Palavas-les-Flots, Francie – Postup do osmifinále a pomyslné deváté místo. Ženská reprezentace ve složení Lenka Svobodová, Jana Krpcová, Jana Radoušová a Jana Konečná uspěla na evropském šampionátu ve Francii, kde si domácí hráčky došly pro další mistrovský titul. Ve finále nadělily kanára Italkám, bronz získaly Němky a Švýcarky. Velké drama nabídlo mistrovství ve střelbě, ve kterém Francouzka porazila až na dodatečný nához Izraelku.

Překvapení turnaje – tak lze bez pochyby mluvit o Češkách mezi 33 evropskými týmy v Palavas-les-Flots. Po prvním dni a pěti kolech švýcarského herního systému se umístily na neuvěřitelné druhé pozici. Před Češkami byla jen francouzská reprezentace a „akcie“ českého týmu stouply v očích soupeřek. Pochvalné i obdivné reakce se dostavily hned v jídelně při společné večeři. „Ááá, Repubblica Ceca, congratulations, gratulujem…“ rozléhalo se sálem.

Nedotýkejte se kruhů

Páteční úspěch se začal rodit při zápase se Španělskem, jedním z favorizovaných týmů. Přetahovaná za nepříznivého stavu 8:10 mohla málem skončit senzační pětkou, nebýt předčasně zvednutého kruhu. Rozhodčí postávající poblíž byl nekompromisní a poslední českou kouli nepovolil odhodit, i když byl kruh označen. Uhraná čtyřka a změna stavu na 12:10 vítězství hodně přiblížila. Když poslední španělská koule u košonku znamenala po limitu pouhý bod, Češky jim podaly ruce. Výhra 12:11 holky nakopla. Zapomněly tak na ranní prohru v prvním kole s Izraelem.

„Po první prohře nám přišlo líto, že jdeme v druhém kole právě na ně, že los mohl být trochu mírnější. Španělky chtěly vyhrát, první prohra je jen vyprovokovala. Řekly jsme si, že nemáme co ztratit a že hrát s dobrým týmem je to, proč tu jsme. Vzaly jsme to jako příležitost a ne jako hrozbu, chtěly jsme si zápas užít. To nakonec pomohlo a my měly hroznou radost, že jsme zůstaly v klidu a odehrály krásný zápas, který se hrál ještě po dlouhém časovém limitu,“ přiblížila pocity po vítězství Jana Konečná.

„Přemýšlím, v čem byl jiný ten druhý zápas od prvního. Hrály jsme v jiné sestavě, ale to moc vliv nemá, další den to nešlo i tak. Spíš jsme po prvním zápase vzaly za svou teorii Janičky Konečné, která říkala, že jsme na mistrovství Evropy, budeme hrát proti nejlepším týmům Evropy, to se člověku za život mockrát nepodaří, tak ať si to užijeme! No tak jsme si to začaly užíval,“ vysvětlovala Lenka Svobodová. „A zápas proti Španělsku nás nastartoval. Hrát s nimi jsme považovaly za čest a zadarmo jsme jim nechtěly dát ani bod! Vítězství nad nimi byl pro nás neskutečný šok. To jsme měly dokonce jeden bod v neprospěch od rozhodčího těsně před koncem, ale nezlomily jsme se a dohrály to k vítězství. Ostatní zápasy jsem si pak ani nepřipouštěla, s kým hrajeme. S holkami jsme si prostě užívaly každou odhozenou kouli,“ dodala Svobodová.

Odšťavněné pomeranče a chlad severu

Nizozemky hrající v tradiční oranžové barvě nastoupily k třetímu zápasu sebevědomě, téměř namachrovaně. Hra na prvním hřišti před tribunou přilákala i diváky z jiných zemí. Češky prohrávaly po několika náhozech 0:7, jenže pak z jejich strany přišla přesná a trpělivá hra, Holanďanky dokonale odšťavnily a výsledek obrátily na 13:7. Za což sklidily potlesk.

Čtvrté kolo s Finskem přineslo souboj, který se protáhl až do dvou náhozů po limitu. Finky se staly nebezpečnými až po střídání, kdy na hřiště přišla přesná střelkyně. Ale naštěstí přišla pozdě, výsledek byl 10:5.

Švédky v pátém zápase byly poměrně nepříjemným, neosobním, strojovitým soupeřem. Nebylo to možná pohledné utkání, sami jste jej mohli vidět při živém vysílání na Facebooku švédské asociace, ale ze strany českého týmu přesné. Po bodu zvyšovaly holky svůj náskok do dalšího prodloužení. Před druhým náhozem za stavu 11:3 bylo jasné, že zápas je vyhraný. Český trenér Jindřich Kauca šel podat ruku svému švédskému protějšku. Odmítl. Výsledek nepřijal s tím, že mu jde především o skóre. Tak Češky přidaly ještě bod na 12:3.

Dva muži

Čtyři výhry a dobrý buchholz za skalp silných týmů posunuly českou reprezentaci po prvním dni na druhé místo v tabulce. „Do posledního zápasu jsme šly s tím, že už by musela být šílená smůla nepostoupit i pokud prohrajeme. Po výhře jsme se radovaly, že jsme průběžně sedmé, pak páté, ale druhé místo hned pod nedostižnou Francií nás všechny nadchlo,“ popisovala pocity Konečná.

Ten den měl svátek patron české země svatý Václav a možná spolu s tím Buchholzem při českých hráčkách stál a fandil jim. Stejně jako hráči doma, kteří holkám naposílali vzkazy na Facebooku. O 28. září v Palavas lze říci, že to byl jednoznačně český den. „Najednou všichni věděli, že tu jsme. To s sebou neslo výhodu do dalších zápasů, protože už jsme ukázaly, že jsme silné soupeřky, zároveň ale i tlak a touhu nespadnout z pomyslné příčky,“ uvedla Konečná výhody i nevýhody překvapivého výsledku.

Dvě prohry a italský válec

„Druhý den s sebou nesl snahu neprohrát si včerejší výsledek. Zatímco předtím se hrálo o postup do šestnáctky nebo o možnost uspět v Poháru národů, najednou se hrálo o zlato. První den jsme si hru užívaly, byly jsme na vítězné vlně a případná vidina prohry nás nijak nestrašila, což se pak změnilo,“ pojmenovala nejmladší hráčka českého výběru psychologický moment, který ovlivnil českou hru. V Česku se pořád zápasům ve skupině říká „na dvě prohry“, i když Francouzi (i zbytek světa) používají pojmenování na dvě výhry. A Češky dvakrát prohrály.

Jít znovu na Holandsko nebylo nijak příjemné. Po švýcaru bylo na 15. místě, ale sebevědomí měly Nizozemky hodně vysoko. Výsledek 8:13 poslal české hráčky do baráže. Tam na ně už dlouho čekala Itálie, kterou senzačně porazilo Rakousko 13:12. Italky hrály přesně, uvolněně a s nadhledem. Dařilo se jim úplně všechno. Po několika náhozech to bylo 0:12 a Češky se s šampionátem mohly začít loučit. Na rozloučenou odkanářily, aby si nemusely domů dovézt ještě Fanny. Konečný výsledek byl 2:13.

„Po prvním dnu jsme měly obrovskou radost a je škoda, že se nehrálo dál. My jsme v Česku zvyklí hrát finále o půlnoci. Bohužel, další den ve skupině na dvě výhry se nám nezadařilo. Byly jsme moc nervozní a svázané a asi i zaskočené, že bychom mohly vyhrát. Přesto je pro mě 9. – 16. místo na mistrovství Evropy životní úspěch a obrovská motivace do dalších let, že i na takovém turnaji může člověk vyhrát, dokonce proti favorizovaným týmům. Čím víc mezinárodních utkání člověk absolvuje, tím méně je nervozní a získává patřičné sebevědomí a jistotu ve hře,“ zhodnotila Lenka Svobodová.

„V Česku je člověk zvyklý na rozehřívací začátek turnaje, pak postup, kdy je rozehraný. Jenže mezi námi a dalším důležitým zápasem stála celá noc a půlka dne. Věřím, že kdyby se první den hrál ještě jeden zápas, vyhrály jsme ho,“ analyzovala Jana Konečná, která poprvé ozkoušela ženskou kategorii. Do té doby reprezentovala jen ve výběrech do 23 let. „U žen už nejde zaváhat, hráčky to přece jen většinou hrají déle a jde to poznat. Espoirs je skvělou přípravou na pozdější kategorie, není to jen bezvýznamný předstupeň, jak by se někomu mohlo zdát. Bez předchozí zkušenosti na mistrovství bych byla mnohem víc nervózní a hůř by se mi soustředilo na hru,“ řekla olomoucká hráčka ke svým reprezentačním zkušenostem.

Deváté!

Z naší skupiny postoupily Holanďanky, které po výhře nad námi porazily Rakousko, a Itálie, která se Rakousku ve druhém zápase pomstila kanárem. Pro českou asociaci byl šampionát přesto nadmíru úspěšný. Pár zemí si nás bude hořce pamatovat. Osmifinále je úspěch. A jakého umístění, když se nedohrává, Češky dosáhly? Podle českých fanoušků byly deváté, i když podle toho, jak se počítají body v českém žebříčku, by měly nasypáno jenom za šestnáctý flek.

Není střelba jako střelba

Zatímco českému týmu se na úvod šampionátu velmi dařilo, Lenka Svobodová jistě věřila, že výraznější stopu zanechá i v individuální disciplíně střelby na přesnost. V kvalifikaci ale bohužel nastřílela pouze 6 bodů a k postupu do opravek jí chybělo dalších 10 bodů.

„Co se týká střelby, mohla bych napsat – nedařilo se. Ve skutečnosti jsem byla málo aklimatizovaná. Dlouhá cesta autem, pár hodin spánku a bolení hlavy mě na pohodě moc nepřidalo, takže jsem nastupovala s dvěma brufeny v sobě a ačkoliv jsem poctivě trénovala před ME střelbu, nešlo to, neviděla jsem to. Další den už byl v pohodě, oblouky jsem krásně viděla a šlo to. A tak to je. Francouzi mají jinou střelkyni na ateliéry a jinou v zápase, u nás to musí zvládnout jedna. Třeba by to stálo za zamyšlení, nejsou-li ateliéry úplně něco jiného než střelba v zápase,“ komentovala své vystoupení valšovická střelkyně.

V kvalifikaci se nejvíce bodů podařilo nastřílet Francouzce Charlotte Darodes, která se zastavila na 42 bodech. Na přímých postupových bodech za sebou nechala Španělku, Švédku a Polku Katarzynu Blasiak. Zbytek musel do opravek, kde se výrazně zadařilo Slovince Kaje Jamnik i budoucí finalistce z Izraelce.

Finále nabídlo vskutku napínavé dobrodružství. Francouzka i Izraelka totiž po pěti ateliérech nastřílely shodně 33 bodů, shodný byl i počet pětibodových zápasů, a tak přišel na řadu rozhoz, ve kterém obě hráčky střílely všechny disciplíny znovu ze sedmi metrů. Ani to ale nepřineslo rozřešení, skóre bylo 7:7. Osamocená koule se tedy střílela ještě jednou a tentokrát byla úspěšnější Francouzka, která tak zemi galského kohouta vybojovala pátý evropský titul v této disciplíně a přerušila dvouleté španělské kralování. Bronzovou medaili pak vybojovaly Slovinka a Švýcarka.

Nekompromisní kanár ve finále

Francouzky se s tím nemazlily. Po vítězství ve švýcaru sebevědomě postoupily až do finále, ve kterém nenechaly nic náhodě a Italky smetly 13:0. Povedlo se jim tak obhájit loňský titul, Italky se musely smířit se stříbrem. O třetí příčku se podělily Němky a Švýcarky. V Poháru národů kralovaly Monačanky, které ve finále porazily Norky. Historický bronz vybojovaly Řekyně spolu se Španělkami, které ještě loni slavili stříbro v hlavním turnaji, bez své nejlepší hráčky Yolandy Matarranz však byly očividně oslabené.

Výsledky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autoři: Pavel Konečný, Jan Michálek