Jelikož se kdysi pétanque finále hrávala do 15 bodů, můžete se těšit ještě na dvě várky rozhovorů. A čtrnáctý díl čtete právě teď! Oslovil jsem další tři zahraniční hráče, kteří u nás žijí nebo k nám na turnaje jezdí. Položil jsem každému z nich čtyři otázky a na následujících řádcích se můžete seznámit s jejich životními příběhy, postřehy, názory a doporučeními. Myslím, že se jedná o zajímavé čtení, které nás všechny může obohatit o pohled zvenčí. Tak příjemnou zábavu.

Oslovenými jsou Károly Gál z Maďarska, Francouz Franck Ferlay z Carreau Brno a Boguš Biel z Polska.

KÁROLY GÁL

Pečuh, Sopiane, Qiunque Ecclesiae, Pecuy, Fünfkirchen, Pětikostelí. To jsou všechno názvy pátého největšího města v Maďarsku, kterým je zhruba 140 tisícová Pécs, mimochodem partnerské město Olomouce. Rodákem z tohoto města, které leží asi 30 km od chorvatských hranic, je náš další oslovený hráč – Károly Gál.

Je jedním z těch maďarských hráčů, které nepotkáte jen na turnajích v Maďarsku či na turnajích Centrope, ale neváhá navštívit i turnaje konané v České republice. V roce 1995 ho k pétanque přivedl kamarád, který v té době plánoval založit nový klub. Károlyho, který do té doby hrál stolní tenis, pétanque zaujal natolik, že ping-pong šel stranou a pétanque vyhrál. A byla to zdá se šťastná volba.

Za svoji kariéru zvítězil Károly ve všech kategoriích mistrovství Maďarska kromě mixů, kde dosáhl „pouze“ na stříbro. Celkem má Károly ve své sbírce 21 mistrovských titulů, také byl 4x nominován do reprezentačního týmu a dvakrát vedl reprezentaci z pozice kouče. Zvítězil na mnoha turnajích v Maďarsku i v zahraničí, vždyť pět let žil a pracoval v Londýně. Celkem jeho sbírka čítá 120 vítězných trofejí. Do tohoto výčtu patří také vítězství na turnaji O pohár města Brna – VARS Cup z roku 2011, kde mu spoluhráče dělali Tamász Tóth a Lászlo Nagy. Jak ale Károly zdůraznil, všechny tyto tituly jsou přebíjeny tím nejkrásnějším na pétanque a to je navazování přátelství s lidmi i z jiných států, spojené s pěknými výlety, na které člověku zbydou hezké vzpomínky, i když se ve hře třeba ne zrovna dařilo. Ale to ke sportu patří. Každopádně jak připomíná: „V tomto sportu můžete být pořád a pořád lepší, stále se můžete zlepšovat, to je výhoda pétanque.“

Károly se vyučil číšníkem a vystřídal řadu zaměstnání, naposledy pracoval jako doručovatel u Maďarské pošty. Nyní se věnuje rekonstrukci svého domu. Mezi jeho koníčky patří trh se starožitnostmi, sbírání modelů aut Porsche, výlety se svým yorkshirským teriérem a čištění svého auta. Tomu se věnuje s velkou vervou, dokáže ho fanaticky mýt a leštit i 5 až 6 hodin v kuse, i když není úplně špinavé, dělá to čistě pro radost. Rád sleduje fotbal a hraje poker. Ačkoliv se mu líbí řada míst, které navštívil, nedá dopustit na maďarskou krajinu, jezera a lesy a zejména na své rodné město. Je to pravý patriot. Něco se mu ale na Maďarsku nelíbí a to je současné negativní myšlení a přístup mnoha Maďarů, kteří se k sobě chovají navzájem zbytečně neuctivě. Především pak nyní v koronavirové krizi, kdy mezi sebou lidé válčí na sociálních sítích a jak Károly zdůraznil: „Není to vůbec hezký pohled.“

Jeho oblíbeným jídlem je tradiční maďarská fazolová polévka a samozřejmě maďarský guláš. Jestli někdo budete plánovat návštěvu turnaje v Pécsi, Károly slibuje, že vám oblíbenou polévku sám uvaří. A také se nesmí zapomenout na sladký zákusek. Jedničkou je u Károlyho Marlenka, kterou má vždy doma po ruce. Károly je členem klubu PVSK (Pécsi Vasutas Sport Club), který sdružuje více sportů a jedním z nich je i pétanque. Rád vzpomíná na léta strávená v Londýně, kde se účastnil mnoha turnajů a kde hájil barvy klubu Harrow Pétanque Club.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v ČR a v Maďarsku?

Myslím, že největší rozdíl je v počtu týmů. Českých turnajů se vždy účastní plno hráčů, což je mnohem lepší jak v Maďarsku. Každý je radši, když hraje na větším turnaji, připomíná mu to pak víc francouzské turnaje.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Oceňuji u vás především velký počet týmů. Výborná je také organizace turnajů, které vždy začínají na čas a probíhají bez komplikací. Každý je přátelský a nám nápomocný, když navštívíme český turnaj. Můj oblíbený turnaj je Vars Cup, který jsem jednou vyhrál. Příjemná atmosféra, les, hrad, vždy plno kvalitních týmů a v brněnských hospodách to nejlepší pivo.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Kvůli koronaviru se teď nemůžu účastnit turnajů a nemůžu sledovat vaše hráče, takže nemůžu odpovědně posoudit a říct, kdo je teď nejlepší, ale z těch výborných hráčů, kterých máte v Česku několik, bych jako hráčku vybral Veroniku Slobodovou. Hrál jsem proti ní v Illmitzu, hrála velmi dobře. Vím, že trénuje a pracuje na sobě, aby byla ještě lepší. Mezi chlapy asi Jirka Koreš. Mám rád jeho techniku při střelbě. Znám ho už dlouho a každým rokem je lepší.

Který turnaj ze své země bys doporučil k návštěvě českých hráček a hráčů?

Jelikož v Maďarsku nemáme moc velkých turnajů, doporučil bych předně maďarské Centrope. Ale pěkné turnaje dvojic i trojic pořádá i náš klub v Pécsi (Pětikostelí) na místě, odkud je krásný výhled na celé město. Kdyby měl někdo zájem se zúčastnit, budu více než šťastný a pomůžu vám s výběrem hotelu i dalšími věcmi.

 

FRANCK FERLAY

Franck je rodákem ze Saint-Vallier, čtyřtisícového městečka na břehu řeky Rhony. Dětství a studentská léta ale prožil v městečku Sarras, vzdáleném 2,5 km od Saint-Vallier. Po studiích na gymnáziu vystudoval učitelství na universitě, obor zeměpis a dějepis. Poté využil nabídku francouzské vlády a v rámci dotačního programu odjel učit a šířit francouzský jazyk do Česka. A tak se Franck v roce 1996 ocitl ve Zlíně. Zde se pomocí znalosti anglického jazyka seznámil se slečnou Denisou, kterou si zanedlouho vzal za manželku. Po dvou letech vyučování ve Zlíně se přesunuli do Brna, kde oba využili nabídku a začali učit na Gymnáziu Matyáše Lercha, kde působí dodnes.

Franck miluje sport a tedy i pétanque. Velký fanoušek klubu St. Étienne FC sám hrál fotbal za klub v Sarras a zároveň i pétanque tamtéž. V tom to dotáhl dál, stal se v roce 1985 mistrem departamentu Ardéche v kategorii kadet a posléze vybojoval s týmem i druhé místo v této kategorii v celém regionu Auvergne Rhône-Alpes. Takže nepřekvapí, že v Brně Franck hledal pétanque kontakty. Pomocí neziskové organizace Alliance Française, mající za cíl mimo jiné sdružovat osoby přispívající k rozvoji znalostí a zájmů o francouzský jazyk, je našel a šířil pétanque zejména v rámci projektu Brněnského Pétanque Poháru. Od roku 2002 se stal registrovaným hráčem v klubu Carreau Brno.

Franck má dva syny, Matyáše a Rubena. Oba hrají fotbal v Brně a starší Matyáš je také členem klubu Carreau Brno a je stejně jako táta aktivní i v Brněnském Pétanque Poháru. Franck přispěl a přispívá svými znalostmi a zkušenostmi k rozvoji hráčů nejen v klubu Carreau. Několik významných úspěchů zaznamenal v zahraničí na turnajích, kam rád jezdí. V Česku zvítězil v sedmi turnajích, včetně MČR trojic mužů v roce 2014. V roce 2015 reprezentoval Českou republiku na mistrovství Evropy v Bulharsku, kde se svým týmem zaznamenal velmi významný úspěch v podobě konečného 5.-8.místa. Franck je také trvalou oporou extraligového týmu Carreau, se kterým vybojoval pět titulů v klubové soutěži a také reprezentoval v roce 2019 ve finálové skupině ve Francii. Franck je také historicky nejúspěšnějším hráčem extraligy klubů, když sehrál 47 vítězných zápasů z 60 odehraných. Nepatří k hráčům, kteří by jezdili často na turnaje, vybírá si pravidelně jen některé. Nejvýše se v žebříčku objevil v roce 2007 a to na 19. místě.

Franck také cestuje, líbilo se mu nejvíc v Maroku a Turecku v okolí Izmiru. V jídle není vybíravý, spíš by byl problém najít cokoli, co by mu nechutnalo 🙂 Ale je milovníkem dobrého vína, se svým kamarádem Thierrym otevřeli v Brně vinárnu s francouzskými víny a specialitami. Franck také rád zajde s přáteli do hospůdky na pivo, čilý ruch a trochu toho kamarádského povídání. Jak sám říká: „To tu v Česku máte, mnohem víc se umíte družit než Francouzi.“

Je velký fanda sportu, kromě již zmíněného St. Étienne FC a všech sportů, kde hrají nebo startují Francouzi, fandí také brněnským klubům Kometě, Zbrojovce a FC Líšeň a to nejen proto, že v posledních dvou jmenovaných hrají jeho synové. Velmi pohodový, kamarádský, oblíbený a vždy optimisticky naladěný „český Francouz“, to je Franck Ferlay.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v ČR a ve Francii?

Největší rozdíl je v tom, že ve Francii máme mnohem víc turnajů jak pro registrované hráče, tak turnaje pro všechny hráče – jak registrované, tak neregistrované. Výhodou turnajů pro registrované je, že úroveň hráčů je vyšší a hráči mají přibližně stejnou úroveň. Většinou se hraje KO systémem, s výjimkou první prohry, kdy je ještě možnost hrát s protihráčem, který v prvním kole prohrál také.

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Co je v Česku velmi příjemné, je respektování pravidel a přátelská atmosféra na turnajích. Moje dva nejoblíbenější turnaje, co se týče kvality terénu hřišť a jejich okolí, jsou Liblice a O pohár města Brna – VARS Cup.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

U mužů je to Jakub Konšel a u žen Hana Šrubařová.

Který turnaj ze své země bys doporučil k návštěvě našim hráčkám a hráčům?

I když jsem se toho turnaje sám osobně nikdy neúčastnil, doporučil bych turnaj v Millau. Je to krásné místo, turnaj s kvalitními hráči a super atmosféra.

 

BOGUŠ BIEL

Boguslaw Biel patří k nejznámějším polským hráčům, které můžete potkat na turnajích v Česku. Díky své skvělé znalosti češtiny patří Boguš často k oblíbeným spoluhráčům našich hráčů. Pétanque hraje dlouho a patří k těm hráčům, kteří na naše turnaje jezdili už v začátcích pétanque v Česku. Odehrál mnoho turnajů konaných na našem území a třikrát si také
odvezl se svými spoluhráči vítězství. Dvakrát tomu bylo v roce 2005 a to na turnaji Litovel Ópn a GP Austerlitz, kterého si cení nejvíce, třetí vítězství přidal v loňském roce na Mozartových koulích v Olomouci.

Boguslaw Biel je rodákem z městečka Źywiec, které je vzdáleno zhruba hodinu jízdy autem z Českého Těšína. Zde je také členem místního klubu Źywiec klub boules. Tento klub je jedním z nejaktivnějších v Polsku, pořádá se zde pravidelně pétanqový festival a místní boulodrome u horské řeky Koszarawy byl také místem, kde se pořádal turnaj ze seriálu Centrope.

Boguš je nyní již v důchodu, stále ještě ale aktivně podniká v oblasti obchodu a služeb. Má dvě dospělé děti a již delší dobu je vdovcem. V dřívější době hodně času věnoval sportům, zejména surfingu, lyžování a snowboardingu, v poslední době i díky zdravotním indispozicím svůj volný čas směřuje spíš k letním aktivitám, k cestování spojeném s pétanque. Rád vzpomíná na návštěvu Izraele, Jordánska, Řecka nebo Španělska. Spojení pétanque a poznávací turistiky považuje za optimální variantu trávení dovolené. Na turnaji v Santa Susanně zažil i dramatické chvíle, doba turnaje se kryla zrovna s nepokoji v Katalánsku a tak na turistiku moc času nezbylo a dramatický byl také návrat domů skrz zavřené letiště. Tento model trávení dovolené se Bogušowi zalíbil natolik, že si zaplatil dopředu zájezd do Izraele na turnaj v Eilatu, který mu kvůli situaci s covidem-19 propadl, a tak se zařadil do zástupu dalších stejně postižených.

Rád také vzpomíná na návštěvu turnaje ve Francii u St. Étienne, kde hrálo na 396 mužských trojic a 180 ženských dvojic a kde měl možnost potkat řadu špičkových světových hráčů. Obzvláště na něj zapůsobil zápas, kdy proti sobě hráli mistři světa s výsledkem 13:0. Také vzpomíná na jiný turnaj ve Francii v Eybens, kde od rána stihl sehrát jen dvě kola, když třetí začínalo až ve 14:30, zatímco stan s občerstvením byl neustále doslova našlapán 🙂

Boguš v dlouhých zimních měsících hraje také bridž. Na dotaz, co si dokáže vychutnat, mi odpověděl, že to asi bude něco z rakousko-polsko-česko-maďarsko-ukrajinské kuchyně, nejlépe s židovským nádechem. Samozřejmostí je ale vídeňský řízek s bramborovým salátem, svíčková, guláš a černihivský boršč. Navíc si rád zahřeší něčím sladkým.

Jaký největší rozdíl vidíš mezi turnaji hranými v ČR a v Polsku?

V Polsku se často pořádají tzv. festivaly, tedy hraje se v sobotu i neděli, to bylo v Česku dřív v případě například GP Austerlitz a následného turnaje Vendeta. V poslední době na tuto tradici začíná navazovat klub Chrupek. Dalším rozdílem je herní systém. V Polsku se často hraje sedmikolový švýcar, což je výhodné pro pořadatele, neboť turnaj končí mezi 17-18. hodinou a vyhlášení vítězů má důstojnou kulisu v podobě hráčů, kteří jsou ještě na místě. V Česku se hraje základní část a potom KO část, což mi, přiznávám, vyhovuje víc.

 

Co se ti líbí na českých turnajích a kam jezdíš nejraději?

Mám rád turnaje, kde se pořadatel snaží dosáhnout vysoké sportovní úrovně, jako např. Avocado Cup, dříve Ricard, O pohár města Brna – VARS Cup nebo GP Austerlitz a Golden Boule.
Také se rád účastním na turnajích v Česku se specifickou atmosférou, zejména na těch, které mám v dojezdové vzdálenosti, a také se mi líbí, že v Česku vše odsýpá bez časových průtahů, včetně prezence.

Koho považuješ za nejlepšího českého hráče a hráčku?

Na tuto otázku se necítím být kompetentní. Díky okolnostem, které jsem uvedl v předchozí odpovědi, znám lépe moravské hráčky a hráče než ty v Čechách. Obvykle se ale jedná o rovnocennou skupinu několika hráček a hráčů, z nichž každý může vyhrát.

Který turnaj pořádaný v Polsku bys českým hráčkám a hráčům doporučil k návštěvě?

Pokud to dovolí situace okolo opatření v rámci problému Covid-19, tak bych doporučil turnaj v Dzierzoniowě, kde se koná letos turnaj ze seriálu Centrope. Tam to ještě neznáte a je to blízko hranic.