Brno – Slatina – Během víkendu, kdy se celá republika dělila na dva nesmiřitelné tábory a každý netrpělivě čekal, kdo se stane prezidentem našeho státu, sešlo se dvanáct českých hráček v Brně s cílem užít si tři dny plné pétanque. Probíhala zde totiž třídenní stáž pod vedením Florence Trellu, současné trenérké francouzské reprezentace žen v kategorii espoirs. 

Veselou a výmluvnou trenérku jménem Florence do Brna pozvala Veronika Slobodová, která celou stáž zorganizovala a trpělivě tlumočila z francouzštiny. Příjemně vytopenou tréninkovou halu poskytl klub SLOPE Brno. Kdo jezdí hrát Trial, ten ví, že povrch na dvou z tamních tří hřišť nepatří k nejsnadnějším. Po třech dnech intenzivního tréninku měly hráčky pocit, že už důvěrně znají snad každý kamínek a nerovnost. Ani to však překvapivě nezaručovalo perfektní kouli.

Verčo, jak tě napadlo zorganizovat pétanque stáž v Brně?

Veronika Slobodová: S Florence jsem se poprvé setkala v roce 2016 v polské Nyse a když jsem jí tam potkala v roce 2017 opět, vedla stáž pro všechny účastnice turnaje. Dokázala mě nadchnout za necelé dvě hodiny tak, jak už dlouho nikdo. Florence naprosto respektuje fyzické předpoklady jednotlivých hráčů, logicky nemůže stejná rada fungovat pro Kačku Froňkovkou a pro mě.

Začala jsem se zajímat o možnosti, jak podobnou stáž uspořádat u nás. Moje obavy z toho, že francouzská federace nebude komunikovat s nikým jiným než s federací, se naštěstí ukázaly jak neopodstatněné. Největší problém byl paradoxně na naší straně, jelikož nedisponujeme dostatkem krytých hal a v teplých měsících se termínovka hemží turnaji. Proto děkuji Frantovi Haraštovi za perfektní servis a poskytnutí stodoly. Tím se ale značně omezil počet lidí, kteří se stáže mohli zúčastnit – stodola pohodlně pojme maximálně 12 hráčů. Rozhodla jsem se podpořit ženský pétanque a ozvala se mně nejbližším dvanácti holkám. Všechny okamžitě souhlasily, jelikož i cenové podmínky byly velice příjemné: trenérům jsme hradily jen cestu, stravu a ubytování, což vyšlo zhruba na 35 tisíc korun, tedy 3000 kč na hráčku za třídenní stáž.

Většina hráček byla na pétanque stáži poprvé, Florence neznaly a nevěděly, co by vlastně měly očekávat. Hned v pátek ráno vyšlo najevo, že to rozhodně nebude probíhat stylem „ona mi určitě řekne, že jsem beznadějná a měla bych přestat hrát pétanque”, jak se obávala jedna z účastnic. Florence je veselá kulatá osůbka, která srší energií a vtipem. Aby na tu dřinu nebyla sama, přivezla si s sebou jako asistenta svého syna Valentina, bývalého reprezentanta Francie v kategorii juniorů, který momentálně dobrovolničí pro francouzskou federaci na pozici asistenta trenéra mužů kategorie espoirs.

Oba trenéři si pro hráčky na úvod připravili několik střeleckých i plasérských ateliérů a rozdělili hráčky na čtyři skupiny po třech. Každý ateliér si hráčky mohly dvakrát zopakovat na dvě různé vzdálenosti a samy si zapisovat získané body. Oba trenéři je při tom bedlivě pozorovali a prováděli vlastní hodnocení. Odpoledne následovaly další ateliéry a tréninkové hry. Tady už trenéři upozorňovali hráčky na chyby v technice odhodu koule a chyby v postoji při plasování i střelbě. Florence je trenérka žen, takže při nácviku střelby i plasování bere v úvahu například fakt, že většina z nás má boky širší než ramena, že si nedostatek síly potřebujeme kompenzovat technikou a podobně. V závěrečném “ostrém” zápase se její rady ukázaly jako vysoce efektivní.

Kdo chce být v repre, musí mít aspoň 75% úspěšnost

Pro hodnocení hráček v zápase používali trenéři praktickou počítačovou aplikaci, která na základě hodnocení efektivity každého hodu na stupnici od jedné do sedmi vyhodnotí celkovou procentuelní úspěšnost hráče. Aplikaci používá i francouzská reprezentace a pokud se chcete dostat do širšího výběru, musíte stabilně dosahovat úspěšnosti minimálně 75 %. A to, jak se ukázalo, je opravdu hodně. Za celý víkend se pouze plasérce Šárce Slavíčkové povedlo v jednom zápase dosáhnout úspěšnosti 77 %. Většina hráček, která svůj výkon v zápase hodnotila pozitivně (měly ze své hry dobrý pocit), dosahovala úspěšnosti “jen” mezi 60 a 65 %.

V sobotu se hráčky naučily, jak správně provádět rozcvičku. Ta byla povinná i pro ty, jež předchozí noc protančily na venkovském plese troje střevíce. Hráčky si také vychutnaly chválu trenérky za svoje pokroky ve střelbě. Zdá se, že Florence někdo nakukal, že Češky neumí moc střílet (díky, Verčo!). No, možná jsme to před stáží opravdu moc neuměly, to už je ale teď pasé.

Sobota se nesla ve znamení taktiky a komunikace v týmu. Heslem dne se stalo “hraj to, co ty umíš nejlépe, ne to, co si myslíš, že neumí soupeř”. V neděli pokračoval trénink techniky s důrazem na správný výběr done, odpoledne pak taktické hry. Všechny nově nabyté zkušenosti pak hráčky zúročily v závěrečném “turnaji” trojic.

Splnila stáž vase očekávání? Dokázaly jste samy sebe něčím překvapit? Co vás nejvíc bavilo?

Jana Lukášová: Jelikož jsem byla poprvé na takovéto stáži, nemám s čím porovnávat. To ale nemění nic na tom, že stáž splnila moje očekávání. Pátek a neděle pro mne byly perfektní, bavilo mne vše, co bylo na programu. Sobota (hlavně odpoledne) malinko zaostává. Ale možná to bylo dané i tím, že jsme spíš poslouchaly a nehýbaly se. Sama sebe jsem velmi překvapila střelbou. Ukázalo se, že Florence měla naprostou pravdu, když říkala: “vy střílet umíte, jen o tom ještě nevíte”.  A taky jsem se překvapila tím, že když jsem si nakreslila done velikosti dezertního talířku,  trefila jsem se do něho  i při „obíhačce“, o čemž se mi při zápasech často může jen zdát. Obíhačky mě bavily nejvíc, hlavně ty střelecké.

Pavla Beranová: Na rozdíl od Jany jsem už jednu pétanque stáž absolvovala, ale těžko srovnávat dva tak odlišné přístupy. Takže snad jen, že stáž s Florence a jejím přístupem k pétanque a hráčkám mně osobně byla bližší. Ovšem to už jsem tušila po ministáži v Polsku a proto jsem se chtěla zúčastnit i v Brně. Myslím, že mám dost sebereflexe, abych znala své slabiny, takže sama sebe jsem nepřekvapila. Spíše mě potěšila Florence, když mi v sobotu večer potvrdila, že je vidí tam kde já, takže vím bezpečně, na čem více pracovat. Prostě se tomu souboji s done budu muset postavit čelem! Měla jsem určitou představu a moje očekávání se naplnila. Nebylo tam hluché chvilky. Snad kromě sobotního teoretického taktického okénka mě bavila každá minuta a čas mi tam utíkal hrozně rychle. Střelecké ateliéry a obíhačky byly pro mě asi top. Určitě to bylo i dobrou partou, že ty tři dny byly báječné.

Markéta Palicová: Já osobně jsem se žádné jiné předchozí stáže nezúčastnila, takže jsem byla  nadšená. Tušila jsem, jaké nedostatky při hře mám a Florence mi je také hned první den řekla. Hodně mě překvapila důležitost výběru done. Stále je pro mě velice těžké si ho zvolit, trefit a použít takový oblouk, který by moji kouli dostal až ke košonku. Dokud jsme se věnovaly hře, bylo to fajn. Sobotní sezení nás poněkud vyčerpalo, ale určitě mělo také svoje pozitiva. Nejvíce mě bavily jednotlivé ateliéry při pátečním tréninku a střelecké ateliéry v neděli. Obíhačky neměly chybu. Jsem moc ráda, že jsem se zúčastnila. Naučila jsem se, jak vlastně tréninky mohou a mají vypadat a zároveň jsem poznala spoustu perfektních lidí. Jak po stránce pétanquové, tak po stránce lidské.