Savigliano, Itálie – Mistrovství Evropy jednotlivců se v mužích smrsklo na souboj francouzského obhájce Henriho Lacroixe s domácím Italem Diegem Rizzim, který v dechberoucím finále vyválčil vysněné vítězství. V ženách všechny o hlavu převyšovala Francouzka Sandrine Herlem, ve finále však ztrácela dech a senzační zlato málem vybojovala Polka Katarzyna Blasiak. Sylvě Mrázkové to cinklo v Poháru národů, kde získala bronz, Jan Michálek se šampionátem protrápil.

Loni na kvalifikaci v Kolové jsem si v parném dni spolu se Sylvou Mrázkovou vybojoval možnost reprezentovat Česko na mistrovství Evropy v italském Saviglianu. Tenkrát jsem v semifinále vyhrál zdánlivě ztracený zápas se svým bráchou Tomášem a finále proti Jindrovi Kaucovi tak pro mě byla vnitřně povinnost. Nastoupil jsem plně koncentrovaný a během zápasu jsem si ani jednou nepřipustil, že bych mohl prohrát. Vyhrál jsem sebejistým výkonem bez jediného zaváhání.

Na úvod proti pirátovi

Věděl jsem, že pokud chci uhrát slušný výsledek na mistrovství Evropy, musím hrát minimálně stejně přesvědčivě jako v kvalifikačním finále. A taky jsem si říkal, že v jednotlivcích musím především zachytit začátek, ten je rozhodující. V prvním kole mě los poslal na Švéda se somálskými kořeny. „Jo, jsem takovej pirát,“ smál se dobře naladěný černoch, který při rozhazování dával jedno carreau za druhým. Nezpanikařil jsem – ani z těch krásných střel, ani z boje proti pirátovi. Pořád jsem si opakoval, že důležitý je začátek. Během tréninku mi to na zrádném terénu chodilo, tak snad to půjde i dál.

Klapka. Střih. První koule hozená křečovitě a krátká, následnou střelou přes kouli si svoji kouli omylem vystřeluji a obranná poslední mizí kdesi za košonkem. Pohodlné tři body pro Švéda a já se hned na úvod dostávám sám pod tlak, kterému jsem se chtěl vyhnout. Následující nához můžu dát trojku zpátky, ale je z toho jen bod, v další hře to samé. Místo 6:3 to je jen 2:3, netrestám chyby. Švéda to uklidňuje, dostává se do psychické pohody a od té doby nechybuje. Nehraji špatně, ale i v náhozu, kde dám dobrý plas a dvakrát se trefím, dostávám trojku. Švéd je v pohodě a to v pétanque rozhoduje. Zbytek zápasu se mi celkem daří, i když to na počítadle není vůbec vidět. Prohrávám 3:11.  Zde se můžete podívat na záznam.

Ani Sylva do šampionátu nevstoupuje nejlépe. Stejně jako mně jí nevychází úvod a proti Dánce hned prohrává 0:7. „Teprve za tohoto stavu začala postupně opadávat úvodní nervozita, která se projevovala na křečovité ruce a neschopnosti hodit lehký oblouk,“ přiznala zpětně kolovská hráčka. Ta se do zápasu vrací trojkou, ale soupeřka jí postupně odskakuje na 5:12. Sylva se ještě snaží zápas zdramatizovat, jenže za stavu 7:12 zbývá pět minut do konce a soupeřka povedeným káčkem ukončuje české naděje.

Klub, kde házíš koulemi nebo mastíš karty 

Mistrovství Evropy jednotlivců se letos koná v malebné vesničce Savigliano poblíž Turína. Zázemí místního klubu nám hned po příjezdu učaruje. Tvoří ho zastřešená hala, ve které se šampionát koná, přilehlá restaurace, kulečníkový sál a okolo hřiště na bocciu. Místní prezident klubu nám při jídle vysvětluje, že je zde registrováno 300 hráčů, ale jen 90 z nich se věnuje pétanque, zbytek preferuje karty nebo hraje kulečník. Nedá se než mu věřit, vždyť všude kolem nás vidíme starší pány, kteří se sveřepým pohledem mastí canastu. Panuje je tu idylka.

Na nás už ale čeká druhý zápas. Sylva nastupuje do federálního derby proti Slovence Vandě Stowasserové a tentokrát hraje mnohem přesněji. Ruka začne poslouchat hlavu, soustředí se na přesné donée s co nejmenším počtem záludných kamenů a koule jí odskakují jen minimálně. Plná koncentrace přináší své ovoce. Sylva vyhrává 13:6.

Mě čeká Turek, kterého si pamatuji z doby, kdy jsem ještě reprezentoval v kategorii do 23 let. Při rozhazování se ho ptám, z jakého pochází města. Odpovídá, že z Bursy, asi dvoumiliónového města na jih od Instanbulu, které znám díky fotbalu. Turek ale jinak nerozumí anglicky, takže tím naše konverzace končí.

Říkám si, že tentokrát tedy musím začátek zachytit. První koule je ideálně zvedlá, jenže dopadá na ostrý kamínek a šikmo míří k postranní lajně. Druhou kouli podvědomě zvednu o trochu méně, jako bych chtěl hrát víc na jistotu, jenže na neodpouštějícím povrchu ihned přejíždím. Ani třetí koule se mi nedaří a zase hned na úvod prohrávám 0:3. Je to sice jen úvodní nához, jenže já po hodech najednou ztrácím tak důležitou důvěru.

V zápase, kde si troufám tvrdit, že jsem favorit, se mi nedaří a propadám v zoufalství. Plasy mi uskakují, střelby trefují jen na ouška. Rázem prohrávám 0:7, což je přesně to, co jsem nechtěl. Za stavu 1:9 vím, že musím jít hrát na hranu rizika. Káčko, káčko, káčko a rázem 4:9. To je ten moment, který jsem potřeboval, burcuji se vnitřně! Jenže další bezchybné náhozy už nepřichází a já prohrávám 6:13. Aniž bych chtěl umenšovat kvality tureckého hráče, uvědomuji si, že na rozdíl od zápasu se Švédem jsem tentokrát prohrál především sám se sebou. Navíc po dvou úvodních prohrách už můžu jen těžko bojovat o postup.

Chceš-li poznat, co je dřina, hraj proti týmu Ukrajina

Ve třetím kole já i Sylva nastupujeme proti Ukrajině. Sylva hraje se Sašou Ševčenko a zdá se, že se rozehrává k velkým výkonům. Sebedůvěra na plasu je díky vydařenému zápasu se Slovenkou zpět a to se zcela logicky odráží i na klidu ve hře. Soupeřka sice píše jako první bod na počítadlo, ale dále už se hýbe jen český kolíček. Sylva vyhrává rozdílem třídy 13:1.

Já nastupuji proti ukrajinskému hráči, kterého vůbec neznám. Předvádí takový průměrný středoevropský výkon, já o moc nevyčnívám. Tentokrát se mi ale úvod konečně daří o něco líp, navíc si proti Ukrajině víc věřím. Hráč v modro-žlutém dresu ale drží krok, je to přetahovaná o každý bod. Konec mi ale nevychází a na limit nakonec soupeř vítězí. Jsem psychicky zdrcený. Takto jsem si své vystoupení na evropské scéně rozhodně nepředstavoval. Po třech prohrách nemám už ani teoretickou možnost postoupit.

Konečně výhra!

Nepovedený den podtrhuje informace, že ve čtvrtém kole mám volný los. Konečně výhra, ale taková, která rozhodně netěší. Tím pro mě tento den účinkování končí, já ho chci hodit za hlavu a soustředit se na Pohár národů.

Sylva ve čtvrtém kole hraje proti domácí Italce. Snaží se, ale Jessica Ratteni hraje jednoduše lépe a vyhrává 13:5. Možná že chtěla pomstít svého spoluobčana, kterého jsme během slavnostního ceremoniálu donutili, aby nám spravil vzhůru nohama obrácenou českou vlajku, a on si přitom nepříjemně zabodl šroubovák do prstu.

Předtím než odjíždíme na hotel, sledujeme ještě závěr zápasu mezi Francouzem Lacroixem a Italem Rizzim, který nabízí koule zahrané jak z jiné galaxie. Vítězí Lacroix, obhájce loňského titulu.

Ostrov, který nikdo nezná

V sobotu ráno čeká Sylvu rozhodující zápas s Lotyškou o postup do šestnáctky. Hráčku z Pobaltí jsme si nastudovali a víme, že není vůbec špatná, ale Sylva do zápasu vstupuje výborně. Rychle se dostává do vedení 8:1, jenže zde jí pravděpodobně z důvodu podvědomého tlaku vrchlabské osmičky poněkud dochází dech. Za stavu 9:7 se píská limit a před hráčkami už jsou jen dva náhozy. V tom prvním Lotyška dělá bod, v posledním přidává další dva a dokonává velký obrat. Sylvě se tak boří postupové naděje, které se ještě před pár minutami zdály více než reálné.

Já v pátém kole, které je jen soubojem o čest, nastupuji proti němému hráči z Guernsey. O tomto druhém největším z Normanských ostrovů, který leží v Lamanšském průlivu, jsem až doteď neměl ani páru. Hráč v zeleném dresu nehraje vůbec špatně, ale konečně se mi daří a výrazně si pomáhám povedenou střelbou. Nakonec vítězím 13:5.

Napůl povedený restart

V Poháru národů si se Sylvou chceme spravit chuť z nepostupu v hlavní soutěži. Sylva do skupiny na dvě prohry dostává Rusku, Ukrajinku a mladou Lucemburčanku. Já Angličana, Skota a Řeka. Oba dva v podvědomí cítíme, že to jsou hodně přívětivé skupiny, ze kterých bychom měli postoupit.

A Sylva hned na úvod nasazuje rychlé tempo. V duelu s Ruskou je ve všech ohledech lepší a bez problémů vítězí 13:4. V souboji o postup s Lucemburčankou ale prohrává a v baráži ji opět čeká Ruska, která nečekaně porazila Ukrajinku. Sylva si na ni ale věří a i tentokrát předvádí přesnou hru, díky které vyhrává 13:2 a míří do čtvrtfinále.

Já svou pouť Pohárem národů začínám s Řekem z Athén. Vím, že tento zápas musím vyhrát, ale řecká kopie Mirka Mužíka nehraje úplně špatně. Střelba sice není Řekova chlouba, ale vysoké plasy nedává špatné. Já dobrou koulí střídám špatnou, je to takové nahoru dolů. A podle toho vypadá i skóre, většinu zápasu jsem jen v těsném dvoubodovém vedení. Za stavu 9:7 ale zatuhnu. Najednou se nic nedaří, déjà vu utkání s Turkem. Prohrávám 10:13 a tak naštvaný z vlastního výkonu jsem už dlouho nebyl.

Opravka se Skotem je povinnost. Ostrovan není kdovíjaký plasér, střelba je v podstatě nulová. Vyhrávám 13:4, trochu se vrací důvěra i chuť, všechny své síly napínám k baráži opět s Řekem.

Jde to jako po másle. Hraji sebevědomě, vše se daří. Vedu 5:0, pak 8:1. Konečně, říkám si, konečně to jde tak, jak si představuji. Jenže vrchlabské prokletí osmičky úřaduje. Najednou jako mávnutím proutku mi plasy začínají lehce uskakovat, stávám se mistrem světa ve střelbě těsně vedle. Řek, který nedává najevo vůbec žádné emoce a já nevím, jestli se uvnitř soustředí a hraje životní zápas, nebo mu je to docela jedno. Dostávám trojku na 8:5. V dalším náhozu trochu zariskuji, dvakrát bohužel míjím. V tu chvíli přichází Řekům hvězdný okamžik a vyšije naprosto čisté carreau a třemi body srovnává. Pro mě je to dost ledová sprcha, z které se jen těžko oklepávám. Ještě před dvěma náhozy jsem měl zápas pod kontrolou, najednou je tu drama. Ne drama, pravá antická tragédie. Za stavu 10:11 Řek poslední koulí střílí, je to krátký hod, ale odrazem moji kouli pohladí, ta se asi o centimetr posune, což bohužel stačí k Řekově dvojce za konec. Jsem zdrcen. Obrazně řečeno trhám licenci.

Cinklo to!

Moje odysea Pohárem národů tedy bohužel netrvala moc dlouho, ale v ohni máme pořád Sylvu. Ta nastupuje opět k postfederálnímu derby proti Slovence Vandě Stowasserové, která do čtvrtfinále postoupila z prvního místa. Zápas se odehrává na stejném hřišti, kde se spolu setkaly poprvé, a tak Sylva vstupuje do boje s trochu smíšenými pocity. „Povede se to i podruhé? Je možné vstoupit dvakrát do stejné řeky?“ honí se jí hlavou. Vandě se navíc po odpolední vydařené sérii utkání zvedla nálada i sebevědomí, a tak je třeba, aby Sylva zahrála velice zodpovědně. Přesně takovou hru nakonec i předvádí a zaslouženě vítězí 13:5.

V semifinále ji čeká Finka, která vypadá jako taková pohádková babička. Když ale začne hrát, ukazuje se, že je to spíše vlk převlečený za babičku. Finka totiž výborně plasuje a když je třeba, dokáže i vystřelit. Naopak Sylvě to najednou nechodí. Střely jsou krátké a leckdy smolně těsné, plasy uskakují, donnée nefunguje. Rychle prohrává 0:9, pak konečně naskakuje bodem na počítadlo. To je ale bohužel vše, k dalším věcem ji už Finka nepustí. Sylva tedy končí na děleném třetím místě se Zsófií Kárpáti z Maďarska. Ze zlata se nakonec raduje Finka, která poráží Lucemburčanku.

V mužích se ze zlata může radovat mladý Angličan Monty Quaia s indickými kořeny, který ve finále poráží Jedrzeje Slize z Polska 13:5. Když halou hraje anglická hymna God save the Queen, přemýšlíme, jestli tato hymna platí pro všechny země Velké Británie, nebo jestli má každá z dílčích zemí jinou. Ptáme se přímo Montyho. „No, abych řekl pravdu, tak vůbec nevím. Já tu hymnu vlastně ani moc neumím, znám jen pár slov,“ směje se Angličan. Ptáme se tedy Skota. „Ta hymna měla být jen pro Velkou Británii, ale Angličané si ji samozřejmě ukradli i pro sebe. Ale naše hymna Flower of Scotland je stejně lepší!“ kasá se Skot.

Polka před zlatými branami

Během švýcara, kdy jsme z tribuny sledovali všechny hráčky, jsme si říkali, že Francouzka Sandrine Herlem musí prostě vyhrát, že tu nemá konkurenci. Hrála o úroveň lépe než zbytek potenciálních hráček. Jenže ve vyřazovacích zápasech se u ní cosi zaseklo a ona už najednou nebyla vůbec tak neomylná. To cosi byl zřejmě tlak a zodpovědnost, která na jejích ramenech ležela. Možná i lehká mezinárodní nezkušenost, ale to už si jen domýšlíme. Nicméně ve čtvrtfinále měla namále s Angličankou Sarah Huntley, která byla do půlky zápasu lepší, ale pak přestala hrát. V semifinále to měla 8:8 se Švédkou, závěr ale nakonec zvládla.

A teď sledujeme finále proti Polce Katarzyně Blasiak, která předtím v infarktovém zápase porazila Dánku 13:12. Polka své kvality ukázala už loni na mistrovství Evropy jednotlivců, kde pro svoji zemi vybojovala bronz, nyní si minimálně o jeden stupínek ještě polepší. Většina haly jí fandí a ona hraje lépe. Na Francouzce je patrná nervozita, vůbec se jí nedaří plasy. Polka vede 4:2, ale kdyby doházela body, mohla mít i větší náskok. Pak ale Francouzka nabírá druhý dech, opírá se především o doboru střelbu a dostává se do vedení 11:6. Kasia z Polska však kontruje trojkou na 11:9. Je to drama! Závěr ale vychází Francouzce, která se stává mistryní. Pro Polsko je to přesto obrovský úspěch. Bronz berou Dánka se Švédkou.

Zápas z jiné galaxie

Mezi muži jsme si až do finále mysleli, že už dnes nemůžeme vidět lepší zápas než mezi Němcem a Belgičanem ve čtvrtfinále. Mladý Němec nastoupil proti zkušenému Belgičanovi hodně útočně a střílel, kdykoliv to bylo jen trochu možné. Většinou na čisté carreau. Belgičan se ale nenechal zahanbit a přebarvoval také. Do toho vysoká porte, prostě radost sledovat. Z vítězství se nakonec radoval Němec, který pak ale nedokázal navázat na své výkony a v semifinále jednoznačně prohrál s domácím Italem Diegem Rizzim.

Ten ve finále nastupuje proti francouzskému obhájci Henrimu Lacroixovi, který si v semifinále doslova vychutnal Švéda kanárem. Finále je velkolepé a celé mistrovství se na tento duel vlastně čekalo. Nádherná porte, střely z jiného vesmíru. V úvodu má trochu navrch Lacroix, jenže Rizziho žene celá hala a on se zvedá. Z tribuny ten pétanque najednou vypadá strašně jednoduchý.

Náhle přichází moment, který většina diváků nechápe. Lacroix má výhodu koule, a kdyby dvakrát střelou zůstal, může slavit titul evropského mistra. Rizzi by neměl šanci se bránit. Jenže zkušený Francouz nepochopitelně plasuje. Rizzi mu dává káčko a nakonec bodem snižuje na 10:11. Hned první koulí lepí na košona, teď je to souboj kočky s myší, protože pokud Lacroix nebude chybovat, měl by si závěr pohlídat.

Jenže první střela těsně míjí cíl. Francouz jde do střely ještě jednou a ku překvapení všech míjí i tentokrát. Jde do střely i potřetí, tady je taktika vlastně trochu zvrácená vzhledem k našim usmoleným zápasům. A opět míjí, halou se ozývá překvapení diváků. Ital má na dohoz dvou bodů asi tři metry místa, což si hráč jeho formátu pohlídá. Rizzi je novým mistrem Evropy. Záznam finále a vyhlášení všech medailistů můžete zhlédnout zde.