, na které se nezapomíná. Mezinárodní turnaje z vás prostě dokážou dostat to nejlepší.

Kdo je tvým oblíbeným spoluhráčem a který klub je ti kromě mateřského Mimo Done nejbližší nebo nejsympatičtější?

Rád hraju s každým, kdo si hru dokáže užít a taky se u ní zasmát. A nejblíž mám kromě Mimo Done asi k Petank Club Praha.

Který turnaj máš v oblibě? Kde se ti daří a kam rád jezdíš?

Mám rád turnaje v Hrochově Týnci, Terezíně a hodně rád jezdím do Loděnice, tam se z nějakýho důvodu cítím jako doma.

Kdyby sis mohl vybrat jakékoli město na světě, kde bys mohl žít, které by to bylo? A kam by ses rád jel podívat na dovolenou?

Přemýšlel jsem nad tím jednu dobu hodně, že bych sebral rodinu a přestěhoval se jinam, ale nakonec vždycky zjistím, že v Nymburce jsem doma a tady i zůstanu, takže Nymburk je moje volba. Jinak je spousta míst, které bych rád jednou viděl, ale asi nejvíc by mě zajímal New York.

Pozn. Tak až budeš jednou v New Yorku, tak si nezapomeň vzít vercajk! Je tam celá řada turnajů, na kterých startují přední hráči světa, a nezapomeň pozdravit v místním Carreau klubu!

Kdo tě v českém pétanque zaujal a čím?

Těch jmen je více, ale asi Vojta Lukáš. Právě na rakouském Centrope jsme se poznali maličko víc a sedí mi jeho zápal do každýho zápasu, i když je to jenom trénink.

Kdybys mohl být aspoň na chvíli nějakou filmovou postavou, kdo by to byl?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, ale asi Tonny Stark alias Iron Man jehož superschopností je ,že je filantrop a multimilionář. (smích)

Kterou část pétanque turnaje máš nejraději?

Všechno to okolo turnaje mě baví – ať už ta lehká nervozita večer před každým turnajem, nebo ranní rozhazovaní a vyhlížení soupeře do KO, pokud se tam teda dostanem! Celý turnajový den si užívám, člověk tam zapomene na svoje starosti a „vypne“.

Pozn. Dokud hráč cítí v předvečer turnaje onu příjemnou lehkou nervozitu, tak je to neklamné znamení, že ho pétanque lapil do svých sítí.

Kdybys měl kouzelnickou hůlku a mohl v českém pétanque něco změnit, vylepšit nebo zařídit, co by to bylo?

Přál bych každému klubu kvalitní zázemí a velkou hráčskou základnu, aby mohl dál růst tak krásnej sport!

Máš v pétanque nějaký vytyčený nebo vysněný cíl? Čeho bys v něm chtěl dosáhnout?

Když jsem někdy v červnu 2022 začínal, tak jsem se viděl v reprezentaci, zkrátka proti těm nejlepším! Ale první turnaj mi ukázal tvrdou realitu, takže teď chci hlavně víc trénovat a alespoň trošku se přibližít k český špičce, takže se dostat do padesátky nejlepších.

Pozn. V prvním svém soutěžním roce skončil Ladis na 288. místě jako 10. nejlepší zástupce klubu Mimo Done. O rok později už vystoupal na 130. místo v celostátním žebříčku a na 4. místo v klubovém pořadí. Myslím, že brány TOP 50 má Ladis v roce 2024 otevřené.

Je nějaká věc nebo skutečnost, která ti na turnajích doslova takříkajíc „leze na nervy“?

Jednoznačně mi vadí, když někdo neustále přeměřuje vzdálenost i jasných koulí! (smích)

Pozn. Souhlasím a podepisuji v plném rozsahu.

Kdo byl tvým idolem v dětství? A jakého herce či herečku máš v oblibě ?

Nedvěd, Poborský, Baroš – jasní hrdinové mého dětství. Z herců určitě vede Tom Hardy. Na filmy, kde hraje on se vždycky rád podívám.

Jakou nejlegračnější věc jsi s pétanque zažil?

Nejlegračnější byl určitě turnaj NA POHODU v Rakousku. Od příjezdu až po návrat jsem si to maximálně užil a doufám, že nám to časově všem vyjde a znovu se tam potkáme!

Pozn. Na vícedenních turnajích mají přípravné a tréninkové zápasy své kouzlo, obzvláště v místech, kde se přímo i nocuje. Jako např. turnaje v Ilmitz, Galantě, Zywieci, Ořechu a mnohých dalších. To je na pétanque to krásné, že nám přináší okamžiky mezi přáteli.

Přeji Ladisovi do nové sezóny hodně elánu, chuti a radosti do hry a také ten vysněný výstup na horu TOP 50.