V divokém finále VC Pivovaru Litovel zvítězili domácí nad domácími

Brno, Slatina – Loni i letos regionál, přesto konkurence brněnskému turnaji VC Pivovaru Litovel nechyběla ani tentokrát. Nejvíce se dařilo brněnskému týmu Juráň-Ferlay-Vlk, který ve finále porazil loňské obhájce. Bronz slavil čistě ženský tým bývalých dlouholetých reprezentantek.

Již 12. ročník turnaje VC Pivovaru Litovel sice patřil do kategorie prestiž, přesto si tradiční slatinský turnaj našlo cestu celých 56 trojic z tuzemska, Slovenska a dokonce i Polska. V poměrně slušném jarním počasí se hrálo systémem pětikolového švýcara s šedesátiminutovým časovým limitem a dodatečným náhozem s postupem do čtvrtfinále. Se základní částí se nejlépe vypořádali naši přátelé ze Slovenska, konkrétně tým Etely Krchňákové, Michala Dzúrika a Tichomíra Handlovského, kteří postoupili jako jediní do vyřazovací části s čistým štítem, tedy s pěti výhrami.

Čtvrtfinálovou skupinu poté doplnila další sedmička týmů. Vzhledem k vyššímu počtu startujících týmů a hernímu systému, který pořadatel předem stanovil v propozicích, bylo jasné, že ne všem tripletům s jednou prohrou se podaří postoupit. Jednotliví hráči tak po očku sledovali jiné zápasy a fandili svým předchozím soupeřům, aby jim pomohl pan Buchholz, tedy pomocné měřítko. Smůla potkala hned tři týmy se čtyřmi výhrami, ale to je sport.

Následné souboje v osmičce se nesly ve stylu česko-slovenských soubojů. Domácí týmy plně zúročily výhodu domácího prostředí a semifinálové boje již byly čistě českou záležitostí. Obhájci prvenství Tomáš a Ivo Michálkovi, které doplnil Pavel Hodboď, si poradili s albrechtickou trojicí, kterou tvořili Jan Bukovčík, Jaroslav Ševčík a Kamil Vajčovec, a v souběžně hraném zápase porazil mužský tým Petra Juráně, Francka Ferlaye a Jaroslava Vlka ženskou trojku ve složení Lucie Venclová, Sylva Mrázková a Romana Hodboďová.

Finálový zápas měl průběh jako na kolotoči. Michálkovi s Hodboděm vedli rychle 8:0, jenže poté tým Francka Ferlaye zpřesnil a zápas nakonec otočil a přeťal Ivu Michálkovi šanci získat zlatý hattrick. „A to jsem je po třetím kole slyšel říkat, že dneska asi nevyhrají,“ smál se Michal Dzúrik.

V souboji o třetí místo byla úspěšnější děvčata. Turnaj se dohrával za umělého osvětlení, úspěšné čtyři týmy si odvezly poháry a pozornosti od sponzora turnaje Pivovaru Litovel. „Krásné gesto, díky Peťovi Juráňovi a Pavlu Hodboďovi. Terka je ohromně nadšená,“ děkoval domácí Vojtěch Horčica hráčům, kteří své poháry věnovali juniorce Terce Horčicové. „Tak to už má více pohárů než taťka. Vojto, musíš se snažit,“ hecoval svého kamaráda Jakub Cimala.

Během turnaje jsem zaznamenal dotazy, proč se hraje tímto systémem a ne jiným, proč nejsou dohrávky, proč to a proč ono. Ukazuje se, že hráči čtou málo propozice a možná by prospělo přečíst si třeba před sezónou schválený aktuální soutěžní řád. Pořadatelé mají nejen své povinnosti, ale taky práva. Jedním z nich je třeba zvolit si herní systém, který soutěžní řád povoluje. Je jasné, že zavděčit se nedá nikdy všem. Jedné skupině se nelíbí málo dohrávek, jiné by se zase nelíbil kratší časový limit. Další skupině vadí úroveň oběda, pozdní konec nebo třeba zhoršená možnost parkování. Je to český kolorit. Rada pro všechny hráče zní, aby si pečlivě četli propozice a pokud nejsou srozuměni s podmínkami, mají možnost jet si zahrát jinam. V současnosti přibývá turnajů, roste konkurenční prostředí a s ním i možnost výběru. Navíc si také některé kluby mohou vyzkoušet turnaj sami uspořádat, není nad vlastní zkušenost.